Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
@Jitusee a to já zas mám z okolí jiné zkušenosti a to, že volnou výchovu praktikují především mladé maminky, které chtějí být se svými dětmi spíš jako kamarádi. Dělám několik let trenérku sportovní gymnastiky, kam chodí holky i kluci a s některými dětmi je to hodně těžké. Starší rodiče spíš praktikují to, na co byli oni sami v dětství zvyklí. Mladší rodiče na pravidlech a respektu moc netrvají. Tedy, to jsou moje zkušenosti
@Annapavelkovaml píše:
@Regina Hero ano to sem psala ja ne Jituss… Každopádně mluvim z vlastní zkušenosti z mého okoli, věřím že jsou i normální rodiče staršího věku jen já osobně teda žádného neznám…
ono totiž úplně nejlépe se vychovávají cizí děti. Každý si myslí, že jen on to dělá správě a to ten druhý rodič špatně vychovává. Já jsem taky taková, taky jsem hodně chytrá, co se týká druhých rodičů. Možná, když mě někdo sleduje, tak si taky myslí, že vychovávám špatně. Moje máma mi sice tvrdí, že jsem na děti přehnaně přísná a tvrdá, ale u ni to neberu moc vážně. Babičky to vidí vždy jinak. Když zase začne s tím svým proslovem, tak ji připomenu, jak přísná byla ona na mě. Mám ještě bratra a k němu se chovala jinak. Maminky mají většinou blíž k chlapečkům a jsou k nim daleko mírnější, než k holčičkám, jak soudím z vlastní zkušenost a ze svého okolí. Proto jsem už jako dítě chtěla mít holčičky, což se mi splnilo. Kluci to s maminkami umí, přitulí se k nim, udělají psí oči a maminky vše odpustí
.
Ahoj, tak jsem dočetla po několika dnech mnohastránkovou diskuzi
fascinuje mě, kolik věcí bylo překrouceno a domyšleno, připadá mi, jako by to už ani nebyla dikuze, kterou jsem založila já..Jen pro upřesnění co mě dost urazilo je, že tady dost lidí napsalo, že zakladatelka nejde po výprask daleko..tak to čučím, já naopak mám tak benevolentní výchovu, že nevím, kdejste tohle vzali..všechno jim říkám stokrát apak až plesknu přes zadek a stejně ne nějkaou silou..jen jsem napsala, že mí plesknutí přes zadek nevadí..a o té drzosti, ao, to co řekl syn, je nevychované a bylo to porprvé, jinak hrubý a ni zlý není a naopak pozoruji, že moje děti narozdíl od 90% jejich vrstevníků umí pěkně zdravit, děkovat, prosit a nepozoruji, že by byli na někoho zlé, ikdyž vím, že jako matka jsem zaujatá
ano, mají svoje mouchy a to, že jsou mlsní, nechce se jim uklízet a trucujou, když se jim něco nelíbí, ale to asi dělá dost dětí..a ještě jedna věc, doma sprostě ani hrubě nemluvíme..
S přítelem jsem si promluvila, řekla jsem mu, že se omlouvám, že mě ta situace zaskočila..řekla jsem mu, na zadek ve vážných případech ano, přes obličej ne. řekl O. K. a promiň, vícjsme to neřešili..
Zakladatelka
@Anonymní píše:
Ahoj, tak jsem dočetla po několika dnech mnohastránkovou diskuzifascinuje mě, kolik věcí bylo překrouceno a domyšleno, připadá mi, jako by to už ani nebyla dikuze, kterou jsem založila já..Jen pro upřesnění co mě dost urazilo je, že tady dost lidí napsalo, že zakladatelka nejde po výprask daleko..tak to čučím, já naopak mám tak benevolentní výchovu, že nevím, kdejste tohle vzali..všechno jim říkám stokrát apak až plesknu přes zadek a stejně ne nějkaou silou..jen jsem napsala, že mí plesknutí přes zadek nevadí..a o té drzosti, ao, to co řekl syn, je nevychované a bylo to porprvé, jinak hrubý a ni zlý není a naopak pozoruji, že moje děti narozdíl od 90% jejich vrstevníků umí pěkně zdravit, děkovat, prosit a nepozoruji, že by byli na někoho zlé, ikdyž vím, že jako matka jsem zaujatá
ano, mají svoje mouchy a to, že jsou mlsní, nechce se jim uklízet a trucujou, když se jim něco nelíbí, ale to asi dělá dost dětí..a ještě jedna věc, doma sprostě ani hrubě nemluvíme..
S přítelem jsem si promluvila, řekla jsem mu, že se omlouvám, že mě ta situace zaskočila..řekla jsem mu, na zadek ve vážných případech ano, přes obličej ne. řekl O. K. a promiň, vícjsme to neřešili..
Zakladatelka
Bohužel s tebou musím souhlasit. Také jsem jednou napsala, že občas holkám dám na zadek a potom jsem byla linčovaná. Bohužel ostatní lidi rádi kritizují a vše zveličuje. Přeji vám hodně štěstí a samé hezké dny.
Ahoj holky, bohužel se u nás stala stejná situace… Přítel dal synovi (8) facku, já jsem u toho nebyla. Podle přítele byl syn drzý a sprostě mu nadával. Syn to potvrdil, ale nebyl prý až tak sprostý. Já jsem se s přítelem pohádala, bylo to asi naše nejhorší hádka. Pak jsme se teda začali hádat, i kvůli jiným věcem. Já jsem ho pak musela násilně vyhodit z bytu, protože jinak odejít nechtěl. Pak mi pořád volal a psal, já ho ignorovala. I do práce jsem nešla, protože mi volala kamarádka/kolegyně že na mě čeká. Když ale čekal před synovou školou, tak jsem si s ním promluvila a chtěla to konečně nějak důstojné ukončit. Přítel mě ale div ne na kolenou prosil ať se k sobě vrátíme, že si k malému už nic nedovolí, že se mi nebude vůbec plést do výchovy i do jiných věcech kvůli kterým jsme se hádali a že se změní. Já jsem teda souhlasila že k sobě vrátíme, ale už spolu nebydlíme a přítel je u mě jen když ho zavolám. Tu facku jsem mu ale pořád neodpustila a nikdy neodpustim. Jsem proti násilí na dětech (někteří si klidně doplníte takové, „výchově“). Jak ale čtu tady ty staré příspěvky, tak skoro všichni by z toho nedělali takovou kovbojku. Jak to máte vy co především máte děti a přítele?
@Anonymní píše:
Ahoj holky, bohužel se u nás stala stejná situace… Přítel dal synovi (8) facku, já jsem u toho nebyla. Podle přítele byl syn drzý a sprostě mu nadával. Syn to potvrdil, ale nebyl prý až tak sprostý. Já jsem se s přítelem pohádala, bylo to asi naše nejhorší hádka. Pak jsme se teda začali hádat, i kvůli jiným věcem. Já jsem ho pak musela násilně vyhodit z bytu, protože jinak odejít nechtěl. Pak mi pořád volal a psal, já ho ignorovala. I do práce jsem nešla, protože mi volala kamarádka/kolegyně že na mě čeká. Když ale čekal před synovou školou, tak jsem si s ním promluvila a chtěla to konečně nějak důstojné ukončit. Přítel mě ale div ne na kolenou prosil ať se k sobě vrátíme, že si k malému už nic nedovolí, že se mi nebude vůbec plést do výchovy i do jiných věcech kvůli kterým jsme se hádali a že se změní. Já jsem teda souhlasila že k sobě vrátíme, ale už spolu nebydlíme a přítel je u mě jen když ho zavolám. Tu facku jsem mu ale pořád neodpustila a nikdy neodpustim. Jsem proti násilí na dětech (někteří si klidně doplníte takové, „výchově“). Jak ale čtu tady ty staré příspěvky, tak skoro všichni by z toho nedělali takovou kovbojku. Jak to máte vy co především máte děti a přítele?
Osmileté dítě a sprosté na partnera matky? Příteli mohly ujet nervy. Pokud to bylo poprvé a je to jinak fajn chlap, šanci bych tomu dala, Ale pořádně bych jim vyčinila - oběma.
@Lojzísek Facka byla první a teda doufám že i poslední, jinak bych s ním fakt nebyla. Synovi jsem samozřejmě dala přednášku i trest. S přítelem to ale poslední dobou není moc fajn, nerozumíme si spolu ve více věcech. Zjistila že jsem vlastně víc spokojená, když jsem jen se synem, nebo sama.
@Anonymní píše:
@Lojzísek Facka byla první a teda doufám že i poslední, jinak bych s ním fakt nebyla. Synovi jsem samozřejmě dala přednášku i trest. S přítelem to ale poslední dobou není moc fajn, nerozumíme si spolu ve více věcech. Zjistila že jsem vlastně víc spokojená, když jsem jen se synem, nebo sama.
Tak to už je o Vás dvou a Vašich problémech. Nevypadá to dobře… Facka asi byla posledním „hřebíčkem“.
Já bych ho určitě neospravedlňovala tím, že mu ujeli nervy. Nervy ujedou každému, ale ne každý se proto uchyluje k fyzickému násilí.
Fackovat slabsiho rozhodne v poradku neni. K takovemu cloveku bych uz nechovala zadnou duveru.
@Anonymní píše:
Ahoj, tak jsem dočetla po několika dnech mnohastránkovou diskuzifascinuje mě, kolik věcí bylo překrouceno a domyšleno, připadá mi, jako by to už ani nebyla dikuze, kterou jsem založila já..Jen pro upřesnění co mě dost urazilo je, že tady dost lidí napsalo, že zakladatelka nejde po výprask daleko..tak to čučím, já naopak mám tak benevolentní výchovu, že nevím, kdejste tohle vzali..všechno jim říkám stokrát apak až plesknu přes zadek a stejně ne nějkaou silou..jen jsem napsala, že mí plesknutí přes zadek nevadí..a o té drzosti, ao, to co řekl syn, je nevychované a bylo to porprvé, jinak hrubý a ni zlý není a naopak pozoruji, že moje děti narozdíl od 90% jejich vrstevníků umí pěkně zdravit, děkovat, prosit a nepozoruji, že by byli na někoho zlé, ikdyž vím, že jako matka jsem zaujatá
ano, mají svoje mouchy a to, že jsou mlsní, nechce se jim uklízet a trucujou, když se jim něco nelíbí, ale to asi dělá dost dětí..a ještě jedna věc, doma sprostě ani hrubě nemluvíme..
S přítelem jsem si promluvila, řekla jsem mu, že se omlouvám, že mě ta situace zaskočila..řekla jsem mu, na zadek ve vážných případech ano, přes obličej ne. řekl O. K. a promiň, vícjsme to neřešili..
Zakladatelka
Vy dva spolu fungovat nebudete. Osmiletý kluk je sprostý na dospělého - dostal facku. Podle mě - rozhodně pro něj líp, než to, cos ho tím teď naučila. Jednou to sama poznáš. I kdybyste se k sobě vrátili, tomu klukovi jsi nabila zbraň a příteli sebrala jakoukoli důvěru a hlavně chuť fungovat s tebou jako pár při výchově dětí. O co je pro dítě lepší dostat na zadek, to marně přemýšlím. Hlavu mu přítel určitě neurazil.
@Anonymní píše:
Ahoj holky, bohužel se u nás stala stejná situace… Přítel dal synovi (8) facku, já jsem u toho nebyla. Podle přítele byl syn drzý a sprostě mu nadával. Syn to potvrdil, ale nebyl prý až tak sprostý. Já jsem se s přítelem pohádala, bylo to asi naše nejhorší hádka. Pak jsme se teda začali hádat, i kvůli jiným věcem. Já jsem ho pak musela násilně vyhodit z bytu, protože jinak odejít nechtěl. Pak mi pořád volal a psal, já ho ignorovala. I do práce jsem nešla, protože mi volala kamarádka/kolegyně že na mě čeká. Když ale čekal před synovou školou, tak jsem si s ním promluvila a chtěla to konečně nějak důstojné ukončit. Přítel mě ale div ne na kolenou prosil ať se k sobě vrátíme, že si k malému už nic nedovolí, že se mi nebude vůbec plést do výchovy i do jiných věcech kvůli kterým jsme se hádali a že se změní. Já jsem teda souhlasila že k sobě vrátíme, ale už spolu nebydlíme a přítel je u mě jen když ho zavolám. Tu facku jsem mu ale pořád neodpustila a nikdy neodpustim. Jsem proti násilí na dětech (někteří si klidně doplníte takové, „výchově“). Jak ale čtu tady ty staré příspěvky, tak skoro všichni by z toho nedělali takovou kovbojku. Jak to máte vy co především máte děti a přítele?
Nelíbilo by se mi to. Určitě bych ale chtěla slyšet obě verze příběhu. Myslím, že jsi udělala dobře, že a vámi nebude žít. Evidentně ho syn moc nemusí.