Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
@Anonymní píše:
@Stará známá Syn si po sobě nechtěl uklidit bordel, přítel trval na tom že si to po sobě uklidí. Tak se situace vyhrotila…
A o i byli spolu sami? Ty si byla úplně pryč? Těžká situace, když si ho nechala hlídat svého syna, dala si na něj tu zodpovědnost a on to vyřešil dle svých výchovných metod. Pokud by byl vztah úplně super, jen bych si s ním vyjasnila co a jak, nastavila pravidla. Pokud byl i předtím na prd, úplně bych to ukončila. A synkovi bych zkusila nastavit hranice a dala přednášku o slušném chování, v 8 letech to je nic moc chování a za pár let by mohlo být peklo.
@Fiveone píše:
Ano, proto bych se domluvila, že pokud se syn bude takto chovat, tak prostě přítel zabaví telefon, nepomůže to, přijde další sankce, ale nebude ho mlátit prostě. A až přijde matka, tak řekne co se stalo prostě.
U toho telefonu nevím. Ten může sloužit k zábavě, ale primárně je pro kontakt s rodiči, tady matkou. A vlastně dítě ho má pro svoji bezpečnost. I ten počítač doma je nutnost. Dítěti ale jde dát najevo, že něco nesmí, i když tu nejsou fyzické tresty nebo omezení typu mobil nebo počítač. Učitelé ve škole taky nemají tolik nástrojů a těch dětí musí zvládat najednou hodně.
@thalasan píše:
A o i byli spolu sami? Ty si byla úplně pryč? Těžká situace, když si ho nechala hlídat svého syna, dala si na něj tu zodpovědnost a on to vyřešil dle svých výchovných metod. Pokud by byl vztah úplně super, jen bych si s ním vyjasnila co a jak, nastavila pravidla. Pokud byl i předtím na prd, úplně bych to ukončila. A synkovi bych zkusila nastavit hranice a dala přednášku o slušném chování, v 8 letech to je nic moc chování a za pár let by mohlo být peklo.
To je klíčová otázka - ta první věta. Od toho se to další odvíjí. Já osobně bych asi své dítě cizímu člověku, byť partneru, nesvěřil. U dlouhodobějšího partnera, tak tam se pak ví, jestli dítě ho bere nebo ne. Pokud ho dítě poslouchá, lze mu ho i svěřit.
Ono je taky důležitá otázka jak jste spolu s přítelem dlouho a jak dobře syna zná a naopak. Jen jestli to pro syna není jen nějaký strejda, kterého zná syn chvíli a nepovažuje za autoritu. Svou roli hraje i to, že jak říkáš si poslední době nerozumíte a máte rozpory. Syn možná také něco zaregistroval.
Ale určitě by měl přítel jednat diplomaticky a spíše domlouvou. Rozhodně ne fackovat cizí dítě. Syn se stýká s vlastním otcem? Tomu by se to také nemuselo líbit kdyby si syn postěžoval.
Jsem ta poslední, kdo by se zastával násilí na dětech!
Ale je násilí a je jediná facka v životě (např. jsem ji dostala od milovaného otčíma jednou a věděla jsem proč), nedělala bych z toho závěry a nastavila pravidla
podstatný by pro mne byl názor syna a jeho interpretace, proč k tomu došlo… život mne naučil, že Kabáti to zpívají o pravdě dobře : Je flekatá jak dalmatin, je černobílá, chudák holka s dechem nestačí…
@Lucy75 píše:
Jsem ta poslední, kdo by se zastával násilí na dětech!
Ale je násilí a je jediná facka v životě (např. jsem ji dostala od milovaného otčíma jednou a věděla jsem proč), nedělala bych z toho závěry a nastavila pravidla
podstatný by pro mne byl názor syna a jeho interpretace, proč k tomu došlo… život mne naučil, že Kabáti to zpívají o pravdě dobře : Je flekatá jak dalmatin, je černobílá, chudák holka s dechem nestačí…
Tak jedn věc je třeba uznávat v rozumné míře fyzické tresty. Ale druhá věc je, jestli se má patřit fackování. A facka ve vzteku, to je problém. Ač jsem pro fyzické tresty, tak třískání dětí ve vzteku mi vadí.
Tak ono to nebylo jen to, že?
Bylo by dobré, kdyby nám zakladatelka doplnila víc informací.
A že by najednou hodný, empatický partner byl vyprovokován malým satanem tak, že mu jednu vrazí, to bych ještě rovnou mohla přidat další pohádku, třeba o jenickovi a marence…
Za mě -tohle je no go. Já děti nebiju. Je to zcela v rozporu s mym presvedcenim. A ne, nemám nevychované dítě bez hranic. Kdybych zjistila, že můj partner se neumí ovládat a když je zahnán do úzkých, řeší to fyzickou silou, ještě k tomu na 8mi-letem dítěti, byla by to pro mě konečná.