Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
Hledání cesty k nevlastnímu synovi
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Napsat příspěvek
Velikost písma:
Anonymní
24.6.16 09:17
- Citovat
- Upravit
Anonymní
24.6.16 09:57
@Knihomyš a @Anonymní Vidím to bohužel dost podobně jako vy obě. Taky je mi ho upřímně dost líto. Myslím si, že mu to dává celkově zabrat a věřím tomu, že každé dítě vnitřně ocení nějaký režim a pravidelnost, něco, na co si zvykne, když navíc při tom tráví čas s rodiči, tak to nevidím jako problém. Jako návštěvu ho neberu a on to věřím taky tak nebere, vrací se vlastně „domů“. Přítelova ex se od něj odstěhovala za novým chlapem, takže to vždy bylo tak, že se k nám vracel domů a měl tu klid, já jsem dost dlouho u přítele ani nebydlela, abychom na něj šli pomalu, protože Ex ho zpočátku proti mě používala jako živý štít a dost ho očkovala a naváděla. Myslím, že jsme mu vyšli ve všem vstříc, že se ho snažíme chápat a jednat s ním citlivě. Ale už je to dost roků a už je i dost velký a já bych ráda aby se nějak zapojil… Prostředí se mu vytvořit snažíme, ale je to opravdu náročné. U nás bohužel chůvy ani uklízečky nefungují, tak jako u druhých rodičů 
a taky tu nemá sourozence. Je hodně introvertní, takže ani kamarády si sám neumí najít. Je to těžké a občas na palici 
.
- Citovat
- Upravit
Anonymní
24.6.16 10:24
Díky za reakci. Budu se podepisovat třeba Dana, ať v tom není zmatek.
Ta „naše“ (= přítelova) dcera se vracela taky do domu, kde původně žila, přišlo mi to o to komplikovanější. Ona totiž brala vždy jako návštěvu mě a dceru 
A dávalo to často najevo - např. pomáhala až moc, přítel mě třeba poprosil, ať mu udělám pití, ona mě odstrčila a rychle mu to pití nesla sama…když jsem vařila jídlo, schválně mi přeřizovala minutku, aby se to spálilo nebo bylo nedovařené… Pořád se hlasitě řehtala nebo hlasitě brečela, nikdy nic mezi - takže moje od přírody rozumná introvertní dcera byla pořád v koutku, zatímco se neustále řešila jen ta druhá. Nevím, která z těch dvou byla víc nešťastná, ale opravdu to nešlo. O tom, jak jsem se cítila já nebo přítel, to ani nemá cenu psát 
Takže máte vlastně zlatého, trochu línějšího chlapečka, važ si ho 
Moc Ti držím palce, myslím si, že to zvládáš skvěle. Ale univerzální rada neexistuje - snad jen že já bych do toho už potřetí nešla, promiň za upřímnost
Dana
- Citovat
- Upravit
Anonymní
27.6.16 17:53
@Anonymní píše:
Díky za reakci. Budu se podepisovat třeba Dana, ať v tom není zmatek.
Ta „naše“ (= přítelova) dcera se vracela taky do domu, kde původně žila, přišlo mi to o to komplikovanější. Ona totiž brala vždy jako návštěvu mě a dceru
Dana
Moc děkuji za zkušenost. Muselo to být opravdu náročné. Já si to takto nedokážu vůbec představit. Možná je to i rozdíl, jestli to nevlastní je kluk nebo holka. Podle mě, kluk na novou „mámu“ tolik nežárlí. Každopádně ještě jednou moc děkuji. Taky přeji hodně štěstí 
a nedivím se, že vám to bohužel neklaplo . Mimochodem, já bych do toho nešla ani podruhé a doufám, že s vlastními dětmi se to posune k lepšímu, ne naopak. 
- Citovat
- Upravit
2.2.19 23:27
Ahoj, oživuji diskusi. Mám 2,5 roku přítele který má 8 leteho syna. Bydlí s námi, přítel ho mm a ve výhradní péči. Matku navštěvuje každý druhý víkend. Spolu máme ještě 10 měsíčního chlapečka. Nevlastní syn ho miluje a pomáhá mi s ním (ikdyz svým způsobem). Ze začátku jsem se dost bála jak mě přijme ale to proběhlo bez problémů. Má mě ráda, tedy aspoň to říká. Já jeho taky svým způsobem, jen mi čím dál víc leze na nervy. Že začátku to bylo ok a časem se to jen zhoršuje (myslela jsem si že to bude naopak). Neposlouchá, nechce se učit, musím mu vše říct 10× a stejně to za 5min zapomene. Už jsem z něj fakt na nervy. Ve škole mu to vůbec nejde a to je v 2.tride. On se ale ani nesnaží, nechce dělat úkoly, učit se........ze školy mi třeba přijde úplně mokrý a bez čepice, přesto že má sebou oteplovaky, nevezme si je a v teplakach skáče ve sněhu. Kazde ráno mu to říkám, ale kašle na to. Pak je nemocný a nakazí mi toho malého. Je to zkrátka čím dál horší a já už to nedávám. Zajímá mě, zda má někdo podobnou zkušenost s nevlastním dítětem a jak to časem dopadlo. Bylo to lepší /horší?
Komentáře typu" chudák dítě" a" to sis měla rozmyslet dřív" si nechte....... Zajímají mě názory těch co jsou v podobné situaci, kdo nezažil, nemůže pochopit.......
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
2.2.19 23:42
Já bych řekla, že normální kluk s chováním k jeho věku. Mám synovce 10 let a je to samé, plus spousta dalších kluků v cca podobném věku. S tím opakováním všeho to má v okolí tak 90procent maminek i já s prvnackou.Je šikovná, škola ji teda baví, ale stejně všechno říkám 20× 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Janli
2.2.19 23:50
Chápu, že je to pro tebe těžký. Já sama musím často odolávat pokušení uškrtit vlastní dítě a to ho bezmezně miluju. Jak velký sebeovládání musíš mít v případě nevlastního, to si ani nedovedu představit. Sama jsem se dřív starala o doučování synovců, jeden z nich trpěl ADHD a jeho rodiče to nedávali. Protáhnout ho první a druhou třídou byl očistec. Moc mi pomohlo přestat ho brát jako dítě a udělat z něj parťáka. Navíc mu vysvětlit, že já za něho nejsem zodpovědná, to je jen on sám za sebe. Nevím,, jestli ti to nějak pomůže, ale držím palce, ať to zvládnete a nezvencneš se z toho. 
- Citovat
- Upravit
2.2.19 23:51
@Staworowski Je to normální. Nesoustředěnost, odpor… to vše umocněno stresem z „konkurence“ (to, že má bráchu rád, neznamená, že pro něj není složité „spadnout z lopatky“, a vyrovnává se s tím třeba tím, že zlobí, aby na sebe upozornil). Co já se našílela, že moje měla s sebou softshellky, a šla odpoledne na hřiště v osmi stupních jen v elasťácích… a to je moje a je to holka
Ty jsi na něj alergická proto, že si můžeš říct „je cizí“; kdyby stejně reagovalo biologicky Tvoje dítě - a je dosti možné, že ano - tak by sis samozřejmě „alergii“ nevypěstovala, protože přece svoje dítě miluješ.
Měla bys na sobě zapracovat a tu naštvanost si „něšušňat“. Mluv o tom s manželem, případně vyhledej i odbornou pomoc. Samo se to „neodstraní“, pokud si v sobě dovolíš ten odpor.
Moc držím palec, abys to zvládla. Je to v zájmu celé rodiny, i Tvého biologického dítěte.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
3.2.19 00:02
@Staworowski Zpětně mohu říct, že co jsem u nebio (byť se mnou pokrevně spřízněného) dítěte považovala za naschvál a šprajc, teď dělá i mé bio dítě. Běhání v legínkách v mrazu, když má v pytli oteplováky, je klasika. Prostě „zapomněla“
Bude to dělat i ten tvůj, taky tě to vytočí, jenže pak se mu podíváš do toho kukuče a roztaješ. Když ti přijde s tím, že skákal do sněhu v teplácích, nenapadne tě jako první, že tě zase neposlechl a že bude nemocnej a nakazí tvé dítě, napadne tě, jestli mu není zima a jestli mu to nemohlo ublížit.
A to ti nepíšu, aby ses naštvala, to je prostě rodičovství 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
3.2.19 00:02
@Janli píše:
Chápu, že je to pro tebe těžký. Já sama musím často odolávat pokušení uškrtit vlastní dítě a to ho bezmezně miluju. Jak velký sebeovládání musíš mít v případě nevlastního, to si ani nedovedu představit. Sama jsem se dřív starala o doučování synovců, jeden z nich trpěl ADHD a jeho rodiče to nedávali. Protáhnout ho první a druhou třídou byl očistec. Moc mi pomohlo přestat ho brát jako dítě a udělat z něj parťáka. Navíc mu vysvětlit, že já za něho nejsem zodpovědná, to je jen on sám za sebe. Nevím,, jestli ti to nějak pomůže, ale držím palce, ať to zvládnete a nezvencneš se z toho.
No,lip bych to nenapsala.
Proste s nim hlavne nebojuj, snaz se ho pochopit. Pomoct mu jeho zpusobem, ne tim svym. U mych kluku zabira jen a pouze, kdyz se s nima pripravuju ja, kdyz jim to vysvetluju. Ne rikat musis mit vsechny ukoly, musis mit dobre znamky, musis se dobre oblect tad …kouknu na ulohy a vidim, jestli tomu rozumi, kdyz ne, projdeme si to spolu, kdyz se obleka, reknu je tam zima, dej si tu cepici. Kdyz budes nachlazeny, nebude moct pak za kamarady, atd
On to nedela naschval. Jen se ty deti musi naucit za kazdou ptakovinou, ktera je napadne (a ze jich je!) hned videt ty dusledky. A to je prece strasna otrava. Je to dlouhy a pro nektere deti bolestivy proces. Prikazy , podane v uplne jine casti dne, ty moc nefunguji, lip se to v te hlave ulozi, kdyz si primo v danne situaci ty veci uvedomuji (treba tema tvyma otazkama)…snad jsem to dobre vysvetlila… 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
3.2.19 05:19
@Staworowski
Normalni chovani jeho veku. I tve dite takove jednou bude. Az ho das do skolky, bude take vecne nemocny. Chces si uzivat to svoje malicke, ale musis resit take zlobeni starsiho…jo, leze to na nervy i kdyz jsou to vlastni deti
Stejne jako rostou deti, rostou i problemy.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
3.2.19 06:04
@Staworowski To je bezne chovani 8leteho ditete. Az bude tvemu vlastnimu diteti 8, bude se chovat iplne stejne a ty si na to vzpomenes
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
3.2.19 07:09
@Staworowski Kluk se chová jako normální dítě jeho věku, kdy byl tvůj vlastní miluješ ho i přes ty nedostatky… S láskou k nevlastnímu dítěti ti nikdo nepomůže, já osobně vím, že bych s nevlastním ditetem žít nechtela, ty jsi do toho šla, tak se s tím musíš nějak vypořádat…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
3.2.19 07:18
@Ennny píše:
A proč to řešíš ty a ne jeho otec?
Otec je pravděpodobně casto v práci,ona na RD s mladším,musí se adekvátně postarat o obě,když do toho šla.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Zkušenosti a hodnocení
Děti a otec bez zájmu o ně
- 07.06.26
- Anonymní
Strach z dětí u 2lete
- 18.05.26
- Anonymní
Synovo zhoršené chování ve školce
- 20.05.26
- Anonymní
A ještě jedna vzpomínka - já byla taky citlivější dítě a pamatuju si, jak mě naši poslali (na mé přání) ke kamarádce na chatu. Byl tam úplně jiný režim, než jsem byla zvyklá z domova a strašně se mi stýskalo. Doma jsem pomáhala normálně, ale cítila jsem se tam dobře. Ale jakmile jsme tady dostaly za úkol loupat hromadu brambor na oběd, něco se ve mně zlomilo a zařídila jsem si odvoz domů, já bych to tam prostě nevydržela, měla jsem úplně steskem stažený žaludek.
Myslím si, že ten kluk to může cítit podobně, stýská se mu po mámě a po svém klidu (což neznamená, že doma nic nedělá) a necítí se u vás dobře. Takže byste se měli snažit (podle mě) vytvořit mu vřelejší prostředí a hlavně prima program, prospěje to všem. Držím palce.