Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
No potěš, je mi tě líto. Jsi hodná dcera, nezačíná u máti už nějaká forma demence? Jako Alzheimer nebo tak?
Není zas tak stará, i když vím že s věkem to nemusí souviset ![]()
Hm…to by bylo asi nej nej, ale neutáhnu byt někde ve mestě, jsem sama.zakl. ![]()
Tak to je snad moje máti, co jsi tady popisovala. Je fakt, že se za poslední dva roky chová no mazec
. Přijde z práce a řve a řve a řve, takže jsem ráda, když je fuč a jak přijde hodina návratu, všeci jsou na prášky. Taky by mě zajímalo proč taková změna?? Vždycky byla v pohodě a ted?? Vše co udělám, je špatně. Děti vidí po týdnu a první co je křik
. Nevím no co bych ti poradila, snad jen, že mám to samé a je to opravdu hrozné. Denně je člověk ve stresu kvuli jednomu člověku, co má ty svý náladičky
. Drž se!!!
Ted jsem s deckama byla na kole skoro 2hodinky, přijedeme domu a ona zas ani slovo napučená, no des…dekuji za odezvu a také se drž!
Ahoj mám podobný problém jako pisatelka v úvodu. Jde o to že jsem se přestěhovala s dcerou do města ze kterého pocházím a shodou okolností zde bydlí i moje matka. Od té doby co tu jsem s ní mám velké problémy. Nevím jestli je to tím, že jsem tu nebyla nebo čím, ale nemůžu jí vystát podle mě na mě pořád něco vidí. Než jsem zařídila vše okolo bytu byly jsme s dcerou cca 14 dní u ní. Prvních pár dní to šlo, ale tak po 3 dnech to začalo začala okřikovat moji dceru s tím, že ona je babička a že na to má nárok, potom začala okřikovat i mě před dcerou s tím, že jsem její dítě a ona na to má nárok. jednou jsem jí potkala ve městě a ona hned že jde nevím už odkud a že mám jít s ní (a nějakou její kamarádkou) na kafe a že to mám zaplatit že si nechala doma peněženku - tak jsem bez keců cálovala protože jsem bydlela u ní tak jsem to brala, ale nemusela mi to před tou její kamarádkou tak namachrovaně zdělit. Nakonci prvního týdne mi řekla že se řeklo jenom do konce srpna a že tam už nemůžeme bejt protože ona má nějakýho chlapa a nehodlá se ho vzdát kvůli mě. Tak jsem sklopila hlavu a malou jsme šli do našeho zatím nevybavenýho bytu.
další podpásovku, kterou pro mě připravila bylo to, že mi oznámila, že si vzala dovolenou a jde se podívat na malou jak půjde poprvé do školy - jako říkala jsem si super, ale mohla jsem se to dozvědět dřív jak její šéf. Říká mi jak mám dceru vychovávat, na veřejnosti jí okřikuje (tuhle malá upadla a ona na ní na ulici vykřikla - ČUM - byla zrovna naštvaná). Naštvaná je dá se říct pořád. Všechno to vygradovalo tím, že jsem si včera odvezla od ní všechny věci co jsem tam měla. No a odpoledne mě čekal telefonát co jsem si to dovolila udělat to takhle potajmu, že vůbec nevím co je přijít do prázdnýho bytu, potom že na mě křičela něco o tom, že jsme jí tam s malou ničily nábytek, že je její, že od ní nechci pomoct s mým bytem, že jsem jí vůbec nepozvala, že mi byla dobrá jenom když jsem potřebovala, že jsem jí nenapsala na lístek do družiny, že vůbec nevím jak se cítí když nemůže být s malou, že je pro smích všem ostatním babičkám atd.
Snažila jsem se jí to vysvětlit, ale zbytečně protože mi na to řekla, že vidím jenom sebe, že se k ní chovám hrozně, že jsem na ní drzá. Z toho našeho rozhovoru vyšlo to, že se několikrát urazila, potom křičela, že všechno je asi její chyba a že není normální že od ní nechci pomoct.
Nevím co si o tom myslet, jak to všechno pochopit, když jsem se jí omluvila aby konečně zmlkla a byl klid tak mi řekla že se nemám omlouvat že akorát plýtvám slovy. Ani jednou nepadlo, že by třeba i ona na tom mohla mít aspoň malinkatou záísluhu. Potom mi ještě řekla že se mám ovládat, že ona je moje maminka ne kamarádka z práce. Z tý maminky mi lezl mráz po zádech. Konec rozhovoru se odehrával když jsem byla venku (šly jsme s malou do kina, kde jsme měly rezervované lístky) tak jsem jí řekla že musím končit že mám obj. lístky a ona mi docela hnusně řekla že mám radši jít než abych potom malý řekla že nejde do kina kvůli babičce - jako tohle jí říct by mě v životě nenapadlo. Sama říká že je moje,,maminka,, a potom vypustí z huby takovou blbost.
Jak by jste tuto situaci řešily vy?
Holky raději anonymně, chtěla bych znát vaše názory, alespon si nebudu furt něco vyčítat. jde oto, že moje máti s kterou bydlíme v RD má nálady, kterými naočkuje všechny. zrovna včera za mnou přišla, jestli nepojedem do obchodnáku něco nakoupit, teda já mela konečně na víkend naplánované praní, pečení, uklid a takový ten sobotní klid, řekla jsem jí že se mi nechce, že upeču buchtu, pohlídám decka at klidně jede sama. natrčená se do dneška semnou nebaví a nejela. ještě včera jsem jí říkala, že mužem klidne v nedeli, a ani slovo neodpovedela. chodím do práce a vážne jsem ráda za to že si mužu oprat, uklidit, umývala jsem okna…počasí ktomu bylo ideál tak sem ráda, že to mám stihnuté…dnes u oběda se vším provokativně pokrapovala, supěla na decka, sem tam je popichla ironickými poznámkami…no něco jí říct, nebere si servítky a klidne před deckama me seřve, takže radeji držím pusu, aby nebylo ještě vetší dusno…takových nálad má požehnaně i když jí nikdo nic nedelá, prostě jí něco stve a odnáší to všeci…nekdy to vrcholí i křikem na decka, to já źasáhnu at nemluví sprostě a nekřičí, odpoved zní „starej se o sebe!“fakt strašné. radeji nebudu rozebírat dopodrobna vše, jen chci být vždy ta nad vecí a ustně a v klidu jí spacifikovat, ale nemám už zadné mocné zbraně jak jí to vysvětlit, aby její chování nebylo nakažlivé, delá prostě dusno…díky za každý názor