Hypochondr

53
9.7.06 15:08

HYPOCHONDR

Ahoj holky, chtěla bych se zeptat, jestli má některá z vás podobnej „problém“ jako já.. jak je člověk na mateřský (Martínek 2 roky) nemá prakticky na starosti nic než dítě a domácnost - teda aspoň u mě. A to je právě u mě kámen úrazu. Pořád přemýšlím nad všema možnýma nemocema, které může kdokoli z rodiny dostat nebo ne. Jakmile o nějaké nemoci slyším nebo čtu, okamžitě mě začne bolet přesně to co se píše a samozřejmě mám taky hned všechny příznaky. Ale jakmile mám nějakou práci nebo se nějak zabavím, hned je všechno pryč. Už jsem z toho zoufalá a asi otravuju i svoje okolí. Poradíte mi některá jak svůj mozek od takového tématu úplně distancovat? Děkuju holky moje a snad poradíte. Barb.

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
Napsat příspěvek

Reakce:

98
9.7.06 15:23

Ahoj. Jsme dvě. Můj syn měl min. týden horečky, tak jsem á hod. zkoušela příznaky meningeálního dráždění, po třech dnech čtyřicítek jsem začala mít hrůzu z hladiny lymfocytů, aby náhodou to nebyl nějaký fakt prů… Jestli nejsi doktor, tak buď ráda, aspoň tě nenapadá tolik hrůzostrašných diagnóz.Zkus se nějak zabavit a nejlíp začít pracovat na částečný úvazek.Občas už přemýšlím o psychoterapii, ale nemyslím, že by byla šance, že mi to pomůže.Zkus se tady poradit, někomu se svěřit, to pomůže.. Já se tuhle svěřila kamarádce a ta mě tak krásně seřvala, že jsem jen zavřela ústa a měla jsem na chvíli pokoj, páč mi to velice rozumnými argumenty během chvíle vysvětlila. :wink:

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
53
9.7.06 15:31

Ahoj Pajo, no já už si někdy připadám úplně šílená, když si představim, že by se někomu něco stalo a nedejbože třeba malýmu, úplně bych omdlela. Já ani nejsem líná, když zjistím nějaký příznaky, začít hledat v knížkách. Pak tam samozřejmě najdu co vůbec nechci a zase si nadávám, že jsem se na to nevykašlala. Teď jsem si zase stanovila diagnozu, radši ani nebudu psát jakou. Vždycky to řeknu manželovi a on mi na to řekne, že jsem vadná a to stejný je u kamarádek..nejsem prej normální a je to. Já strašně závidím lidem, co takhle nepřemejšlí, protože mě to někdy ubíjí. Dneska jsem řekla manželovi, že asi zajdu k psychologovi a on mi řekl, že jestli si připadám jak cvok tak klidně. Tak budu doufat, že tohle moje bláznivý období zase brzo pomine…

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
98
9.7.06 15:45

Napiš mi soukromou zprávu. Já ti tu dg rozmluvím, uvidíš.A nebo potvrdím. Důležitý je si o tom popovídat.Potřebuješ aby tě někdo poslouchal.

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
98
9.7.06 15:49

No s tím potvrzováním jsem to nemyslela vážně, vypadl mi tam smajlík… :wink:

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
98
9.7.06 16:03

Je škoda, že se tady bere psychoterapie jako něco, za co by se člověk měl stydět. V tvém případě bych raději volila psychiatra. Myslím, že má širší všeobecné medicinské vzdělání a snáž ti rozmluví tvé strachování. :wink: Já mám výhodu právě v tom, že se poradím s haldou svých lékařských známých a příbuzných, ti mi řeknou, že jsem praštěná, protože si to vymýšlím, případně mi potvrdí, že je třeba nějaké vyš apod.No a v tomhle ti ale může pomoci i emimi.

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
6545
9.7.06 16:23

Myslím, že návštěva specializovaného lékaře by byla fajn. Nemyslim to zle, ani netvrdim, že jsi praštěná a vadná, ale nebylo by to naškodu. Osobně si totiž myslím, že seto pak může přenést na prcka.
Mam to doma, resp. švagrová. Je to zdravotní sestra, která je z oboru léta, myslí si, že je nejchytřejší a ví všechno. Má kluka. Zakašle, je u doktora. Zateče mu z nosu, je u doktora. Veškeré úrazy jsou div ne smrtelné a ječí na něj soustavně, ať nedělá to či ono, nebo bude nemocnej a nemá si přát vidět, jak to vypadá na JIPce. Zkoušely to i na mě, když se narodila malá a já měla jiné představy o oblékání a vůbec starání se o dítě.
Dneska to vypadá tak, že kluk je alergik, nesmí běhat, nesmí se opřít o zeď, aby si neodřel břicho, nesmí se potápět, nesmí blbnout ve vodě, smí jen sedět na zadku a i o prázdninách se šprtat (půjde do druhé třídy).
Rozumíš, co tím myslím?
Opakuji, nejsi padlá na hlavu, ono bejt doma je záhul, což chlap nikdy asi moc nepochopí, ale pomoc by nebyla od věci.
Popravdě když jsem tu četla v diskusi o zvýšené teplotě, že to může být příznakem leukémie, poklepala jsem si na hlavu. Netvrdím, že se nemá řešit nic, ale vše s mírou;)
To je můj názor, snad nevadí
GaB

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
6545
9.7.06 16:25

Mmch psychologa jsem navštěvovala taky, celkem na dvě etapy, se dvěma problémy. Je jen potíž v lidech, že mnoho z nich si to spojuje s blázny, což tak bohužel není. Mnohdy je to dobré proto, že psycholog či psychiatr jsou nestranní, nezaujatí a mnoho věcí se lépe probírá s nimi;)
G

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
26
9.7.06 16:27

Tak jsem měla strach že jsem jediná ale nejsem!! Mám 17 a 2 letou dceru, všechny odchylky od „zdraví“ beru jako katastrofu. Malá měla teď za sebou 3 x zvýšenou teplotu v měsíci, bez jiné příčiny ani kašel nic, já najedu na internet a vidím diagnoza:leukemie, k tomu bledost(malá je bledá), nechutenství(nechce moc jíst) atd. okamžite mi začalo být špatně od žaludku atd. A tak to je se vším. Čtu článek že to někdo má a poznali to až náhodou a už šílím. Stále na to myslím, co když holky onemocení nebo mojí rodiče a v Hlavě již nemám nic jiného.Mám panickou hrůlzu a asi skončím u psychiatra.

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
1817
9.7.06 16:34

ahoj, vubec si neumim predstavit, cim prochazite!!! to musi byt strasny muka!!!

myslim, ze takove chovani je nejaka fobie z nemoci, mozna by opravdu nebyla na skodu nejaka ta navsteva u psychiatra… urcite alespon rozhovor s nekym „povolanym“ k necemu bude!!!

hodne stesti, urcite bude lip…

marka

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
53
9.7.06 17:11

Vidíš, to mě nenapadlo, nazvat to fóbií. Ale řekla bych, že to určitě sedí. Prostě jak si vzpomenu na nějakou nemoc, kterou bych mohla dostat já nebo někdo v okolí, je mi okamžitě tak špatně, že nejsem schopná ani nic jíst. Bála jsem se, že jsem úplnej blázen, ale vidím, že to úplně nenormální neni. Malýmu se snažím nic nezakazovat, aby pak nezbláznil jak já, akorát když vidím, jak se v necelých dvou letech řítí k rybníku a manžel řve nech ho on tam nepůjde tak bláznim taky - ale to by asi bláznila každá z nás.

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
2518
9.7.06 17:49

Ahojky,

mám pocit, že píšeš o mojí babičce :lol:

Ale teď vážně, myslím, že se potřebuješ vykecat, popovídat si o tom, možná i ta návštěva psychologa by nebyla k zahození.
Já jsem se minulý týden dozvěděla, že v porodnici, kde chci rodit, umřely teď během měsíce 2 maminy. Také o tom pořád přemýšlím, jestli se vůbec těm mým mužským domů vrátím nebo ne. I když to nebyla vina doktora, jen „blbá“ souhra náhod… Ale jakmile se něčím zabavím, tak mě to ani nenapadne :wink:
Zkus se něčím zaměstnat, zabavit, povídej si s dítkem - přece jen ve dvou letech už nějakou slovní zásobu má - a určitě přijdeš na jiné myšlenky :wink:

Držím moc palečky!!!

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
53
10.7.06 07:52

No je pravda, že s tím naším 2letým klukem je hrozná sranda a ten mi vždycky udělá perfekt náladu..jen tak mimochodem - zrovna se učíme na nočník a už tam chodí krásně čůrat, jen s tím kakáním mu to asi přijde divný do toho nočníku..tak si teď snídám a malej se dívá na pohádky a najednou přišel a povídá - mami sebrat hovínko…no já bych se picla.Ale hlavně že si řekne, akorát u toho kakání vždycky řekne tak 5 vteřin po.
Ale ještě k tomu jak psala Mona..já totiž neřešim jen nemoci v rodině, ale hrozně na mě dolíhá i třeba neštěstí v okolí. Jsem holt takovej přecitlivělej blázen. A včera malýho něco štíplo do ruky a když jsem začala přemejšlet co je to za bouly a přitom byl vidět krásně ten štípák, už jsem si musela vynadat..zatím papa holky

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
200
10.7.06 14:56

taky hypochondr

Ahoj, rozhodně nejsi sama - prožívám něco podobnýho (a to ještě nemám mimi a už teď se hrozím, jak to budu v tomto směru prožívat). Hrozně se bojím, aby se něco nestalo manželovi nebo rodičům, představuju si vždycky to nejhorší, jaká nemoc by nás mohla potkat, co všechno se může stát v autě, když čtu o cizím neštěstí, vždycky to ořvu. Když jedou naši na dovču, brečím aby se vrátili v pořádku :cry: nemůžu si pomoct. Mám ze všeho nebezpečí hrůzu. Někdy je to lepší, ale někdy :?

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
Anonymní
14.2.13 12:39

Holky jsem tak trochu hypochondr a potřebuji uklidnit.
Mám docela zvětšené uzliny krku a bolestivé v tříslech, ty na krku mě trnou jakoby do ucha byla jsem u dr. ta mi je pohmatala a řekla, že budou problémy od páteře, tím to haslo. Vím, že krev mám v pořádku, dělali mi před 2 měsíci velké krevní testy a i magnetickou rezonnci malé pánve, kvůli cystám, takže ty tříselné budou asi OK, to by si snad všimli, ne? Docela se bojím, aby to nebyl lymfom. Uklidněte mě!!! Děkuji.

  • Nahlásit
  • Citovat

Váš příspěvek

Odesílám...

Další podobná témata podle názvu

Další témata z kategorie

Reklama