Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Ahoj, chtěla bych poprosit o radu a hlavně se tak trochu vypsat… Moje matka je opravdu dost hysterická, agresivní až zlá - nejen na mně, na všechny z rodiny. Rozčílí ji sebemenší blbost, často si hledá záminky dělat scény, které slyší celá ulice. Jak se dostane do ráže, sprostě nadává na mně, na otce, na celou rodinu, hlavně na otcovu matku a sestru, nenávidí je. Všichni kromě ní jsou neuvěřitelně líní, nezvednou zadek, nic neudělají, flákají se, jen ona maká od rána do večera a bla bla bla. Trpím tím odmala, stejně jako sourozenci, ve škole jsem byla terčem posměšků nebo naopak lítosti, jaká je moje matka zlá a otec slaboch, který se jí bojí. V dětství jsem si díky ní zadělala na psychické problémy, které teď musí řešit. Ale k věci - sourozenci se odstěhovali na druhý konec republiky, aby nemuseli jezdit víc než párkrát do roka. Upřímně se jim nedivím
Jenže jsem tu s nimi zůstala sama. Naštěstí studuju v jiném městě, ale jezdím každý víkend - přijedu v pátek a uklízím, peru, žehlím, pomůžu se vším a bez keců, protože matka je většinou do noci i o víkendech v práci a otec má dost práce kolem domu. Sotva všechno udělám, hned zase jedu. Nejsou se mnou žádné problémy, perfektně se učím, částečně si sama vydělávám, ač se ke mně matka chová hnusně, jsem slušná a vážím si jich… Když je matka v klidu, jde to s ní vydržet, i když ji zdaleka nemůžu všechno říct. Dokonce se i chlubí mým kamarádkám nebo příbuzným, jakou ve mně má oporu, jak jí se vším pomůžu…ale na mně akorát ječí a hezké slovo neřekne
Oba rodiče se ke mně chovají troufám si říct nefér, upřednostňují sourozence, kteří se na ně „vykašlali“ a kteří je potřebujou nejméně. Mně málokdy co jen tak dají a ještě třikrát otočí v ruce, jim kupují a jim pomáhají bez rozmyslu. Když přijede rodina, jsem dobrá tak na to, abych uklidila, obsloužila, ale ani u stolu místo nemám, ani se mnou nepočítají, jako bych ani jejich nebyla a do rodiny nepatřila. Nepotřebuji pozornost, ale takovéto přehlížení a nespravedlivé obviňování, jak jsme líná, taky ne
Myslím, že mně budou brát teprve až se sama odstěhuju. Jenomže na to zatím nemám prostředky a ani to srdce je tam nechat samotné, když na dům sami nestačí. Navíc to tady doma mám strašně ráda a ve městě, kde studuji, vůbec, deprimuje mně to tam, potřebuji přírodu. Navíc si nedovedu představit, že bych do takového prostředí k babičce přivedla jednou svoje vlastní děti, ani bych je s ní nenechala samotné. Matka chybu neuzná, nezmění se, nepřestane mi nadávat a v klidu to taky řešit odmítá, ona má svou pravdu a tečka. Otce mi velmi dlouho bylo líto, ale teď jsem přesvědčená, že si může sám za to, že od takové ženy neodešel, protože než takhle žít tak by nám bylo asi lépe bez mámy ![]()
@Elanor nechápu, proč tam jsi. Já bych si zbalila svých 5 švestek a nazdar. Jestliže si teď přivyděláváš, zvládneš si nejspíš i vydělat na nějaké to bydlení atd.. kolik Ti je? Osobně bych sebou nenechala takhle vorat a to ani ze soucitu..
Prosím Tě, řeknu jednu věc, nenech se někam natlačit, lítost je hezká, ale bude to tvůj život. Musíš ho začít řídit sama, jinak se z toho nedostaneš, oni si poradí. Jsou to dospělý lidé a věř, že to zvládnou, pokud jim není přes sedmdesát, tak to přežijou.
Budeš jim pak stejně vzácná jako sourozenci, vnoučata také. Hlavně se nesnaž je zachraňovat a pomáhat jim, obrátí se to proti tobě. Jak vidím, tak neocení, co pro ně děláš. Přestřihni tu šňůru a jednou si založ rodinu jinde. Jinak tě to semele a nebude to dělat dobrotu ![]()
@Elanor
Až budeš moct odejít a bydlet sama ve svým, tak řekni matce, že je nemocná, že by si měla najít psychologa a že ty odcházíš. Tečka.
Nejspíš tě už nebude chtít vidět, protože v jejích očích budeš nevděčná, ale ty budeš mít svůj klid a tvoje budoucí dítě taky.
Přeji hodně sil a vůle ![]()
Ráda bych ti poradila, ale nevím jak. Já měla takovýho otce. Loni umřel a musím upřímně přiznat že se mi moc ulevilo. Kdyby jsi chtěla, přečti si můj deníček. Třeba ti pomůže alespoň v tom aby jsi neudělala stejný chyby jako já. Hodně štěstí a drž se, vím že to není lehký.
@Elanor na vše jsou dva. Jeden, co někomu provádí něco, co se mu nelíbí a ten druhý, který si to nechá líbit. Je to tak s tvým otcem, neudělej stejnou chybu. Jsi mladá, můžeš mít na světě všechno, co budeš chtít a chtít tak moc, že si za tím půjdeš, moc pro to uděláš a případně obětuješ. Takže si roymzsli, co v životě chceš a hlavně co nechceš a neřeš život svých rodičů..jaký si ho udělali, takový ho mají a platí to i tom tvém.. A dle toho, co píšeš, se stejně vděku nedočkáš..tak co. Mysli na sebe, stejně jako to udělali ostatní nebo budeš nešťastná.
@Elanor píše:
Ahoj, chtěla bych poprosit o radu a hlavně se tak trochu vypsat… Moje matka je opravdu dost hysterická, agresivní až zlá - nejen na mně, na všechny z rodiny. Rozčílí ji sebemenší blbost, často si hledá záminky dělat scény, které slyší celá ulice. Jak se dostane do ráže, sprostě nadává na mně, na otce, na celou rodinu, hlavně na otcovu matku a sestru, nenávidí je. Všichni kromě ní jsou neuvěřitelně líní, nezvednou zadek, nic neudělají, flákají se, jen ona maká od rána do večera a bla bla bla. Trpím tím odmala, stejně jako sourozenci, ve škole jsem byla terčem posměšků nebo naopak lítosti, jaká je moje matka zlá a otec slaboch, který se jí bojí. V dětství jsem si díky ní zadělala na psychické problémy, které teď musí řešit. Ale k věci - sourozenci se odstěhovali na druhý konec republiky, aby nemuseli jezdit víc než párkrát do roka. Upřímně se jim nedivímJenže jsem tu s nimi zůstala sama. Naštěstí studuju v jiném městě, ale jezdím každý víkend - přijedu v pátek a uklízím, peru, žehlím, pomůžu se vším a bez keců, protože matka je většinou do noci i o víkendech v práci a otec má dost práce kolem domu. Sotva všechno udělám, hned zase jedu. Nejsou se mnou žádné problémy, perfektně se učím, částečně si sama vydělávám, ač se ke mně matka chová hnusně, jsem slušná a vážím si jich… Když je matka v klidu, jde to s ní vydržet, i když ji zdaleka nemůžu všechno říct. Dokonce se i chlubí mým kamarádkám nebo příbuzným, jakou ve mně má oporu, jak jí se vším pomůžu…ale na mně akorát ječí a hezké slovo neřekne
Oba rodiče se ke mně chovají troufám si říct nefér, upřednostňují sourozence, kteří se na ně „vykašlali“ a kteří je potřebujou nejméně. Mně málokdy co jen tak dají a ještě třikrát otočí v ruce, jim kupují a jim pomáhají bez rozmyslu. Když přijede rodina, jsem dobrá tak na to, abych uklidila, obsloužila, ale ani u stolu místo nemám, ani se mnou nepočítají, jako bych ani jejich nebyla a do rodiny nepatřila. Nepotřebuji pozornost, ale takovéto přehlížení a nespravedlivé obviňování, jak jsme líná, taky ne
Myslím, že mně budou brát teprve až se sama odstěhuju. Jenomže na to zatím nemám prostředky a ani to srdce je tam nechat samotné, když na dům sami nestačí. Navíc to tady doma mám strašně ráda a ve městě, kde studuji, vůbec, deprimuje mně to tam, potřebuji přírodu. Navíc si nedovedu představit, že bych do takového prostředí k babičce přivedla jednou svoje vlastní děti, ani bych je s ní nenechala samotné. Matka chybu neuzná, nezmění se, nepřestane mi nadávat a v klidu to taky řešit odmítá, ona má svou pravdu a tečka. Otce mi velmi dlouho bylo líto, ale teď jsem přesvědčená, že si může sám za to, že od takové ženy neodešel, protože než takhle žít tak by nám bylo asi lépe bez mámy
To je, jako by to bylo napsane o me,,mame" do puntiku ![]()
@Elanor Najdi si na víkendy ve městě brigádu a na ježdění domů se vykašli, zejména když víš, že tam bude někdo další z rodiny… a jen tak mimochodem, pokud ještě studuješ, tak rodiče určitě nejsou tak staří, aby se o sebe nedokázali postarat sami.
Odpověděla sis sama - změní se to, až se odstěhuješ. Tví sourozenci jsou jim vzácnější než ty, protože je nevidí tak často, proto jim kupují a pomáhají.
Co poradit - přetrpět dobu než dostuduješ a hned jak to půjde, vypadnout. Rodiče nezměníš, takže podle mě je jediné řešení „útěk“, stejně jako tak učinili tví sourozenci. To, že máš své bydliště ráda, je sice hezké, ale mysli i na sebe a na svoje zdraví…
Děkuji všem za reakce a povzbuzení!
Bohužel sice něco vydělám (pracuji na univerzitě a ještě mám brigádu, víc už bych časově ani jinak nezvládala), ale stále to zdaleka nepokryje náklady na studium - kor v Praze, kde je všechno dražší
A minimálně dva roky ještě budu studovat (je mi 23) a budu na nich závislá, pak chci sice pokračovat na PhD., ale tam už případně získám stipendium a úvazek, ze kterého se dá vyžít.
Nejvíc mi vadí, že pár hodin, nejdéle den po scéně se matka chová, jako by se nic nestalo, ale já tak „splachovací“ nejsem a beru její slova vyřčená v afektu vážně. Otec je stejná povaha jako já, takže tomu naštvání nebo dotčenost taky vydrží a bohužel to většinou odnesu zase já, protože si taky potřebuje na někom vylít zlost. Jinak rodičům je 59 a 61, za rok jdou oba do důchodu a je pravda, že ten úklid a domácí práce nestíhají (většinou), otec pořád pracuje na zahradě a pomáhá své matce, mamka je zase pořád v práci nebo vyvařuje nebo pracuje na zahradě..a už mají taky svoje zdravotní problémy. Začínám si ale pomalu uvědomovat, že nejsem zodpovědná za jejich život, ale bije se to ve mně s úctou k rodičům a k tomu, že mně vychovali, že mně finančně podporují, abych mohla studovat… ![]()
@Elanor píše:
Jinak rodičům je 59 a 61, za rok jdou oba do důchodu a je pravda, že ten úklid a domácí práce nestíhají (většinou), otec pořád pracuje na zahradě a pomáhá své matce, mamka je zase pořád v práci nebo vyvařuje nebo pracuje na zahradě..a už mají taky svoje zdravotní problémy.
Promiň, ale proč by ten úklid a domácí práce měli řešit, když přijedeš a uděláš to… jak už jsem psala, rozšiř brigádu i na víkendy a tvař se, že je ti to strašně líto, ale bohužel se domů dostaneš tak jednou za 2 měsíce…
@Elanor asi se to nesetká s pochopením, ale pozor, i děti mají vůči svým rodičům nějaké povinnosti. Je samozřejmě smutné zažívat takové chování a jednání, ale bylo by asi moudré si s nimi o tom promluvit, že to vnímáš tak a tak. Ono to nebude lehké, to určitě ne, ale nic jiného nepomůže. Pokud budeš „utíkat“ z domu, z prostředí kde se ti líbí, budeš se přece vracet a myslíš, že to bude jiné? Jsou-li rozumní, pak se zamyslí a společně si řeknete na rovinu jak to půjde dál.
Ahoj, asi si nejdu ani pro radu, ale dneska už to všechno překročilo hranici, co ještě dokážu snést. Moje maminka vždycky byla takový hodný zlatý člověk, teď se z ní s věkem fakt stává jedůvka. Bydlí s námi v našem domě. Mám desetiletou dcerku, je takový nechci napsat oplácánek, ale je prostě statná, má 148cm a 39 kilo. Takže je taková veliká a taková statná. Ve škole je super šikovná, premianka, nicméně ten sport krapet vázne. No hraje tenis, na ten je šikovná, uběhá to, běhá dobře a má výdrž, má sílu, takže v tom vyniká. No a pak touží umět tančit. A nastává kámen úrazu, je to prostě nešikovné polínko. No nicméně na tanečky chodí od pěti, tak do ní je ten rytmus pomalinku vtloukán. A dneska jsme byli v taneční škole jí zapsat do kurzů. Tak s ní cvičili a prý krom tance musí chodit na gymnastickou průpravu, aby to všechno protáhla, zvládla provaz, rozštěp, nemůžeme jí naučit hvězdu…takže prý hodina gymnastiky, protahovali ji fest, až se jí to nelíbilo. tak jsme přijeli domů a ona to běžela vyprávět babičce, a že musí na tu gymnastiku, bez toho se s moderním tancem může rozloučit, a že to bylo hnusný, to protahování těch nohou a že jí to vůbec nejde…načež babička se ztopořila a zhurta na ní spustila, že jí to nejde, protože je tlustá tlusťoška, že nemá žrát, že to není normální, všechny děti to umí, ona nedokáže ano roztáhnout nohy…no dcera začala hystericky plakat, máma jí ještě sepsula, co řve. Tak jsme na ní nastoupila, ale ona se ještě zatvrdila a že má pravdu a já jsme neschopná matka…no veselé to bylo. Je mi z toho úzko, malá se ještě neuklidnila. Co mám dělat?
Řekni jí, že píšeš žádosti do domova důchodců. Má tak pět let čas, aby přehodnotila své chování, než v pořadníku na ni přijde řada.
Moje máti byla příšerná a také uměla pěkně iracionálně shazovat.