Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Všechny moc zdravím,
prožívám teď těžké období a potřebovala bych poradit, jak naložit dál se svým životem… Jsem s přítelem 7 let, bydlíme spolu 5 let a procházíme krizí… Já jsem svojí krizi pocítila někdy začátkem roku, kdy jsem zjistila, že se mi vdává většina kamarádek, mají děti a i já jsem byla připravená vzít si svého přítele…on bohužel ne… Pořád jsem slyšela, že svatba je jen fraška a divadlo pro okolí… (tento postoj má zřejmě proto, že se jeho rodiče rozvedli a on to nenesl lehce). Bohužel jsem stejně na něj tlačila dál, že jsem nešťastná a že se náš vztah musí posunout někam dál… Jednou jsem od něj slyšela, že nechce svatbu, podruhé, že se vezmeme, abych byla šťastná, že nechce, abych byla smutná. Takhle nějak jsme se v tom plácali od začátku roku, já jsem někdy ustoupila a přistoupila na jeho názor, že svaba je zbytečný papír a že je náš vztah daleko pevnější, než kdejaké manželstvé mé kamarádky… Potom si přítel koupil motorku, věděl, jaký mám na to názor, tak mě nechtěl zatěžovat zařizováním všeho potřebného a hlavně si musel dopůjčit zbytek peněz, nic mi neřekl a najednou se prostě jelo pro motorku, mrzelo mě to, protože se mnou neprodiskutoval ty peníze atd… Místo toho, abych s ním sdílela radost, že si splnil životní sen, tak jsem ho jen deptala a hledala problémy tam, kde nejsou… Věděla jsem, že je to mezi námi divné, ale přisuzovala jsem to neshodám kvůli motorce… A navíc začal moc času trávit v hospodě a s kamarády… Vůbec by mi to nevadilo, kdyby to nebylo tak časté a hlavně mi přišlo, že odemně utíká… Teď vím, že se není čemu divit. Na dovču jsme odjeli a můžu říct, že byla parádní, choval se moc hezky a bylo nám spolu krásně… Jediné, co mě zarazilo, že se jednou na pláži na mě podíval a řekl mi: „Já se nechci rozejít“. Zeptala jsem se, jak to myslel, ale nevysvětlil mi to… Když jsme se asi před týdnem vrátili, vše začalo… Hned musel za kamarády, na motorku, se mnou žádný plán a to nám zbývalo ještě pár dní společného volna a taky z něj vylezlo, že chce volnost a trávit čas s kamarády a že je u něj v práci 70% chlapů rozvedených a tak on dopadnou nechce, říkám mu, že ale nejsme manžele a on na to, že jsme už jako manželé. Ani si úplně nepamatuji, co jsme si vše řekli, ale bylo mi to líto, tak jsem byla smutná, na to mi řekl, že mě nechce vidět, jak se trápím, že mě nedokáže udělat šťastnou… Odjel s kamarády přes noc grilovat a popíjet na chatu, napsal mi pak jen sms, že přijede ráno. S tímto jsem se svěřovala své kamarádce, který byla po celou dobu proti našemu vztahu a neustále mě přesvědčovala, že s ním nebudu štastná, já jí naopak přesvědčovala, že bude… Nasadila mi brouka do hlavy, že určitě někoho má, já jsem jí naopak tvrdila, že jsem si jistá a věřím mu, že nikoho nemá, stále mě přesvědčovala, že by si tím nebyla jistá a ať se ho zeptám, co se stalo kdysi před 6 lety… Naléhala jsem, ať mi to řekne a nakonec z ní vypadlo, že se s ním vyspala… Bylo to v začátku našeho vztahu a jí jsem vůbec neznala, seznámila jsem se s ní, až někdy poté za dva roky… Ale rána parádní, můj drahý nebyl doma, abych se ho na to zeptala… Holky ona snad čekala, že se s ní po tom všem budu bavit, že zapomenu, odpustím a všechno bude dobrý… Nikdy jí to nezapomenu a jemu zřejmě taky ne. Včera jsem si s ním sedla a zeptala se ho na to, řekl, že je to pravda, jeho největší chyba v životě, lituje a celou dobu se tím trápil a že nechápe, proč to teď zmíněná vytáhla, ale že je to lepší, než za 20 let… Nakonec z něj vypadlo, že je stejný jako jeho otec, který jeho matku podvedl, když jeho mladšímu bráchovi byl rok a že mi nechce tak ublížit, nechce mě udělat nešťastnou, proto si mě nemůže vzít, mít se mnou děti, bojí se prý toho, že mi to udělá. Chyba prý není na mé straně, ale na jeho, protože je to zmetek a holkař a jen mi ubližuje. Samozřejmě jsem protrápila a prořvala celý den, protože mě zklamal člověk, v kterého jsem nejvíc věřila. A teď k hlavnímu, co dál, jak pokračovat… Bohužel jsem někdy před 3 měsíci odešla z dlouholeté práce a nastoupila do práce v místě našeho bydliště, k rodičům se vrátit nemůžu (vztahy nejsou dobré) a na vlastní bydlení nejsou prostředky… To on všechno dobře ví, přesto mi řekl, že nechce, abych odešla, chce, abych tu s tím bydlela dál…ale jak to udělat? Zeptala jsem se ho, jestli se mám přestěhovat do jiné ložnice, nebo on… řekl mi, ať nedělám unáhlené závěry… Večer jsme tedy vedle sebe ulehli a objímali se, řekla jsem mu, že jsem zjistila, že nemůžu být s ním, ale ani bez nej, on mi řekl, že to tak má stejně a že se to v něm pere již půl roku, kdy se náš vztah nevyvíjí a je prostě jinej, jak by se mohl vyvíjet, když jsme v začarovaném kruhu a nemáme se kam posunout… nakonec mi řekl, že věří, že to bude zase všechno dobrý… Prosím o radu, jak dál, jak se chovat, jak se rozhodnout… já nevím, co dál, je to všechno moc čerstvé a hrozně to bolí, tudíž nedokážu racionálně přemýšlet… Je to dlouhé čtení a napsáno ve stavu nouze a na pokraji sil, tak se již dopředu omlouvám… Budu moc vděčná za jakýkoliv názor a radu ![]()
Nemáte děti, vyzkoušejte si žití bez sebe a třeba rychle zjistíte, že spolu je to lepší. Udělat tlustou čáru, pokud je děvkař, jinej nebude, i když každej se může změnit, jde jen o to, jak začne pohlížet na toho druhýho, jestli si ho víc připustí k tělu, nebude jen vedle něj žít.
Chce to změnu-buď rozchod, nebo dítě, ale to musíš vědět ty, co by bylo reálnější.
Tak zkus zvolnit taky.Nech ho sedět doma a jeďte někam na víkend s kamarády i kdyby jsi jela sama řekni, že jedeš s holkama. Udělej to častěji, pokud mu to bude vadit bude dřepět doma s tebou. Pokud mu to vadit nebude je čas se zamyslet jestli si nenajít někoho kdo bude chtít to co ty. Nejhorší je, když on si vyrazí a má jistotu, že ty dřepíš doma nebo jen u té kámošky.
Znejisti ho.
Hele mně přijde, že hlavně on v tom má trochu hokej… to jako chce bejt do smrti singl, jen aby partnerku nepodváděl? Pokud je to pro něj takovej problém, když někdo „š*ká stranou“, tak ať to nedělá - nebo se domluvte, že sex bez závazků nebudete tak hrotit, a že je pro vás důležitější být spolu a mít děti.
Myslím, že spíš než to řešit tady byste měli OBA jít někam do poradny, a tam to probrat společně - on vypadá, že to chce taky řešit, tak by k tomu mohl být vstřícnej. Držím palec, ať se dobře rozhodnete ![]()
Z tvého popisu to na mě působí, že nemáte nějaký zásadní problém, zda spolu být či nebýt, ale že jste se ocitli na nějakém rozcestí a nevíte kudy kam a plácáte se v tom jak v bažině. Hlavní problém tedy vidím v komunikaci. Ne, že jí je málo, ale není konstruktivní a nemá žádný posun. Takže za mě se přimlouvám, aby jste si našli dobrou, ověřenou partnerskou poradnu. Nic vám tam nikdo radit nebude, ale ukáží vám, jak spolu mluvit tak, aby jste se dobře chápali.
Myslim, ze tohle nikam nepovede. Ty chces nejaky posun ve vztahu a on ne, naopak, chce si uzivat. Dle meho je to srab, ktery jen ceka, az se s nim rozejdes, uplne, ale zaroven bude rikat at to nedelas… Po tolika letech je to tezky odejit, ale asi bych odesla a zacla znovu. Stastna s nim uz nebudes.
Je mi líto, ale připadá mi to, že s tebou být nechce a to ostatní jsou jen řeči okolo…chce utéct, ale je mu to hloupé. tak to působí na mě
@29 píše:
Tak zkus zvolnit taky.Nech ho sedět doma a jeďte někam na víkend s kamarády i kdyby jsi jela sama řekni, že jedeš s holkama. Udělej to častěji, pokud mu to bude vadit bude dřepět doma s tebou. Pokud mu to vadit nebude je čas se zamyslet jestli si nenajít někoho kdo bude chtít to co ty. Nejhorší je, když on si vyrazí a má jistotu, že ty dřepíš doma nebo jen u té kámošky.Znejisti ho.
O to se právě snažím, protože si myslím, že má ve mě jistotu a to taky žádný chlap úplně nestojí… Nedřepím jen doma, třeba včera mi řekl, až se vrátím (šel pomoci otci s prací na seně), zahrajeme si spolu společenskou hru (poslední dobou jsme tomu propadli) a bude dobře, nechci tě vidět smutnou a utrápenou. Tak jsem neseděla doma a jela za kamarádkou.
Podle mého jste přechození - každý vztah se vyvíjí a nastane čas, kdy je potřeba udělat další krok - např. svatba. Každý z vás očekával něco jiného, ty svatbu, on se možná zalekl a stáhl se. Tím, že svatba nebude, nikam se neposouváte a on možná hledá každou prkotinu aby si zdůvodnil, proč se rozejít - i když k tomu třeba až tak velký důvod není. Zamyslela bych se nad tím, jestli s tímto člověkem, který utíká od každého problému, strávit život. Problémem lidí poslední dobou je to, že neumí a nechtějí řešit drobné ani velké problémy a utíkají od nich. Proto se taky hodně párů rozchází, nebere, rozvádí… Pro spoustu párů je taky větší závazek svatba než děti - což moc nechápu.
@Dagisek píše:
Chce to změnu-buď rozchod, nebo dítě, ale to musíš vědět ty, co by bylo reálnější.
Takhle bych to taky viděla. Slyšela jsi někdy termín „přechozený vztah“? Jste spolu už dost dlouho na to, aby se vztah někam posouval. Nebo se v tom budete plácat stejným způsobem dalších deset let, pak bude rozchod ještě horší. Nebo spolu takto nešťastní zůstanete do smrti. Za sebe můžu říct, že představa podobný budoucnosti by mě dost děsila ![]()
@nepř. G12 píše:
Je mi líto, ale připadá mi to, že s tebou být nechce a to ostatní jsou jen řeči okolo…chce utéct, ale je mu to hloupé. tak to působí na mě
přesně tak, je mu to hloupé, pokud ví, že ona je ekonomicky nesamostatná, tak je mu blbé ji opustit.
Osobně bych posbírala hrdost a našla si spolubydlení, ubytovnu, cokoliv a odešla sama, vztah lepený s lítosti a soucitu by mě teda ubíjel - stejně by nakonec skončil, až se chlap doopravdy zamiluje
Osobna skusenost - sice nemal bokovku a nebol suknickar, ale mal hokej v hlave a nebolo to dobre a nebolo, nech som robila co som chcela. Do poradne sme teda nezasli - neboli deti a „nebolo o co bojovat“.
No, v hlave sa mu to zrovnalo az po rozchode a mojom odmilovani, ked zistil ze chodim s inym. Strasne sa tou neopatovanou laskou trapil, podla jeho kamarata, este rok po mojej svadbe ![]()
Akurat ja dnes uz neverim ze by som s nim naozaj mohla byt stastna…
@nepř. G12 píše:
Je mi líto, ale připadá mi to, že s tebou být nechce a to ostatní jsou jen řeči okolo…chce utéct, ale je mu to hloupé. tak to působí na mě
I tak by to mohlo být. Potřebuje viníka rozchodu, sám to být nechce, takže dělá ofuky, dokud to zakladatelku nepřestane bavit…
@Slečna Ferka píše:
Hele mně přijde, že hlavně on v tom má trochu hokej… to jako chce bejt do smrti singl, jen aby partnerku nepodváděl? Pokud je to pro něj takovej problém, když někdo „š*ká stranou“, tak ať to nedělá - nebo se domluvte, že sex bez závazků nebudete tak hrotit, a že je pro vás důležitější být spolu a mít děti.Myslím, že spíš než to řešit tady byste měli OBA jít někam do poradny, a tam to probrat společně - on vypadá, že to chce taky řešit, tak by k tomu mohl být vstřícnej. Držím palec, ať se dobře rozhodnete
To jsem mu na to řekla, že nikdo mu nebude tolerovat více žen, prý bude radši sám, aby nikomu neubližoval. Jen jsem chtěla říct, že mi od té jisté doby nezahnul, nemáme takový vztah a proto, než aby jsme jej měli, by se radši chtěl rozejít. Na druhou stranu nechce, protože ví, co mezi sebou máme a že jsme fakt měli do jistné doby krásný vztah… O to víc mě to položilo, protože je pozornej, milej, hodnej a udělal by pro mě všechno… i teď… Jen je asi zmatený a já si s tím neumím poradit.