Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Zachovala bych se stejne,nebudu se pretvarovat jen proto,ze si to nekdo preje
ona by spis mela neco udelat s tim svym uzasnym chlapem,ktery zdrhne za milenkou a pak se vrati ![]()
Není, tvůj manžel měl švagrovou odkázat do patřičných mezi hned, jak si stěžovala. Upřímně, mám v rodině dvě ženy, co se zcela nesnesou a kam jde jedna, druhá nepřijde. Prostě to bereme a nikdo z nás je nenutí, aby se usmířily, když nechtějí. Reakce švagrové by mě jen utvrdila v tom, že je nechci vídat.
Zakladatelko,
tvé pocity jsou naprosto přirozené a sám bych měl problém na člověka, co zradil, koukat jako že se to nestalo.
Otázkou ale je, co je podstatné. Jsi to ty a tvůj vztah k té osobě, nebo je podstatné, aby se ta rodina vrátila k normlnímu soužití?
Pokud ti víc záleží na tom druhém, tak bych si promluvil se švagrovou, že tento problém máš, že ti to činí problém aby chápala tvé chování a nebrala to, jako něco špatného vůči sobě. Zároveň bych se jí zeptal, o co jí teď jde, a jak ji můžeš pomoci.
Když chceš, tak ho ignoruj, to ti nikdo zakázat nemůže. Ale dávat jim najevo, že jsi správněji než oni vyhodnotila jejich vztah, to by mě, být tou švagrovou, taky vytáčelo. Ona si pravděpodobně prochází kvůli zachování rodiny nelehkou situací. A při každé příležitosti jí v tom máchat čumák, to je od tebe vážně nevhodný. Takže asi chápu, že si na tvoje chování občas postěžuje.
@Anonymní píše:
Ahoj. Ze snad pochopitelnych duvodu anonym prosim. Nechci zabihat do podrobnosti, aby se nekdo nepoznal. Jde o to, ze jsem si vyhodnotila po opakovanych spatnych!!! zkusenostech svagra jako osobu, se kterou nechci komunikovat, stykat se jen v nejnutnejsich pripadech, proste ho ignorovat. Delame to ostatne oba, „sympatie“ jsou asi oboustranne. Svagrova ho ted po novem roce (podotykam poté, co ji opustil kvuli milence) vzala zpet a dle jejich predstav mame delat, ze je vsechno ok. Hra na spokojenou rodinu. Ja ji kvuli detem svym zpusobem dokazu pochopit. Je to jeji zivot, jeji manzel, deti. Jsem daleka hodnotit jejich rozhodnuti. Ale divadlu o stastne rodine neverim a nechci se toho ucastnit. Problem je, ze si pry memu manzelovi, svemu bratrovi, sverila, ze ji ME chovani vadi. A ja s tim mam neco delat.Mam pravo chovat se odmitave? Ale slušně. Proste si jejiho manzela jen absolutne nevsimam a on me. Je to spatne?
Vadit ji může co chce, nemůže tě nutit aby jsi se na švagra culila když nechceš!Já osobně bych ho taky ignorovala …
@Čičorečka píše:
Když chceš, tak ho ignoruj, to ti nikdo zakázat nemůže. Ale dávat jim najevo, že jsi správněji než oni vyhodnotila jejich vztah, to by mě, být tou švagrovou, taky vytáčelo. Ona si pravděpodobně prochází kvůli zachování rodiny nelehkou situací. A při každé příležitosti jí v tom máchat čumák, to je od tebe vážně nevhodný. Takže asi chápu, že si na tvoje chování občas postěžuje.
Vis, ja prave po dlouze uvaze zvolila tento postoj jako nejmensi zlo. Prave nechci moralizovat, delat nepříjemnosti, to by chudak koukala, co je zac, kdybych byla ta zla, ale to nechci. Proto jeste snesitelna ignorace, vic uz dnes nevymacknu. ![]()
Buď bych to nechala, jak to je, nebo bych si se švagrovou sedla a řekla jí, co a jak… tedy, pokud Ti to za to stojí… pokud ne, nejsi povina nic nikomu vysvětlovat…
Já to mám obdobně s vlastní tetou, nebavíme a nestýkáme se kvůli starým sporům, které ale nechci řešit, vytahovat a hlavně už nechci nic měnit… ona se několikrát pokusila o kontakt, dokonce i nepozvaná přijela na mou svatbu (tedy jen na obřad), ano, pozdravila jsem se s ní, poděkovala za přání, ale tím to z mé strany skončilo… ona nám pak psala na Vánoce, k narozeninám, ale to jsem ignorovala, neměla jsem potřebu děkovat za přání, které nepovažuji za upřímné a ona časem přestala…
Dělej, jak cítíš, hlavně se nedej do ničeho tlačit… a takovéto měla bys a je to slušnost, to jsou jen kecy!
@azaleila Ano. Ja jsem si ho nevybrala, tak stejne jako bych se nekamaradickovala s pitomym sousedem, nevidim duvod, proc nekonat stejne s clovekem, ktereho ve svem zivote nepotrebuji a neni moje volba, nota bene kdyz vim, co je zac. Ale stve me, ze stejny „respekt“, jako jsem zvolila ja k jejimu rozhodnuti, nechova ona k tomu memu. Nerikam nic, nevycitam, nehodnotim, proste si jen nevsimam.
@Anonymní píše:
@azaleila Ano. Ja jsem si ho nevybrala, tak stejne jako bych se nekamaradickovala s pitomym sousedem, nevidim duvod, proc nekonat stejne s clovekem, ktereho ve svem zivote nepotrebuji a neni moje volba, nota bene kdyz vim, co je zac. Ale stve me, ze stejny „respekt“, jako jsem zvolila ja k jejimu rozhodnuti, nechova ona k tomu memu. Nerikam nic, nevycitam, nehodnotim, proste si jen nevsimam.
Ignorace dovede hodně naštvat
Me by bylo fuk co se delo u nich doma, jejich vec. Nikdo do toho krom jich2 nevidi. Chovala bych se normalne, aby se nakazili nejaky povinny rodinny oslavy a seslosti… na tech par hodin to clovek zmakne
@Premek_Orac píše:
Zakladatelko,
tvé pocity jsou naprosto přirozené a sám bych měl problém na člověka, co zradil, koukat jako že se to nestalo.
Otázkou ale je, co je podstatné. Jsi to ty a tvůj vztah k té osobě, nebo je podstatné, aby se ta rodina vrátila k normlnímu soužití?
Pokud ti víc záleží na tom druhém, tak bych si promluvil se švagrovou, že tento problém máš, že ti to činí problém aby chápala tvé chování a nebrala to, jako něco špatného vůči sobě. Zároveň bych se jí zeptal, o co jí teď jde, a jak ji můžeš pomoci.
Tak to je teda velká výjimka na emiminu.
Jediný, kdo přišel s rozumným a konstruktivním řešení je chlap. ![]()
Představuju si, jak by vypadaly reakce, kdyby tuhle diskuzi založila švagrová:
Mám problém, se švagrovou. Měli jsme s manželem krizi, chyby jsme udělali oba, vyříkali si to, na vztahu pracujeme, dohodli jsme se, že ani jeden. Bohužel bráchova manželka naše rozhodnutí zcela ignoruje, dělá dusno, manželovi dává najevo, že ho nemá ráda, bycla by nejraději, kdybychom se zase rozešli. Všechny její návštěvy jsou šílený stres. Už nevím, co mám dělat…
To by byla samé reakce. Ať se švagrová uklidní, že jí do toho nic není, ať si ji brácha srovná atd.
![]()
Příspěvek upraven 18.01.19 v 11:11
Ahoj. Ze snad pochopitelnych duvodu anonym prosim. Nechci zabihat do podrobnosti, aby se nekdo nepoznal. Jde o to, ze jsem si vyhodnotila po opakovanych spatnych!!! zkusenostech svagra jako osobu, se kterou nechci komunikovat, stykat se jen v nejnutnejsich pripadech, proste ho ignorovat. Delame to ostatne oba, „sympatie“ jsou asi oboustranne. Svagrova ho ted po novem roce (podotykam poté, co ji opustil kvuli milence) vzala zpet a dle jejich predstav mame delat, ze je vsechno ok. Hra na spokojenou rodinu. Ja ji kvuli detem svym zpusobem dokazu pochopit. Je to jeji zivot, jeji manzel, deti. Jsem daleka hodnotit jejich rozhodnuti. Ale divadlu o stastne rodine neverim a nechci se toho ucastnit. Problem je, ze si pry memu manzelovi, svemu bratrovi, sverila, ze ji ME chovani vadi. A ja s tim mam neco delat.
Mam pravo chovat se odmitave? Ale slušně. Proste si jejiho manzela jen absolutne nevsimam a on me. Je to spatne? 