Narcistická matka

Fotoalbum tématu (0) Sledovat e-mailem Přidat k oblíbeným Zapnout podpisy Hledání v tématu
První příspěvek v tématu
Anonymní
Registrovaný uživatel, který přispěl anonymně 08.01.19 21:49
Narcistická matka

Hezký večer,

zakládám zde téma, které je pro mě velice citlivé, tak proto anonymně. Nevím, kde začít… Buď mi to celý život přišlo normální (protože jsem tak byla asi vychovaná) nebo pro jiné, mnou řešené věci jsem to neviděla nebo jsem to prostě vidět nechtěla - jak se ke mě moje máma hnusně chová. Hodně jsem se o svém „problému“ snažila hledat na internetu, a našla jsem doporučení na knihu Budu vůbec někdy dost dobrá? Koupila jsem si ji a vlastně v celé knize jsem se našla, sebe nebo spíš vztah, jaký má moje matka ke mě. Když jsem byla těhotná, oznámila mi jen tak během konverzace, že má blíž k mým sourozencům, ke mě ne. Tenkrát mě to ranilo a bolí mě to stále. Žádná empatie z její strany. Přesto jsem se k ní snažila chovat slušně, s respektem, protože je to přece má matka. Stále však nastávají v průběhu let nové a nové situace, kdy si říkám, zda má tohle cenu. Přišla mi např. od ní omylem zpráva, ve které mě pomlouvá. Když jsem se ji zeptala, co to je, přestala se se mnou bavit. Urazí se, utne kontakt na pár dní, někdy na celé týdny, čeká ode mě omluvu, i když viník nejsem já. A když ji to přejde, začne to všechno znovu. Zasahuje mi to už do vztahu, kazí rodinnou pohodu a jde už i tak trochu o mé duševní zdraví. Protože v každé situaci udělá viníka ze mě, ona je vždycky ta oběť. Párkrát jsem se snažila ji požádat o to, abychom si to společně vyříkaly, začly s čistým štítem, ale vždycky po mě začala křičet, přešla do protiútoku, s tím, že je problém u mě.
Nejde ji vůbec o mě, jako dceru, o moji osobnost, záleží jí jenom na tom, co mám -materiálno, něco o čem se dá mluvit/ukazovat před druhými. Protože nejvíc záleží, co řeknou druzí lidé, o blízkou rodinu, nebo o mě jako o dceru, na tom už přece nezáleží. Několikrát jsem ji přistihla při lži, jak rodině, známým. Sama se do té role tak vžila, že těm lžím sama věří. Kriticky se vyjadřuje ke všemu mému, výchova dítěte, bydlení, stravování, oblíkání, všechno co řeknu, co udělám a to jen proto, že to není podle jejích měřítek. Sama to ale nemá ani z půlky takové, jako já. A to mě dorazila nejvíc, kdy mi sdělila, že se domnívá, že jí závidím. Nevím teda co. Protože jsem mladší, vystudovala jsem, hned po škole začala pracovat, nikdy nic v životě jsem sice zadarmo nedostala, ale mám se dobře, vážím si hodného muže, toho že jsme zdraví, jen vztah řešení vztahu s ní je u nás na denním pořádku. Stačí, aby napsala. Co zpráva, to nějaká rána z její strany. Na návštěvy s ní jsem se přestala těšit, čekám co příjde, je mi úplně špatně od žaludku. Někdy mě odkopne jako psa, jindy vychvaluje, ale neupřímně, a když to nečekám, zase příjde nějaká pecka. Dospělo to u mě do bodu, že zvažuji psychoterapii. Chybí mi máma, ale taková ta, které bych mohla zavolat a nedávat si pozor na pusu, aby to pak nepoužila proti mě, nebo mě nezkritizovala. Bojím se, abych neměla stejný vztah s dětmi i já… Pomohla některé z vás psychoterapie? Jak jste tento problém řešily? Nebo jste kontakt s matkou na čas přerušily? A vy, které jste už mámy a máte 50 a více let, je tohle podle vás normální chování mámy k dceři? Děkuji vám.

Stránka:  1 2 3 Další »
Reakce:
Jeanny21
Kecalka 170 příspěvků 08.01.19 21:55

To není normální. Asi bych s ní utla kontakt.

Anonymní
Registrovaný uživatel, který přispěl anonymně 08.01.19 22:00

Ahoj, jako bych četla o sobě a své mámě… V létě to uz tak moc začalo zasahovat do mého manželství a veškerého zivota, ze jsem zasla na terapii a je mi nepopsatelne lip. Od tě doby mi její reakce, rěči a činy neubližuji a ihned opouštějí moji mysl.

annasmyc
Kecalka 481 příspěvků 08.01.19 22:01

knížku jsem taky četla. Psychoterapie je dobrý nápad, někdy pomůže získat nadhled od toho vztahu (zklamání z druhého plyne z nějakého očekávání). Tvoje máma nenaplní tvoje očekávání, počítej s tím, že je „nemocná“ a nepředěláš ji. Jediné co můžeš změnit je svůj postoj k ní (nejlépe velký odstup), pochopit, proč je taková (jaká byla babička…). naučit se být asertivní a její výlevy si nebrat osobně (ona má problém, ne ty). asi bych trochu omezila s ní kontakt dokud se vnitřně „neposílíš“. A neboj se, že bys byla taky taková..už jenom že nad tím přemýšlíš, je známka, že jsi citlivá

Uživatel je onlineStaworowski
Ukecaná baba ;) 1019 příspěvků 1 inzerát 08.01.19 22:03

Samozřejmě že to není normální,ale to určitě víš i ty sama...... To že rodič někdy upřednostňuje jedno dítě nad jiné se občas děje, byť pro mě je to nepochopitelne. Je to asi těžké, ale než toto, raději bych utla úplně kontakt. Taková matka (pokud se tak dá vůbec nazvat), je k ničemu....... Ty taková určitě nebudeš, věřím že se z toho poucis a ke svým dětem se budeš chovat tak jak by sis to přála od své matky ty.....

Uživatel je onlineAjaF
Kecalka 353 příspěvků 08.01.19 22:07

Není to normální.

Mango_Lassi
Extra třída :D 14706 příspěvků 08.01.19 22:08

Četla jsem Nacistická matka

Anonymní
Registrovaný uživatel, který přispěl anonymně 08.01.19 22:18

Ahoj anonymko. Můj vztah s mámou je taky dost složitý. Mě pomohlo se jí vyhýbat. Bydlime spolu v jednom domě, tak to neni snadné ale jde to. Jen mě využívala a to bylo vše. Žádná láska. Cokoliv řeknu se jí buďto dotkne nebo v reakci začne lhát. Její matka byla úplně stejná. Jako mimino ji opustila a vychovávala ji rodina jako nemanželské a nechtěné dítě. Člověk by řekl ze si bude svých dětí vážit a nebude stejná. Ty urcite nebudes jako ona, stejně jako ja nebudu kopie mojí matky. Uz jen proto, ze o tom mluvíme a víme ze to je problém. Me pomohlo si o tom promluvit se sestrou. Má to úplně stejně. Pokud ti to dělá takhle zle, okamžitě bych ji odstřihla. Tohle není láska.

Zorbas
Ukecaná baba ;) 1882 příspěvků 08.01.19 22:19

Moje mama je vpodstate stejna… Od mala jsem poslouchala jen “ja, ja, ja”. Neco se mi podarilo napr ve sportu, tak jsem hned slysela:” to ja jsem byla prvni a bla bla”. Ona byla od mala ten chudacek, vsichni se k ni chovali vzdycky strasne, 3× rozvedena, ale za vsechno mohli ti chlapi, vsichni se proti ni spikli, jsou zaujati… ja i segra se s ni vzdy pohadame, protoze je jenom jeji pravda a zadna jina. Priserne vztahovacna- napr. manzel rekl:” co kdybychom si udelali prochazku, ve meste si dame dobry kafe”… uz byl ohen na strese, protoze z toho plyne, ze ona nema dobry kafe… uz s ni ani nemluvime, abychom nerekli neco spatne… vidi v nas detech jenom penize a jsme povinni se o ni postarat, zatimco ona si cely zivot vali sunky doma…
Akorat mne uz je to jedno. Pred par lety mi vycetla neco, co se stalo, kdyz jsem byla dite (7 let) a to mne zlomilo, uplne zmenilo vztah k ni a nemam potrebu ji vidat. Mrzi me to jen kvuli detem, protoze ji maji radi a vidi ji tak 3× za rok…

Příspěvek upraven 08.01.19 v 22:41

Limi123
Závislačka 3867 příspěvků 08.01.19 22:25

Neni to normalni. Ja mam skvelou mamku, vzdy za nami stoji, udela pro nas cokoliv. Jsem z 5 deti a verim, ze vsechny ma rada stejne. Muzu ji zavolat treba o pulnoci. A tak to ma byt. Ja se jen muzu snazit byt alespon z pulky tak dobra mama, jako je ona.

Takze byt tebou, asi bych kontakt omezila na nutne minimum a psychoterapie ti mozna pomuze utridit si myslenky.

Příspěvek upraven 08.01.19 v 22:33

brisco
Závislačka 3127 příspěvků 08.01.19 22:29

Normální to není, ale to víš. Na druhou stranu to není bohužel ani tak neobvyklé. Jediná možnost je povznést se nad to a omezit kontakt. :hug:

Uživatel je onlineČičorečka
Ukecaná baba ;) 1343 příspěvků 08.01.19 22:40
@Mango_Lassi píše: Četla jsem Nacistická matka

Já sice narcistická, ale stejně nechápu, jak to souvisí s textem.

lilith1
Ukecaná baba ;) 1623 příspěvků 08.01.19 22:53
@Anonymní píše:
Hezký večer,zakládám zde téma, které je pro mě velice citlivé, tak proto anonymně. Nevím, kde začít… Buď mi to celý život přišlo normální (protože jsem tak byla asi vychovaná) nebo pro jiné, mnou řešené věci jsem to neviděla nebo jsem to prostě vidět nechtěla - jak se ke mě moje máma hnusně chová. Hodně jsem se o svém „problému“ snažila hledat na internetu, a našla jsem doporučení na knihu Budu vůbec někdy dost dobrá? Koupila jsem si ji a vlastně v celé knize jsem se našla, sebe nebo spíš vztah, jaký má moje matka ke mě. Když jsem byla těhotná, oznámila mi jen tak během konverzace, že má blíž k mým sourozencům, ke mě ne. Tenkrát mě to ranilo a bolí mě to stále. Žádná empatie z její strany. Přesto jsem se k ní snažila chovat slušně, s respektem, protože je to přece má matka. Stále však nastávají v průběhu let nové a nové situace, kdy si říkám, zda má tohle cenu. Přišla mi např. od ní omylem zpráva, ve které mě pomlouvá. Když jsem se ji zeptala, co to je, přestala se se mnou bavit. Urazí se, utne kontakt na pár dní, někdy na celé týdny, čeká ode mě omluvu, i když viník nejsem já. A když ji to přejde, začne to všechno znovu. Zasahuje mi to už do vztahu, kazí rodinnou pohodu a jde už i tak trochu o mé duševní zdraví. Protože v každé situaci udělá viníka ze mě, ona je vždycky ta oběť. Párkrát jsem se snažila ji požádat o to, abychom si to společně vyříkaly, začly s čistým štítem, ale vždycky po mě začala křičet, přešla do protiútoku, s tím, že je problém u mě.
Nejde ji vůbec o mě, jako dceru, o moji osobnost, záleží jí jenom na tom, co mám -materiálno, něco o čem se dá mluvit/ukazovat před druhými. Protože nejvíc záleží, co řeknou druzí lidé, o blízkou rodinu, nebo o mě jako o dceru, na tom už přece nezáleží. Několikrát jsem ji přistihla při lži, jak rodině, známým. Sama se do té role tak vžila, že těm lžím sama věří. Kriticky se vyjadřuje ke všemu mému, výchova dítěte, bydlení, stravování, oblíkání, všechno co řeknu, co udělám a to jen proto, že to není podle jejích měřítek. Sama to ale nemá ani z půlky takové, jako já. A to mě dorazila nejvíc, kdy mi sdělila, že se domnívá, že jí závidím. Nevím teda co. Protože jsem mladší, vystudovala jsem, hned po škole začala pracovat, nikdy nic v životě jsem sice zadarmo nedostala, ale mám se dobře, vážím si hodného muže, toho že jsme zdraví, jen vztah řešení vztahu s ní je u nás na denním pořádku. Stačí, aby napsala. Co zpráva, to nějaká rána z její strany. Na návštěvy s ní jsem se přestala těšit, čekám co příjde, je mi úplně špatně od žaludku. Někdy mě odkopne jako psa, jindy vychvaluje, ale neupřímně, a když to nečekám, zase příjde nějaká pecka. Dospělo to u mě do bodu, že zvažuji psychoterapii. Chybí mi máma, ale taková ta, které bych mohla zavolat a nedávat si pozor na pusu, aby to pak nepoužila proti mě, nebo mě nezkritizovala. Bojím se, abych neměla stejný vztah s dětmi i já… Pomohla některé z vás psychoterapie? Jak jste tento problém řešily? Nebo jste kontakt s matkou na čas přerušily? A vy, které jste už mámy a máte 50 a více let, je tohle podle vás normální chování mámy k dceři? Děkuji vám.

Take mam problemy s mamou, nikdy jsem nebyla dost dobra, to co bylo dobre bylo samozrejme to co bylo spatne tvrde kritizov..zlepsilo se to hodne az v dospelosti,k dyz jsem studovala vs a resila jine tezke osob.problemy, ale treba vzhled mi kritizuje porad..veta..ja ti ale rikam pravdu..po dlouhe kritice od hlavy az k pate potesi..

baimoli
Kecalka 437 příspěvků 09.01.19 08:30

Moje matka má podobné rysy. Trápila jsem se pro její poznámky a nedostatek lásky celé věky. Chtěla jsem, aby mi porozuměla. Sci-fi. Do puberty to bylo dobrý, dokud jsem byla malá, poslušná holčička, ale pak nastal teror, když jsem poslouchat přestala. Všechno dělám špatně, není nic kvůli čemu na mě může být pyšná apod. Přitom známým se s náma chlubí. K mojí sestře se chová podobně. Mého otce terorizuje neustále. Odstěhovala jsem se daleko, vídáme ji jednou za pár měsíců, kvůli vnoučatům, které miluje, ale stejně se ke mě chová jak k hadru. Její chyba. Vzdala jsem to. Její řeči nevnímám nebo se s ní zhádám. Jediné, co ji brzdí je strach, že neuvidí vnoučata. Je dobré se od ní citově odpoutat a neočekávat vůbec nic. Vědět, že to není tebou, že ona má problém. Komunikovat co nejmíň, dokud si nevytvoříš hroší kůži. Je to smutné, ale ona nic řešit nechce, nerozumím, jak se může někdo takhle chovat ke svým blízkým.

růžový achát
Kelišová 5773 příspěvků 09.01.19 09:22
@Mango_Lassi píše: Četla jsem Nacistická matka
:P :P :P paní Hitlerová
Stránka:  1 2 3 Další »
Váš příspěvek
Reklama

Poslední články

Rozhovor: Jak přirozeně otěhotnět nebo připravit tělo na IVF

Na Lenku Malcher se mimo jiné obrací ženy, kterým se nedaří otěhotnět. Věnuje... číst dále >

Články z Expres.cz

Vondráčková natočila další ledové video a hned se rozjely spekulace: „Má vyplakané oči!“

Zatímco v Kanadě mrzne, jako když praští, Lucie Vondráčková (38) svým... číst dále >

Rozhovor s primářkou nemocnice, kde leží Pomeje: Ročně u nás zemře 200 pacientů

Do Nemocnice Na Pleši byl před několika týdny přemístěn herec a producent... číst dále >

Články z Ona Dnes

Horoskop 2019: Lvice si užijí ctitelů, ženy v Kozorohu vydělají peníze

Rok, na jehož prahu stojíme, slibuje, že bude sice na práci náročnější, ale... číst dále >

Sedm tipů, jak vyřešit manželské neshody

Pokud spolu lidé umějí komunikovat, nemusí rozpory končit házením talířů nebo... číst dále >