Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Narcistická matka
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Napsat příspěvek
Velikost písma:
12.12.23 13:18
Kniha Jedovata slova od Patricie Evans.
Je to obecne o verbalnich agresorech, hodne to pomuze.
Jinak s narcisem neresit, nehledat logiku, nehledat „proc“. Nevysvetlovat, nediskutovat, nikdy, proste trvat na svym.
Takze zadny: „ne, protoze… (vysvetluji)…“.
Ale: „ne“.
Nebo: „ne, protoze jsem to rekla.“
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
12.12.23 13:21
@annasmyc píše:
@Tonka83 narcisti žijou z té tvé energie, i kdyby byla negativní. Takže hádkou se pěkně „nakrmila“. Nejvíc ji „vyhladovíš“, když nebudou žádné emoce. Ani negativní ani pozitivní. Říká se tomu metoda šedé skály. Konverzace jen úsečná, věcná, bez emocí a výčitek…pokud s ní musíš komunikovat. Někdy je lepší a ozdravné úplně utnout kontakt
Tak já ji prostě potřebovala sdělit, že se chovala špatně před mou dcerou a že se tak příště chovat nebude. Možná jsem ji chtěla i trochu vyprovokovat, aby h měla důvod kontakt ukončit.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
12.12.23 13:28
@Lucie_Sx přesně, už taky nevysvětlují, neobhajuji se, jen strohé informace. Občas mám chuť, dohnat jj k tomu, aby přiznala zodpovědnost a je neskutečně jaké bláboly je schopna použít. Jen aby nepoužila slova: moje chyba. 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Uslava
12.12.23 13:46
@BeaL píše:
„Odpustit“ není vhodný výraz. Někdy - a právě zrovna zde - se tím myslí „pustit“ ve významu pustit z mysle. Ty ale nejdřív musíš překonat bolest ze ztraceného miminka. To chce čas.
Já např. na svého tyrana, matku, vůbec nemyslím. Jako kdyby neexistovala… Přitom jsem s ním přežila víc než 50 let. (ona ještě žije a mně je nad 50) U mně to ale přišlo samo, moje mysl ji pustila sama poté, co mne vyhnaly se sestrou z domu. Ale stejně jako Ty mám jednu bolest, která nikdy nepřebolí.
Ano. Tohle mi prijde jako vyborné řešení. Taky nedokážu odpustit. Ale pustit to mi jde a je to pro mě vyřešené 
a mam klid. Uz se tim nemusím zabývat.
- Citovat
- Upravit
12.12.23 14:44
@Tonka83 píše:
Přesně, podas prst a utrhnou ti ruku a nakonec ještě budeš zla, jelikož když ti trhala ruku, tak si natáhla sval na zádech
haha to je přesný 
@Tonka83 píše:
Občas mám chuť, dohnat ji k tomu, aby přiznala zodpovědnost a je neskutečně jaké bláboly je schopna použít. Jen aby nepoužila slova: moje chyba.
A tohle bohužel taky… taky se s ní někdy hádám jen aby přiznala zodpovědnost. Nakonec to skončí výčtem všeho, co jí kdy kdo udělal, a jaký to měla v životě těžký, a co je špatně na mě, jen aby nepřiznala svou chybu. Řekla jsem jí: výmluvy! Pak mi říkala, že nemohla celou noc spát, že kvůli tomu byla špatná, měla úzkosti a znělo jí to slovo výmluvy v hlavě… je mi jí pak upřímně strašně líto, protože ona tím asi skutečně pak trpí 
Je to na ní i vidět, že je prostě vnitřně zdeptaný člověk s nervy nadranc. Ale prostě to nezvládá nebo možná ani nedokáže vyřešit a změnit. Vím, že já jí nezachráním, i když bych někdy moc chtěla.
Taky se snažím případný konflikty vést písemně, už jen proto, abych se k nim mohla v budoucnu vracet a použít je jako důkaz v dalším konfliktu, protože ona si nic, co se jí nehodí do krámu „už nepamatuje“, a taky aby z toho nebyly patrný moje emoce, protože to je přesně to, co pak používá proti mě. Teď už ale vůbec nemám chuť ty konflikty vést, když nikam nevedou a radši už bych se jim jen vyhnula.
Asi k tomu úplnému odstřižení taky nakonec dospěju, už 3 dny ležím v článcích, videích, snažím se z toho vypsat, a knihu jsem taky jednu kdysi četla, ale popravdě už mi to nic moc nového nedává, vím, že je to jen o tom zbytku naděje a pocitech lítosti, které mě k ní vážou a nepouští, navzdory všem těm negativům, která mi do života přinesla. Asi musím ještě schytat pár ran, než to dokážu definitivně Ani to odpuštění nebo puštění nejde udělat napovel, stane se to prostě časem samo.
Už to taky řeším roky, několik měsíců jsme se nebavily vůbec, a teď jak z ní občas vypadne něco rozumnýho, nebo že se bude snažit, mám tendenci jí dávat další šance… teď třeba i sama navrhuje do budoucna nějaký vstřícný opatření, a skutečně se snaží, ale vždycky to pak něčím zabije, vždycky, nějakým totálním nerespektem nebo vyvoláváním viny. A nedokáže pochopit, že to nepřejdu a neodpustím jí ani tu jednu věc, i když se jinak tolik snaží. „To jsem si nezasloužila,“ řekne, nebo „zas tak strašně ti snad neubližuju“. Ale snažit se nestačí. To je jak kdyby mě bila a říkala: „Já se tak snažím tě nebít, ale občas mi to ujede, tak snad sem tam facku zvládneš, ne, to ti snad zas tolik neubližuje.“
Hůř se odchází, když je situace trochu blbá a trochu taky dobrá. Mnohem snazší by to bylo, kdyby ta situace byla prostě jen blbá, kdyby na seznamu pro a proti proč zůstat vůbec žádné pro nebylo. Je ale asi fakt, že na našem vztahu by asi bylo pramálo pozitivního, i kdyby mě náhodou respektovat začala.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
12.12.23 15:07
Ještě by mě zajímalo, jak to maj s vašima matkama ostatní členové rodiny? Taky odstřihli, nebo podlehli, nebo jí nastavujou zdrcadlo?
Já sem u nás jediná, kdo se ten vztah snaží narovnat. Otec po sobě nechá s viditelnou nevolí šlapat a pak jednou za čas vybouchne, ale naprosto nekonstruktivním způsobem, takže ona je pak zas ta chudinka, co má manžela cholerika. Sestra totálně podlehla, matka ovládá celý její život i rodinu (je jí ke 40). Babička se matce vyhýbá, sama je strašně sebestředná, a babičky život zas ovládá teta. Teta s matkou se nebaví od smrti dědy, pohádaly se o dědictví. Prostě srandy kopec. Naštěstí bydlím daleko a s manželovou širokou rodinou máme vztahy normální.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
12.12.23 15:15
@pozitivnispirala
Kdyz ono je to těžký, člověk chce mít tu svoji mámu. Já si vždycky po návštěvě přijdu taková rozbitá. Moje matka se taky snaží, myslím, že věděla, že ji klidně na několik měsíců odstrihnu a má smůlu. Jasně, že se nesnaží kvůli mne, ale kvuli sobě. Vždycky ji na to na úplně miniaturní okamžik naletím a říkám si, že by to třeba šlo a sotva si to domyslim, udělá něco hnusnyho, jakože takový políček, abych se zase uklidnila. Davala si velký pozor, ale už jsem ji dlouho neodstrihla a zase ji narostlo sebevědomí a začíná ji děsit, ze se na ni na stáří vykasleme všichni. A po jejich včerejších několika A4 vím, že je stále stejné zla.
Já už na to prostě nemám kapacity.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
12.12.23 15:56
@pozitivnispirala tak jedna moje sestra ji uz odstřihla davno a matka o ní neřekne dobré slovo, občas si vymění nějaké veselé zprávy, aby se vztah utužil 
Druhá sestra s matkou komunikuje, ale ta má pořád pocit, že matce přeskočí a začne ji mít ráda. Bohužel to ve svých skoro 50ti nepochopila a matce pořád leze do zadku. Otec s ní ještě stále je, ale nikdy jsem nepochopila, proč s ní zůstal. Je to klasický podpantoflak, bez matky hrdina. Teď na stará kolena se jí boji a ona ho vesele tyra.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
12.12.23 16:24
Nejde vztahy narovnat, nejde cekat na omluvu, nejde se snazit.
Nikam to nevede.
Proste ten clovek je takovy, nejde zmenit, jinybyt neumi a nemuze, toto je vse, ceho je schopen a co zvladne.
Beru to na vedomi, chovam se podle toho a neocekavam zadnou zmenu ani posun.
Tohle je mantra, ve ktere jde docela slusne fungovat.
Ale je nutne oprostit se i od vlastnich emoci typu „je mi ji lito, tak udelam to a to“. Nikdy. Pak se trhaji ty podane ruce.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
12.12.23 22:29
Těhotný nejsem a nikdy nebudu, ale i tak si dovolím vyjádřit názor. Ne, tohle není normální.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
12.12.23 23:47
@pozitivnispirala narcis je clovek, ktory nevie vnutorne vidiet sam seba ako hodnotnu, dobru bytost.
takze ked sa snazis prinutit ju priznat si chybu, dostavas ju este pod vacsi tlak a narcisticke spravanie v nej silnie.
kazdy chybujeme, uplne kazdy.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
13.12.23 08:13
@Tonka83 píše:
@Lucie_Sx přesně, už taky nevysvětlují, neobhajuji se, jen strohé informace. Občas mám chuť, dohnat jj k tomu, aby přiznala zodpovědnost a je neskutečně jaké bláboly je schopna použít. Jen aby nepoužila slova: moje chyba.
Já se i jednou ptala. Udělala jsi ty někdy v životě chybu? Neřekla na to nic.
Někdy je to až absurdní. Třeba za to, že já jsem tak hrozná, může děda, který nás hlídával, dojížděl za námi když bylo třeba z jiného města nebo my k nim.
- Citovat
- Upravit
Anonymní
13.12.23 08:40
@Anonymní píše:
Já se i jednou ptala. Udělala jsi ty někdy v životě chybu? Neřekla na to nic.
Někdy je to až absurdní. Třeba za to, že já jsem tak hrozná, může děda, který nás hlídával, dojížděl za námi když bylo třeba z jiného města nebo my k nim.
Jsou to absurdity, na to bití mi kdysi dávno řekla, že to jinak nešlo, moje chyba, pořád jsem lezla z pokoje, ze kterého jsem lézt nikdy moc nesměla, a proto mě musela řezat. Tak sorry, malý dítě asi nechce strávit čas sezením v pokoji.
- Citovat
- Upravit
Anonymní
13.12.23 09:16
@Anonymní píše:
Jsou to absurdity, na to bití mi kdysi dávno řekla, že to jinak nešlo, moje chyba, pořád jsem lezla z pokoje, ze kterého jsem lézt nikdy moc nesměla, a proto mě musela řezat. Tak sorry, malý dítě asi nechce strávit čas sezením v pokoji.
Tohle svalování viny už na malé děti je opravdu zhoubné. Já třeba nikdy neslyšela promiň. Jen já si dělala srandu. Ty nechápeš srandu. Přitom to bylo řečeno vztekle v konfliktu. Ale chyba je opět u mě, nechápu srandu.
Ty bonmoty by se daly vydat
knižně, já ji ale nechci ublížit a svým způsobem se snažím jí nějak dostat do přízně, i když vím, že to nejde a dostanu se vždy akorát do průseru. Vždy je tam ale takový náznak něčeho hezkého a pak opět bohužel zase to sjede do starých kolejí. Většinou když se mi zrovna něco daří, jsem v nemilosti.
- Citovat
- Upravit
Další témata z kategorie
Milování a syn
- 09.04.26
- Anonymní
Problémy v rodině
- 18.03.26
- Anonymní
Touha po holčičce a špatná zkušenost s muži
- 11.12.25
- Anonymní
Je to deprese? Co by pomohlo?
- 12.12.25
- Anonymní
