Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Narcistická matka
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Napsat příspěvek
Velikost písma:
9.1.19 10:15
Moje to samé, vždy jí šlo o to, aby byla u ostatních za chudinku, nebo za úžasnou, úspěšnou, samostatnou ženu, dokázala povídat tak přesvědčeně něco, co byla ze 100% lež. V létě jsem s ní po poslední hádce přerušila kontakt - vyčetla mi i to, že mě živila a když přerušit, tak je těžké vydržet, od té doby sms, bud mě miluje, nebo nenávidí, nebo se sebevraždí a citově vydírá. Má pocit, že má na vše v mém životě nárok a mělo by to být automaticky.
Nikdy nemyslela pořádně na mou budoucnost, ideálně před cizíma naslibovala hory doly, pak tak nějak ticho po pěšině.
Bud hraje to své divadlo, na ní to úplně poznám, jak se přetvařuje, ten tón hlasu, ty pohyby, to, jak se tváří - tak, jak když hrála před ostatníma a já věděla, že prokazatelně lže, nebo se chová jako magor.
Ji poslat na terapii nepomůže, i když já bych to po posledních zprávách nejradši udělala, ona si nepřizná, že má problém, ona je přece ta báječná, v pohodě, šla by tam jednou a to jen, aby tomu doktorovi dokázala, že ona je v pohodě a já jsem ta nemocná.
Mně už své chování omluvila i tak, že byla posedlá a je „čistá“ až poslední tři týdny. Což je nesmysl, to by sedělo i na Vánoce a to „čistá“ rozhodně nebyla.
Jdi ty na terapii a kontakt bych ted už asi jen trošku omezila, přiškrtila její vliv, ale utnout úplně je psychicky strašně náročné, takový člověk se nevzdává.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
9.1.19 14:10
Přečti si knihu Manipulativní rodiče. Tvoje matka je jak vyšitá. JE mi to líto. Zkus se na ni v rámci možností vykašlat a jdi na terapii. A hlavně od ní nic nečekej, ona se nezmění.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
9.1.19 14:17
@Anonymní píše:
Hezký večer,zakládám zde téma, které je pro mě velice citlivé, tak proto anonymně. Nevím, kde začít… Buď mi to celý život přišlo normální (protože jsem tak byla asi vychovaná) nebo pro jiné, mnou řešené věci jsem to neviděla nebo jsem to prostě vidět nechtěla - jak se ke mě moje máma hnusně chová. Hodně jsem se o svém „problému“ snažila hledat na internetu, a našla jsem doporučení na knihu Budu vůbec někdy dost dobrá? Koupila jsem si ji a vlastně v celé knize jsem se našla, sebe nebo spíš vztah, jaký má moje matka ke mě. Když jsem byla těhotná, oznámila mi jen tak během konverzace, že má blíž k mým sourozencům, ke mě ne. Tenkrát mě to ranilo a bolí mě to stále. Žádná empatie z její strany. Přesto jsem se k ní snažila chovat slušně, s respektem, protože je to přece má matka. Stále však nastávají v průběhu let nové a nové situace, kdy si říkám, zda má tohle cenu. Přišla mi např. od ní omylem zpráva, ve které mě pomlouvá. Když jsem se ji zeptala, co to je, přestala se se mnou bavit. Urazí se, utne kontakt na pár dní, někdy na celé týdny, čeká ode mě omluvu, i když viník nejsem já. A když ji to přejde, začne to všechno znovu. Zasahuje mi to už do vztahu, kazí rodinnou pohodu a jde už i tak trochu o mé duševní zdraví. Protože v každé situaci udělá viníka ze mě, ona je vždycky ta oběť. Párkrát jsem se snažila ji požádat o to, abychom si to společně vyříkaly, začly s čistým štítem, ale vždycky po mě začala křičet, přešla do protiútoku, s tím, že je problém u mě.
Nejde ji vůbec o mě, jako dceru, o moji osobnost, záleží jí jenom na tom, co mám -materiálno, něco o čem se dá mluvit/ukazovat před druhými. Protože nejvíc záleží, co řeknou druzí lidé, o blízkou rodinu, nebo o mě jako o dceru, na tom už přece nezáleží. Několikrát jsem ji přistihla při lži, jak rodině, známým. Sama se do té role tak vžila, že těm lžím sama věří. Kriticky se vyjadřuje ke všemu mému, výchova dítěte, bydlení, stravování, oblíkání, všechno co řeknu, co udělám a to jen proto, že to není podle jejích měřítek. Sama to ale nemá ani z půlky takové, jako já. A to mě dorazila nejvíc, kdy mi sdělila, že se domnívá, že jí závidím. Nevím teda co. Protože jsem mladší, vystudovala jsem, hned po škole začala pracovat, nikdy nic v životě jsem sice zadarmo nedostala, ale mám se dobře, vážím si hodného muže, toho že jsme zdraví, jen vztah řešení vztahu s ní je u nás na denním pořádku. Stačí, aby napsala. Co zpráva, to nějaká rána z její strany. Na návštěvy s ní jsem se přestala těšit, čekám co příjde, je mi úplně špatně od žaludku. Někdy mě odkopne jako psa, jindy vychvaluje, ale neupřímně, a když to nečekám, zase příjde nějaká pecka. Dospělo to u mě do bodu, že zvažuji psychoterapii. Chybí mi máma, ale taková ta, které bych mohla zavolat a nedávat si pozor na pusu, aby to pak nepoužila proti mě, nebo mě nezkritizovala. Bojím se, abych neměla stejný vztah s dětmi i já… Pomohla některé z vás psychoterapie? Jak jste tento problém řešily? Nebo jste kontakt s matkou na čas přerušily? A vy, které jste už mámy a máte 50 a více let, je tohle podle vás normální chování mámy k dceři? Děkuji vám.
No a co sourozenci? Máš bráchu nebo ségru? K nim se chová stejně nebo je taková jen na tebe? Oni to vidí, že je na tebe taková? 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
9.1.19 18:57
@Anonymní píše:
Ahoj, jako bych četla o sobě a své mámě… V létě to uz tak moc začalo zasahovat do mého manželství a veškerého zivota, ze jsem zasla na terapii a je mi nepopsatelne lip. Od tě doby mi její reakce, rěči a činy neubližuji a ihned opouštějí moji mysl.
A můžu se zeptat, jak dlouho ta terapie trvala? Děkuji. 
Zakladatelka
- Citovat
- Upravit
Anonymní
9.1.19 18:58
@Čičorečka píše:
Já sice narcistická, ale stejně nechápu, jak to souvisí s textem.
Nadpis úzce s textem souvisí, jinak bych ho nepsala. 
Zakladatelka
- Citovat
- Upravit
Anonymní
9.1.19 19:03
@Azallea píše:
Přečti si knihu Manipulativní rodiče. Tvoje matka je jak vyšitá. JE mi to líto. Zkus se na ni v rámci možností vykašlat a jdi na terapii. A hlavně od ní nic nečekej, ona se nezmění.
Děkuji moc za tip, knížku si seženu 
- Citovat
- Upravit
Anonymní
9.1.19 19:14
@Stánina píše:
No a co sourozenci? Máš bráchu nebo ségru? K nim se chová stejně nebo je taková jen na tebe? Oni to vidí, že je na tebe taková?
Sourozence mám, já jsem prvorozená. Ti to chování vidí, kolikrát asi byla snaha po nějakém větším fiasku i mámě domluvit, že to není normální, ta to popírala a když se omluvila, tak to nebylo, že by uznala chybu, ale jen z nějakého důvodu, vidět vnouče, zase mi způsobit bolest, atd.
Brácha ten je takový nalomený, páč má rád mě jako sestru, ale vzhledem k tomu, že já hned po škole vypadla z domu, on dlouhou dobu po škole u mámy žil, takže je i s ní. On to moc nechápe ale, párkrát se blbě zachovala i k němu, ale u mě je to kolikrát fakt už přes čáru. 
- Citovat
- Upravit
10.1.19 15:51
tvoje matka není normální,je až smutné ,že kvuli ni musíš chodit na terapie..ona ale bude stejná ,protože její největší potěšení je to ,když tě vidí takhle psychicky zlomenou.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
dagmarkaa
10.1.19 16:01
@Anonymní píše:
Hezký večer,zakládám zde téma, které je pro mě velice citlivé, tak proto anonymně. Nevím, kde začít… Buď mi to celý život přišlo normální (protože jsem tak byla asi vychovaná) nebo pro jiné, mnou řešené věci jsem to neviděla nebo jsem to prostě vidět nechtěla - jak se ke mě moje máma hnusně chová. Hodně jsem se o svém „problému“ snažila hledat na internetu, a našla jsem doporučení na knihu Budu vůbec někdy dost dobrá? Koupila jsem si ji a vlastně v celé knize jsem se našla, sebe nebo spíš vztah, jaký má moje matka ke mě. Když jsem byla těhotná, oznámila mi jen tak během konverzace, že má blíž k mým sourozencům, ke mě ne. Tenkrát mě to ranilo a bolí mě to stále. Žádná empatie z její strany. Přesto jsem se k ní snažila chovat slušně, s respektem, protože je to přece má matka. Stále však nastávají v průběhu let nové a nové situace, kdy si říkám, zda má tohle cenu. Přišla mi např. od ní omylem zpráva, ve které mě pomlouvá. Když jsem se ji zeptala, co to je, přestala se se mnou bavit. Urazí se, utne kontakt na pár dní, někdy na celé týdny, čeká ode mě omluvu, i když viník nejsem já. A když ji to přejde, začne to všechno znovu. Zasahuje mi to už do vztahu, kazí rodinnou pohodu a jde už i tak trochu o mé duševní zdraví. Protože v každé situaci udělá viníka ze mě, ona je vždycky ta oběť. Párkrát jsem se snažila ji požádat o to, abychom si to společně vyříkaly, začly s čistým štítem, ale vždycky po mě začala křičet, přešla do protiútoku, s tím, že je problém u mě.
Nejde ji vůbec o mě, jako dceru, o moji osobnost, záleží jí jenom na tom, co mám -materiálno, něco o čem se dá mluvit/ukazovat před druhými. Protože nejvíc záleží, co řeknou druzí lidé, o blízkou rodinu, nebo o mě jako o dceru, na tom už přece nezáleží. Několikrát jsem ji přistihla při lži, jak rodině, známým. Sama se do té role tak vžila, že těm lžím sama věří. Kriticky se vyjadřuje ke všemu mému, výchova dítěte, bydlení, stravování, oblíkání, všechno co řeknu, co udělám a to jen proto, že to není podle jejích měřítek. Sama to ale nemá ani z půlky takové, jako já. A to mě dorazila nejvíc, kdy mi sdělila, že se domnívá, že jí závidím. Nevím teda co. Protože jsem mladší, vystudovala jsem, hned po škole začala pracovat, nikdy nic v životě jsem sice zadarmo nedostala, ale mám se dobře, vážím si hodného muže, toho že jsme zdraví, jen vztah řešení vztahu s ní je u nás na denním pořádku. Stačí, aby napsala. Co zpráva, to nějaká rána z její strany. Na návštěvy s ní jsem se přestala těšit, čekám co příjde, je mi úplně špatně od žaludku. Někdy mě odkopne jako psa, jindy vychvaluje, ale neupřímně, a když to nečekám, zase příjde nějaká pecka. Dospělo to u mě do bodu, že zvažuji psychoterapii. Chybí mi máma, ale taková ta, které bych mohla zavolat a nedávat si pozor na pusu, aby to pak nepoužila proti mě, nebo mě nezkritizovala. Bojím se, abych neměla stejný vztah s dětmi i já… Pomohla některé z vás psychoterapie? Jak jste tento problém řešily? Nebo jste kontakt s matkou na čas přerušily? A vy, které jste už mámy a máte 50 a více let, je tohle podle vás normální chování mámy k dceři? Děkuji vám.
Je mi smutno z toho, jak se dokážou některé matky chovat ke svým dětem 
- Citovat
- Upravit
10.1.19 22:37
Ahoj
Je mi tě dost líto. Vím, že jako chlap to vidím jednodušeji, ale nezbyde ti nic jiné, než se soustředit více na svou novou rodinu - dítě, chlap, další děti …
Tvoje máma má problém a ty za něj nemůžeš. Na druhou stranu jí nezměníš. Takže si dávej pozor, kam vkládáš svou energii a na čem si lámeš své duševní zdraví. Jsi dost stará, aby ses mohla co nejvíc odpoutat od rodičů (které si nevybíráme, jak říká můj táta), potom ti to nebude tolik ubližovat.
Dávej si pozor ještě na jednu věc - když rodiče dělají mezi dětmi rozdíly, většinou to vede k rozbrojům mezi těmi dětmi.
Držím ti s tím mooc palce. Určitě se ti do budoucna povede lépe, čas zhojí zbytek
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
11.1.19 22:11
@dedrichov píše:
Moje matka je podobného ražení, ale neshoduje se to ve všem. Jak píšeš o tom materiálnu, to ano, to zajišťuje/zajišťovala, co řeknou lidi a jak to vypadá … ale nic z vlasní podstaty lidí ji tak nějak nezajímá. Časem jsem se omezila na sdělení pouze o dětech, jinak to nemá smysl.
Proto mi nevadilo odstěhovat se daleko. A když se mi stýská, stýská se mi po kraji, po kamarádech, po domovině …
Mám to tak obdobně, už taky jen konverzuju o dětech a o počasí… a i tak musím dávat bacha, co a jak řeknu… a jak často se stýkáte, když bydlíš daleko? Zakladatelka
- Citovat
- Upravit
11.1.19 22:15
@Anonymní píše:
Mám to tak obdobně, už taky jen konverzuju o dětech a o počasí… a i tak musím dávat bacha, co a jak řeknu… a jak často se stýkáte, když bydlíš daleko? Zakladatelka
My tam jezdíme vždy společně ve 4, teď tak 3× do roka. Mamka taky jezdí na návštěvu asi tak 3-4×, ale to bývá na 2 dny. Minulý rok poprvé jsme ji povolali k nám 2× na týden na hlídání o prázdninách. Jinak vlastně sama s dětmi ani nebývá. Jsme 200km
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
11.1.19 22:36
@dedrichov píše:
My tam jezdíme vždy společně ve 4, teď tak 3× do roka. Mamka taky jezdí na návštěvu asi tak 3-4×, ale to bývá na 2 dny. Minulý rok poprvé jsme ji povolali k nám 2× na týden na hlídání o prázdninách. Jinak vlastně sama s dětmi ani nebývá. Jsme 200km
- Citovat
- Upravit
Anonymní
11.1.19 22:37
@dedrichov píše:
My tam jezdíme vždy společně ve 4, teď tak 3× do roka. Mamka taky jezdí na návštěvu asi tak 3-4×, ale to bývá na 2 dny. Minulý rok poprvé jsme ji povolali k nám 2× na týden na hlídání o prázdninách. Jinak vlastně sama s dětmi ani nebývá. Jsme 200km
A snaží se? Nebo jsou i tak konflikty? My se taky budeme právě stěhovat celkem dál … a chtěla bych, aby to bylo omezené, ale v rámci slušnosti …
- Citovat
- Upravit
Anonymní
11.1.19 22:45
@muffin98 píše:
Moje to samé, vždy jí šlo o to, aby byla u ostatních za chudinku, nebo za úžasnou, úspěšnou, samostatnou ženu, dokázala povídat tak přesvědčeně něco, co byla ze 100% lež. V létě jsem s ní po poslední hádce přerušila kontakt - vyčetla mi i to, že mě živila a když přerušit, tak je těžké vydržet, od té doby sms, bud mě miluje, nebo nenávidí, nebo se sebevraždí a citově vydírá. Má pocit, že má na vše v mém životě nárok a mělo by to být automaticky.
Nikdy nemyslela pořádně na mou budoucnost, ideálně před cizíma naslibovala hory doly, pak tak nějak ticho po pěšině.
Bud hraje to své divadlo, na ní to úplně poznám, jak se přetvařuje, ten tón hlasu, ty pohyby, to, jak se tváří - tak, jak když hrála před ostatníma a já věděla, že prokazatelně lže, nebo se chová jako magor.
Ji poslat na terapii nepomůže, i když já bych to po posledních zprávách nejradši udělala, ona si nepřizná, že má problém, ona je přece ta báječná, v pohodě, šla by tam jednou a to jen, aby tomu doktorovi dokázala, že ona je v pohodě a já jsem ta nemocná.
Mně už své chování omluvila i tak, že byla posedlá a je „čistá“ až poslední tři týdny. Což je nesmysl, to by sedělo i na Vánoce a to „čistá“ rozhodně nebyla.
Jdi ty na terapii a kontakt bych ted už asi jen trošku omezila, přiškrtila její vliv, ale utnout úplně je psychicky strašně náročné, takový člověk se nevzdává.
Tvoje máma je popisem ze všech příspěvků nejblíže té mojí. Taky už znám ty gesta, pohyby a taky je velice úspěšná a samostatná nebo chudinka - záleží podle situace a jak se ji to hodí, Akorát s tím rozdílem, že má máma už teda někde údajně na terapii byla, dokonce u více odborníků a ti ji teda všichni do jednoho sdělili, že je problém na mé straně a u ní nee, že jsem z dětství zakomplexovaná…
- Citovat
- Upravit
Další témata z kategorie
Milování a syn
- 09.04.26
- Anonymní
Problémy v rodině
- 18.03.26
- Anonymní
Touha po holčičce a špatná zkušenost s muži
- 11.12.25
- Anonymní
Je to deprese? Co by pomohlo?
- 12.12.25
- Anonymní
