Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Narcistická matka
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Napsat příspěvek
Velikost písma:
Anonymní
14.3.19 15:01
- Citovat
- Upravit
Anonymní
14.3.19 15:23
To jsou teda matky na zabití. Připomíná mi to mou babičku - ta taky nenáviděla svou dceru (naši tetu) - ještě se chlubila tím, že ji každý den bila (bezdůvodně, jen tak šla kolem a lupla ji pohlavek) no a v 11ti jí řekla, že je ku… (teta ani nevěděla, co to slovo znamená, hrůza, slyšet to ve vlatní rodině)
Psychoterapie by asi pomohla a nejspíš taky přerušit veškeré styky s touto osobou (a pro jistotu si i zajistit soudní zákaz styku s babičky s vnoučaty - přece jen, buď by naváděla děti proti matce, matku před nimi urážela nebo by se chovala k vnoučatům stejně…člověk nikdy neví)
- Citovat
- Upravit
14.3.19 15:34
@Anonymní píše:
To jsou teda matky na zabití. Připomíná mi to mou babičku - ta taky nenáviděla svou dceru (naši tetu) - ještě se chlubila tím, že ji každý den bila (bezdůvodně, jen tak šla kolem a lupla ji pohlavek) no a v 11ti jí řekla, že je ku… (teta ani nevěděla, co to slovo znamená, hrůza, slyšet to ve vlatní rodině)
Psychoterapie by asi pomohla a nejspíš taky přerušit veškeré styky s touto osobou (a pro jistotu si i zajistit soudní zákaz styku s babičky s vnoučaty - přece jen, buď by naváděla děti proti matce, matku před nimi urážela nebo by se chovala k vnoučatům stejně…člověk nikdy neví)
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
14.3.19 18:35
No, máme to trochu podobné. Mě třeba matka začala přehlížet, když si našla jednoho kry*la, kterej mě později ve 14 letech zneužíval, dozvěděla se to až po osmi letech , když jsem se svěřila manželovi (dodnes ale tomu šmejdovi říká Péťan). Dokonce me přes manžela obvinila, že jsem si za to mohla sama… No 10 let s tím trotlem byla a měla růžový brejle. Nedokázala mi koupit nic na sebe, do školy jsem chodila v jednich džínách a rozšoupaných manžestrákách, kalhotky mi ani neprala, takže jsem je musela nosit naruby abych měla čistý.. Prostě na mě srala. V 15 jsem si našla prvního kluka kterej o mě měl zájem (alkoholika) ale alespoň jsem nemusela na víkend domů. V 18 jsem vypadla z baráku úplně.. Později jsem potkala svého manžela a když se narodil malý, tak první co mi řekla, když přišla do porodnice ,,Co když bude mít po tobě ten předkus? Napadlo tě to vůbec? To bude chudinka". Do dnes si říkám, že kdybych na tohle měla myslet, tak bych děti mít nikdy nemohla.. Nemám s mojí matkou dobrý vztah ale někde hodně hluboko ji mám nejspíš rada a navštěvujeme se. Ale asi se o ní moc nebojím, nevíme
- Citovat
- Upravit
16.3.19 13:43
@Anonymní píše:člověk někde hluboko uvnitř si moc přeje,aby ho matka měla ráda.nevím,proč jsou matky tak zlé? proč si nás tedy pořizovaly?
No, máme to trochu podobné. Mě třeba matka začala přehlížet, když si našla jednoho kry*la, kterej mě později ve 14 letech zneužíval, dozvěděla se to až po osmi letech , když jsem se svěřila manželovi (dodnes ale tomu šmejdovi říká Péťan). Dokonce me přes manžela obvinila, že jsem si za to mohla sama… No 10 let s tím trotlem byla a měla růžový brejle. Nedokázala mi koupit nic na sebe, do školy jsem chodila v jednich džínách a rozšoupaných manžestrákách, kalhotky mi ani neprala, takže jsem je musela nosit naruby abych měla čistý.. Prostě na mě srala. V 15 jsem si našla prvního kluka kterej o mě měl zájem (alkoholika) ale alespoň jsem nemusela na víkend domů. V 18 jsem vypadla z baráku úplně.. Později jsem potkala svého manžela a když se narodil malý, tak první co mi řekla, když přišla do porodnice ,,Co když bude mít po tobě ten předkus? Napadlo tě to vůbec? To bude chudinka". Do dnes si říkám, že kdybych na tohle měla myslet, tak bych děti mít nikdy nemohla.. Nemám s mojí matkou dobrý vztah ale někde hodně hluboko ji mám nejspíš rada a navštěvujeme se. Ale asi se o ní moc nebojím, nevíme
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
5.4.19 20:09
@muffin98 píše:
Moje to samé, vždy jí šlo o to, aby byla u ostatních za chudinku, nebo za úžasnou, úspěšnou, samostatnou ženu, dokázala povídat tak přesvědčeně něco, co byla ze 100% lež. V létě jsem s ní po poslední hádce přerušila kontakt - vyčetla mi i to, že mě živila a když přerušit, tak je těžké vydržet, od té doby sms, bud mě miluje, nebo nenávidí, nebo se sebevraždí a citově vydírá. Má pocit, že má na vše v mém životě nárok a mělo by to být automaticky.
Nikdy nemyslela pořádně na mou budoucnost, ideálně před cizíma naslibovala hory doly, pak tak nějak ticho po pěšině.
Bud hraje to své divadlo, na ní to úplně poznám, jak se přetvařuje, ten tón hlasu, ty pohyby, to, jak se tváří - tak, jak když hrála před ostatníma a já věděla, že prokazatelně lže, nebo se chová jako magor.
Ji poslat na terapii nepomůže, i když já bych to po posledních zprávách nejradši udělala, ona si nepřizná, že má problém, ona je přece ta báječná, v pohodě, šla by tam jednou a to jen, aby tomu doktorovi dokázala, že ona je v pohodě a já jsem ta nemocná.
Mně už své chování omluvila i tak, že byla posedlá a je „čistá“ až poslední tři týdny. Což je nesmysl, to by sedělo i na Vánoce a to „čistá“ rozhodně nebyla.
Jdi ty na terapii a kontakt bych ted už asi jen trošku omezila, přiškrtila její vliv, ale utnout úplně je psychicky strašně náročné, takový člověk se nevzdává.
Jo jo, celá moje máti. Taky prokazatelně lže, nebo se chová jako magor. Takových matek je …
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
6.4.19 10:19
Moje mamka taky vzdy mysli, ze jsme se proti ni spikli 
Kdyz jsem ji brala na zkousku svatebnich satu, mlcky me pozorovala a jediny, co z ni vypadlo, ze podobny saty usila sestram k mori.
Pak vecer pred svatbou chtela ukazat saty. No sla jsem s ni natesena nahoru - a samozrejme chtela MNE ukazat SVOJE saty. Proste i ve vic jak triceti cekam na moment, kdy pro ni budu ta pro ni dulezita, milovana dcerunka, a dochazi mi, ze k tomu proste nedojde.
Ano, byla se mnou ctyri roky doma a dodnes to rada pripomina, ale zadne hrani si nepamatuju. Dokonce si pamatuju, ze jsem sama chtela do skolky driv, ale to by prisla o klidecek doma, ze ale kdyz jsem byla mala, bylo to celkem ok, ten zlom nadesel, kdyz jsem prestala poslouchat na slovo.
- Citovat
- Upravit
6.4.19 10:46
@Anonymní píše:
Moje mamka taky vzdy mysli, ze jsme se proti ni spikli
Kdyz jsem ji brala na zkousku svatebnich satu, mlcky me pozorovala a jediny, co z ni vypadlo, ze podobny saty usila sestram k mori.
Pak vecer pred svatbou chtela ukazat saty. No sla jsem s ni natesena nahoru - a samozrejme chtela MNE ukazat SVOJE saty. Proste i ve vic jak triceti cekam na moment, kdy pro ni budu ta pro ni dulezita, milovana dcerunka, a dochazi mi, ze k tomu proste nedojde.
Ano, byla se mnou ctyri roky doma a dodnes to rada pripomina, ale zadne hrani si nepamatuju. Dokonce si pamatuju, ze jsem sama chtela do skolky driv, ale to by prisla o klidecek doma, ze
No to je děs. Co je to za maminku, která si neumí hrát s vlastními dětmi… vždyť to je proti přírodě…
Stejně u nás. jakmile jsem začal mít svoje názory, rodiče to neunesli a začali mě ponižovat… fakt nechápu doteď.
Příspěvek upraven 06.04.19 v 10:56
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
6.4.19 10:47
@večernice40 píše: člověk někde hluboko uvnitř si moc přeje,aby ho matka měla ráda.nevím,proč jsou matky tak zlé? proč si nás tedy pořizovaly?
Zní to šíleně, ale někteří rodiče prostě neumí tvořit vztahy a berou děti jako nějaký jejich majetek.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
6.4.19 21:02
mně máti neustále opakovala, že mě dá na vysokou školu jenom proto, abych se o ni dobře postarala - bylo mi 6 let. Což je asi důvod, proč si pořizovala dítě Dokud jsem byla malá, měla mě ráda, jakmile jsem projevila svou vůli, začala mě nenávidět. A nejvíc mě nenáviděla během dospívání, absolutně to nedávala. Třeba mi odmítala koupit podprsenku, nosila jsem pořád lambády, až za mnou přišla spolužačka a začala mi „v dobré vůli“ promlouvat do duše, jak jsem trapná 
No jako co jsem měla dělat? Pokaždé když jsem dostala měsíčky, matka měla odsuzovačný pohled, musela jsem to úzkostlivě tajit. Stejně jako když jsem si oblékla sukni - to se nesmělo, dívala se na mě, že jsem trapná, nebo se chci předvádět Neustále chtěla, abych si dlouhé vlasy nechala ostříhat na ježka, vnucoavla mi pánské oblečení a boty (mám vel. 41), celkově jak kdybych jí měla nahrazovat chlapa. Vztah s mým otcem a kolem jejich rozvodu by vydalo na román.
Když jsem si našla svého manžela, dostala hysterický záchvat a házela se na postel se strašným kvíkáním, jak na ni s*ru. Přitom jsem každý den vstávala, nebo jsem přijela ze školy dřív, abych ji autem odvezla kilometr daleko do práce, protože madam se nechce pěšky ani autobusem (neumí řídit, ale lidem tvrdila, že ano, ale já si její auto pořád beru a ona nemá šanci se k němu dostat -. Když jsem si potřebovala odvézt 3 igelitky učebnic, nesměla jsem si „její“ auto vzít. Když bylo potřeba vyměnit penumatiky nebo něco udělat, bylo to už „naše“ auto. ) Alimenty od mého otce si nechávala i na té VŠ. Ten je také narcista, platil 1500 a byly to pro něj přestrašné peníze (strojní inženýr ), s kterými bych si prý nevěděla rady, tak je poukazoval matce a ne mně.
Cokoliv se v životě stane, matka to vztahuje na sebe, jak se to dotkne jí. Samé já já já já já. vymknu si kotník - její reakce „a kdo mě bude vozit do práce??“ Moje svatba - „a kdo mě učeše??“ - že nemá kdo učesat mě, je jí jedno. Když jsme s manželem měli druhé dítě - „a kam si já sednu v autě??“ (jakože vzadu je druhá autosedačka a ona se tam nevejde.) Celá rodina ji v tomto podporuje a kolem ní skáče, protože když ne, udělá scénu. Naposledy to bylo strašné, byly jsme na návštěvě a jsem se jí zeptala na nějakou nevinnou pitomost- jestli neví, kde je nějaká věc. A začala scéna, štěkala tam na mě, že laskavě žádné moje věci nemá, že jsem si dávno všechno sebrala…a milion obvinění naprosto lživých. no a pak začala na mou tetu, ta jí řekla, že proč se mnou takto mluví. Ona začala vřískat, ať se do toho opět nestará. Nakonec pronesla veledůležitě „je mi z tebe zle“ směrem k tetě. která nás tam pořád hostí a práskla dveřmi. Vezla jsem ji pak domů, celou cestu nafučená a u baráku mi ještě řekla, že jsme z ní s tetou „udělali zlou“ a práskla dveřma. Žádné děkuji za odvoz, ne, to je moje povinnost jí sloužit, na to děcko přece je, aby sloužilo rodičům a drželo hub. 
Nikdo mi to nevěří. Okolí umí zmanipulovat, všude vykládá jak jsem zlá dcera, co ji nechce pomáhat. Jednou na mě vyletěla sestra z nějaké ordinace, kam jsem ji přivezla jenom na konzultaci „jak si to představuješ se o maminku nestarat?!“ Jsem hleděla, o čem to mluví. Já jsem doma ta, co vaří, uklízí, nakupuje, stará se o auto a ještě se starám o sebe na vysoké škole. Po promocích na mě zase její kolegyně „Kdy to začneš mamince vracet?“ - jakože jí mám vrátit peníze, že mě živila.
Díky bohu, jsem už pryč z domu! Ať jsem udělala cokoliv, nikdy jí to nebylo dost dobré a nikdy jsem nedělala dost. Teď si může uklízet a starat se sama
- Citovat
- Upravit
6.4.19 21:20
@Anonymní píše:
mně máti neustále opakovala, že mě dá na vysokou školu jenom proto, abych se o ni dobře postarala - bylo mi 6 let. Což je asi důvod, proč si pořizovala dítě
Když jsem si našla svého manžela, dostala hysterický záchvat a házela se na postel se strašným kvíkáním, jak na ni s*ru. Přitom jsem každý den vstávala, nebo jsem přijela ze školy dřív, abych ji autem odvezla kilometr daleko do práce, protože madam se nechce pěšky ani autobusem (neumí řídit, ale lidem tvrdila, že ano, ale já si její auto pořád beru a ona nemá šanci se k němu dostat -. Když jsem si potřebovala odvézt 3 igelitky učebnic, nesměla jsem si „její“ auto vzít. Když bylo potřeba vyměnit penumatiky nebo něco udělat, bylo to už „naše“ auto. ) Alimenty od mého otce si nechávala i na té VŠ. Ten je také narcista, platil 1500 a byly to pro něj přestrašné peníze (strojní inženýr
Cokoliv se v životě stane, matka to vztahuje na sebe, jak se to dotkne jí. Samé já já já já já. vymknu si kotník - její reakce „a kdo mě bude vozit do práce??“ Moje svatba - „a kdo mě učeše??“ - že nemá kdo učesat mě, je jí jedno. Když jsme s manželem měli druhé dítě - „a kam si já sednu v autě??“ (jakože vzadu je druhá autosedačka a ona se tam nevejde.) Celá rodina ji v tomto podporuje a kolem ní skáče, protože když ne, udělá scénu. Naposledy to bylo strašné, byly jsme na návštěvě a jsem se jí zeptala na nějakou nevinnou pitomost- jestli neví, kde je nějaká věc. A začala scéna, štěkala tam na mě, že laskavě žádné moje věci nemá, že jsem si dávno všechno sebrala…a milion obvinění naprosto lživých. no a pak začala na mou tetu, ta jí řekla, že proč se mnou takto mluví. Ona začala vřískat, ať se do toho opět nestará. Nakonec pronesla veledůležitě „je mi z tebe zle“ směrem k tetě. která nás tam pořád hostí a práskla dveřmi. Vezla jsem ji pak domů, celou cestu nafučená a u baráku mi ještě řekla, že jsme z ní s tetou „udělali zlou“ a práskla dveřma. Žádné děkuji za odvoz, ne, to je moje povinnost jí sloužit, na to děcko přece je, aby sloužilo rodičům a drželo hub.
Nikdo mi to nevěří. Okolí umí zmanipulovat, všude vykládá jak jsem zlá dcera, co ji nechce pomáhat. Jednou na mě vyletěla sestra z nějaké ordinace, kam jsem ji přivezla jenom na konzultaci „jak si to představuješ se o maminku nestarat?!“ Jsem hleděla, o čem to mluví. Já jsem doma ta, co vaří, uklízí, nakupuje, stará se o auto a ještě se starám o sebe na vysoké škole. Po promocích na mě zase její kolegyně „Kdy to začneš mamince vracet?“ - jakože jí mám vrátit peníze, že mě živila.
Díky bohu, jsem už pryč z domu! Ať jsem udělala cokoliv, nikdy jí to nebylo dost dobré a nikdy jsem nedělala dost. Teď si může uklízet a starat se sama
Hustý . 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
7.4.19 14:19
@baimoli píše:
Moje matka má podobné rysy. Trápila jsem se pro její poznámky a nedostatek lásky celé věky. Chtěla jsem, aby mi porozuměla. Sci-fi. Do puberty to bylo dobrý, dokud jsem byla malá, poslušná holčička, ale pak nastal teror, když jsem poslouchat přestala. Všechno dělám špatně, není nic kvůli čemu na mě může být pyšná apod. Přitom známým se s náma chlubí. K mojí sestře se chová podobně. Mého otce terorizuje neustále. Odstěhovala jsem se daleko, vídáme ji jednou za pár měsíců, kvůli vnoučatům, které miluje, ale stejně se ke mě chová jak k hadru. Její chyba. Vzdala jsem to. Její řeči nevnímám nebo se s ní zhádám. Jediné, co ji brzdí je strach, že neuvidí vnoučata. Je dobré se od ní citově odpoutat a neočekávat vůbec nic. Vědět, že to není tebou, že ona má problém. Komunikovat co nejmíň, dokud si nevytvoříš hroší kůži. Je to smutné, ale ona nic řešit nechce, nerozumím, jak se může někdo takhle chovat ke svým blízkým.
To je žárlivost. Někdo prostě neunese dospělost svých dětí, a závidí jim snad i to, co ani nemají. Ale je to prostě každého věc, jestli je milý nebo nerudný.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
11.4.19 14:12
Moje matka mě celý zivot jen ponizovala a nenáviděla, vse mi záviděla, kdyz mi mohla ublížit, tak to udělala. Vse je špatně, ja jsem špatná. Smirila jsem se s tim, ze je blázen a ze me nenávidí. Dělá jí dobre, když me nici a ubližuje mi, zije tim. O Vánoce mi došly nervy, utla jsem s ní veškerý kontakt a je mi dobre. Bylo mi potvrzeno, ze ma poruchu osobnosti. Mám dve deti a ani jedno k ní nechodí. Pořád se mi chce nacpat do domu, protože je prý milující babička ale děti si nevezme, kdyz řeknu, at si je vezmou: komunikuji jen s otcem a to občas, telefonicky a v neustálém nátlaku, ať se s ni bavim. Nechci ji uz nikdy vidět a doufám, ze to pochopí i otec. To je ve zkratce. Kdybych popsala vse, co mi dělala, je to na roman: predstirane infarkty, sezení v koutě, držení se za srdce, ze za to mohu ja, treseni s mym telem, nadávky do krav, ponižování pred druhými, výčitky, lži, manipulace… Lepší nemít matku.
- Citovat
- Upravit
11.4.19 15:04
@Johnny7 píše:
To je žárlivost. Někdo prostě neunese dospělost svých dětí, a závidí jim snad i to, co ani nemají. Ale je to prostě každého věc, jestli je milý nebo nerudný.
Já to prostě nepochopím. V životě mě nikdo tolikrát a tak hluboce nezranil a neponížil. Vše pod rouškou „přece víš, že maminka to s tebou myslí dobře.“Věci, které mi dokázala říct, bych neřekla ani nejhoršímu nepříteli. Ale jak říkáš, já to neovlivním. Ona to nevidí, je totálně mimo.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
29.10.20 10:07
Dobrý den, jen jsem si přečetla nadpis a už mi bylo zle. Nečetla jsem, co popisujete, ale tuším, měla jsem to stejné. Nemusíte se bát, že Vás někdo pozná, je nás spousta takových 
Ale i já jsem raději anonymní. Moc bych Vám přála, abyste své trable již měla vyřešené. Ale je to běh na dlouhou trať, především po letech zneužívání dát do pořádku samu sebe 
Ráda bych se s Vámi podělila o to, co pomohlo mně.
- Rada psychiatra a psychologa: „Držte se od matky co nejdál. Nepouštějte ji do rodiny. Chraňte sebe a svoji rodinu!“
- Ukončení vztahu
- Zastání manžela - musel matce pohrozit fyzickým násilím, aby nám dala pokoj - hlavně beze svědků! Soudy jsou voda na jejich mlýn.
- Intenzivní psychoterapie - bohužel i na toxickém vztahu vzniká závislost, přestože mi matka ubližovala, složila jsem se
- Antidepresiva - měla jsem sebevražedné myšlenky
Zapomeňte na matku a její pocity. Nejdůležitější osoba pro sebe jste VY. A teď jste také máma, musíte tu být pro své dítě. Dítě potřebuje silnou, zdravou a vyrovnanou mámu. A ne uzlíček uplakaného neštěstí. Vím, o čem mluvím, také mám děti. Vše jsem dělala pro sebe a také pro ně, pro svého muže. Bez nich bych to nezvládla. Bez nich už jsem tu nebyla. Po několika letech tvrdé práce sama na sobě jsem tu! Jsem šťastná za každý den, za každou chvilku strávenou vedle milovaných osob, kteří mě bezpodmínečně milují a já je 
Jsem ráda, že jsem si tím prošla a necouvla zpět. Pokud bych to neudělala, riskovala bych vztah s manželem, kterého přestávaly bavit nekonečné boje s matkou. Vztah s dětmi, kterými již od malička má matka manipulovala! Syna rozmazlovala, dceru ponižovala. Ne vnoučata ji nenapraví!
Držte se! Zvládnete to! Myslete na sebe a své milované!!! 
- Citovat
- Upravit
Další témata z kategorie
Milování a syn
- 09.04.26
- Anonymní
Problémy v rodině
- 18.03.26
- Anonymní
Touha po holčičce a špatná zkušenost s muži
- 11.12.25
- Anonymní
Je to deprese? Co by pomohlo?
- 12.12.25
- Anonymní
no to je síla,taková matka…to se divím,že jsi to dětství přežila.já mám také velmi chladné a špatné vztahy s matkou,ale tohle mi naštěstí v dětství nedělala.je to smutný vid,ale co naděláme.hlavně se takhle nesmíme nikdy chovat ke svým dětem.