Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Narcistická matka
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Napsat příspěvek
Velikost písma:
Anonymní
30.9.22 13:27
https://obchod.portal.cz/…-dost-dobra/
A teda začni budovat svůj vlastní život, který nebude záležet na tom, jak zrovna se vyspí tvoje matka. Bohužel není v jejích silách být takovéá, jakou sis vysnila že by měla být.
Ty ostatně taky nesplňuješ (a nemůžeš splnovat) její představy o tom jaká by měla být dcera.
Když se ti podaří se srovnat s tím, že sis matku nevybrala a holt ses nenarodila té, co by dokázala fungovat tak, jak si potřebovala, bude výrazně jendoušší zvládnout to, že bude stárnout a posléze se budeš muset nějak popasovat s tím, že bude reálně potřebovat pomoci.
Upřímně - nejlepší co pro sebe můžeš udělat je jít do psychoterapie k nějaké psychoterapeutce co je starší než ty a vyčistit to. Protože bohužel v rámci rodičovstí se staré rány a dávno zapomenutí démoni často oživují a škodí v naší psychice.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
30.9.22 13:49
@Ou To určitě nesplňuju (její představy). Říkám si teda, když jsem byla takový “omyl” což jsem byla, protože jsem nemanželské dítě bez otce, proč raději nešla na potrat a trpěla ve své přítomnosti někoho, kdo jí zničil kariéru…
Příspěvek upraven 30.09.22 v 13:56
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
30.9.22 13:50
přestaň se citově angažovat, nekomunikuj, nic neřeš násilím, prostě tomu dej čas.. ona se nezmění, musíš se s tím srovnat.. časem s ní budeš možná občas schopna být v kontaktu a možná taky ne..
není to tvá chyba, nic si nevyčítej, soustřeď se na své děti, muže a rodinu 
chovej se k nim líp, než ona k tobě… to je jediné dobré, co nám tyhle osoby dokážou „předat“.. i negativní vzor je zkušenost (jak to nemá vypadat)
drž se…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
30.9.22 13:55
@Lucy75 Děkuju moc. Zkusím to… Aby ty city otupěly, to je nejhorší. Ale udělám to. Protože fakt se asi jen zbytečně trápím.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
30.9.22 13:58
@Martina713 ano… trvá to léta…
mně zásadně pomohlo mít vlastní děti… tím se může duše hodně "vyléčit " 
nejsi v tom sama, ve spoustě rodin jsou různí kostlivci.. včetně těchto matek..
asi nás to má něco naučit, beru to tak.. už se na ni vlastně ani nezlobím (ale trvalo to spoustu let), prostě to jinak neuměla/nechtěla umět…
ber to taky tak 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
30.9.22 14:04
@Lucy75 Děkuju Mě se to jakoby s dětmi/ v těhotenství ještě prohloubilo… že to, co dělá mě, že dělá i těm dětem - a to nechci dopustit. Děkuji za podporu
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
30.9.22 14:49
@Anonymní píše:
Ahoj holky, obnovuji diskuzi. Celý život jsem cítila, že je něco špatně, jenomže jsem nevěděla co. Pak jsem si přečetla o narcistické matce a úplně jsem se rozbrečela. Sedí to do puntíku. Nikdy jsem nebyla dost dobrá, nikdy mi nevěnovala poznornost, lásku. Vyžadovala po mě, abych řešila její problémy. Moje neexistovaly. Přecpávala mě čokoládami, abych byla hnusná a tlustá a stříhala na kluka. Pak naopak vůbec nevařila obědy, a když už, tak strašně nevýživné. Pořád jenom nudle s vajíčkem a instatní polívky. Z toho se dítě nenají. Když jsem byla na operaci s nohou, tak po mě začala řvát, že snad jsem si nemyslela, že by čekala u sálu, jako v Americkém filmu? Že přijde na návštěvní hodiny. Když jsem porodila, tak přijela a udělala scénu, že ji bolí břicho, ale hlavně že ona, to měla stokrát horší, protože si nemohla 2 měsíce sednout. Asi bylo fakt hrozné mě porodit. U porodu se na nás vykašlala a raději šla do práce než aby nám pomohla s dětmi (nakonec přijela tchyně a zachránila to). Když je ale náznak, že bych jí neukázala děti, jsem zlá já. Když nám u jiného porodu hlídala děti, můj synek, který už měl tak 5 let, mi vyprávěl, že musel v noci sedět a že na něj spadla nějaká police - samožrejmě podle ní je to bájná lhavost. On měl tehdy skutečně trauma. Ale bylo to hlídání, nehlídání, manžel den po porodu mě musel odjet ode mě a miminka, protože ona potřebovala vyhodit něco do kontejneru. Na konci hlídání udělala před dětmi šílenou scénu a začala řvát po mém manželovi, který ji vezl kytku za hlídání, že přijel pozdě - i když nepřijel. Musel po ni zařvat ať se zklidní - že jsou v autě děti. Pak se jí musel omluvit a ona odmítla kytku. Asi je to jen střípek toho, co jsem si zažila… Jak mě nutila jíst shnilé jídlo, jak jsem vždy za všechno mohla já - třeba když jsem onemocněla (to ona by šla i s horečkou na trénink), o mojí tetě a sestřenici mluví zle, narodilo se jim miminko - že ani neví co to má - i když jim posílali, že se Péťa narodil. Naštěstí mě manžel “vysvobodil” a odstěhovali jsme se 400km daleko. Všechno bych vydržela. Ale doufala jsem, že aspoň moje děti bude mít ráda. Prakticky jsme se od března neviděli. Já ji zvala milionkrát, vždy je důvod - práce, skříň a milion blbostí. A nakonec se dozvím, že jsme nemohli my. Vlastně bych měla být nakonec ráda, upřímně, po dnešním zjištění, ji ani vidět nechci. Když ono to od matky tolik bolí, že? Pak bude tlačit na Vánoce, a bude vydírat a pomlouvat nás a nadávat, jací jsme hrozní. Vlastně vždycky všechno bude špatně. Taky byste přerušili kontakt? Omlouvám se za anonym, je to moc bolavé.
Přerušila bych trvale kontakt.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
30.9.22 14:54
@Lucy75 píše:
není to tvá chyba, nic si nevyčítej, soustřeď se na své děti, muže a rodinu
drž se…
Krásně napsané.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Danka48
20.3.23 13:47
@Anonymní píše:
Ahoj holky, obnovuji diskuzi. Celý život jsem cítila, že je něco špatně, jenomže jsem nevěděla co. Pak jsem si přečetla o narcistické matce a úplně jsem se rozbrečela. Sedí to do puntíku. Nikdy jsem nebyla dost dobrá, nikdy mi nevěnovala poznornost, lásku. Vyžadovala po mě, abych řešila její problémy. Moje neexistovaly. Přecpávala mě čokoládami, abych byla hnusná a tlustá a stříhala na kluka. Pak naopak vůbec nevařila obědy, a když už, tak strašně nevýživné. Pořád jenom nudle s vajíčkem a instatní polívky. Z toho se dítě nenají. Když jsem byla na operaci s nohou, tak po mě začala řvát, že snad jsem si nemyslela, že by čekala u sálu, jako v Americkém filmu? Že přijde na návštěvní hodiny. Když jsem porodila, tak přijela a udělala scénu, že ji bolí břicho, ale hlavně že ona, to měla stokrát horší, protože si nemohla 2 měsíce sednout. Asi bylo fakt hrozné mě porodit. U porodu se na nás vykašlala a raději šla do práce než aby nám pomohla s dětmi (nakonec přijela tchyně a zachránila to). Když je ale náznak, že bych jí neukázala děti, jsem zlá já. Když nám u jiného porodu hlídala děti, můj synek, který už měl tak 5 let, mi vyprávěl, že musel v noci sedět a že na něj spadla nějaká police - samožrejmě podle ní je to bájná lhavost. On měl tehdy skutečně trauma. Ale bylo to hlídání, nehlídání, manžel den po porodu mě musel odjet ode mě a miminka, protože ona potřebovala vyhodit něco do kontejneru. Na konci hlídání udělala před dětmi šílenou scénu a začala řvát po mém manželovi, který ji vezl kytku za hlídání, že přijel pozdě - i když nepřijel. Musel po ni zařvat ať se zklidní - že jsou v autě děti. Pak se jí musel omluvit a ona odmítla kytku. Asi je to jen střípek toho, co jsem si zažila… Jak mě nutila jíst shnilé jídlo, jak jsem vždy za všechno mohla já - třeba když jsem onemocněla (to ona by šla i s horečkou na trénink), o mojí tetě a sestřenici mluví zle, narodilo se jim miminko - že ani neví co to má - i když jim posílali, že se Péťa narodil. Naštěstí mě manžel “vysvobodil” a odstěhovali jsme se 400km daleko. Všechno bych vydržela. Ale doufala jsem, že aspoň moje děti bude mít ráda. Prakticky jsme se od března neviděli. Já ji zvala milionkrát, vždy je důvod - práce, skříň a milion blbostí. A nakonec se dozvím, že jsme nemohli my
To s tou stravou jsem měla podobné… zkažené kuřecí se „štychem“ posypala v trojobalu s česnekem, aby se zkažený maso přebilo nebo nadužívala kájenský pepř, polotovary, neuměla vařit. Když jsem nesnědla nebo měla žaludeční problémy byla jsem citlivka nebo konečně jsem měla „domácí výživnou stravu“, takže se můj organismus z toho posral 
nebo prostě jen „rozežraná, co neví, co je dobré“ nebo nevděčná, co nezažila bídu…otevřela mi oči až kamarádka, které jsem jednou dala ochutnat…a to je jen výsek toho, co dělají. Oni člověku vlastně vymejou mozek, takže to nevidí, v čem žije a co je normální a co už ne. O mě tvrdila, že jsem magor na snažila se mě přesvědčit, že jsem nemocná, manipulovala a byla dost zlá. („Neříkej lidem, že chodíš VŠ, budou ti závidět“- lidi se jí po maturitě ptali co dělám v životě, odpověděla, že nic (lež) a pak prej jestli pracuju, tak odpověděla, pravdivě ne (ale neřekla, že studuju)…no a lidí mě málem ukamenovali, když mě viděli po několika letech, kdy jsem dělala nic. Prostě lhala a vytvářela o mě takto různé teorie, které se měnily podle toho, koho jsem potkala, když jsem na ni uhodila, svedla to nakonec na lidi, že špatně chápou. A takhle potom ke konci discardu chtěla ziniciovat jak ji jakožto psychicky těžce nemocný člověk napadám a útočím na ni- tak to jsem se už na dobro rozloučila, problém byl v tom, že jejím působením na mou psychiku jsem opravdu byla místy mimo v důsledku manipulací, takže se těm lidem asi někdy ani nedivím. 
). Nesměla jsem být veselá, vždycky zkazila náladu, pomlouvala mě, dávala špatné rady a potom celé toto týrání ukončila se slovy „no tak máme jiný pohled na věc“, vzala mi dokonce i věci, nábytek z bytu..ale než se pouštět do konfliktů, bylo lepší to prodat a odejít. Být byl původně její a otce, dala mi ho, tak čekala doživotní setrvávání v její patologii a loajalitu, tímto mě hodně držela také u sebe přes výčitky, na ostatní to působí spíše tak, že jsem já ten hajzlík, co se nakonec sbalil a šel a ubohou stařenu nechal odkázanou na milosrdenství druhých… Ale mám cca 3 roky klid od ní a začínám více a více vidět ty špatné vzorce a podivnosti. 
A finance mi kontrolovala, i mé vlastní, otvírala poštu, ale to bylo i tehdy, kdy mě neživila… hrozná osoba. 
- Citovat
- Upravit
28.5.23 03:10
Ahoj
Ahoj holky, je mi zle a chce se mi brečet, když jsem si vše přečetla a v plno věcech se shodujeme… Jako malá si pamatuju ten pocit, že se před svojí mámou nemůžu uvolnit a být sama sebou, naštěstí jsem v životě měla dědu, kterého jsem zbožňovala, a který pro mě byl víc než ona, před ním jsem se nebála projevit a byt sama sebou s pocitem že mě hned odsoudí. Dlouho sem neviděla, že je něco špatně, až když sem nezačala chodit ke kamaradce v cca 11 letech a viděla jak to u nich normálně funguje, já jsem do školy nikdy nedostala svačinu,(doma většinou ani nic nebylo, co bych si mohla vzít a udělat něco sama) pamatuju si jak se vždycky měla šílený hlad, jenže když jsem došla domů tak oběd vařila jen slavnostně, a to většinou těstoviny s kečupem a podobné věci. K mému bráchovi se chovala hezky, což sem i teď ráda, že on tohle nemusel zažívat, za celý svůj život jsem nezažila jedinou pochvalu, obejmutí ( možna max do 5 let), jen mě ponižovala, přitom ona sama měla matku stejného rázu a sama mi říkala co si s ní zažila.
Když jsem dospívala tak si pamatuju, že mě jednou a naposled vzala na nákupy, kde jsem si mohla koupit něco na sebe, koupila jsem si tričko a kalhoty a citila se strašně dobře, že se ke mě najednou tak hezky chová jako by mě měla ráda, jenže to bylo naposled🤭když mi něco koupila tak řekla, že je to společné, ovšem to bohužel platilo i u spodního prádla😁Doteď si pamatuju na vánoce, které na mě celý den jen řvala že to je špatně a tamto.., když jsem se strašně těšila co asi dostanu, bylo mi tehdy asi 12, šli jsme rozbalovat dárky a já se rozběhla ke stromečku a najednou křik, že ať si laskavě sednu na pr… a spamatuju se, že dárky bude rozbalovat pouze brácha, od té doby mám blok a nerada dostávam dárky a nevím jak se chovat, když k tomu najednou dojde. Nemám ráda lichotky, většinou na ně reaguju, tak že se je snažím rozmluvit a nebo zpochybnit, že se to tomu dotyčnému pouze zdá. Vždy když jsem se malovala před zrcadlem se na mě dívala s tak opovrhujícím pohledem jako by mě nenáviděla, když jsem měla radost a nebo jsem byla zamilovaná, doma sem to nemohla dát znát protože bych ji hned zkazila náladu a zase by přišel ten pohled. všechny moje kamarádky mi vždy říkali jak by chtěli takovou mámu, ( před cizími byla vždy takova vrba o kterou se může každý opřít a všem radila a byla na ně moc hodná) a já si vždy řikala proč taková není i ke mě.( Vždy jsem před všema dělala že mame tedy super vztah, někdo kdo má milující a přející mámu by mi tohle nevěřil😊 Když sem začala pracovat a měla ji davat půlku nájmu, později když jsem utekla, jsem zjistila, že jsem prakticky platila skoro vše, později dluhy za bydlení, které naskákaly, pak půjčku, kterou si vzala na mě, většinu nákupu, když jsem si koupila něco na sebe, chtěla to taky, tak jsem jí to koupila, musim dodat že měla moc hezkou vyplatu oproti mě, byla jsem pro ní náhradou za chlapa, kterého neměla.
Když nějakého měla já jsem najednou byla “volná” a mohla jsem chodit s kamaradkama ven a všechny svoje nálady věnovala svému přiteli a já pro změnu byla vzduch. Kdykoliv když padla zmínka o tom že bych se chtěla odstěhovat přišlo vydírání jak by to asi udělala s nájmem, že je moc drahý a sama by to neutáhla a co by bylo s mým sourozencem že ho jen tak do vltavy asi nehodi a podobné vydírání, a já hloupá vždy zůstala, až dokud jsem nepoznala svého dosavadního přitele, který jí sám prokoukl, a řekl že k nám chodit nechce. Ovšem mé matce se nikdy nelíbila představa, že mam chlapa a mohla bych se chtít odstěhovat a mít svůj vlastní život, tak vždy začala dělat naschvály, fotku mého přítele posílala svým kamarádkam se slovy co na tom vidím a nezapomněla mě pomluvit.
Vždy jsem si říkala, že když se budu chtit odstěhovat, tak dám mámě aspoň 100k aby se měla dobře, tak sem byla bohužel celý život vychovavana ji jen slouzit a být poslušná holčička, co nesmí jít proti ní takové Vykoupení/ povolení aby mě pustila.😁
Jsem nesmírně ráda že jsem poznala svého chlapa, kterého miluju a utekla k němu, osvobodil mě doslova jako princeznu z hradu
Bohužel to nešlo po dobrém a se svou matkou sem utla kontakt úplně a jsem ráda, ale BOHUŽEL i se svým sourozencem, kterého nadevše miluju a musela jsem se ho vzdát abych svojí matku neměla nablízku a nic o mě nevěděla a nemohla se mnou už nadále manipulovat.
Pamatuju si jak jsem poprvé šla do práce z nového bytu a cítila se strašně lehká, jako by ze mě spadla kotva a všechny starosti za mámu.
Dnes sou to 4 roky a já se rozhodla vyhledat pomoc a něco s tím dělat, nedokážu se vypořádat sama se sebou, někdy mám stavy kdy se cítim zprominutím jako kus… že si o mě i cizí lidé musí myslet bůhví co, moje sebevědomí je někde na procházce.🤭 A nedokážu pochopit jak se někdo může takhle chovat ke svému dítěti, které má cítit lásku a bezpečí od své mámy. Je mi smutno, že to zažívá tolik lidí a číst vaše příběhy mi trhá srdce, že bych Vas nejradsi obejmula, když to ty naše mámy neuměly.
Omlouvám se za spam holky🥺
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
30.5.23 08:05
@Janulinka655 To není spam 
, to je k věci. Narcisti to holt tak mají, jedno dítě black sheep, druhé golden. Ale pozor ty role se mohou i prohodit, jestli jsi odešla, tak z bratra se může stát black sheep taky. Narcis si ty negativní emoce musí ventilovat. 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
30.5.23 13:29
@brisco To doufám že ne, U nas ten narcismus v rodině byl vetšinou vždy věnovaný jen dcerám, synové měli pokoj ( u babičky to tak taky bylo)😁 brácha se vždy mohl ozvat, nebo vzdorovat, to ja musela držet hu.. a krok a být hodná poslušná holčička😁 tak doufam že se má jen dobře a nic takového mu nehrozí a kdyby jo snad se ozve. Ale je mi strašně líto, že s ním nejsem v kontaktu, byl pro mě spíš jako syn, byla jsem s ním pečená vařená.🤭
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
30.5.23 19:00
@Janulinka655 píše:
@brisco To doufám že ne, U nas ten narcismus v rodině byl vetšinou vždy věnovaný jen dcerám, synové měli pokoj ( u babičky to tak taky bylo)😁 brácha se vždy mohl ozvat, nebo vzdorovat, to ja musela držet hu.. a krok a být hodná poslušná holčička😁 tak doufam že se má jen dobře a nic takového mu nehrozí a kdyby jo snad se ozve. Ale je mi strašně líto, že s ním nejsem v kontaktu, byl pro mě spíš jako syn, byla jsem s ním pečená vařená.🤭
Narcis nemá názor, jen potřebu. Tu si pak nějak okecá.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
1.6.23 11:53
Já zpřetrhala docela nedávno ZCELA kontakty a rázem se mi udělalo lépe. Doporučuji. Jde hlavně u ukončení vazeb uvnitř sebe než nějaké technické…Toxická matka mi velmi negativně ovlivňovala celý život a teprve ve 35 letech mi došlo, jaké škody na mně napáchala. Dlouho si ot člověk nechce připustit, protože přece jde o „matku“. Jen lituji, že jsem to neudělala již dávno a vždy se někam (v naivitě dítěte) nechala vmanipulovat. Prostě konec. 35 let doufání, snah a stejně se nikdy nic nezmění… Nemá to cenu, život je krátký
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Milování a syn
- 09.04.26
- Anonymní
Problémy v rodině
- 18.03.26
- Anonymní
Touha po holčičce a špatná zkušenost s muži
- 11.12.25
- Anonymní
Je to deprese? Co by pomohlo?
- 12.12.25
- Anonymní
Ahoj holky, obnovuji diskuzi. Celý život jsem cítila, že je něco špatně, jenomže jsem nevěděla co. Pak jsem si přečetla o narcistické matce a úplně jsem se rozbrečela. Sedí to do puntíku. Nikdy jsem nebyla dost dobrá, nikdy mi nevěnovala poznornost, lásku. Vyžadovala po mě, abych řešila její problémy. Moje neexistovaly. Přecpávala mě čokoládami, abych byla hnusná a tlustá a stříhala na kluka. Pak naopak vůbec nevařila obědy, a když už, tak strašně nevýživné. Pořád jenom nudle s vajíčkem a instatní polívky. Z toho se dítě nenají. Když jsem byla na operaci s nohou, tak po mě začala řvát, že snad jsem si nemyslela, že by čekala u sálu, jako v Americkém filmu? Že přijde na návštěvní hodiny. Když jsem porodila, tak přijela a udělala scénu, že ji bolí břicho, ale hlavně že ona, to měla stokrát horší, protože si nemohla 2 měsíce sednout. Asi bylo fakt hrozné mě porodit. U porodu se na nás vykašlala a raději šla do práce než aby nám pomohla s dětmi (nakonec přijela tchyně a zachránila to). Když je ale náznak, že bych jí neukázala děti, jsem zlá já. Když nám u jiného porodu hlídala děti, můj synek, který už měl tak 5 let, mi vyprávěl, že musel v noci sedět a že na něj spadla nějaká police - samožrejmě podle ní je to bájná lhavost. On měl tehdy skutečně trauma. Ale bylo to hlídání, nehlídání, manžel den po porodu mě musel odjet ode mě a miminka, protože ona potřebovala vyhodit něco do kontejneru. Na konci hlídání udělala před dětmi šílenou scénu a začala řvát po mém manželovi, který ji vezl kytku za hlídání, že přijel pozdě - i když nepřijel. Musel po ni zařvat ať se zklidní - že jsou v autě děti. Pak se jí musel omluvit a ona odmítla kytku. Asi je to jen střípek toho, co jsem si zažila… Jak mě nutila jíst shnilé jídlo, jak jsem vždy za všechno mohla já - třeba když jsem onemocněla (to ona by šla i s horečkou na trénink), o mojí tetě a sestřenici mluví zle, narodilo se jim miminko - že ani neví co to má - i když jim posílali, že se Péťa narodil. Naštěstí mě manžel “vysvobodil” a odstěhovali jsme se 400km daleko. Všechno bych vydržela. Ale doufala jsem, že aspoň moje děti bude mít ráda. Prakticky jsme se od března neviděli. Já ji zvala milionkrát, vždy je důvod - práce, skříň a milion blbostí. A nakonec se dozvím, že jsme nemohli my
. Vlastně bych měla být nakonec ráda, upřímně, po dnešním zjištění, ji ani vidět nechci. Když ono to od matky tolik bolí, že? Pak bude tlačit na Vánoce, a bude vydírat a pomlouvat nás a nadávat, jací jsme hrozní. Vlastně vždycky všechno bude špatně. Taky byste přerušili kontakt? Omlouvám se za anonym, je to moc bolavé.