Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Narcistická matka
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Napsat příspěvek
Velikost písma:
11.1.19 23:30
@Anonymní píše:
Tvoje máma je popisem ze všech příspěvků nejblíže té mojí. Taky už znám ty gesta, pohyby a taky je velice úspěšná a samostatná nebo chudinka - záleží podle situace a jak se ji to hodí, Akorát s tím rozdílem, že má máma už teda někde údajně na terapii byla, dokonce u více odborníků a ti ji teda všichni do jednoho sdělili, že je problém na mé straně a u ní nee, že jsem z dětství zakomplexovaná…
A tys cetla nejakou zpravu z vysetreni nebo to vis od ni?
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
12.1.19 10:34
@Stánina píše:
A tys cetla nejakou zpravu z vysetreni nebo to vis od ni?
Nečetla. To mi řekla ona.
- Citovat
- Upravit
Anonymní
12.1.19 10:44
@semto1 píše:
Ahoj
Je mi tě dost líto. Vím, že jako chlap to vidím jednodušeji, ale nezbyde ti nic jiné, než se soustředit více na svou novou rodinu - dítě, chlap, další děti …
Tvoje máma má problém a ty za něj nemůžeš. Na druhou stranu jí nezměníš. Takže si dávej pozor, kam vkládáš svou energii a na čem si lámeš své duševní zdraví. Jsi dost stará, aby ses mohla co nejvíc odpoutat od rodičů (které si nevybíráme, jak říká můj táta), potom ti to nebude tolik ubližovat.
Držím ti s tím mooc palce. Určitě se ti do budoucna povede lépe, čas zhojí zbytek
Dávej si pozor ještě na jednu věc - když rodiče dělají mezi dětmi rozdíly, většinou to vede k rozbrojům mezi těmi dětmi.
Moc děkuju za podporu Snažím se zaměřit jen na svoji novou rodinu.
K těm rozbrojům mezi sourozenci… Já to tak právě nemám. Žádné žárlení, nevraživost ani rozbroje u nás nehrozí. Máme se rádi, podporujeme se. Jediný problém je jen mezi mnou a jí, vztah matka - dcera. Ale budu na sobě makat a snad to budu míň prožívat do budoucna
- Citovat
- Upravit
12.1.19 13:26
@Anonymní píše:
Tvoje máma je popisem ze všech příspěvků nejblíže té mojí. Taky už znám ty gesta, pohyby a taky je velice úspěšná a samostatná nebo chudinka - záleží podle situace a jak se ji to hodí, Akorát s tím rozdílem, že má máma už teda někde údajně na terapii byla, dokonce u více odborníků a ti ji teda všichni do jednoho sdělili, že je problém na mé straně a u ní nee, že jsem z dětství zakomplexovaná…
Pardon, ale chybí mi tu smajlík válející se smíchy po zemi. Ty odborníky bych teda chtěla vidět. Takhle nestydatě a okatě lhát , ze se nestydí, komedie jedna stará. 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
12.1.19 21:40
@Anonymní píše:
A snaží se? Nebo jsou i tak konflikty? My se taky budeme právě stěhovat celkem dál … a chtěla bych, aby to bylo omezené, ale v rámci slušnosti …
Snaží. On se s mými rodiči dobře baví i můj muž, umí to s nima.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
14.1.19 08:32
Tak tohle moc dobře znám.Moje matka je taky manipulativní.V dětství jsem si taky užila svý.Mam staršího bráchu,kterej byl vždycky premiant.Učil se na samé a nemusel se vůbec doma připravovat. No a já jsem byla vždycky ta dcera která neni ani hezká ani chytrá.Věty typu že když jsem se narodila,tak jsem byla šeredné dítě s křivou pusou a chlupatýma zádama.Časem se tyto lichotky stupňovaly a vrcholilo to komentováním svatebních fotek.Přede všema říkala že na nich mam knír a podobně.Vždycky když mi kupovala oblečení tak do toho nejdřív vlezla ona a kupovala to se slovy že to máme dohromady.No a protože vstávala dřív tak si z mojí skříně vyhrabala co potrebovala a já měla smůlu.No každý den jsem chodila domu vyloženě s nechutí.Věděla jsem že od odpoledne se musím učit a z večera do noci probíhalo tzv.doučování-řvaní,ponižování a bití vařečkou nad diktáty nebo matematikou na denním pořádku.Nad větama typu bude z tebe jen hajzlbába a nic z tebe nebude a pod. si honil ego muj bratr a pak se s tim chlubil spoluzakum.No a rano me budila v sest na prozkouseni z vecera probrané látky.....No výběr mého povolání se taky neobešel bezsuper reakcí-věty jdeš jen na blbou zdrávku a bude z tebe jen blbá sestra a budeš utírat jen prdele.....No dneska jsem celkem spokojená.Manžela mam milionového.Jsme spolu dlouho-výchovu pojímam stylem ze vzdy vsechno dokázou a ze je podpořím ve všem co budou v životě chtít a manžel má povolenku mě v životě proplesknout když bych se chovala stejně jako ona.No celý mi to došlo až v dospělosti-komunikuju s ní jen ohledně dětí.Sama mám ale v životě problémy přijmout pochvalu,lichotku......prostě člověk nemůže uvěřit že by taky mohl být v něčem dobrej.......No držim palce a vzdálenost hodně pomůže. 
- Citovat
- Upravit
14.1.19 10:23
@Anonymní píše:
Tak tohle moc dobře znám.Moje matka je taky manipulativní.V dětství jsem si taky užila svý.Mam staršího bráchu,kterej byl vždycky premiant.Učil se na samé a nemusel se vůbec doma připravovat. No a já jsem byla vždycky ta dcera která neni ani hezká ani chytrá.Věty typu že když jsem se narodila,tak jsem byla šeredné dítě s křivou pusou a chlupatýma zádama.Časem se tyto lichotky stupňovaly a vrcholilo to komentováním svatebních fotek.Přede všema říkala že na nich mam knír a podobně.Vždycky když mi kupovala oblečení tak do toho nejdřív vlezla ona a kupovala to se slovy že to máme dohromady.No a protože vstávala dřív tak si z mojí skříně vyhrabala co potrebovala a já měla smůlu.No každý den jsem chodila domu vyloženě s nechutí.Věděla jsem že od odpoledne se musím učit a z večera do noci probíhalo tzv.doučování-řvaní,ponižování a bití vařečkou nad diktáty nebo matematikou na denním pořádku.Nad větama typu bude z tebe jen hajzlbába a nic z tebe nebude a pod. si honil ego muj bratr a pak se s tim chlubil spoluzakum.No a rano me budila v sest na prozkouseni z vecera probrané látky.....No výběr mého povolání se taky neobešel bezsuper reakcí-věty jdeš jen na blbou zdrávku a bude z tebe jen blbá sestra a budeš utírat jen prdele.....No dneska jsem celkem spokojená.Manžela mam milionového.Jsme spolu dlouho-výchovu pojímam stylem ze vzdy vsechno dokázou a ze je podpořím ve všem co budou v životě chtít a manžel má povolenku mě v životě proplesknout když bych se chovala stejně jako ona.No celý mi to došlo až v dospělosti-komunikuju s ní jen ohledně dětí.Sama mám ale v životě problémy přijmout pochvalu,lichotku......prostě člověk nemůže uvěřit že by taky mohl být v něčem dobrej.......No držim palce a vzdálenost hodně pomůže.
Jak se chová k vnoučatům ? Je to lepší ? Nenavádí je, nepřivlastnuje si je ?
S těma svatebníma fotkama - u nás to samé. Na svatbu už pozvaná nebyla, našla si je přes kamarádku na fb - ji mám zablokovanou. Ted už je ani ta kamarádka nevidí, nic, jen určití přátelé. Nejdřív opatrná sms, že podivná svatba, hlavně oblečení ženicha, ted když potřebovala urazit, tak mi napsala, at se taky omotám do kusu hadru, jako to moje cosi a že sem zapadám, že jsme Addamsova rodina 
To prostě nepochopíš.
Jinak taky, od mala že jsem hnusná, blbá, k ničemu, na co sáhnu, to hoří. U nás se taky vztekala kvůli škole, když jsem byla na zš, tak proto, že jedna z mála kamarádek, které jsem kdy měla, dostala lepší známku, tak jsem se musela učit, abych pak já měla lepší. Když mi bylo 6, seděla nade mnou v noci, řvala a vyváděla, že neumím udělat kulatý kruh.
No a jinak se ode mě čekaly dobré výsledky, ale od té doby mi nikdy se školou nepomohla, nikdy nemotivovala, nikdy se nestarala, kam dál půjdu, jakoby jí vyhovovalo, že přestávám být úspěšná. Na zš to bylo v pohodě, pak příjimačky na gympl a tam to šlo z kopce dolů, až ke 4.
V 16 jsem se školou skončila, jak, to je na dlouho, prostě nějaká doba v nemocnici a pak už jen doma, nikdy se nesnažila mě někam postrčit. Její vidina byla - bude doma, bude mít invalidní důchod, bude mít 10 tisíc každý měsíc a za nic.
Na jednu stranu mě za neúspěchy urážela, ponižovala za vše, co sem i v životě nepovedlo, na druhou stranu jí to asi tak vyhovovalo, nechtěla, abych byla úspěšná. Dovedu si představit, že kdybych se šprajcla, že půjdu někam na internát a dodělávat školu, neprošlo by mi to.
Možná to byla závist svým způsobem, nevím. Ale všimla jsem si, že mě často uráží kvůli rtům, kterém ám větší, že mám nafouklou hubu a podobně, zatímco ona měla úplně tenké a snažila se je zvětšit vycucáváním nějakého víčka.
Pochopit myšlenkové pochody těchto lidí je složité.
A jak viděla nějaké mé spolužačky, to byla pak spoušt - jak by doma chtěla mít tu, např. Evičku, jak Adélku, že se na ně člověk podívá a hned vidí, jak to jsou inteligentní krásný holky, co by za ně dala, ani je v životě nepoznala, nevěděla, jaké jsou, co dělají, i tak by je chtěla mít doma.
Jinak dítě bych jí do ruky nedala ani za milion, ale ta moje je asi trošku labilnější, tam je to pochopitelné, manžel taky říká, že k dětem se nepřiblíží ani na pět metrů.
Poslední dobou, jak s ní nejsem ,tak to vidím, to jsou sms typu už to nezvládnu, nevrátila jsem ti peníze, ale budeš po mě dědit a dlouho to trvat nebude, v sms předtím, že by se nejradši zabila, střídá to těma, kdy mě miluje, jsem její dítě, pak mi zase matka umřela, pak vlastně byla celou dobu posedlá a čistá je až poslední tři týdny, pak jsem já příčina všeho, co se jí stalo a já ji zabíjím.
Neodpovídám - odpověděla jsem jednou, když už psala, že už nemůže, už to vypadalo nebezpečně a vypisovala i lidem okolo, ne zrovna hezké zprávy.
At si najde odbornou pomoc, že to bude lepší, takto že ubližuje sobě i všem okolo.
Celé odpoledne sms zpráv, nakonec jsme se dostali k tomu, že má mou příbuznou, sestřenku přes koleno, ta má dvě dcery a jak ji všichni milují, jak jí pomáhají a jak je štastná.
To prostě nepochopíš, proč mi pak co týden píše, jak už nemůže a sebevraždí se.
Bud to s nima nebude tak horké, nebo ji to baví deptat i takto, nevím, já tu pak nervózně pochoduju a přemýšlím, jestli už to vypadá, že to myslí vážně a mám volat policajty a rychlou, nebo zase jen vyhrožování.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
15.2.19 21:14
@Anonymní píše:
Tak tohle moc dobře znám.Moje matka je taky manipulativní.V dětství jsem si taky užila svý.Mam staršího bráchu,kterej byl vždycky premiant.Učil se na samé a nemusel se vůbec doma připravovat. No a já jsem byla vždycky ta dcera která neni ani hezká ani chytrá.Věty typu že když jsem se narodila,tak jsem byla šeredné dítě s křivou pusou a chlupatýma zádama.Časem se tyto lichotky stupňovaly a vrcholilo to komentováním svatebních fotek.Přede všema říkala že na nich mam knír a podobně.Vždycky když mi kupovala oblečení tak do toho nejdřív vlezla ona a kupovala to se slovy že to máme dohromady.No a protože vstávala dřív tak si z mojí skříně vyhrabala co potrebovala a já měla smůlu.No každý den jsem chodila domu vyloženě s nechutí.Věděla jsem že od odpoledne se musím učit a z večera do noci probíhalo tzv.doučování-řvaní,ponižování a bití vařečkou nad diktáty nebo matematikou na denním pořádku.Nad větama typu bude z tebe jen hajzlbába a nic z tebe nebude a pod. si honil ego muj bratr a pak se s tim chlubil spoluzakum.No a rano me budila v sest na prozkouseni z vecera probrané látky.....No výběr mého povolání se taky neobešel bezsuper reakcí-věty jdeš jen na blbou zdrávku a bude z tebe jen blbá sestra a budeš utírat jen prdele.....No dneska jsem celkem spokojená.Manžela mam milionového.Jsme spolu dlouho-výchovu pojímam stylem ze vzdy vsechno dokázou a ze je podpořím ve všem co budou v životě chtít a manžel má povolenku mě v životě proplesknout když bych se chovala stejně jako ona.No celý mi to došlo až v dospělosti-komunikuju s ní jen ohledně dětí.Sama mám ale v životě problémy přijmout pochvalu,lichotku......prostě člověk nemůže uvěřit že by taky mohl být v něčem dobrej.......No držim palce a vzdálenost hodně pomůže.
Anonymní konvalinko, děkuji za příspěvek. 
U nás to bylo tak, že na mě byl taky kladený nápor. abych se dobře učila, mohla jít po prvním stupni na gympl, atd… Na mladší sourozence nic, ale taky skončili se základkou… U mě je nejhorší to, že si vůbec na dětství nevzpomínám, pamatuju výlety s rodiči, atd. Než se matka rozvedla, myslím si , že to nějak vyvažoval ten táta…
Mému muži jsem taky řekla, jak uvidí, že se chovám jako matka, tak ať mě radši propleskne… Sám je teda takový spíš flegmatik, nebo nevyhledává konflikty, ale sám mi už řekl, že máti je psycho… Když k ní třeba 4 x do roka jedeme na oběd, když se něco slaví a ona naschvál udělá něco, co ví, že nejím… Bohužel jsem s ní přerušila kontakty, když jsem zjistila, že manipuluje i s mojí dcerou … té je osm a po návštěvách u babičky, mi začala říkat věci, které prostě by nemělo řešit tak malý dítě. Nebo mi řekla něco, a když pak ona sama konfrontovala moji matku, tak ta mi lhala. … 
Jediné ponaučení si beru to, že vím, že takhle se k mým dětem nikdy chovat nechci a nebudu… 
Zakladatelka
- Citovat
- Upravit
17.2.19 06:30
To je, jako bych četla o mé matce. Utla jsem kontakt teď čerstvě a lépe se mi nějaký ten týden dýchá a žije. Už za těch 40 let jsem toho měla plné zuby a bylo na čase bouchnout do stolu a říct jasně ,, a dost,,. Mrzí mě, že jsem to neudělala už dřív. Šancí dostala nespočetně, do všech po čase kopla, a jelo se na novo. Už žádné šance nepřijdou. U nás už to začal vnímat i můj 10 ti letý syn při každé její návštěvě u nás. Neznamená, že když je někdo rodič, má právo na vás páchat svinstva a vy musíte poslušně trpět. Rozhodně ne.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
17.2.19 12:15
zdravim vsechny,
je mi 45 let a moje matka je uplne to samo, vubec si s tim nevim rady a ted jsem zacala znovu chodit k psychoterapii. Uz nekolikrat jsem utla kontakt a vzdy kdyz jsem ho navazala skoncilo to opravdu tragedii. Diky me matce jsem prisla i o dite. Je o tom napsana kniha Ukradeny syn. Mam malickou dceru vubec ji jeji narozeni nezajimalo a tak nejak jsem tomu jeste chtela dat sanci a myslela jsem si ze se zmeni. Bohuzel za dva roky me tak vycerpala ze jsem na pokraji zhrouceni. Sama ted nevim co s tim, kam se odstehovat a znovu zacit prave kvuli me malicke ale vim jedno ze uz s matkou ci s nikym jinym uz navazovat zadne kontakty nebudu. Je to tezke jelikoz rodina mi chybi a myslela jsem si ze vse se zmeni kdyz prisla malicka na svet.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
17.2.19 12:32
@zeuuska píše:
zdravim vsechny,
je mi 45 let a moje matka je uplne to samo, vubec si s tim nevim rady a ted jsem zacala znovu chodit k psychoterapii. Uz nekolikrat jsem utla kontakt a vzdy kdyz jsem ho navazala skoncilo to opravdu tragedii. Diky me matce jsem prisla i o dite. Je o tom napsana kniha Ukradeny syn. Mam malickou dceru vubec ji jeji narozeni nezajimalo a tak nejak jsem tomu jeste chtela dat sanci a myslela jsem si ze se zmeni. Bohuzel za dva roky me tak vycerpala ze jsem na pokraji zhrouceni. Sama ted nevim co s tim, kam se odstehovat a znovu zacit prave kvuli me malicke ale vim jedno ze uz s matkou ci s nikym jinym uz navazovat zadne kontakty nebudu. Je to tezke jelikoz rodina mi chybi a myslela jsem si ze vse se zmeni kdyz prisla malicka na svet.
To je tvůj příběh nebo si tím myslela, že se ti stalo něco podobného? Knihu jsem zatím nečetla a slyšela jsem o ní.
Sleduji toto téma už delší dobu a vůbec to nechápu. Sama nemám takovou zkušenost. Mám s mámou pěkný vztah a můj syn je pro mě celý můj svět. Vůbec nedokážu pochopit jak může matka ublížit dítěti, jak se může chovat tak jak se zde píše. Je mi to strašně moc líto 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
17.2.19 12:46
ano to je muj pribeh…zrovna nedavno mi matka zacala liskat dceru..kdyz mi to mala rekla ze ji babicka bije tak jsem se ohradila. Nastala silena hadka s tim ze mala si to zaslouzi ze je nevychovana…tak jsem ji rekla ze uz ji tedy neuvidi…a tak matka nakonec otocila ze za jeji vychovu muzu ja ze jsem spatna matka…s tim ze veskere fyzicke tyrani co se na me dopustila v detstvi bylo opravnene jelikoz jsme byla tupa a porad jen lhala. 3 tydny jsme tam nebyla a nasledovalo mnoho silenych mailu…dnes matka napsala sms ktera me opravdu dostala. NETRUCUJ A PRIJEDTE NA OBED. Rekla jsem ze ne..a stim jestli si chce promluvit nebo videt tak jedine s psychologem…odpoved byla rychla a strucna: NE…takze ona opet nic spatneho neudelala.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
17.2.19 12:49
@Staworowski ano ten pribeh je bohuzel muj teyd o me…mem detstvi a mych detech, ani v jednom pripade jak u syna tak u dcery mi matka nepomohla ci rodina…prave naopak..malickou mam a za dva roky co jsem v Ceske Republice me matka skoro zase pohrbila
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
17.2.19 15:23
@zeuuska asi to bude chtít úplně se odstřihnout, protože vás tenhle vztah ničí, nepřináší vůbec nic dobrého ani dětem. A je dobře, že probíhá ta psychoterapie. Nedávno jsem četla docela dobrou knížku Budu vůbec někdy dost dobrá…je to o vztazích s narcistickými a manipulativními matkami
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
17.2.19 15:56
@annasmyc pokud prodam za nejakou castu dum coz je nepredstavitelny problem ktery mi matka darovala..tedy Danajsky dar…tim zacne nas novy zivot s malickou. Od leta jsme k nim jezdila a docela to vypadalo ze se vse urovnava…ale to jen vypadalo. Mela jsem se stehovat tam kde bydli oni do male garskonky s tim ze by se opravila cast domu kde jsou a ja tam potom mohla bydlet s malou. Nasla jsem si jiz praci tam kde bydli i tu garsonku s tim ze matka by mi vyzvedavala malickou ze skolky. I otec se tvaril ze se tesil. Pred 2ma tydny nepredstavitelny obrat a nuz primo do srdce…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Milování a syn
- 09.04.26
- Anonymní
Problémy v rodině
- 18.03.26
- Anonymní
Touha po holčičce a špatná zkušenost s muži
- 11.12.25
- Anonymní
Je to deprese? Co by pomohlo?
- 12.12.25
- Anonymní
