Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Jak být míň vzteklá?
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Anonymní
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
7.11.12 11:51
Asi bych si u lékaře pořídila léky na zklidnění.. Při stresu a depresích, ale zase si těhotná tak to nevím
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
7.11.12 11:56
Ja jsem podruhe taky tehotna a jsem nervozni jak pes. kolikrat to odnasi malej a i manzel, kdyz nemam naladu, taky me to stve, nikdy jsem nebyla moc klidnej clovek 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
7.11.12 11:57
Holka holka, to je špatný, ale já taky občas na děti zařvu, ale spíš jen kvůli tomu že neposlouchají. To je špatný, odnesou to děti a budou na to stejně jako ty, nerváci, vzteklouni apod. cigarety zahod, ubližuješ malýmu. co jít se poradit s psychologem? prášky na nervy asi ne když jsi těhotná, pak jedině se chodit vykecávat tam.to je jediný co ti můžu poradit.
a s chlapem to zkuste dát dohromady nějak pokud to půjde. Pak bys byla na děti už úplně sama a nevím jak by to dopadlo.
Taky se zkus poptát v rodině jaký to bylo když jsi byla malinká, pokud byla mama taky taková. nebo co se stalo, všechno se to odvíjí z toho, jak jsi vyrůstala
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
7.11.12 11:59
Jestli cítíš, ze Tě tvůj vztek opravdu natolik pohlcuje, ze se pak nedokážeš ovládnout, tak bych si začala asi shánět minimálně psychologa, který si s Tebou promluvi, dokáže posoudit, nakolik je Tvůj vztek možné naučit usměrnovat pomoci terapie a když ne, posle Tě k psychiatrovi, který Ti může i v těhotenství nasadit vhodné léky.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
7.11.12 12:00
No dneska zrovna blbe, kdyz jsem tehotna nebyla tak jsem hodne sportovala a to mi pomaha. ted pomuze si od malyho chvili odpocinout a vyvretrat se, takze se tesim na vikend az si ho vezmeme na chvili babicka. nebo si jit s nim lehnout a prospat se. snad nejakej kurz asertivniho chovani 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
7.11.12 12:04
zakladatelka
Psychologa jsem už zkoušela a bohužel bez úspěšně, nejsem schopná jeho rady používat. Medikaci jsem už měla před prvním těhotenstvím, AD zabrala, byla jsem po nich jak v rauši (jako opilá), nevztekala jsem se, ale také jsem nebyla schopná jasně uvažovat, rozhodovat atd. Na příčinu vzteku jsme s doktorem přišli, opravdu to pramení z dětství, ale nedokážu s tím nic udělat a už ani bojovat.
- Citovat
- Upravit
Anonymní
7.11.12 12:04
Já se obávám, že s tímhle se nedá nějak zásadně udělat nic, určitě bych nebrala žádné zklidňující léky, jde o základní nastavení povahy a z logiky věci jsou léky nesmysl, taky s tím bojuju-jsem odmalička prudký cholerik (jeden výbuch mám i nahraný na kazetě, žádné typické dětské vztekání, prostě temno, start a konec), rozhodí mě nestandardní situace (dítě nechce oběd, pračka nechce ždímat )…přitom jakmile se vyvztekám a vyzuřím (a stačí mi fakt pár minut, někdy sekund, prostě si zařvat zplna hrdla něco sprostýho nebo do něčeho kopnout), tak jsem opravdu mírumilovná osoba, které se násilí hnusí. Takže neporadím, ale nejsi v tom sama. Já se před dítětem (je-li spouštěč) tak nějak ovládnu, zavřu se do ložnice, tam se uklidním a za chvilku jsem ok. Myslím že je lepší upustit takhle páru, než lidi, co se mračí dva týdny na celý svět. Není to určitě nic chvályhodného, taky se za to stydím (proto píšu anonymně), ale zas když je člověk schopen se udržet a nevztáhnout na živého tvora ruku (do pračky klidně kopnu 
), tak si nemyslím, že je to něco, co bych měla držet pod prášky.
- Citovat
- Upravit
7.11.12 12:04
Já si myslím, že hranice je, když už pak vztáhneš ve vzteku ruku na dítě, třeba zlobí a takovým tím běžným způsobem a ty se už nezládneš a pěkně mu nařežeš..
Nevím, jestli až tak daleko jsi došla.. ale trochu vím o čem mluvíš..
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
7.11.12 12:07
Nezakladatelka
Zajima me, jestli se ozve nekdo, komu ten psycholog/psychiatr doopravdy pomohl a hlavne ze stejneho problemu.
Sice nejsem tehotna a zatim jeste mam partnera, ale take neudrzim nervy na uzde ani pred malickym. I dnes rano jsem ho rozbrecela svym krikem na jeho otce…
Akorat nechapu, jak by mohl pomoct psycholog? Sama dobre vim, ze takove vylevy strasne skodi zdravi malickyho, ale nevim, jestli me zastavi to, ze mi to rekne nekdo dalsi. Jen ve mne umocni pocit viny. To mam ten smutek a vztek a beznadej spolknout nebo to jit nekam zahrabat? Ze mi bude „domlouvat“ nekdo diplomovany… nasledky si uvedomuji moc dobre a pak mam jeste vetsi vztek, ze to nezvladam…
- Citovat
- Upravit
Anonymní
7.11.12 12:08
zakladatelka
@Anonymní píše:
Já se obávám, že s tímhle se nedá nějak zásadně udělat nic, určitě bych nebrala žádné zklidňující léky, jde o základní nastavení povahy a z logiky věci jsou léky nesmysl, taky s tím bojuju-jsem odmalička prudký cholerik (jeden výbuch mám i nahraný na kazetě, žádné typické dětské vztekání, prostě temno, start a konec), rozhodí mě nestandardní situace (dítě nechce oběd, pračka nechce ždímat
Tak to mám úplně stejně jako ty, ale mě právě už ani to kopání a nebo zavření se někam nepomáhá. Rozzuřím se ještě víc, nejsem schopná se uklidnit.
- Citovat
- Upravit
novo123
7.11.12 12:11
Já jsem taky strašnej rapl, pomáhá mí vyvztekat se a za pět minut je zase všechno dobrý. Strč dítě do postýlky v druhý místnosti, ať je daleko od tebe, když máš amok a počkej, až to přejde. U mě to zabírá - odejdu do vedlejší místnosti, klidně i nahlas zařvu a za chvilku je po všem. To je povaha, s tím nic zásadního neuděláš a čím víc se budeš snažit to dusit v sobě, tím horší to bude. Mě třeba strašně nervovala tchýně a protože jsem chtěla být dobrá snacha, tak jsem to tolerovala a dusila ten vztek po celou dobu návštěvy v sobě a druhej den jsem vždycky byla vytočená celej den na hranici kolapsu a malej to samozřejmě odnášel - ruku bych na něj nevztáhla, ale křičím taky 
Tchýniny návštěvy jsem odbourala a už tím se to strašně zlepšilo. Popřemýšlej, co tě dostává do varu a zkus to taky eliminovat. 
- Citovat
- Upravit
Anonymní
7.11.12 12:13
zakladatelka
@Anonymní píše:
Zajima me, jestli se ozve nekdo, komu ten psycholog/psychiatr doopravdy pomohl a hlavne ze stejneho problemu.
Sice nejsem tehotna a zatim jeste mam partnera, ale take neudrzim nervy na uzde ani pred malickym. I dnes rano jsem ho rozbrecela svym krikem na jeho otce…
Akorat nechapu, jak by mohl pomoct psycholog? Sama dobre vim, ze takove vylevy strasne skodi zdravi malickyho, ale nevim, jestli me zastavi to, ze mi to rekne nekdo dalsi. Jen ve mne umocni pocit viny. To mam ten smutek a vztek a beznadej spolknout nebo to jit nekam zahrabat? Ze mi bude „domlouvat“ nekdo diplomovany… nasledky si uvedomuji moc dobre a pak mam jeste vetsi vztek, ze to nezvladam…
Přesně tohle se mi už několikrát stalo, při hádce s manželem jsem rozbrečela dítě. Nedokázala jsem se ovládnout, proto se spolu už raději nevídáme a pokud ano tak radši mlčím, vím, že bych se neudržela. Jak už jsem psala psycholog nepomohl, řekl to co už vím a to co na mě už nezabírá, když jsem v nejhorší fázi vzteku.
- Citovat
- Upravit
Další témata z kategorie
Milování a syn
- 09.04.26
- Anonymní
Problémy v rodině
- 18.03.26
- Anonymní
Touha po holčičce a špatná zkušenost s muži
- 11.12.25
- Anonymní
Je to deprese? Co by pomohlo?
- 12.12.25
- Anonymní
Ahoj holky, předem se omlouvám za anonym, ale někdo by mě mohl poznat dle rodinné situace. A teď k problému.
Od malička jsem hrozný vztekloun, nemám trpělivost a pokud se dostanu do stresové situace tak mi vypíná mozek. Snažila jsem se co jsem mohla, aby to nikoho moc nezasahovalo a vždycky jsem si vztek vybíjela třeba sportem nebo boucháním do různých „neživých“ věcí. Ale poslední dobou svůj boj se vztekem prohrávám a nevím co s tím. Mám ročního prcka a jsem opět těhotná. S manželem žijeme odděleně a řešíme zda to ještě slepit nebo se rozvést. Jsem brutálně nasr*ná na sebe, na manžela a bohužel svůj vztek si vybíjím na tom kdo je mi nejblíže, můj syn. Snažím se ovládat, ale když mi už potřetí uteče při oblékání nebo ho nemůžu zaboha přebalit atd., tak začnu zuřit, křičet na něj (zatím se držím a neuhodila jsem ho), ale obávám se že už to dlouho neudžím.
A teď co s tím, bohužel mi už nezabírají ani osvědčené metody na vyvztekání a tím jak nemám zaměstnaný mozek, tak pořád jenom přemýšlím, co jsem v životě posrala a vždycky se hrozně vytočím.
Prosím poraďte mi co mám dělat, aby nikomu neublížila (počítání do deseti nezabírá). Jo a zase jsem začala kouřit i přesto, že jsem těhotná, cigareta je jediné co mě trošku uklidní. Nejradši bych odjela někam hodně daleko a už se nikdy nevrátila, vůbec nevím co budu dělat s novým mimčem. A bohužel nemám nikoho komu bych se vyzpovídala a kdo by mi poradil.
Omlouvám se za délku