Jak být se sebou spokojená?

30.11.22 18:37

Jak být se sebou spokojená?

Dobrý den,
píši zde abych se nějakým způsobem vypovídala a přijde mi, že tato alternativa je zcela ideální vzhledem k tomu, že své pocity nechci sdílet se svými blízkými. Půjdu hned k věci, celý život jsem mela problémy s tím jak vypadám, jedna se o moji postavu. Celý život sportuji a stravuji se tak jak bych měla. Bývali chvíle (dříve) kdy jsem se sebou byla spokojena a chvíle kdy ta spokojenost těžce uvadala.. Ale poslední dobou se nemohu zbavit, neustálých myšlenek jak zhubnout a porovnávání se s každou slečnou kterou potkám. Když vidim nějakou krásnou vysokou hubenou slečnu, vyhrknou mi i slzy a cítím se úplně mizerně.. nehledě na to, že i moji blízcí si někdy rejpnou ačkoliv ze srandy do moji postavy a to mě sejme úplně nejvíc. Ani se o tomto tématu nedokáži s nikým bavit, protože se mi chce vždy plakat. Ptám se Vás na radu, jestli to je tedy nějaká psychická nemoc a mam to řešit s odborníkem, nebo se toho dokážu zbavit nějak jinak?

  • načítám...
  • Citovat
  • Zmínit
Napsat příspěvek

Reakce:

Velikost písma:
14961
30.11.22 18:55

Pokud máš nadváhu, lze to řešit. Pokud nemáš, netrap se tím, že nevypadáš jako modelka. Každému život něco nadělil a něco vzal. Každý má své trable a nikdo nežije dokonalý život. Buď ráda, že jsi zdravá, je to velký benefit.

  • načítám...
  • Citovat
  • Zmínit
Ou
24138
30.11.22 19:04

1. rozhodni se že na sebe budeš hodná. Nečekej že to půjde hned a snadno. Obecně - vyber si laskavost jako něco, co se cheš učit a pěstovat. Vůči sobě i vůči s druhým. To fakt není slabost.

2. Hledej svoji hodnotu a smysl v čemkoliv j iném, než je vzhled.
3. věnuj se věcem které ti dávají smysl.
4. začni dělat něco, co pomáhá „většímu dobru“, něco co má hlubší přesah než jen každoddenní rutina. Ať už to pro tebe znamená cokoliv. Když se při tom přerovnáš žebříček hodnot a pomůžeš bytostem co jsou křehčí a zranitelnější než ty, jedině dobře.

pro základní inspiraci mrkni sem

https://www.grada.cz/…-sobe-10465/

Aní jeden z výše uvedených bodů neříká, že o sebe nemáš pečovat - sebepéče je jaksi součástí té laskavost k sobě. Stejně tak ani jeden z těch bodů neříká, že pokud tě baví móda, líčení atd, tak se toho máš vzdát. Naopak. Ale dělej to pro vlastní radost, ne z panky, že když to neuděláš, tak si všichni pomyslí, že jsi hnusná, přestanou tě mít rádi a umřeš sama a sežerou tě kočky/čivavy/cokoliv budeš chovat.

Jinak ohledně té poruchy- normální neuroza, nezvládnutá úzkost, jestli už to je za hranicí poruchy záleží na tom, jak moc ti to ničí běžné fugnování. Pokud ti tvoje psychické rozpoložení brání v tom, aby si pracovala/studovala, udržovala přijatelné mezilidské vztahy, popřípadě měla nějakou uspokojivou náplň volného času, tak je na čase vyhledat odbornou pomoc.

Příspěvek upraven 30.11.22 v 19:23

  • načítám...
  • Citovat
  • Zmínit
8557
30.11.22 19:14

Věnuj se sobě, svým zálibám, koníčkům. Hubené holky sice mohou mít vel xs, ale můžou být třeba nemocné. Je potřeba si věřit, vytvořit si svoji sebehodnotu - v životě jde o jiné věci než jen o váhu.

Srovnávat se s někým je ta největší blbost a k ničemu to nevede, jen k tvým slzám. Ani na řeči rodiny nedávej, ať si říkají co chtějí (často jsou lidi sami se sebou nespokojeni a tak radi rýpou do jiných).

  • načítám...
  • Citovat
  • Zmínit
5244
30.11.22 19:19

Zalezi, s cim konkretne jsi nespokojena. Pokud meris metr sedesat a mas sirokou panev a prsa, tak se na vysku a miry modelek nedostanes, ani kdybys u toho sportu vypustila dusi.

Mivala jsem podobne pocity jako ty. Zhubnout jsem chtela uz asi tak od pate tridy, protoze vsechny kamaradky byla vyzlata, jedina ja hodne oplacana, pak jsem teda zhubla na stredni, na vysce to zase nabrala, po vysce jsem zurive sportovala, abych teda zase zhubla a udrzela si to, a byla jsem stejne porad nespokojena.

Az jsem zacala delat intenzivne dva sporty pro to, ze me opravdu bavi, a ne pro hubnuti a udrzeni vahy, tak jak zazrakem ze me veskere negativni myslenky ohledne meho tela spadly a jsem na svoje telo a na jeho vykony dost hrda. A nadto jsem se jeste vlastne diky tomu propracovala k postave, ktera se mi libi. Musela jsem si teda uvedomit, ze stehna jako proutek mit nikdy nebudu, v pase sedesat taky neni realnych a ramena a zada budu mit uz vzdycky siroka a tak nejak podobne - proste modelka na titulce Cosmopolitanu nehrozi, ani kdybych se rozkrajela. Ale mam zpevnenou sportovni postavu, citim se velice dobre, fyzickou kondici mam skvelou…, a tak jsem si pred casem s uzasem uvedomila, ze o ty svoje drivejsi idealy vlastne uz ani nestojim a ze moje vlastni telo je vlastne bozi a mam ho rada :mrgreen:

Příspěvek upraven 30.11.22 v 19:38

  • načítám...
  • Citovat
  • Zmínit
1334
30.11.22 19:23

Hele zbytečně to řešíš myslím nikdo není dokonalý. Jsi asi ještě mladá, čím mladší je člověk, tím víc chce líp vypadat. Pokud se pohybuješ, nepřejídáš se, chodíš do práce, máš koníčky, tak je x důvodů být se sebou spokojená. Zbytečně se trápit něčím, co není v mě moci změnit, ti připraví neradostný život. Někdo je až moc vysoký, někdo má silné kosti, někdo špatné nekvalitní vlasy, jiný má sklony k nadváze, každý máme něco. Neporovnávej se s ostatními, nemá to smysl. Pokud se do člověka strefuje vlastní rodina, je potřeba se jasně vymezit. Takzvaně je umýt a zklidnit ihned, jak s tím začnou. A nebo to okamžitě obrátit v žert. Divila by ses, kolik lidí pro svůj vzhled nedělá nic. Narvou se do těsného oblečení, nosí svoje kila na odiv a vůbec jim nevadí, že vypadají jako selata. Tolik toho sebevědomí totiž mají. Tvůj problém není nějaké to kilo. Tvůj problém je, že se tolik trápíš. Takže rodině říct, jo, já vím, že jsem černá ovce, vy všichni jste prostě dokonalí. Nebo díky za upozornění, nemám potřebu to s vámi řešit. Nebo ano, jsem si vědoma kil navíc, proto dnes na setkání nesu místo obvyklých koláčů dietní suchary, kdo si dá se mnou, aby mě podpořil? A nebo taky jim vzkázat děkuji za pozvání, dnes se nezúčastní m a všechny zdravím z odtučňovacího pobytu. A hlavu vzhůru. Ideál je přelud, ne realita.

  • načítám...
  • Citovat
  • Zmínit
333
30.11.22 19:26
@Konvalinka535 píše:
Dobrý den,
píši zde abych se nějakým způsobem vypovídala a přijde mi, že tato alternativa je zcela ideální vzhledem k tomu, že své pocity nechci sdílet se svými blízkými. Půjdu hned k věci, celý život jsem mela problémy s tím jak vypadám, jedna se o moji postavu. Celý život sportuji a stravuji se tak jak bych měla. Bývali chvíle (dříve) kdy jsem se sebou byla spokojena a chvíle kdy ta spokojenost těžce uvadala.. Ale poslední dobou se nemohu zbavit, neustálých myšlenek jak zhubnout a porovnávání se s každou slečnou kterou potkám. Když vidim nějakou krásnou vysokou hubenou slečnu, vyhrknou mi i slzy a cítím se úplně mizerně.. nehledě na to, že i moji blízcí si někdy rejpnou ačkoliv ze srandy do moji postavy a to mě sejme úplně nejvíc. Ani se o tomto tématu nedokáži s nikým bavit, protože se mi chce vždy plakat. Ptám se Vás na radu, jestli to je tedy nějaká psychická nemoc a mam to řešit s odborníkem, nebo se toho dokážu zbavit nějak jinak?

Neplač. Každá žena je svým způsobem krásná, ale musí umět svoji krásu uplatnit. A jestli na sobě pracuješ, sportuješ a cvičíš, nebude to tak zlý. A ty, co do tebe rejpou, pošli do… fitka. :mrgreen:

  • načítám...
  • Citovat
  • Zmínit
1334
30.11.22 19:33

A nebo je pošli někam mnohem dál…😏

  • načítám...
  • Citovat
  • Zmínit
156
30.11.22 20:08

Já na Tvém místě bych přestala být na sebe tak tvrdá a nelaskavá, a začala bych se mít ráda přesně takovou jaká jsem. A poděkovala svému tělu, že mi ve zdraví slouží každý den.. Tvoje hodnota jako člověka přeci netkví v tom, že nemáš postavu jako modelka, ale v tom, kým jsi uvnitř.

  • načítám...
  • Citovat
  • Zmínit

Váš příspěvek

Odesílám...

Další témata z kategorie

Mohlo by vás zajímat

Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky

Ikona - Lucie Machová

Mgr. Lucie Machová