Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Přemýšlela jsem, a říkám si, že vlatně vůbec nezvu tchýni a tchána na návštěvy a obědy. Vztahy špatné nemáme, ale občas tam jezdíme my..Z jejich strany by se asi hrnuli hned, ale prostě jsem na to nějak tak zapomněla
U své dcery je pořád na obědech tak si říkám co asi musí o mě říkat
Zvete je i mimo oslavy - narozeniny dítěte, manžela své???
Ahoj, tchýně u nás nebyla na obědě nikdy a na návštěvy se pozve sama, asi tak 1× za čtvrt roku. Bydlí od nás 15 minut busem
Nemusím moc návštěvy a taky je nevyhledávám, jezdím vlastně jen k mým rodičům a občas ke kamarádce.
no to je tak nastejno jako u nás… proto se ptám, že opravdu ani jednou u nás nebyla na obědě a na návštěvě taky tak jednou za několik měsíců
Občas jo, ale v poslední době to není moc často.
My k ní taky moc často nechodíme, ale to je spíš pro to, že vaří dost jinak než já a malý to zase tolik nechutná. No prostě na můj vkus vaří všechno moc zdravě
, no prostě kdyby mohla, tak nám vaří makrobiotiku
a to by teda u nás neprošlo.
Já si nemyslím, že vařím nějak echt nezdravě, ale prostě to její jídlo nějak nemá moc chuť a mně to trochu vadí. Prostě už jsem zmlsaná
. Ale jinak s tím zvaním problémy moc nemám, samozřejmně jí tam nemusím mít každej víkend. Já mám spíš ten problém, že upeču buchtu, dám jí na stůl, ať si každej vezme, ale že jí výslovně neřeknu, aby si vzala, tak si to nevezme. U nášich se to tak nebere, když tam přijedeme, tak se Lucka hned žene do trouby, co tam babička dobrýho
, mně prostě tyhle formality strašně drtěj a manžel mi pak ještě vytýká, že jsem nepohostiná
, tak mu říkám, vždyť to bylo na stole, to jí na všechno musím upozorňovat a navíc po tolika letech, by to už snad mohla vědět, že u nás se to tak nebere.
Já je teda taky vzu jen když je „příležitost“. A to mi přijde, že je až mockrát v roce, ještě je zvát mimo, ccsss…to účo.
Já narozky, svátek, manžel narozky a svátek = 4× v roce až až. Bohužel to máme i tak blbě od sebe, že to nemůžu spojit.
Tyhle Vánoce jsem se překonala! Byli u nás 3 dny a to přes Štědrý den a na Boží hod(nebo co je toho 25. 12.) jsem tu měla oba švagry se švagrovkama. Takže mám tak na 10let vybráno ![]()
já mám za trest když musím ke svý tchýni ,na to aby ona chodila k nám
takže já nezvu ![]()
hmmm tak ty Vánoce to mě štve, malý má hned 25. narozky a to víte hned oslavy, a hned chtějí přijet a nebo my k nim.. jenomže jsem byla zvyklá den po Štedrém dni si odpočinout, ráno pohádky a hlavně klid a ne ještě večer na Štedrý den chystat jídlo na druhý den - a nebo toho 25. jenom běhat okolo plotny
naštěstí nás pozvali k nim, ale uvidím příští rok no
třeba se z toho nějak vyvleču
Tak já je nezvu vůbec ![]()
Byli u nás tak třikrát co jsme s přítelem spolu a co je malý na světě dohromady. Občas tam jdeme my, ale s tim, že nás nezvou, že se přítel pozve sám a mě oznámí, že jdeme … ![]()
NIKDY ![]()
Tchýni jsem neviděla několik let a u nás byla naposled před 4 rokama
![]()
S tchánem a jeho manželkou se navštěvujeme poměrně často, ale taky k nám na oběd nechodí!
My tam na oběd chodíme jen když je nějaká příležitost (Vánoce …)
Jinak k nim jezdíváme na kafíčko a na grilovačku ![]()
no, já mám tchýni 350 km daleko, takže se moc často nevidíme. ale třeba teď v zimě byla KLárka dost nemocná, tak tchýně přijela a hlídala. Když jede k nám, tak to je většinou na takovouhle příležitost a nebo se sveze se švagrovou, když potřebují u nás přespat kvůli nějakému školení. Jinak my tam jezdíme nárazově spíš podle nálady a možností, než cíleně na oslavy. třeba na Vánoce jsem to s kLárkou vzala nejdřív na pár dní k mým rodičům a pak jsme pokračovaly ke tchýni (manžel byl doma). ale zase na druhou stranu musím říct, že máme výborný vztah a dobře si rozumíme. až na pár opravdu zanedbatelných moušek můžu říct, že mám super tchýni. kdyby byla blíž, tak asi nějak pravidelně na obědy zvu. Hodně prostě záleží na tom, jaké jsou v rodině zvyky a vztahy.
Já mám dobrý vztah s tchýní, bydlí asi 80km daleko, takže když jedeme my k nim, tak automaticky na oběd a když oni k nám, tak taky rovnou na oběd. Mě to přijde normální, ale nemít s ní dobrý vztah, tak by mě ani nehlo jezdit k nim a nebo pro ně vařit. Jsem ráda, že si rozumíme.
Ne často,ale občas je pozvem,tak jednou za dva až tři měsíce.Spíš jezdíme my k nim.V poslední době se vztahy zlepšily-tchánovci se snaží,tak nedělám rozbroje.Bývali ale doby,kdy jsme se s nimi nebavily a tchánovci byli na ránu
-No mají své mouchy toteď,ale jiní už nebudou.
kvaček píše:
Zvete je i mimo oslavy - narozeniny dítěte, manžela své???
Nezvu. Už ne.
Zkoušela jsem to ze začátku vztahu se svým mužem, leč tchýně se u nás vždycky chovala opravdu jako chudinka, kterou chci asi okrást nebo co…Oni by asi chtěli, ale tchýňka je opravdu typ člověka, který se nechá moc rád přemlouvat. Povolila opravdu až když jsem ji poprosila asi po dvacáté,…
. A to její návštěvy (i ty obyčejné rychlovky na kafe) vypadaly asi tak, že: přijela, sedla v přesíni do křesla, kabelku na klín a ani se nehla…
. A to mě docela ponižovalo a uráželo. Přecházela jsem to pár let v domění, že se časem tchýně změní
.
Na oběd nikdy (a ani recipročně) kvůli poobědnímu spánku dětí.
Jinak se vidíme dost - na oslavách, anebo i mimo tyto příležitosti, a to pak větš. u nich. Pokud pořádáme oslavu my, tak dost vychystávám, tzn. vařím i teplé jídlo pro tch. a dav dalšího příbuzenstva, ale na ten oběd nezvu a nenechávám se zvát z organizačních důvodů (bylo pár výjimek, které mě utvrdily v tom, že je to chyba). Krátké návštěvy probíhají pouze bez mé přítomnosti u nich doma (manžel tam s klukama o víkendovém dopoledni na chvilku zajede a já mezitím pro nás navařím), protože oni krátké neumí, tzn. je to akce vždy na celé odpoledne až do večera.
Příspěvek upraven 13.05.10 v 13:14
MarketaJ píše:
Já mám spíš ten problém, že upeču buchtu, dám jí na stůl, ať si každej vezme, ale že jí výslovně neřeknu, aby si vzala, tak si to nevezme. U nášich se to tak nebere, když tam přijedeme, tak se Lucka hned žene do trouby, co tam babička dobrýho, mně prostě tyhle formality strašně drtěj a manžel mi pak ještě vytýká, že jsem nepohostiná
, tak mu říkám, vždyť to bylo na stole, to jí na všechno musím upozorňovat a navíc po tolika letech, by to už snad mohla vědět, že u nás se to tak nebere.
tak to jsem ráda, že nejsem sama s tímhle problémem, v naší rodině jsme taky zvyklí dát na stůl, ať si každý bere dle chuti, tchyně zase neustále obíhá a každýho vyloženě nutí do jídla, což mi dost leze na nervy, velký třesk pak nastal na oslavě padesátin mýho táty, kdy měla tchyně pocit, že není zvaná, když jí vyloženě nikdo neřekl vem si to to a to, tak si na truc nevzala nic a pak si stěžovala ![]()