Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Ahojky rozhodnout se budeš muset sama
,ale já jsem dost zvědavá a kdybych to takhle nakousla tak bych je asi chtěla zkusit poznat, tak ať ti to dobře dopadne a pokud je budeš chtít poznat tak ti přeju hodně štěstí ať jsou to bezva lidi,Rendulinka
Já bych je asi taky chtěla poznat - koneckonců přestat se s nima kdyžtak stýkat můžeš vždycky, ne? ![]()
Ahoj, myslím, že „pandorina skrinka“ je už otvorená, a od slov k činom už nebýva ďaleko… ![]()
Možno by som ale nevolila práve takýto verejný spôsom kontaktu, to je podľa mňa dosť zaväzujúce. Asi by som najprv „pozorovala z opodiaľ“ ![]()
Veľa šťastia, nech nájdeš toho, koho hľadáš! ![]()
Problém je, že nevím, zda to chci… Z jejich strany nebyl nikdy žádný zájem.
Kk.
No já jsem se tak před čtyřmi lety pustil do sestavování svého rodopisu. Různé větve toho genealogického vývodu skončily v mrtvých bodech v rozpětí od let 1875 až do 1812. A přišel jsem na zajímavou věc - moje příjmení se píše Rýzner, ale moji dosud žijící vzdálení příbuzní mají i příjmení Rýznar nebo Rízner nebo Riesner. Vysvětlení jsem našel v pravopise češtiny na konci c.k. moarchie a způsobu vedení kostelních matrik (bylo by to na delší)…
A teď proč o tom píšu: pokud se jednou do tohohle pustíš, narazíš na spoustu nečekaných zjištění. Je potřeba, cokoliv podnikneš, dělat to v klidu a na nic netlačit. Jinak se člověk může dočkat i nepříjemného překvapení.
Ale věř tomu, že ti tohle téma bude asi vrtat v hlavě ještě docela dlouho.
To že nebyl zájem ještě neznamená že za to třeba mohly, tím myslím to vždyt se podívej jak kolikrát ty příběhy v poště pro tebe končí , ten kdo si někoho pozve řekne jak ho mrzí že se ten dotýčný třeba ani nepátral a pak když to ten dotyčný " pozvaný " vysvětlí tak se ukáže že za to třeba nemohl…
Já osobně pokud už bych byla takhle na stopě, bych se určitě seznámit chtěla , samozřejmě můžou to být nějaká pochybná stvoření , ale taky nemusí, a to nezjistíš dokud to nezkusíš …
Myslím si že byste si třeba pak lecos vysvětlily a vyjasnily . Hlavně vždyt ty nemáš co ztratit, ba naopak možná ještě i získat ![]()
Ahoj, já bych do toho asi šla, protože by ve mě pořád hlodal červíček zvědavosti. Buď zjistíš, že jsi o nic nepřišla a tím pádem se nemusíš s nimi už stýkat anebo získáš fajn příbuzné. Jinak do pošty pro tebe bych šla jedině kdyby se mi nedařilo nikoho najít.
Já bych to zkusila, taky máme část rodiny s kterou se nestýkáme a i když vím proč tam mě to občas mrzí natož nevědět proč jsou mimo. Přeju ti hodně štěstí při hledání a pak i při shledání.
Zajímavé z více pohledů, ale musím popravdě říct, že uvažuji na chlup stejně jako Ty.
Do všeho nového jdu velmi opatrně a tohle je oblast mezilidských vztahů a musí se šlapat obzvlášť obezřetně.
Každopádně souhlasím s Gabikou, že Pandořina skříňka je už otevřena… ![]()
Taky bych byla zvědavá, ale osobně bych to asi neřešila v televizi před národem. Co jim třeba napsat dopis? Když neodepíšou, vykašlala bych se na to, když jo, řešila bych dál.
Jura007, když už zmiňuješ rodokmeny - rodina mé matky ho má díky strýci zdokumentovaný snad do roku šestnáctsetnevímkolik, rodina manžela do roku osmnáctsetněkolik, možná i to je důvod mojí zvědavosti.
Nevím, snad je důvodem mé ostýchavosti i jakýsi komplex méněcenosti. Mám sice kompletní rodinu a dost vysoké vzdělání, ale extrabohatá, krásná nebo štíhlá nejsem. Co když bude moje rodina snobská? Nebo naopak jim budu připadat jak z jiné planety a budou se blbě cítit oni? Neanonymně bych to nepřiznala…
Pravděpodobnost, že si padneme do náruče tu vlastně skoro není. Můj nevlastní bratr je o dost let starší - je pravděpodobné, že bych spíš našla synovce nebo neteře.
Kk.
Emanka píše:
Taky bych byla zvědavá, ale osobně bych to asi neřešila v televizi před národem. Co jim třeba napsat dopis? Když neodepíšou, vykašlala bych se na to, když jo, řešila bych dál.
Dej pokoj, do televize bych rozhodně nešla - snad kdybych dostala pozvánku já… Pak možná bych pozvání přijala. Ale aby já šla nějak dělat národu divadlo ze své iniciativy? Neee!
Ten název diskuse je asi matoucí.
Kk.
Ahoj, mám to stejné, nejsi moje příbuzná náhodou Ty?
Ale to příjmení bohužel neobvyklé není. Myslím, že bude určo v první dvacítce. Je to složitý příběh, rozdělení sester před 60 lety.. Já vím o té rodině všechno (jména, bydliště..) - díky svému zaměstnání-přístup k databázi, ale oni pravděpodobně neví, kdo jsme a kde jsme. Říkala jsem si, že napíšu papírový dopis a uvedu tam nějakou adresu v mailu, který k tomu účelu vytvořím, kdyby chtěli zůstat v anonymitě, tak to bude možné. Bydlíme po těch 60 letech ve náhodou stejném městě (předtím to byla Praha), tak kdybychom se potkali, aby někdo neměl špatný pocit. Jde o mou maminu, ona moc zájem nemá, já jsem hooodně zvědavá, asi to udělám i tajně a mamce řeknu až výsledek ![]()
Ahoj. Chtěla bych se zeptat na velmi osobní věc, proto anonymně…
Neznám půlku své rodiny, vyrostla jsem pouze s matkou. Otec zemřel už před mnoha lety, s jeho rodinou se nestýkáme ani o nich nemluvíme. Nicméně dnes jsem ze zvědavost pod dojmem nějakého článku od shledání otce se synem nahlédla na internet a dala vyhledat příjmení otce. Je velmi nezvyklé. Okamžitě mi vypadlo několik odkazů, podle lokace je pravděpodobné, že se jedná opravdu o moje příbuzné.
A teď mi to leží v hlavě. Mně nic nechybí, jsem spokojená se svou rodinou i životem - ale jsem zvědavá. Zpátky mě drží opatrnost a obava, abych nešlápla do něčeho velmi nepěkného - kdo ví, jací lidé jsou moji příbuzní? Mohou to být delikventi, vyžírkové nebo pitomci nebo to naopak mohou být skvělí lidé, se kterými bych byla ráda v kontaktu.
Nevím jak se zachovat - nechat to plavat nebo riskovat? Vím, že mi neporadíte, spíš by mě zajímal Váš názor na věc.
Děkuji za vše, co napíšete.
Kk.