Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Jak jste se zvedli ze dna?
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Napsat příspěvek
Velikost písma:
11.11.14 08:35
@MilijonDolarBejby taky čekám kdy se to zlomí, snad až se konečně dočkáme bábetka 
přeji hodně štěstí 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
11.11.14 08:37
@kacz ty už zkoušela na někom vysoudit alimenty??? Můj otec na nich dluží přes 60 tis. a v životě je z něj nedostanu. Když ty peníze nemá, tak ani soud nepomůže. No každopádně teď už je to asi promlčený…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
11.11.14 08:38
Každý má dno někde jinde a nejde přeci soudit, kdo je na tom hůř a kdo líp 
… Zakladatelka psala - pojďme si říct nějaká pozitiva
Já tedy na „dně“ nebyla nikdy, jóó dostala jsem se do situace, kdy mi nebylo nejlíp, ale věřím, že dno to ještě nebylo, věřím ve světlé zítřky a na každý si zaslouží kus štěstí
Všechno zlé je pro něco dobré
Kdybych nastoupila na školu, kterou si rodiče přáli, a tak trochu mě do ní nutili (nic ve zlém), nenašla bych si tak dobrou práci jako mám, nepotkala tak dobré přátele jako mám a nenašla tak skvělého muže, co mám
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
11.11.14 08:48
Moje dno byla deprese (opravdova, lecena 
) z duvodu dlouhodobeho stresu a nevim, jestli jsem se odrazila, spis pomalu vyhrabala, ale hlavni opora byl muj pritel, ted uz muz, ktery byl uplne fantasticky 
Vsechno se lepe zvlada s nekym, kdo vas podrzi
- Citovat
- Upravit
11.11.14 08:58
@Ivet85 píše:
@MilijonDolarBejby taky čekám kdy se to zlomí, snad až se konečně dočkáme bábetka
Tak ti preju, at se co nejdriv zadari. Clovek se nesmi uzirat. Vsechno neni hned, o to vic si toho clovek ceni, kdyz se jeho nekonecny cekani konecne naplni
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
11.11.14 08:58
@Ivet85 naštěstí nezkoušela, nicméně pokud bych z důvodu nedostatku peněz nemohla studovat, tak bych to určitě zkusila. Třeba bych neuspěla, kdo ví, ale zkusila bych to.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
11.11.14 09:09
@Ivet85 píše:
Ono postavit se na vlastní nohy úplně z ničeho není žádný med… Těm hrníčkům věřím, protože mě matka v 17 vykopla kvůli tomu, že jsem nešla poslední den prázdnin se známou na houby, protože mi bylo špatně (nízký tlak). A stejně jako zakladatelka jsem domů nosila jen vyznamenání, diplomy, doma jsem makala jak šroub a nikdy jsem si nedovolila v ničem odporovat. Když rodičům přeskočí v kouli tak s tím prostě nic nenaděláš. Dva roky jsem byla s přítelem u jeho rodičů, střední jsem si dodělala, chodila denně na brigádu a když jsem si něco našetřila, tak jsem šla do Prahy… Je to 4 roky co se matce podařilo zbavit i mého bráchy, který u ní bohužel zůstal. Zdeptala ho psychicky tak, že se raději oběsil…
Takže za mě
to je mi lito. A co mamce tak hrablo? Vzdycky byla tak despoticka? Nebo v tom byl chlap? Omlouvam se, ze se tak ptam 
jestli nechces, tak neodpovidej. Snad jsem se te nejak nedotkla 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
11.11.14 09:31
@MilijonDolarBejby nevadí, klidně se ptej, tohle už je za mnou. Chlap v tom nejspíš nebyl, protože si našla podnikatele (mmch super týpek) a po pár letech měli oddělené ložnice (on měl malej zatuchlej pokojíček, ona zbytek domu), asi aby se mohla začít kur.it. Dokonce to táhla i se svým šéfem, kterej jí měl po chvíli dost a nechal jí přeložit. Podle mě si, i když dost pozdě, uvědomila, že děti vlastně nikdy nechtěla. Od malička nás (nebo spíše mě, ptž brácha měl zdravotní problémy) měla u zadku. Např. jsem v cca 5 letech spadla z palandy na záda, šla jsem za ní, že mě to hrozně bolí a ona ať jdu spát a neotravuju. Pak cca v 11 jsem si o kus rezavého železa rozřízla celé chodidlo a ona místo toho, aby mě vzala na šití tak mi tu nohu vymáchala v heřmánku, no a když jsem se po 14 dnech „prázdnin“ vrátila opět k otci, tak mě vzal okamžitě do nemocnice, kde mi bylo řečeno, že mám otravu krve a že jsem o tu nohu mohla klidně přijít 
chvíli na to jsem upadla, rozsekla si hlavu a ona mi krev opláchla studenou vodou z hadice a poslala mě zase ven… Na jednu stranu jsem za tento přístup ráda, protože si myslím, že mě každý tento zážitek víc a víc posílil a připravil na život, kterej se s ničím nemaže. Je vážně hodně málo okamžiků na které ráda vzpomínám, ale díky Bohu za ně
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
11.11.14 09:34
@MilijonDolarBejby jo a po bráchově smrti jsem jí potkala a normálně se mi vysmála do obličeje! Pojala jsem podezření, že je psychicky labilní, ale to asi nezjistím, ptž s nikdo z rodiny nekomunikuje, ani její vlastní rodiče. Kondolence bez přečtení vyhodila a na hřbitově ještě nebyla…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
11.11.14 09:39
@Lea2102 
Nechci tě nijak stírat, ale taky znám… horší… případy… … ale beru, že jde o vlastní pocit ze situace, a když si člověk připadá a cítí s eblbě a na dně, tak tam je, o bez ohledu na to, co si myslí a jak to vidí okolí…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
11.11.14 10:02
@Lea2102 Mě se tvoje diskuse líbí. Dokonce mě přiměla ke vzpomínce na mé dno. Nechce se mi to rozepisovat, bylo toho opravdu hodně, již od samého dětství. Ale to skutečné dno přišlo ve 24 letech kdy jsem upadla do stavu (asi) chronické únavy. Přesto jsem musela fungovat, leželo na mě tolik zodpovědnosti a povinností! Nikdo mi nepomohl, nikoho nezajímal můj stav. Odvedla jsem nezbytné činnosti (péče o umírajícího) a chození do práce (na mém příjmu byly existenčně závislí další lidé). Nic víc jsem již nezvládla. Bylo to období naprosté paralýzy. Byla jsem si toho plně vědoma a bála se, že je to doživotně. Musela jsem se z toho dostat sama. Nevěděla jsem jak. Jednoho dne jsem si koupila nové šminky, postavila proti sobě malé zrcadlo a začala se malovat. Těchto pár minut denně mi vážně pomohlo se odrazit ode dna. Asi to bylo tím, že jsem těchto pár minut denně věnovala jenom sama sobě a svým způsobem relaxovala
Navíc jsem od rodičů do vínku nedostala žádné materiální zabezpečení, naopak. Otec odešel, když mi bylo 5 let. Porozvodové období bylo velmi zlé, nejen finančně. O mámu se finančně starám dodnes. Své místo pod sluncem jsem si musela velmi tvrdě vybojovat, ale povedlo se. Sice s velkým zpožděním, ale nakonec mám nejen vzdělání, ale i rodinu.
- Citovat
- Upravit
11.11.14 10:03
@Ivet85 taky jsem rada za spatny zkusenosti, protoze diky nim jsem dost silna na vse. Nijak se z toho nehroutim a vsichni, co neco malo o me vi mi rekli, ze by davno byli na antidepresivech. A to nevi zdaleka vsechno. No zivot ke me neni ohleduplny, ale problemy beru tak, jak prichazi a nefnukam. Musime se ke vsemu postavit celem
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
11.11.14 10:08
@MilijonDolarBejby tak to jsme na tom stejně, jak se říká „Co tě nezabije to tě posílí“ 
já jsem zkoušela i psychoterapeuta, protože jsem trpěla panickou úzkostí, a už nikdy více! Rozebral mě tak, že mi bylo ještě hůř. Dostal mě z toho nakonec sport a štěňátko, které jsme si pořídili trochu jsem doufala v manželovu oporu, ale vzhledem k tomu, že měl pohodové dětství a dodnes maminka udělá co mu na očích uvidí, už nedoufám…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
11.11.14 10:09
@Ivet85 a chci ti rict, ze mas muj obdiv, jako vsichni ostatni, co se dotkli dna a ti, co se ho nedotkli, tem preji, aby meli nadale spokojeny zivot
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
11.11.14 10:31
Tvoje matka i adoptivní otec měli (a možná ještě mají) povinnost tě finančně podporovat až do doby kdy toho budeš/jseš sama schopná. Pokud je tvá ambice vystudovat VŠ opravdová, tak se zapiš a požádej rodiče o příspěvek. Pokud nebudou ochotni tak je zažaluj o výživné, pravděpodobně ti ho soud přizná.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Milování a syn
- 09.04.26
- Anonymní
Problémy v rodině
- 18.03.26
- Anonymní
Touha po holčičce a špatná zkušenost s muži
- 11.12.25
- Anonymní
Je to deprese? Co by pomohlo?
- 12.12.25
- Anonymní
