Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
@Černá Madonna píše: Více
Ja jsem byla planovane dite…nejak nedokazu rict, ze mi rodice byli/jsou dobri rodice.
Mne bylo 20, kdyz jsem poznala sveho nynejsiho manzela. Jednou se mi nejak opozdila MS a ja zjistila, ze jsem vlastne zklamana, kdyz pak prisla. Od te doby mi strasne busily biologicke hodiny, uz od tech 20 a hrozne jsem chtela dite, a to prave s timto chlapem a idealne hned. No rozumove jsme pockali a prvni dite jsem mela v 27. Pak moje poblaznene naivni ja zjistilo, jaky je to vlastne mazec mit dite a to druhe uz jsem mela spis rozumove. Proste tim jednim ditetem se mi naplnily ty pudy a u druheho uz ty pudy nebyly. Obcas si vzpomenu na to, jak je krasne mit vonave miminko, ale ta realita nespani a totalni ztraty svobody a volneho casu me natolik rozstrelila, ze treti uz nebude. Jsem hrozne stastna, ze deti mam, ale zivot bez nich byl proste jednodussi. Ale to jsem si uvedomila az pote, co jsem je mela, kolik jsem driv vlastne mela konicku a svobody jsem si zacala vazit, az jsem o ni prisla. Bez deti jsem byla takova prazdna, unudena, uz bych to nechtela vracet. Ale miluju chvile, kdy mam hlidani.
@PaníBovaryová píše: Více
Já jsem byla neplánovaná, ale jakmile rodiče zjistili, že mě čekají tak velmi chtěná, těšili se na mě. A mám ty nejlepší rodiče na světe. ![]()
Ono vůbec nemusí platit rovnítko:
plánované dítě = dobří rodiče,
neplánované dítě = špatní rodiče.
Vždy je to o konkrétních lidech, jejich nastavení. Ani ti, kteří mají vymodlené dítě po deseti letech, nemusejí být dobří rodiče. A naopak holka, která otěhotnětní při prvním pohlavním styku, může být naprosto skvělá máma.
Já vždy věděla, že děti chci, ale opravdová touha přišla, když jsem ve 28 neplánovaně otěhotněla a přišel potrat. To se mi asi zbláznily hormony a chtěla jsem miminko co nejdřív. Bohužel následoval ještě jeden potrat, než se konečně zadařilo.
@ScarletSky píše: Více
Jo, já vím, že ten trend takový je. No a když potkáš chlapa ve 30, tak samozřejmě nemáš dítě ve 25.
Jdu v tom teda proti proudu, dítě jsem chtěla co nejdřív, mám VŠ dokončenou právě ve 25 a nejlépe jít do práce, ale hned i zkoušet dítě. Nakonec jsme se začali snažit až po necelých dvou letech, ale zpětně si říkám, že jsme nemuseli tak otálet. Ale mělo to své důvody, ani jsme spolu tou dobou nebydleli, takže jsme teprve sháněli bydlení, ale mohlo to mít rychlejší tempo. Ale nakonec jsem hlavně ráda, že mám obě děti aspoň do 30.
@Andyss píše: Více
Ty posledni vety jsou asi velmi realne zhodnoceni, jake dnes rodicovstvi a hlavne materstvi - ano, zen se to dotyka vic -je.
A co si budeme - kdy si vas spolecnost vic vazi? Kdyz mate karieru, konicky a zdrave nedotcene telo X nebo zdrave deti? Vsichni vime, ze A je spravne. Do toho je materstvi neprenositelna zkusenost, takze je jasne, ze se nakde spousta mladych zen, ktera - naprosto legitimne - klade otazku „proc bych mela mit deti?“
A jenom boomersti politikove se tvari prekvapene a vymysleji capiny o bydleni v krabici od bot ![]()
@PaníBovaryová píše: Více
hm, mě je třeba úplně jedno, jestli si mě společnost váží nebo ne, žiju svůj život, ta „společnost“ ho nebude žít místo mě, a kecy politiků už mě nezajímají vůbec
@stinga píše: Více
Spolecnost nejsou jenom drby sousedu, ktere odfiltrujes a neresis.
Strukturalne ovlinuje tvou kazdodenni realitu.
Z druhé strany, touhu po dítěti jsem nikdy neměla. Když jsem si představovala mít děti, přišlo mi to takové nepatřičné. Jako kdyby mi to nepříslušelo. Když jsem potkala manžela, tak nic zázračně nesepnulo. O děti se taky umím postarat, svoje neteře a synovce miluju, s dvěma z nich jsem i dlouhou dobu bydlela a máme hezké vztahy. Přesto to pro mě nebyla motivace si pořídit vlastní potomky. Teď je mi přes 40 a děti už mít nemůžu a nelituju. Jsem dokonce ráda, že je nemám, protože mám spoustu fyzických i psychických zdravotních problémů. Aspoň nepředám svoje geny.
Já toužila po dítěti už na VŠ někdy ve 22 letech. Věděla jsem, že dítě “potřebuju”, ta touha byla silná. Nakonec jsme do toho šli v mých 26, zadařilo se rychle. Realita těhotenství a raného mateřství byla ale velmi náročná, dokonce jsem zpochybňovala tu předchozí touhu. Já si ale nikdy nepředstavovala období mateřské a malého miminka. Teď bude mít dcera rok, vše je o poznání lepší, ale můj vztah k mateřství je jiný, než jsem si představovala a dokonce přemýšlím o vyhledání psychologa. Zároveň vím, že bych se nerozhodla jinak a dceru miluju.
Další dítě ale už nechci. Srovnej si to sama, tohle za tebe nikdo další nerozhodne… Já třeba tyhle pocity po letech touhy po dítěti absolutně nečekala…
Byly doby, kdy jsem dítě moc chtěla. Ale bohužel jsem tehdy nenašla partnera, který by to viděl stejně. Myslím, že v mém věku je to už poněkud pasé. Člověk se s tím nějak srovná, ale pokaždé když vidím mladou rodinku, tak mě napadne proč jsem tohle štěstí nemohla mít i já?
@kyslík píše: VíceJo, taky jsem si myslela, že k dlouhodobému vztahu svatba a dítě patří a je to samozřejmé. No, muži mě vždy vyvedli z mého omylu