Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Jak moc dítě změnilo tvůj život?
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
23.6.25 21:18
Jak moc dítě změnilo tvůj život?
Asi trochu zvláštní otázka, ale zkuste se nad tím zamyslet - jak moc příchod dítěte změnil váš život?
Nemyslím tím všechny ty záležitosti jako „největší láska co člověk může poznat“ a tak, ale prakticky, ekonomicky, zážitkově, mentálně. Máte pocit, že si života užíváte najednou víc, míň, nebo tak nějak stejně? A změnilo to nějak váš vztah k partnerovi?
Já a můj manžel uvažujeme, zda si (vůbec) pořídíme dítě nebo ne. Jsme zajištění, máme vlastní byt (bez hypo) a vyděláváme docela dost, ale problém je, že jsem v životě tak nějak zpohodlněla a nechce mi nic měnit. A věřím, že by to někdo nazval sobeckostí, ale život máme jen jeden, tak mi přijde pochopitelné z něj vyždímat co nejvíc. Můj manžel není naštěstí mamánek, ale schopnej chlap, co sám od sebe vaří, uklízí a stará se - dokonce jsme se dohodli, že na rodičák by popřípadě šel i on. Oba máme remote práci, takže stejně bychom byli doma oba.
Nějak nevím, jak se nakopnout a vystoupit z té pohodlné bezstarostné zóny, kde si každý den můžu dělat co chci. Ale čas neúprosně běží (je mi 32 let), tudíž pokud bych dítě měla mít, tak je asi nejvyšší čas.
EDIT: Samozřejmě vím, že není povinnost mít děti 
ale když to řeknu blbě (pardon, jsem velký pragmatik a proto je celý můj příspěvek spíš ne-emocionální), ve 45ti litovat, že mě čeká ještě cca 30 let o samotě, mi přijde mnohem horší než přijít o svoje bezdětné pohodlí a „nějak to zkousnout“
Příspěvek upraven 23.06.25 v 21:25
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
23.6.25 21:21
@Cobalt není přece povinné mít dítě,
chodí sem často jedna paní, která si pořídila děti proto „že se to tak dělá, že se to tak sluší a že to tak mají všichni“, A je z těch dětí docela nešťastná a to přesto, že je miluje
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
23.6.25 21:24
Dite mi zmenilo cely zivot. Pokud dite nechces a ani partner, nemej ho. Vlastne jaky duvod mas si dite poridit krome veku?
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Karlach
23.6.25 21:27
Za mě každému dítě změní život podle toho jak ho žiješ.
Prakticky? Je to hoňka, velká zodpovědnost, život se ti přeskládá. Nemusíš se úplně podřídit ale kompromisy budeš muset dělat. Už mi večer není jedno do kolika budu sedět u řeky s kamarády, protože mě doma někdo potřebuje.
Ekonomicky asi záleží na vaší situaci. Někdo potřebuje výbavu pro miminko za 200táců a někdo se spokojí se starým kočárem za desítku a pár oblečků po sestřenici. Víc to do peněz leze s příchodem školy.
Zážitkově? Kompromisy, ale sdílet s nima život je pro mě osobně mnohem víc naplňující, než když jsem jezdila sama. Zabere to víc práce a plánování, ale stojí nám to za to (hodně sportujeme, outdoorový nadšenci, máme rádi hudbu a festivaly a vše se s dítětem nějak udělá.)
Mentálně? Dospěli jsme. A taky jsme zažili nejhorší krizi ve vztahu, která nás otestovala.
Děti jsem nechtěla, nakonec je mám a nelituju.
- Citovat
- Upravit
Karlach
23.6.25 21:30
Teď vidím ten edit.. jestli chceš děti jen abys nebyla na sklonku života sama, tak se na to vyflákni a začni chovat psy. Když se rozhodneš si je pořídit, zavazuješ se tím že ty dlužíš jim, ne oni tobě. A to by se ti mohlo vymstít.
- Citovat
- Upravit
23.6.25 21:31
Zmenil jak v kterych oblastech.
Stale muzu delat veci, co me bavi, ale v omezene mire a s hlidanim. A tak to mame a cas pro sebe potrebujeme oba, takze vime, ze ctvrtky a nedele ja cvicim, stredy a patky ma manzel a tak.
Za nepohodlny bych oznacila tak prvni rok mimina, ale to proto, ze ja ty miminka moc nemusim, nerozumim jim. Zato potom me to bavi, prijde mi to i snadne, dite uz rekne/ukaze co chce a tak.
Jinak oproti bezdetnym kamaradkam (ja jsem zatim v mych kruzich skoro jedina s detmi) se citim takova ukotvena, ze mam ty svoje blizke, domov, rodinu. Jakoby naplnene city.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
23.6.25 21:32
@Cobalt no jako co si budeme povídat, život ti to změní úplně. Já měla taky pohodlný život. Jezdili jsme na akční dovolené, do práce jsem jezdila na kole, tančila flamenco, chodila pravidelně na kosmetiku, ke kadeřnici atd. Teď se vše točí a přizpůsobuje malému. Už mu budou 2 roky, byla jsem bez něj pouze 1 noc, protože nemáme moc hlídání a manžel si zatím netroufne být s ním třeba celý víkend. Nemůžu si ani odpočinout, když jsem nemocná nebo mi není dobře, musím se postarat o dítě. I tak bych ale neměnila, je s ním už sranda a podnikáme spolu výlety. Je úžasné pozorovat, jak se všechno učí a jak se mění. Ty máš ale jednu velkou výhodu a to je partnera, který bude doma na rodičáku.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
23.6.25 21:36
Ahoj, díky za koment. Ten edit možná může (stejně asi jako zbytek postu 
) znít trochu chladně, ale rozhodně jsem tím nemyslela to, že bych si pořizovala děti jen abych nebyla sama.
Nevím, jak to správně vyjádřit, ale dítě nevnímám jako malé dítě (protože to je přeci jen chvilku), ale jako prakticky celoživotní závazek, téměř „projekt“, který je potřeba vypěstovat, vychovat a starat se o něj. Za celou tou záležitostí nevidím malé miminko, ale bytost, kterou budu mít možnost učit, inspirovat, vést životem. To je ten smysl, kterým za tím vidím, kvůli kterému mi přijde, že za to může stát obětovat ten pohodlný život, o který člověk přijde právě v těch začátcích. Dává to nějak smysl?
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
23.6.25 21:39
Změnil se mi celý život, ale mam ho teď hodnotnější. Za nic bych dceru nevymenila, a to doslova. Mateřství je pro me to nejvíc čeho jsem v životě dosáhla, i kdyz mam dobre našláplou kariéru v praci, i když jsem byla finančně uplne nezávislá a nemohla jsem si na penize stěžovat.
Po finanční stránce jsem teď na rodicaku proste závislá na příjmu manžela, s čímž jsme oba počítali.
Uspořádání dne- vsechno se točí kolem miminka, od starosti o domacnost po volný cas. Byla jsem zvyklá porad nekde lítat, porad mit nove zážitky. Teď se setkávám porad s přáteli, ale je to jiné, nemůžu si rict, ze půjdu tam na pivo, ze si večer půjdu sednout do baru apod.
Vztah k manzelovi-mikuju ho ještě víc, kdyz vidím, jak se chova k dceri, jak se snaží, at se mame dobre.
Ale když ty takhle přemýšlís, tak bys dite asi mit neměla. K čemu taky, kdyz je pro tebe důležitější pohodlí.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
23.6.25 21:41
@Cobalt tak kvuli tomu bych si dite uz vubec neporizovala 
. ve 45 budes mit cca 10-ti lete dite, zacinajici puberta. 
Dite te omezi, pokud se mu chces venovat a nechces ho mit s chuvou, na hlidani. Prvni roky budes spojena s ditetem, mozna u tebe zjemnene tim, ze nebudes na materske. Uprimne, neznam vztah, ktery by se prichodem ditete zlepsil.
Ja nejsem matersky typ, mam rada sebe, svuj zivotni prostor, svoji karieru, ale dite jsem vzdy chtela, nelituju, svoji dceru miluju, ale dalsi dite jsem uz pak nechtela. Ted mam od partnera 6-ti letou holcicku a to je skvely, jak jsem jenom teta a asi vekem jsem se i uklidnila, nicmene neni na me starost kazdy den, jsem spise kamoska.
Stejne ti tady tvoji otazku nikdo nevyresi, budes to muset risknout, at tak, nebo tak.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
23.6.25 22:24
Kdo cítí, že nechce děti, ať si je nepořizuje. Děti nejsou povinnost.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
andrasteia
23.6.25 22:37
@Cobalt píše: Více
Asi takhle… Ti co by meli mit nejvic, nad tím casto az absuedne do detailu premysli a zvazuji pro a proti (v jakym stacu bude svet az dite vyroste, nejistoty, valky, ekologicke katastrofy, zajištění deti atp.)… No anpak tu jsou ti co tyhke veci ani nenapadne a ty ty deti vzdycky maji.
Jo, dite je celozivotni zavazek. Krom starani je jeste velka sance, ze i kdyz ho budes mit rada, tak nebudete na stejné vlně… Ale to proste neovlivnis.
A jak moc ti změní životní styl zalezi na tom jaky to dite je a jak „zlenivis“ ty. Nektery moje kamosky stanovaly uz s pulrocnim ditetem a procestovaly s nim kus světa. Jine se týden pripravuji na vylet do zoo a na prochazku na pisek bali troje oblečení a vse je problém.
To samy s uklidem, penezma, vlastním casem…
- Citovat
- Upravit
23.6.25 22:50
Změnilo se vše a to docela dost. Něco je lepší a něco horší. My ještě nemáme ani hodinu hlídání týdně, tak jsme na malého s manželem sami. Já chodím do práce na půl úvazek. V podstatě celý den skáčeme jen kolem malého a kolem domácnosti 
Kolikrát domácnost vypadá hrozně, protože já se radši budu věnovat synovi, nádobí počká Stejně tak vnímám, jak kolikrát upozaďuji sebe na úkor malého. Ale to asi zná každá matka… Prostě je na prvním místě, vše se točí kolem něj. Dny se řídí podle něj. Výlety se vymýšlí podle něj. Ne já fakt nepotřebovala celou sobotu trávit na pláži, kde byl celé odpoledne odliv a moře kdesi v dálce v pr… Ale když malý si tak nadšeně hrál s kamínky na pláži a plácal v té trošce vody, co tam zůstala, že jsem měla radost za něj A o tom to prostě je.
Takže za mě si život pořád užíváme… Ale prostě jinak. Ono vidět své dítě nadšené, jak nadšeně poznává svět. To je pohled k nezaplacení 
S manželem se vztah změnil, ale ne hned po porodu. Plíživě. Asi bych to nazvala tak, že jak rostla má láska k synovi, tak nějak „upadal“ manžel z prvního místa na to druhé no synáček ho holt sesadil… Ale vím, že manžel to má stejně 
samozřejmě se milujeme i navzájem… Ale musím říct, že víc než kdy dřív, oba cítíme, jak je teď důležité si najít čas na sebe jen my dva. Bez syna, ačkoli je pro nás oba priorita. Jinak se člověk tomi druhému velmi rychle odcizí.
No a finančně? Hele my skoro vše dostali a stále dostávám věci a oblečení od kamarádek jsem ráda, ono to fakt nemá cenu kupovat… Takže dítě nemusí opravdu stát majlant, záleží na každém, jak si to nastaví.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
23.6.25 23:03
Ono hodne zalezi, jake dite se Ti narodi. Ne s kazdym ditetem jde procestovat svet, jak pise @andrasteia … Zalezi, jestli pohodar, nebo urvanek, jak moc marodi, zda se dobre vyviji, v jakem stavu se po porodu ocitnes ty. Ja uplne nezvladla po narozeni deti zustat sama sebou, trochu vic na sebe myslet. Zmenilo se vsechno. Tezko rici, jestli k horsimu. Nikdy nebudu moci porovnat, jak bych se citila ted, kdybych ty deti nemela (a tahlo by mi na 50). Ale mit deti je pro me prirozena soucast zivota, nenapadlo me zvazovat pro a proti a nebo je planovane nemit. Mam tri a jsem za ne rada.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
23.6.25 23:10
Pokud chceš během svého života zažít co nejvíc, tak mít dítě je fakt zajímavý zážitek . A nedá se to nahradit podobným. Podle toho, co píšeš, tak mi přijde, že jsi rozumná a zodpovědná. Z nějakého důvodu prostě nemáš tu vnitřní touhu mít dítě, kvůli čemuž ti nezbývá nic jiného, než o té možnosti racionálně uvažovat.
Nám děti překopaly život absolutně. Jsme jiní než jsme bývali. Dřív trochu blázni, bezstarostní, drsní, všechno jsme vydrželi. Teď jsme měkouši, starostliví, přemýšlíme pořád dopředu, co bude, jak co zorganizovat. Hlídáme si síly, protože dřív jsme se mohli fyzicky nebo psychicky odrovnat a pak se postupně dávat dohromady, ale teď odpadnout nesmíme. Je to všechno obrovská radost. Pokud se ale něco děje s dětmi je to zas obrovská starost. My máme děti zdravé, povahově zlaté, dobře se učí a mají se mezi sebou rády. I přesto s námi to rodičovství pěkně zamávalo.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Milování a syn
- 09.04.26
- Anonymní
Problémy v rodině
- 18.03.26
- Anonymní
Touha po holčičce a špatná zkušenost s muži
- 11.12.25
- Anonymní
Je to deprese? Co by pomohlo?
- 12.12.25
- Anonymní
