Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
@Anonymní píše:
Ach jo, no to zní opravdu podobne. Ona nějaké dluhy měla, ale prý snad už nemá… ale kdovi. Dokonce mi jednu dobu říkala, ze až umře, máme honem rychle zajet do jejího bytu a vybrat si co si chceme vzít, ze ji všechno vezmou. Ale teď už to prý splatila![]()
Já sice byt v současném stavu nevidela, ale vůbec si nedovedu představit, jak by se vyklizel
Takže u vás se to nepodařilo vyřešit, co…je v centru, asi by to byla hrozná operace.
Ne, nepodařilo. Teda vlastně podařilo…tchyninou náhlou se smrtí.
A jen tak mimochodem, i když je to zajímavá náhoda, tak moje tchýně byla dost podobná osobnost. Úspěšná v práci, dost vydělávala, jinak byla dost chladná, kritická k ostatním, špatné dětství, citově odtažitá matka, která zahrnovala děti věcmi…
Taky si nenechte vnutit pocit viny, že to hromadění je následkem samoty ve smyslu, že se jí moc „nevěnujete“! Vypozorovala jsem, že ten pocit prázdnoty, který lidé zahánějí jejím zaplňováním věcmi, nemusí vůbec souviset se současnou situací, ale klidně i se starým traumatem.
@samantafox píše:
A jen tak mimochodem, i když je to zajímavá náhoda, tak moje tchýně byla dost podobná osobnost. Úspěšná v práci, dost vydělávala, jinak byla dost chladná, kritická k ostatním, špatné dětství, citově odtažitá matka, která zahrnovala děti věcmi…
Taky si nenechte vnutit pocit viny, že to hromadění je následkem samoty ve smyslu, že se jí moc „nevěnujete“! Vypozorovala jsem, že ten pocit prázdnoty, který lidé zahánějí jejím zaplňováním věcmi, nemusí vůbec souviset se současnou situací, ale klidně i se starým traumatem.
Tyjo, to je opravdu jako přes kopírák.
Ten pocit viny tak trochu mám
ale racionálně si uvědomuji, ze tam proste není vůle.
Bez nějakého přehánění je opravdu zvláštní člověk. Manžela má rada, snad i trochu mě, ale ty city projevuje opravdu hrozne materialisticky. Asi je i manipulativni, já to v tom vidím hodně.
Má to zcela jistě z rodiny. Její matka prý říkala ji a její sestře, ze je měla raději utopit, a další chuťovky. Teď s ni už deset let vůbec nemluví. Sama tchyně prý byla dobra mama (i když se snažila zaopatřit svého syna na 150% a díky tomu na nej neměla tolik času). Ale v dospělosti nechala manžela ručit v jednom podniku, který se zvrtl - a on kvůli tomu byl tahany po soudech x let. Takže od té doby ji nevěří a moc ji neřeší. Já jsem se ze začátku snažila, aby spolu fungovali víc jako rodina… no a vymstilo se nám to docela rychle, koupila nám gauč do nového domu a od té doby ho vždycky nazývala jejím, ptala se jak se o nej starame, když jsme řešili nějaké naše finanční potíže, pořad poukazovala na to, ze nám přeci koupila cely gauč a co bychom více chtěli. (Nezadali jsme ji o penize. )
Já jen doufám, ze se tohle jednou neprojeví v manželovi. On je spis její pravý opak, je to minimalista, dost odtazity k jiným lidem. Jediné co má po ni je neutuchající touha nás zabezpečit po finanční stránce.
(Omlouvám se za výlev, vím ze to nemuselo být tak dlouhé. Ale alespoň jsem si v hlavě u toho sesumirovala situaci. Asi to fakt nemá smysl více řešit, já jen jsem takova ta povaha, co se chce moc zavděčit a chtela bych ji pomoct, ale ona nechce no.)