Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
ahoj zakladatelko,
no tvoji situac ti nezávidím, ale určitě se s tím dá něco udělat. upřímně tě obdivuju, jak často jezdíte ze zahraničí domů. Já jezdím k rodičům jednou za měsíc až dva, obča se zadaří i později.
a to spolu vycházíme výborně.
na tvém místě bych se snažila s maminkou rozumně promluvit, že jsi ráda, za její zkušenosti, ale že musí respektovat moderní přístup a tebe jako matku. třeba moje mamka mi řekne svůj názor a plně respektuje, jak s ním naložím. a občas se mi stalo, že se časem ukázalo, že měla pravdu
ale moji rodiče prostě k výchově přistupují tak, že si nakonec natlouct musím sama, oni jenom upozorňují na rizika ![]()
takže bych zkusila i argument, že to takto doporučuje vaše doktorka a uvidíš, jak to zkousne.
no, pokud to prostě neklapne, tak jendoduše omezte návštěvy. i malá musí cítit, že se u vás necítíš dobře a tu nepohodu pak přenášíš i na ni. klidně řekni, že to děláš i kvůli malé, protože potřebuje kolem sebe pohodu.
a určitě děláš všechno dobře. v tom se nenech zvyklat!.
tak hodně štěstí a ať se vše rychle urovná.
Tvoje mamka mi připadá, že si ještě naprosto nezvykla na úlohu JEN babičky, na to, že její děti jsou dospělé a vylétly z hnízda.. Asi se cítí osamnělá a vyprahlá.. Proto tak akční angažovanost..
Všechno děláš správně a podle svého nejlepšího svědomí. je těžké odolat takovému tlaku.
Máš na výbeř..Nejezdit tak často a když se maminka bude ptát proč - statečně jí po telefonu vzdorovat a říct všechno to nepříjemné na co nemáš odvahu z očí do očí - není to ideální, ale někdy telefon či dopis dokáží zázraky..
Nebo návštěvy neoželet, ale postavit se tomu zpříma - pohádat se, trvat na svém a vystrčit lokty - bud se maminka urazí a nemusíš tam jezdit, nebo se v zájmu vnoučete stáhne a bude v klidu.
Přeji pevné nervy a dobré pořízení..
Ps. Já tady pořád na diskuzích žasnu jak je někdo schopen se s prominutím srát ostatním lidem do života . Já bych si to nikdy takhle přímo nedovolila ani svým nejbližším..Fakt to někdy nechápu ![]()
Před pár týdny jsem řešila přesně to samé. Buď jsem to udělala tak jak chtěla máma nebo jsem byla špatná. Nakonec jsem poslouchala že jsem bláznivá matka, vychovávám rozmazleného mamánka atd., takže jsem se už s mamkou pohádala, všechno jí řekla a odešla. Skoro tři týdny jsem se neozývala, takže mamka neviděla vnučku. No a po třech týdnech jsem se za ní rozjela a všechno je jinak, neřekne jediné slovo, je milá, do ničeho mi nemluví, prostě pohoda.
Je to možná radikální ale u mě to zabralo ![]()
Shaniah, nejezdi vůbec nechci, chci aby malá měla dvě babičky i dědy. S tím respektem je to těžké. Když mi mamka malou hlídala, že jsem šla se sestrou na dvě hodiny ven a nechala jí tam odstříkané mlíko a řekla jí at jí před jídlem dá kapičky na prdíky, nedala jí je. Podle ní jsou totiž škodlivé.ad šátek, tak proti tomu je zásadně, to mi řekla, že to ničí záda, co ae vím já, tak pro děcko je to přirozená poloha.
lasičko mně je 25 a máme bude 47 takže není stará. na internet leze taky a knížky mam dokonce i od ní.
Jinak holky, co se týká režimu jsem taky pro, aby mělo dítě pravidelný režim, ale u takhle malého to zatím nijak moc nejde, dost to rozhází prdíky, ale snažim se, aby v sedm byla prostě v posteli, max v půl osmé, když déle chovám a zpívám, no spíš pobrukuju
Jinak už jsem s ní o tom mluvila několikrát, snažila jsem se jí to vysvětlit, že jsem ráda, že mi poradí, řekne co a jak, ale že se chci rozhodnout sama, jak to udělám, že se ptám pouze na její názor. Jenže to se urazí, že se jí teda nemam ptát a že to nefunguje, že mi řekne názor, jen když si řeknu,ale když bude chtít ona. Což samozřejmě respektuju, ale nelíbí se mi, že mi nadává a uráží, že jsem pitomá, že mi to už jednou řekla apod.
No jo, s tím kočárkem mohla jít ona, to je fakt. Mrzelo mě to, protože já se malé snažím hodně věnovat. Fakt je ale ten, že konec těhotenství pro mě nebyl jednoduchý, měla jsem preeklampsii a vpodstatě jsem pořád v jednom zápřehu, dvě domácnosti, ježdění 320km sem a tam a do toho malá má někdy opravdu šílené prdíky a brečí třeba den s půlhodinovou přestávkou, takže když jsem u našich, jsem ráda, že si odpočinu, že jí pochová, přebalí, uklidní když pláče, ale urazí se, když si jí chci taky uklidnit sama, když jí řeknu, že ted jí malou nedám, že za chvilku, že takhle to dělat nechci. To se urazí, že je mi dobrá tak akorát, když ji potřebuji.
Upřímně mě návštěvy opravdu vyčerpávají a mam pocit, že tam opravdu nějaku dobu pát nebudu.
CO se týká pediatričky, bohužel ona tu mou zná, takže s tím neuspěju.
Bohunko, je mi líto, že ti maminka umřela. To já samozřejmě nechci a jsem ráda, že jí mám, právě proto mě toto trápí a byla jsem většinou sticha, když něco bylo, už mi to, ale začalo opravdu přerůstat tuhle návštěvu přes hlavu, kdy bylo každý den něco, to už se prostě nedalo.
No nakonec to dopadlo tak, že mi volal táta, že tam můžu jen když bude doma on, abych neztropila extempore. Máem mi ten telefon upadnul, Ona na mě začala ječet, balit nám jídlo apod. Já už teda pak taky vylítla, ale velblouda z toho udělala ona.
Nejhorší je, že jsem na ní stále hrozně naštvaná. SIce jsme spolu už mluvily, ale je to odtažité a chladné, což mi na jednu stranu mrzí, na druhou jsem vklidu.
bambo, já vím, že jí je smutno, ale nemůžu za to, že je líná chodit ven, zajít s tátou někam, že nemá přátele. A ona se na malou upla až nezdravě. Vždycky když přijedu hned mi jí vezme ani se se mnou nepřivítá, když jí něco říkám, uplně mě ignoruje a mluví jen s malou, brečí když odjíždíme že nemůže ani mluvit apod. To není normální a mě to pak trápí, že je smutná, ale jsem taky naštvaná. Pane bože, kdyby tohle dělala i tchýně tak jezdíme jen po příbuzenstvu.
nozu ty jo jet tam jednou za měsíc či dva, tak to by mamka asi nerozdýchala. Už takhle mi to vyčítá, že malou neuvidí apod. což ví moc dobře, že není pravda.Jezdíme sem dost často,vídáme se často nebo mluvíme přes skype.
ALe taky když jsme v čechách, tak je nenapadne přijet za náma. K nám přijedou jednou za čtvrt roku, jinak tam jezdím jen já.
Lizbeth, moje máma není z těch, která by uznala, že přestřelila a udělala taky chybu ona. Já vím, že nejsem dokonala, nejsem dokonalá máma, ale dělám všechno tak jak si myslím že je dobře a nejlíp, ale před ní se cítím jak neschopná, která neví co s dítětem. A věty typu, poď u babí je ti nejlíp, babí pochová a bude dobře začínám být alergcká. Manžel už je.
Jsem ráda, že s tím chování nejsem jediná kdo si myslí, že malé dítě se prostě chovat má a utěšovat, pak už to v životě nikdo dělat nebude, nikdo ho nebude tišit, mazlit se s ním, pak už jsou jen starosti.
A mi nejde o to, že radí, ale že nerespetuje mé rozhodnutí, mé chování, mé jednání s malou, protože ona to ví nejlíp.
Četla jsem pořádně jen úvod a pak kousek dál.
Správnost nebo nesprávnost toho nebo onoho ve výchově hodnotit nebudu, to je na každém (no dobře, tak si neodpustím: chtít nechat se chovat je potřeba stejně důležitá jako každá jiná
).
Osobně si myslím, že se buď budeš štěkat a nervit, anebo přerušíš či omezíš styky, ale budeš se zas užírat pocity viny, nedejbože kdyby se mamce něco stalo. No a tak na střídačku a dokola.
Ne všechny rovnice mají řešení.
Ahoj, musím říct, že jsem si myslela, že je to jen u nás. Taky je mamka ta nejlepší babička, pojď k babičce, babička ví…, co s tebou ti divní rodičové dělají. Manžel taky na prášky, musím ho krotit pohledy, vím prostě, že mamku nezměním. Ona je taková i v ostatních věcech, vždy je ta nejlepší, ona dělá vše nejlíp a je to čím dál horší. Já už si myslím svoje a když mě to naštve hodně, tak tam prostě nějakou dobu nejedeme a hotovo. Otec je stokrát horší, ale to už je jiná věc, takže spíš tam nejezdíme kvůli němu. Nechci dělat zle, takže raději už jsem ticho, protože stejně je nezměním, můžu řikat co chci. Přeju pevné nervy.
Lentilkah a co bys dělala ty? Já nechci aby mé dítě vychovávala máma a rozhodovala o něm ona. Jene právě, každý den si říkám, dneska tady jsme a zítra být nemusíme…
Holky se musím smát. Tady je víc anonymů snad než v jiných tématech.
Anonymní, no nejezdit tam je taky řešení, ale jak dlouho nejet? Hm? protože ted jsme se viděly po třech týdnech tuším? ne dvou a hele dopadlo to hádkou
no, když mě naštvala jednou extrémně, tak jsme tam nebyli 2 měsíce, to bylo fakt hnusný - málem mě nadali, že čekám holčičku a ne chlapečka (holčičku už má brácha) a teď je z malé celá po…, tak to mě bylo hodně líto a obečela jsem to.
Teď mě zase naštval otec, furt jenom vyrypuje, tak tam nepojedem taky nějakou dobu. Jinak se vídáme většinou týdně - max. za 14 dní.
Anonym - radši jo, tchýni pomlouvám pod nickem normálně, ale ať je mamka jakákoliv - je to mamka ![]()
Anonymní píše:
Lentilkah a co bys dělala ty? Já nechci aby mé dítě vychovávala máma a rozhodovala o něm ona. Jene právě, každý den si říkám, dneska tady jsme a zítra být nemusíme…
Prudila bych stokrát denně (možná v takovém extrémním případě i víckrát), že to je moje dítě a moje zodpovědnost, a periodicky bych omezovala ty návštěvy a zase vychládala a doufala v lepší zítřky
.
Lentilkah, tak to začnu brát asi nějaká antidepkotika nejdříve, protože ikdyž jsem se to snažila vysvětlit při té situaci nebo i jinak vklidu o tom promluvit, tak já se urážím, mně se nedá nic říct, já se hned hádám, já jsem drzá, já jsem hned odtažitá a já se blbě chovám
Zakladatelko-myslím,že tydy asi každá rada drahá.Jste obě osobnosti,špatně ustupujete.Každá máte svůj pohled,svojí pravdu.Prostě podobné nátury a narážíte na sebe.A ke všmu obě v naprosto odlišné situace-ty totálně vyčerpaná,máš toho hodně moc,chceš být nejlepší matka.K tomu babička,která se nedokáže vyrovnat s tím,že děti odrostly,chtěla by mít vnouče místo vlastního dítěte,ale to nejde.
Jestli jsem dobře pochopila situaci-bydlíte v zahraničí,ale tady v ČR máte také svůj byt.Takže vlastně jezdíš domů,je to myšleno k sobě do bytu a k rodičům na návštěvu?Pokud je to tak,tak bych omezila aktivní návštěvy u rodičů,řekla mamince,že může kdykoli přjet k tobě,že má dvěře dokořád otevřené.A ono se to třeba časem urovná.
Já osobně si myslím, že když už je ta takto- promiň, ale přijde mi, že nemáte moc dobrý vztah mezi sebou, protože takto by se tvoje matka chovat neměla. M"že říct svůj názor, i nesouhlasit, ale jak to popisuje přijde mi, že tě spíš shazuje a dělá z tebe neschopnou - to jsem taky zažila, ale ještě než jsem měla dítě, tak se vším, jako domácnnost, vaření. Pořád viděla ve mně malou holku, která nic neumí.Jednou jsem se ale už naštvala a vmetla jsem ji do očí, že nechápu, proč mě pořád shazuje a dělá ze mně nějakou nešiku, co nic neumí, že si toho už i námý všimli a že nejsem takové tele. Pomohlo to. Zůstala jak opařená, protože to nečekala, ale změnilo se to. Teď mám dítě sem tam taky něco je, ale můžu říct, že se to už dá. Určitě bych něco řekla. Vím, že se člověk opravdu potom cítil jako neschopný.
Ahoj moje maminka je manipulator. Nasel by se někdo kdo by poradil?