Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Ahoj holky, mám velkej problém a to je moje babička. Do všeho se plete, má snahu vychovávat mě, manžela a teď i dcerku
Už sem z ní fakt na nervy, má od nás klíče, které sem ji nechala, když sme jeli na dovču a už mi je nevrátila s tím, že na nás nebude zvonit když bude něco potřebovat. Bydlí asi 5 min. od nás. Když sem byla malá, tak mě skoro vychovala, páč mě mamka měla jako šestnáctiletá. Ale co teď zkouší je hrůza. Žije s ní ještě její starší dcera, teta. O víkendu přijedem domů, máme umytý okna atd. atd. Babka jí sem posíla, aby mi uklidila. Dneska sem jí zrovna poprosila jestli by mi malou nepohlídala, páč sem šla k zubaři. Holky já přijdu a málem sem měla infarkt. Začala na mě hulákat jak sem neschopná jak mám všude bordel a vyházela mi obrovkou skříň mých věcí a skříň co mám pro malou. No na prášky, mít něco v ruce, tak ji praštím. Nakonec začla brečet, že mi to chtěla uklidit, že si toho nevážím a blabla… Vyhodila sem jí a řekla sem ať jde do … A ona mi za chvíli volá, že mi donese oběd. Když jde k nám tak ani nezaťuká, já sem fakt zoufalá. A až to řeknu manželovi, až přijde z práce, to zas bude, nemůže ji ani vystát. Já ji mám na jednu stranu ráda, fakt jo. Kupuje nám i malý, ale na druhou stranu ji nemůžu ani vidět a to ji vidím každý den. Co s ní mám dělat???? Po dobrým to taky nejde, když sem se jí to snažila vysvětlit, že takhle teda ne, štěkala po mě jak blázen a pak mi řekla, že sem její vnučka, tak na to má nárok. Hustý co?
Husty! Na tohle je ale jedina rada, bud pomuze vzdalenost, nebo cas. Znam to, sama mam „rozesiraci“ babicku intrikanku, vyrazne mi ke klidu pomohla 100km vzdalenost.
Sebrat klíče a pokud je nedá, vyměnit zámek. To asi za prvé. No a pak se obrnit a promluvit s ní. Kolik je jí roků vlastně?
ježííííííííííííííííš,to je příšerný!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!noční můra!!!!prosím tě vyměňte zámky,to si přece nemůže dovolovat.tohle bych nestrpěla,co se třeba odstěhovat?no to je na hlavu
a prdlajs nárok že má,co to je za volovina?to je teda pecka
mě to tak rozčílilo!
Chudáčku
Přeju pevné nervy a deset kilo diplomacie.
PS: začla bych změnou zámku.
Husty to tedy je, ale podle me trochu vase chyba. Musite si i s manzelem (ve vsi slusnosti)dupnout a stat si za tim. A klicky od domu musi vratit anebo pokud je ti proti srsti vyptat si je, nech vymenit zamek s tim, ze se vam zasekl klic. Babicka muze byt fajn, ale musi respektovat vase „prostory“. Tomu vsemu se (snad) podari vyhnout jen tehdy, pokud si s manzelem udelate a zorganizujete vsechno sami. Drzim palce!
Werčo, tak to je fakt hustý.
Bude to chtít radikální řez. Babička bude nadávat, ale to je její problém. Pozvala bych si jí (nejlíp, aby u toho byl i manžel) a řekla jí svoje pravidla. Zaprvé ti musí vrátit klíče, pokud je schopná ti chodit do bytu jako nic, tak klíče mít nemůže. Zbytek pravidel si musíte určit sami s manželem a pak na nich hlavně trvat a nebrat argument, že ti klíče nevrátí, že přece nebude zvonit
Zvonit bude jako každá jiná návštěva nebo vyměňte zámky a klíče už jí nedávejte. Jsem asi moc radikální, ale kdyby se mi kdokoliv hrabal ve skříni a vyházel mi všechny věci s tím, že mám doma bordel, tak by se se zlou potázal ![]()
Jenom proto, že je to tvoje babička a částečně ti nahrazovala mamku, nemá právo žít tvůj život, protože by ti ho za čas zničila.
Jo holky už sem nad změnou zámku taky přemejšlela, a asi to dopadne. Babičce je 69. Taky sem manžoj říkala, že se odstěhujem, ale sháněl práci půl roku a konečně našel, tak mu to nemůžu udělat. Přemejšleli sme někam na vesnici, aby byl klid, ale hypotéku nám teď nedaj, co sem na mateřský a majiteloj bytu sme se upsali na 3 roky, že nezměníme pronájem, jedině když půjdem do svýho.
A** Romiku** věř že se zlou se potázala, málem sem myslela, že bude mít infarkt.
jojo vyměnit zámek a je to. Máte nárok na základní soukromí a bez vašeho vědomí u vás doma nemá co dělat, natož ži tam „gruntovat“ No asi nemá jinou zábavu tak se „stará“ o vás.
Ale domů bych jí už nepustila i za cenu rozhádání. ![]()
no chudák babička ,že jsi ji poslala do prdele -to je fakt hustý zvlášt ,když jí je 69.Máš vyměnit zámek s tím ,že jsi ztratila klíče a náhradní jí už nedat.¨
No a jinak jestli ti babička pomáhá s hodně malou často nediv se ,že si myslí ,že si bez ní ani zadek neutřeš a organizuje ti tvoji domácnost.
No pokud to nejde domluvit se po dobrém, tak bych prostě vyměnila zámek… Moje mamča o nás klíče má, chodí mi hlídat kočku (resp. nakrmit, zalít kytky) když nejsme doma…a pokaždé,když má přijít, tak normálně zaklepe nebo zazvoní…příjde mi to normální a slušné… Je to váš byt a domov, měla by to respektovat…
vyměnit fabku, říct to an rovinu, aby ještě nerozeštvala tebe s manžou. Se mi to radí, sama nevím co u sebe a ostatním radím.
Werčo, docela tě chápu. My to máme s babičkou podobně. Celý první rok malého k nám chodila každý den, fakt mi moc pomáhala, někdy to bylo ale naprosto neúnosné. Jak píšeš - skříně, okna, taky lednička, spížka, dokonce mi kontrolovala, kdy máme převlíkat postele. Jediný rozdíl snad v tom, že klíč jsem jí nedala - řekla jsem, že takový bezpečnostní už nejde přidělat, protože jsem domýšlela důsledky už na začátku.
Do všeho mi mluvila i s malým, připadala jsem si jak nesvéprávná blbka (ve 27), co ani neví, co dát dítěti najíst.Změna nastala, když jsem znovu otěhotněla. Přestala jsem to snášet, jednoho dne byla fakt v ráži, vyčítala mi, že tu máme bordel, že pořád někde lítám, že máma od rodiny má být dopoledne s děckem doma a odpoledne celé uklízet.
To jsem předvedla hysterickou scénu, nenadávala, ale brečela a brečela… Pak jsme se dohodly, že už k nám nebude prostě chodit, jen my k ní. Za dva dny mi volala, jestli může přinést oběd, na to jsem jí řekla, že ne, že máme doma pořád bordel a vždy jí takto nějak odpálkuju, snažím se třeba i s nadsázkou, už se nechci hádat. Zatím je to vpohodě a nebyla u nás přes měsíc. Tak dvakrát týdně se tam stavím já, z toho jednou jí třeba nechám malého, ať ho pohlídá. Ona ho má opravdu moc ráda, takže toto mi přijde jako ideální řešení.
Předtím jsem to několikrát zkoušela řešit domluvou, ale nezabralo. Třeba jsem se jí snažila vysvětlit, že nechci, aby u nás byla, když tu mám kamarádku - pak mi tu několik dní brečela, jaká jsem nevděčná. Pomohlo až opravdu to, když najednou já byla za větší hysterku. Což ti teda nechci radit.
Ale věřím, že si svou cestu nějak najdeš a pak neustoupit ani o krok.
Theresa píše:
Vyměnit klíče, nové nedat. Říct, že máte pravo na soukromí…
Zrovna to jsem chtěla napsat, nejdřív bych zkusila po dobrém, ať vrátí ty staré a pak eventuelně vyměnit zámek.