Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
FlyingFrog Děkuju. Já sem se opravdu držela dlouho, fakt jo. Jo já si toho vážím, že pohlídá neříkám, že ne. Jenom si prostě myslím, že když má čas a chuť tak se nic tak strašnýho neděje, když mi malou chvíli pohlídá. To že o dovolený zaleje kytky je taky fajn, že z nic nejsou za 14 dní sukulenty, ale když chodíš po svým bytě a nemůžeš nic najít, tak to je taky síla. A jak stará škola?? To mě nezajímá soukromí je soukromí. Nepsala sem tady proto, abych to schytala, za to co sem řekla, ale chtěla sem vědět jestli to je někde stejný. Samozřejmě, že ťeď už vím že sem to mohla říct jinak, ale prostě už můj pohár přetekl a řekla sem to z plných plic. Myslím si že když někoho požádám, aby mi pohlídal malou, tak automaticky neznamená, že mi doma udělá čístku ne?
![]()
Flyingfrog píše:
A víte vy co dámy? Já bych ji do prdele poslala. Člověk má totiž jen jedny nervy a co vy byste nezvládly říct, tak někdo prostě zvládne říct, protože je JINÝ. Pokud nezabírají domluvy, prosby, zvýšený hlas, tak holt se někomu stane, že nervy utečou. I když je fakt, že tady na emiminu se to hemží samou dokonalostí, tak čemu se divím.
Werča se ptala, co má dělat a ne na to, co neměla nebo měla říkat.werčo: Pokud jsi to za včerejšek nestihla, šupajdi pro nový zámek.
Flyinfrog: Nemuzu mluvit za ostatni, co se vyjadrili k tomu, jak Werca po nervech s babickou zareagovala, ale ja rozhodne nejsem dokonala. Prave naopak. Jen mam tu zkusenost, ze jednou prijde doba a clovek, ktery byl soucasti naseho zivota, odejde. A pak muzou veci, ktery jsme rekli, udelali, nebo neudelali strasne mrzet a uz to nejde napravit. Pak se cloveku moc styska i po vecech, ktere nam nebyli po chuti.
Ja osobne to mam ted hodne za cerstva a svoje chyby uz napravit nemuzu. ![]()
Jen si myslim, ze se daji zatnout zuby a snazit se to vyresit s chladnou hlavou.
Jak jsem psala, moc drzim Werce palce, aby se to vyresilo v klidu a ke spokojenosti vsech. ![]()
Werčo tohle je fakt síla, ale taky si za to můžeš i sama. Je potřeba nastolit jasná pravidla a na těch nekompromisně trvat.
První co bych vyřešila jsou klíče, slušnou ale jasnou formou si říct o klíče a pokud ti je babička nedá, tak vyměnit zámek. V žádném případě bych se neuchylovala ke lži, jak tu spousta lidí radí, že si poškodila zámek. prostě jasně sdělit, že si nepřeješ aby klíče měla a pokud ti je odmítla vrátit, tak je toto jediné řešení, tečka.
Tím odstraníš dle mě ten největší zdroj sváru a pak se dá řešit to ostatní. Jo ale počítej s tím, že to může vyvolat hysterickou scénu, ale to musíš zachovat chladnou hlavu a vydržet.
Jo a vy ostatní, co se tu do zakladelky navážíte, ač je chyba na obou stranách, tak já bych v tomhle případě poslala babičku do háje ve chvíli, kdy by mi odmítla vrátit klíče od mého bytu, tohle si prostě nesmí dovolit. O hrabání se ve skříni ani nemluvím…
Jo a o té radě, vyměnit zámek, ale říct že se pokazil, tak to zase mě přijde vrcholně sprosté, já bych to brala tak, že má vlastní vnučka mi není schopna říct pravdu…
Kdo nezažil, nepochopí. Psala jsem už včera jako anonymní (trpím totiž paranoidní představou, že si moje babička přečte emimino, v 75 letech!
). S takovýmhle člověkem neexistuje rozumná a klidná domluva, věřte mi, já to zkoušela mockrát.
Taky si vážím toho, jak nám babička pomáhala, ale v jisté chvíli to pro mě přestala být pomoc a cítila jsem jenom stres. Jinak mi nehlídá malého vůbec nikdo, ale za to to prostě nestojí. Snažím se na to dívat z pohledu babičky, ale to neznamená, že se musíme nechat šikanovat a kazit si nejlepší léta s dětičkama. Werčo, bojuj! ![]()
Všechny co tady píšete a slušnosti ke starým lidem tak si takovou babku pořiďte a pak pište…Já si ještě ze svýho dětství pamatuju jak moje babička ( matky tchýně) u nás byla každej víkend a diktovala mámě co má dělat,prolejzala nám skříně,hlídala co bude vařit,šmejdila po celým bytě a nevěděla co je to soukromý,prolejzala skříně mojí matce ,vyhazovala jí je a rovnala podle svýho,do pokojíku nám dávala modlitební obrázky a fotky dědy v rakvy.Babičku mám ráda,ale jediný co pomohlo poslat jí do prdele a byl klid
co je moc je příliš a jsou věco který si nesmí dovolit ať je stará jak je stará
mabit souhlas, taky jsem to zažila z pohledu toho dítěte, babičku jsem měla ráda, ale taky všechno organizovala, probírala nám věci, a to i skoro v dospělosti a opravdu jediné co fungovalo, bylo opravdu „poslat do háje“ to vyvolalo pláč, že „ji nemáme rádi“ ale citové vydírání na mě dost rychle přestalo fungovat.
A jen jako dodatek, babička už taky není naživu, vzpomínám na ni ráda, ale rozhodně nemám pocit, že něco z toho co jsem ji řekla bylo špatně a měla bych to dodatečně brát zpět.
Asi nejsem ten ideální člověk na odpověď, protože moje babička je už moc let mrtvá, druhá zemřela ještě než jsem se narodila, ale zkusím hodit svůj úhel pohledu.
Jednak, pokud přijímáš její pomoc, ať už hlídáním, dárky nebo třeba penězi, asi ona za to něco očekává. Buď tedy to, že k vám bude mít přístup nebo moci se vídat s vnoučkem. Nějak si nedovedu představit ten vztah, kdy jeden dává a druhý mu přibouchne dveře před nosem.
No a pak fakt si nedovedu představit poslat svou babičku do prdele. Vím, že tu mojí by to neskutečně mrzelo a mě ještě víc. A i když bylo pár věcí, které jsme se nestačily říct, v porovnání s tímhle to byly drobnosti… A určitě by tím nepochopila, že se mě nějak dotkla nebo že mě omezuje. To spíš zkus nějak rozumně a v klidu podat, možná v malých příkladech nebo nějak, aby jí to přílis nezranilo… Ale vztah je jako džbánek, když se hodně rozbije, už je vždy jen slepovaneju.
Mabit: sice nemam takovou babku, ale moje mamka je neco podobneho, ne tak uplne, ale je to hodne podobne. Takze tady nestrilim od boku, aniz bych nevedela o cem je rec.
V podstate se vzdycky snazim pochopit to, ze to co dela, dela s dobrym umyslem, nedela to proto, aby me vytocila. Kdyz me necim rozcili, ve vedlejsi mistnosti o samote si zasakruju, ulevim si a pak ji uz s klidnejsi hlavou vysvetlim, ze tohle neni treba a svete div se, nakonec se mi i omluvi, ze to tak nemyslela a ze vi, ze jsem uz dospela, ze to zvladnu sama.
Jsem rada, ze ji mam, ze mi pomuze a pokud by pomoc zacala opravdu prekracovat meze slusnosti a soukromy, asi bych ji utla uplne a zavedla jen navstevy u ni, samozrejme, kdykoliv, kdy by chtela maleho videt.
Za dalsi, nikdy, ale nikdy bychom tyhle spory nemeli resit pred detmi, protoze tim si koledujeme, ze jednou nas tam taky poslou a nas to bude mrzet, protoze vzdycky to, co budeme pro svoje deti i vnoucata delat, budeme delat s dobrou vuly.
Kdyby mě někdo vyházel skříně nebo odmítl vrátit klíč a zkoušel na mě střídavě hysterické scény, tak by prdel byla nejslušnější slovo. A nepomohlo by ani kdybych šla vedle do místnosti a napočítala do sto… ![]()
Ale asi nejsem ta správná paní dokonalá ![]()
A nedovolila bych to ani člověku, který by moje dítě (budoucí) hlídal třeba týden a navrch i s našim uslintaným psem. ![]()
Ono to,že někdo pohlídá dítě neznamená,že může líst do skříní a dorigovat domácnost ![]()
My jsme od babičky všechno odmítli a je klid ![]()
teď když čekám miminko má babička tendence mi sem posílat svoje dcery( ona už nemůže)aby mi ukázaly co mám dělat a jak a už mi jednu domluvila i sem na šestinedělí,tak jsem babičce zavolala a řekla jí,že jí zaplatím paní na hlídání protože babička už nic nezvládne a že ona jí tam uklidí,přerovná skříně …no a od tý doby mi sem babička zase nikoho neposílá ![]()
Já ale samozřejmě nechci jenom brát a nic nedávat, nepůjčovat pravnučku atd. To ne, jenom chci aby jako normální návštěva přišla, poseděla a odešla. Tak jako to dělaj manželovi rodiče i prarodiče. Nepotřebuju mít furt někoho za zadkem a tohle děláš špatně a tamto taky. Před chvílí zvonek, holky babka ZVONILA. Jestli jí půjčím kočárek s Violkou, tak sem se jí zeptala jestli po tý včerejší scéně jí není blbý si sem přijít a skoro se omluvila
Já ji ten kočár půjčím ráda, to neříkám, že ne, ale když ¨mi pak řekne, že šla zametat a na rovině spadla, tak si ji představuju, i když radši ani ne, s tím kočárek. JO a zámek sem vyměnila.
Tak aspoň budeš mít klideček ![]()
A jak to babi vzala? Jsi hodná, že do Vašeho sporu netaháš i prcka ![]()
Werco to bude dobrý
nejdůležitější problém si vyřešila, teď už můžete pracovat na vašem vztahu…
Hororové scénáře neřeš, to se může stát každému, to by se člověk musel bát vzít dítko z postýlky.
Takže bych ji po návratu pozvala na kafe, poděkovala za projížďku s prckem a vypakovala domů, jí to potěší a ono se to postupně poddá…
Ahoj Verco
, určitě se přikláním k výměně zámků. Musíte si s manželem dupnout a určit babi mantinely. Je to váš život a ani babička vás nesmí omezovat. Snaž se před ní prosadit, vyprávěj ji jak si něco perfektně zvládla a ona postupně nabyde dojmu, že ji tak nějak ke všemu nepotřebuješ. Zkus to, třeba to pomůže. ![]()