Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Ahoj,
Mas dve moznosti:
Tenhle boj ma za sebou spousta z nas, protoze minula generace zila z toho, co jim rekly maminky a babicky. Jine moznosti tehdy moc nebyly. V dobe internetu a dostupne literatury mas narok se sama rozhodnout jakym stylem budes k diteti pristupovat.
Premyslim, co by tvoje maminka delala, kdybys nosila dite v satku. To je asi taky skodlive,ne??? ![]()
Jinak u nas vetsina pribuzenstva pochopila a podridila se. Prababicka jako jedina vzdorovala a proto s dcerou o samote mohla byt az kolem druheho roku (nerespektovala vyzivu dost silenym zpusobem).
S.
Přesně to co popisuješ jsou věci,které dřív byly běžné a dnes je všechno jinak.Na většinu věcí se změnily názory a maminky to nejsou-a myslím že ani většina nechce-pochopit.Myslím,že dnešní maminky mají děti později než měli rodiče nás,jsou si víc jistý v názorech a proto vznikají třenice.Dřív se děti rodily maminkách v 18-20-ti letech,ty byly nevyzrálé,sami tápaly s některýma věcma a vždy byla maminka po ruce,která pomáhala,radila.Nějaké bydlení v cizině a vidět vnouče občas,to nebývalo tak běžné jako dnes.
Takže problémy budou pořád,to se nezmění.Jde jen o to naučit se vzájemně tolerovat,v klidu vysvětlovat proč se ti to nelíbí.Aby nedocházelo k tomu,že budeš vypadat jak „furie“ která dělá všechno špatně,protože to maminka nepochopí,co tě k tomu vede.Pomaloučku jí vysvětluj,proč třeba malou chováš,jak to prospěje psychice…proč nemusí mít pravidelný režim,že např. i přesto v noci spí bez problémů…
Držím palce,je to běh na dlouhou trať.
No, u nás to bylo něco podobného. Nebyl problém v mojí mamince, která se s ničím moc nemaže a zbytečně věci nehrotí. Ale s tchýní, která je učitelka a má pocit, že ví všechno nejlépe - nevím , proč měl manža chůvu. ![]()
Jediné, v čem bych s Tvojí mamkou souhlasila,je, že miminko musí mít absolutně pravidelný denní režim. Dcera měla poruchy spánku a jakýkoliv výkyv měl za následek noční můry. Takže nemilosrdně v půl osmé v posteli a přes to nejel vlak. Byl to opruz zvoášť an dovolené u moře, ale dalo se to vydržet. Teď jsme v pohodě a občasi zapaříme.
Ahoj, no to je tedy fakt nepříjemné. Tipuji,že jsi mladší ročník a maminka ještě nevstřebala fakt,ž e už jsi vážně dospělá.. některým to trvá déle.. některé to nevstřebají celoživotně, to je ta horší varianta.. ![]()
Každopádně jak psala Shaniah - omezit návštěvy a říci, klidně formou dopisu, proč se ti k nim už nechce moc jezdit. Ty rozhoduješ o svém životě = logicky se budeš vyhýbat stresujícím situacím či situacím, které ti nevyhovují…
Mamce řekni, že si hodláš své dítě vychovávat sama, a to podle aktuální informací z 21. století, ne podle toho, jak to fungovalo ve století 20.
Protože většina jejích názorů je totálně přežitá, výzkumy dokázáno, že jsou to mýty apod..
Takhle malé dítko nemůžeš chováním rozmazlit, děláš to naprosto správně a mamku si prostě do toho mluvit vážně nenechej.. Sama víš, že to děláš správně, jsi pečlivá, info máš zjištěné, jen nyní nějak nevíš, jak tu maminku srovnat,a niž by sis ji znepřátelila, co? Bude to chtít diplomacii a když to nepomůže, tak přiostřit s tím, že jí i řekneš, že jsi zkoušela naznačovat apod., ale když tě nerespektuje, tak to holt budeš muset říct na plná ústa.. i kdyby to mělo být písemně a mamka si vše o tvých pocitech a rozhodnutích jen přečetla… Držím palce, ať se maminka brzy uklidní, nechá tebe i malou to dělat tak, jak chcete (a jak je to vážně správně!) a ať žijete dál v pohodě, bez uražení se apod… ![]()
Mámy a tchýně mají potřebu poučovat snad všechny, asi je malinko i chápu, jako matka 2,5 letého dítěte taky ráda zaručeně poradím, neboť samozřejmě taky vím všechno líp než vyklepaná maminka 2 měsíčního dítěte
Na svoji omluvu musím říct, že se na „tuhle moji přednost“ snažím upozorňovat a sebe maximálně krotit ![]()
Tvoje máma to už opravdu přehání, podle mě. Obzvlášť to vydírání (co s malou dělá tvoje chování) - jinak to nazvat neumím. U nás se taky konaly zaručený rady, pár věcí jsem dělala a dělám špatně, ale tvrdohlavě jsem si trvala na svém, takže moje máma i tchýně svý rady omezily na minimum a snad jsme se naučily navzájem i tolerovat. Já už netrvám na banalitách, ty dvě respektují mé zásady.
Být tebou, omezím návštěvy (dítě potřebuje babičku, proto neradím nejezdit vůbec), ale zároveň bych mámě vysvětlila, proč.
Ty se oklepej, seber veškerou jistotu v sebe a nenech se vyprovokovat. Ty jsi máma, která svý dítě zná nejlíp, ty jediná máš právo rozhodnout, jak bude o ně pečováno. Ty jediná máš na své dítě patent. Ne tvoje máma! To by si měla uvědomit.
Držím palec ![]()
A ještě dodatek, to, že pravidelný režim vyhovoval třeba tobě coby dítěti a maminka s ním má dobré zkušenosti, nemusí absolutně znamenat, že bude vyhovovat tvému dítěti… U mé prvorozené dcerky by nás pravdielný režim zabil, protože neexistoval, když si přispala déle, tak šla i déle spát večer, protože neunavená by neusnula apod..
Takže jediné, co je správné je pozorovat vlastní dítě a vysledovat, co mu vyhovuje, co jej zklidňuje, co mu pomáhá apod.. a to budeš vědět jen a jen ty, protože jsi s ním pořád ty…
Neexistuje žádný manuál na dítě, každé je originál… ![]()
Zakladatelko: Asi nejezdit k rodičům tak často. Píšeš, že bydlíte v cizině, ale jezdíš domů dvakrát do měsíce na víc dní. Nedělej to. A když se bude ptát, tak matince řekni, proč tam nejedeš.
Holky, moje mamka je taky starší (51), ale nevměšuje se mi do těhotenství, švagrové se nevměšuje do výchovy synovce a vím, že nebude plácat kydy ani mně. Ne každá matka je taková můra.
Nejezdi tam tak často a máš vyřešeno… až budeš vzácnější návštěva, konflikty se minimalizují.
Já mívala s mámou taky dost žabomyších válek, které jsem děsně řešila… loni máma zničehonic, ze dne na den, umřela a já bych dneska za tyhle problémíčky dala snad i kus života…
pokud se mi něco vyloženě nelíbí tak to řeknu rovnou, že je to mé dítě a já se o něj postarám, popř vychovám dle svého a tečka hotovo, mě se do toho plete občas starší ségra a tchýně a prostě to dám najevo a nebo řekne manžel
a takovéto že kdysi to bylo tak a tak na to se mi už ježí chlupy, jo kdysi se pralo na valše a dnes to tak prostě není, někdy si leckdo myslí že když už vychoval děti že ví vše nejlíp ale ty si máma a určitě si umíš poradit sama, tak tchýni řekni at se nezlobí ale že ty víš co máš dělat a dělej si to po svém, protože jinak bude brzy hůř
Anonymní píše:
Už tam nechci ani jezdit na delší dobu než návštěvu.
Tak tam nejezdi, není to tvoje povinnost. Alespon na čas. S mamkou si zkus promluvit, říct jí, co ti vadí, v klidu. Vím, že se to snadněji píše než koná ![]()
My bydlíme s mamkou v jednom bytě a mám skoro to samé. Ale ono je to přirozené, ještě si pamatují, jak to dělaly ony, připadá jim to správné a chtějí poradit.. Mamka naštěstí respektuje to, co já chci, už jsme si zvykly
Svárem ale zůstává stále nočník a bude asi dlouho. Mamka používala nočník na děti od 3 měsíců a já jsem zásadně proti s tímhle malého zbytečně stresovat, takže o tomto se dohadujeme denně ![]()
Tady je každá rada drahá,jsem matka a babička.Samozřejmě máme nradit,bo my jsme byly za každou radu vděčné.
Dnes jsou knížky,internet a vy si chodíte pro rady tam.Ono ale není vše jen černé nebo bílé a dovolím si tvrdit,že i v těch knihách je rada na daný problém jiná,podle toho,kdo ji napsal.Podle mě se má matka řídit instinktem a je na každé,jak si dítě vychová.
V čem však souhlasím s tvou mámou,je denní režim,dítě by mělo vědět,že v poledne je oběd a chodit spinkat v pravidelnou dobu.
Taky chápu,že je jí smutno,já mám vnoučata 20km a mám pocit,že jsou daleko.
Taky jsem chtěla radit,ale dcera mi v klidu řekla,že je jiná doba a to co jsme my považovaly za to nejlepší už je jinak.Snažím se jí do ničeho moc nemluvit.Je to těžké,ale pro klid její a dětí to udělám.Když měla první dítě,tak jednou se slzama v očích mi řekla,ty radíš tak,tchýně zase tvrdí,že je to špatně a já pak nevím co a jak teda mám dělat.To mi stačilo......Nekecám jí do výchovy a respektuju její metody.Máme vnoučka často u nás.
Pokus se mámě vysvětlit,že je jen na tobě,jak bydeš dítě vychovávat a co s ním budeš dělat a že by to měla respektovat.Řekni jí,že k nim ráda jezdíš,ale vadí ti její neustálé sekýrování.Jsi dospělá a ona by si to měla uvědomit.Řekni,že pokud to bude pokračovat takle dál,přestanete k nim jezdit.
Tak trochu nechápu,proč s kočárkem nejezdí ona,když tam jste.Dcera vždycky tvrdí,že k nám jezdí na dovolenou.
Tak jak psaly holky,vyrikat a kdyz nepomuze na cas jezdit mene.
Ono rady nejsou spatne,dulezite je,jak jse k tomu postavi radici osoba.Mne taky mamka radila,ale RESPEKTOVALA,ze ja to delam jinak.Moc mi to pomohlo.Bohuzel u tchyne to bylo jinak.Nejsem dohadovaci,takze jsem tise trpela.Ted jsem si rekla,ze budu muset byt raznejsi,protoze me to stalo spoustu nervu.Protoze kdyz jsem chtela neco jinak,tak ona s usmevem me nerespektovala a udelala to co stejne chtela.(a ne ze bych to nerekla dost jasne).Dospela jsem az k tomu,ze uz pri ceste tam me bolelo bricho,byla jsem nervozni,na navsteve jsem byla furt ve strehu,protoze i kdyz vedela,ze si to nepreju(xkrat recene) nebo ze dokonce dr.naridil…nerespektovala.Ale delala to tak mile,ze se clovek nemohl ani poradne rozcilit.
ahoj, mám/měla jsem to podobně, myslím, že si tím v menší či větší míře prošly všechny.
koupání - ze začátku jsem koupala třeba i po 4 dnech, ale prcinu umývám téměř při každém přebalení, tak k tomu navečer otřu i obličej. V tomhle máš pravdu. Ale souhlasím i s tím, že jako rituál na usínání je to super. Teď když vidím, že je dítě rozdováděné a potřebuji ho rychle zklidnit, jde se koupat.
denní režim - ano, je lepší když ho má a u druhého dítěte uděláš vše pro to, aby byl režim pravidelný a Ty ses na to mohla spolehnout, protože jinak nic neuděláš. Ale je to Váš problém, ne její.
chování - jak dlouho jsou děti chovací? do roku? užívej si to, čím víc tím líp. Dostatkem lásky, něhy a mazlení ještě nikdy nikdo nikoho nezkazil. a že si navykne? a co je špatného na objímání? Ano, doma nic neuděláš, budeš ji mít pořád na ruce. Ale garantuju Ti, že z toho vyroste,, bohužel ![]()
mimčo venku - tak měla jít kočárkovat ona sama, když Ty jsi chtěla spočnout.
oblékání - ať se potí sama. Nebo je snad dobře, když se vybalí mokré dítě a pak ho ofoukne? řev hlady - taky jsem zažila - moje máma nachystala oběd a malej se zrovna probudil na kojení. Vzala mi ho, ať se prý napřed najím sama, na můj protest se s ním ještě otočila ke zdi, abych jí ho nemohla vzít z náruče. Zařvala jsem na ni, že je to MOJE dítě. Taky se cítila ublížená. Ale je to opravdu NAŠE dítě a jsme to my, kdo jsou zodpovědní a nastavují hranice.
plakání kvůli odbrknutí - máme taky, ale okolí to teda chápe, nikdy mi nikdo neřekl, že moje děti blinkají kvůli mě. A že teda blili oba dva fakt hooodně.
knížky - tak jí o nich neříkej a je to. Je jasný, že rodiče jsou jiná generace a že jak knihy tak internet jsou pro ně neosobní a nedůvěřují jim. Já jsem rodičům i tchýni řekla, že se snažím dělat vše nejlíp podle posledních poznatků. A že je možný, že za 20 let to bude jinak, ale teď se to prostě doporučuje takhle. Většinou zabrala fráze „doporučuje to tak naše pediatrička“
A co kojení? To bývá taky často problém. moji rodiče i tchýně se mi snažili vnutit myšlenku, že už by měly děti dostat čaj. Na otázku PROČ, tak přece na žízeň. Mou odpověď, že na žízeň má mlíko, nějak nedovedli vstřebat…
Rodiče musí pochopit, že i kdyby bylo všechno špatně, tak oni můžou pouze koukat a radit, ale rozhodnutí je na Vás. Tuhle myšlenku bych se jim snažila vnutit za každou cenu.
Zdůraznila bych, že návštěvy jsou pro Vás vyčerpávající a stresující, takže je holt budete zkracovat, protože to prostě pro Vás není přínosné. Vždyť i babička chce mít spokojené vnouče - ovšem snad i dceru, ne?
Já se třeba naší mamky zeptala, jak by se jí to líbilo, kdyby jí do všeho kecala její máma.
Protože jestli jí to ta její dělala, tak ona má taky tu potřebu. Jestli ne, tak jí řekni, že si to taky prostě nepřeješ.
Navrhuju tohle řešit co nejdřív, jinak z toho bude obr problém, protože čím je dítě větší, tím je těch kontroverzních témat víc - posazování, vodění za ruku, jídlo, sladkosti, kojení, UM, co smí a co nesmí, chození na nočník, mluvení,…
Raději inko, ať se o mně taky neví všechno
Nastavit pravidla a pokud to máma nebude respektovat a dodržovat, nejezdit tam. Tipuju, že se máma chvilku bude vztekat, ale bude klid.
Celkem tě obdivuju, já bych se po druhým takovýmhle výstupu sebrala a jela domů, za ty nervy mi to nestojí…
Držím palečky!!! ![]()
Ahoj, píšu jako anonymní, nerada bych, aby mě tady někdo vyhmátl, tak snad nevadí.
Mám problém se svojí mamkou a nevím už jak dál.
Máme malou holčičku, dva měsíce. Je to první vnouče našich i tchánovců. Problém s mými rodiči nebo hlavně mámou je ten, že moc radí a vměšuje se mi do malé.
Bydlíme s manžou v cizině a už to je pproblém. Neustále slyším, ikdyž ted méně, že malou neuvidí, že jí uvidí jednu měsíčne. I jsme se kvůli tomu pohádaly a prostě nerespektuje, že máme svůj živt někde jinde. Za nima ale jezdíme často, dvakrát do měsíce i na několik dní.
Malou vídají hodně často, jsem tam s ní i celé dny a spíme tam. Problém je v tom, že cokoli udělám co se týká malé je špatně, ne podle představ mé mamky a tak jak to dělala ona.
Za prvé/určitě musim koupat každý den, nastolit tak malé režim, jinak neví jestli má spát nebo ne. Já jsem názoru koupat tak dvakrát či třikrát týdně a nevysušovat pokožku miminka, jinak otírat, ale je to špatně.
2/malá musí chodit spát pravidelně ve stejnou hodinu, čili s ní nechodit vůbec večer nakoupit, byt by to bylo jednou týdně, to se jí prostě nelíbí a malé miminko už má dávno spát
3/prý malou moc chovám a už je na to navyklá. Ještě mi to dokazuje, že jí položí a malá začne plakat, když jí zvedne tak přestane, ale nevysvětlím jí, že pláče jen když jí něco je a když jí něco je, tak prostě takhle malé mimink nechci a nebudu nechávat plakat, na to nemam nervy ani srdce, ale šiju si na sebe bič, nic neudělám a malá bude rozmazlená. To slýchám neustále a ještě to dokazuje příbuzenstvu jak je navyklá, což není pravda. Takhle malá vydrží i sama v lehátku a dívá se kolem sebe. Opravdu pláče jen když jí něco je, hlavně bříško, jasně někdy chce pochovat, ale to každé mimi, ale prostě jí nemám a nesmím tak moc chovat
4/prostě se jí nelíbí, že jsem s ní nebyla tuhle jeden den venku a dělala jsem si u PC: Jasně, chtěla jsem využít že jsme u babi a ta se postará, ale prostě mě tak sepsula, že to se jí rozhodně nelíbí a měla jsem s ní jít. Jindy jsem s ní ale venku celé odpoledne, několik hodin denně, myslím, že jeden den v týdnu, kdy jí jen šoupnu ven bez procházky nevadí
5/Už jednou mi řekla, že musím malé dávat rozhodně dlouhý rukáv i nohavice a pohádá se, když tak není a nevysvětlím jí, že když je malá zavinutá teplé dece a potila se, tak jsem jí daa jen krátký, ale prostě už mi to jednou řekla a přesto to nedělám
6/ vadí mi, když malá pláče a ona se přiženě, malou mi vezme a poď k babí, u babí je ti nejlíp, viď? Urazí se, když jí řeknu, že si chci malou uklidnit sama. To mi pak řekla, že se bojí si jí s tátou vzít a pochovat.No jasně, když malá řve hlady a ona jí furt ňuchá a nedá mi jí, tak jsem jí už řekla at mi jí dá, že má hlad
7/Sedím s malou venku a houpu jí v kočárku, protože pláče, přižene se, kočárek mi vytrhne a jde s ní jezdit, že musím jezdit
8/Malá mi pláče, protože má prdíky, plácám jí po zadečku v křesle, ale to je špatně, musím laskavě chodit a ne sedět, to prostě ne
Prostě mi strašně rozhoduje o malé. Jasně, je to mé první dítk a nejsem super matka, ale učím se a všechno dělám s nejlepším svědomím a jak nejlíp umím. Ale chci jít k našim na návštěvu aby malou chovali, šli s ní na procházku a ne aby mě poučovali co s ní a jak mám dělat. Jsem ráda, když mi poradí, pomůže, ale vadí mi, když se hdá, pokud neudělám podle jejích rád.
Nejvíc mě dostalo, když se mi snažila dokázat, že je prostě navyklá na chování. Zvedla jsem jí z kočárku a byl klid. Položila na sedačku a začala příšerně plakat a ublinkla si, načež věta, podívej se co to s ní dělá to tvoje chování mě opravdu dostala. Nenechala si vysvětlit, že plakala, protože se jí vracelo jídlo nahoru a ne že chtěla chovat, pak už byl klid po ublinknutí, ale z mého chováí až histericky pláče a blinká.
Poslední návštěva dopadla tak, že mi vyčetla, že má malá krátký rukáv, což už mi vadilo a prostě jsem se ohradila. Takže se mnou nemluví, a at si nemyslím, že mi prostě nebude řikat své názory a co jí rozhodně vadí co se týká malé. Nevím co mám dělat. Jsem slaboch a moc jí neumím dát jasně najevo že takhle ne a mrzí mě pak hádka, ale takhle to dál nejde a nevím jak na to.
Omouvám se za román, ale potřebovala jsem se hrozně vykecat a případně si nechat poradit.
Jo taky mam vyhodit knížky, protože to píšou lidé jako Paroubková. No nevím, jestli Karp je Paroubková a ona ví všechno líp a jestli například knížka Něžná náruč rodičů je psána na koleni obyčejnou PA, která umí jen s novorozencema a kojencema nemá zkušenost. Takže knihy vyhodit. Poradíte mi, co byste dělali vy na mém místě? Už tam nechci ani jezdit na delší dobu než návštěvu.