Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Jak na tchána a tchyni?
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Anonymní
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
10.6.13 09:36
Na to je jediná rada. Běžte pryč a do svého. Bydlet pod jednou střechou s rodiči nedělá dobrotu skoro nikdy.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
10.6.13 09:38
@paola white Jak jsem psala, doma máme klid - o společné bydlení nejde, když nechceme, tak se nepotkáváme, máme vchody i vjezdy úplně zvlášť a ani zevnitř ta patra nejsou průchozí - jde o společné návštěvy a těm se nevyhneme ani když budeme bydlet jinde, to problém neřeší.
- Citovat
- Upravit
Anonymní
10.6.13 09:45
Nemá to řešení. Tchány prostě nepřinutíš, aby tě respektovali. Já jsem tu nedávno řešila něco podobného a řešení to má jediné - pokud neustále nerespektují tvoje rozhodnutí ohledně dětí - dítěte, omezit styk na minimum. Je prostě nepředěláš a ty se můžeš snažit, jak chceš. Jediná rada - nebojuj, jen plýtváš svojí energií. Respektuj je, že jsou takoví, jací jsou, pak nebudeš mít výčitky za to, že požaduješ, aby oni respektovali tebe. Fakt to jiné řešení nemá.
- Citovat
- Upravit
10.6.13 09:48
@Anonymní píše:
Jak jsem psala, doma máme klid - o společné bydlení nejde, když nechceme, tak se nepotkáváme, máme vchody i vjezdy úplně zvlášť a ani zevnitř ta patra nejsou průchozí - jde o společné návštěvy a těm se nevyhneme ani když budeme bydlet jinde, to problém neřeší.
pak už je jedná rada. nevídat se s nimi. já to mám s tchyní stejně. vídáme se jen společensky 2-3× do roka
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
10.6.13 09:53
Jde teda o návštěvy, chápu to dobře? No tak bych v případě, že začnou řvát, řekla, že si představuju mezi námi slušnou komunikaci bez křiku a pokud to nepůjde, odcházím. A pokud budou řvát dál, odejít. Příště zase, přespříště zase. Nečekej, že se to změní o 180 po prvním odchodu, ale po pěti deseti by se to mohlo pohnout. A když ne, aspoň to nebudeš poslouchat. Já takhle odnaučila své rodiče mluvit přede mnou o osobě, která celé rodině hodně ublížila a které se oni neustále zastávali. Odejít jsem musela jen třikrát, pak jim to došlo.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
10.6.13 10:23
Ahoj pokud se mohu přidat s názorem. Bydlet s kýmkoliv z rodiny nedělá dobrotu. Měla jsem to tak s bývalým a teda hlína. Už nikdy za mě. No ale to jsi vědět nechtěla. Jak ti radí holky. Omezit návštěvy na minimum. A když by se nechovali slušně tak bych tam chodila jen z povinnosti na narozky a vánoce a nazdat. Respektovat se musíte vzájemně jen z jedné strany to nemá smysl.
Zajímal by mě důvod proč tě nesnáší.
Pokud čekáte miminko buď připravená že pokud vám teď remcají do života do výchovy budou remcat 100%. Křičet bych na sebe rozhodně nenechala. A nechápu jak někdo starší může řvát na těhotnou.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
K-Black
10.6.13 10:32
To je prostě chyba bydlet ať už s rodiči nebo s tchány, nikdy to nebude dělat dobrotu. Já se svýma dětma nikdy bydlet nebudu, počítám že pár měsíců po dodělání školy jdou 
Ono je to těžké pro obě strany jak pro staré tak pro mladé. Staří mají něco zažito, nějaké zvyky a najednou jim to někdo naruší, mladí jsou zas hrozně chytří a rady nepotřebují 
Za celý svůj život, jsem poznala jen jednu rodinu kde to funguje, žití více generací v jednom domě, samozřejmě třenice byli a budou, ale jsou spokojení.
Mě to prostě přijde jako vyčůranost, od mladých 
hrnout na tcháňata, neustále nespokojenost, je to tu pomalu každý den, a přitom není nic jednodušího než se postavit na vlastní nohy, tu možnost má každý.
- Citovat
- Upravit
10.6.13 10:34
Nu, my také bydlíme v patře u manželových rodičů. S tchýni vycházím velmi dobře, ALE taky jsme ji museli „vychovat“. Po nastěhování si myslela, že bude k nám nahoru chodit třeba o půl deváté večer, ráno, když jsme si chtěli přispat, tak nejen že vlezla k nám do bytu, ale jště nám klepala na ložnici a když nás tedy vzbudila, tak ta důležitá věc byla jestli si dáme svačinu dneska u ní kolem 4 odpoledne, pořád nás zvala na svačinu, když jsme někam odjížděli, hned vylezla a vyptávala se kam jdem, kdy se vrátíme, s kým tam jdem (jako by nám bylo 13 let). Večer jsme se začali natvrdo zamykat (tím myslím celý byt), na mlácení do dveří jsme nereagovali, pak nás potkala třeba na chodbě a ptala se jak to, že jsme byli zamčeni, vymluvili jsme se na tchána (je problémový) a že si rádi o víkendu přispíme. Odjezdy jsme vyřešili tak, že když se začala vyptávat, manžel prohlásil, že až se vrátíme, tak se vrátíme. Že prostě rádi vyjíždíme bez konkrétních plánů, od toho je víkend. Na zahradě jsme na „jejich“ projektech nepracovali a docílili jsme toho, že se zrušilo „pole“, zůstal skleník se zeleninou a zeleninové záhony, slepice, husy na výkrm. V létě minimum práce (husy sežrané, slepice nejsou náročné), skleník je tchýnin svět a zeleninový záhon vždycky někdo zalije. Šlo to postupně, ale šlo to. Dneska s tchýni vycházím lépe než se svou vlastní matkou, rády si povykládáme, pomáháme si, hodně nám pomohla i s dcerou (taky zpočátku chodila často, ale na druhé straně jsem nekojila a hlídání mi bodlo). Jo, jasně, občas mi pije krev (její kočky všude po baráku) a je určitě jisté, že i já ji něčím nepříjdu vhod. Ale máme zcela oddělené bydlení (společná je jen chodba a schodiště) a často jedna o druhé ani nevíme. Tím jsem chtěla říct, že ještě není třeba házet flintu do žita, postupně se dá soužití upravit. S tchánem sice nevychází nikdo, ale naučila jsem se ho ignorovat a jde to. Naopak já postupem času a i tím, že jsem už starší, jsem také slevila ze svých manýrů (slepice jsem kdysi chtěla zlikvidovat, dneska k nim přibyli i husy a letos chci nechat chovný pár 
), chtěla bych pěstovat více zeleniny - ale jen tu, které se u nás daří. V tomto domě bylo zvykem trápit se se zeleninou, která tady prostě neroste (hnojit, okopávat, plét a úroda nakonce mizerná a taktéž kvalita - ztráta času a energie). Prostě lidi se mění, spoustu názorů jsem změnila, tchýně se nám neplete už vůbec do ničeho a spokojeně si rády na zahradě vypijem pivko a pokecáme. Jo, k výchově dítěte - musela bych se zbláznit řešit to. Někdy se divím a děkuji Bohu, že se dcera v tomhle domě dožila věku 8 let a nejblbější období je už za náma. Nakonec jsem to nastavila tak, že pravidla tchýně platí dole, tady nahoře platí moje pravidla. Dcera to poměrně brzy pochopila. Tady mi do šuplíků nesměla lozit, u tchýně měla dovoleno kramařit. Ale první stížnost tchýně, že dcera něco u ní vyvedla, jsem hned utla s tím, že byla u ní dole v jejich pravidlech (já jsem mnohem přísnější a nechtěla jsem říct naplno, že jak si vnučku dole rozmazlila, takovou jí má ), tak ať jí potřestá sama, že já u toho nebyla a nevím co tam má všechno dovolené nebo ne. Přeju ať se daří nastavit lepší pravidla soužití 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
10.6.13 11:40
@zuzameduza píše:
Ahoj pokud se mohu přidat s názorem. Bydlet s kýmkoliv z rodiny nedělá dobrotu. Měla jsem to tak s bývalým a teda hlína. Už nikdy za mě. No ale to jsi vědět nechtěla. Jak ti radí holky. Omezit návštěvy na minimum. A když by se nechovali slušně tak bych tam chodila jen z povinnosti na narozky a vánoce a nazdat. Respektovat se musíte vzájemně jen z jedné strany to nemá smysl.
Zajímal by mě důvod proč tě nesnáší.
Pokud čekáte miminko buď připravená že pokud vám teď remcají do života do výchovy budou remcat 100%. Křičet bych na sebe rozhodně nenechala. A nechápu jak někdo starší může řvát na těhotnou.
Důvod? Nejsem žádný kriminální živel. Jen mají pocit, že jim beru jejich nejmladšího syna (je mu 30)
- Citovat
- Upravit
Anonymní
10.6.13 11:42
@Jasněnkaa píše:
To je prostě chyba bydlet ať už s rodiči nebo s tchány, nikdy to nebude dělat dobrotu. Já se svýma dětma nikdy bydlet nebudu, počítám že pár měsíců po dodělání školy jdou
Ono je to těžké pro obě strany jak pro staré tak pro mladé. Staří mají něco zažito, nějaké zvyky a najednou jim to někdo naruší, mladí jsou zas hrozně chytří a rady nepotřebují
Za celý svůj život, jsem poznala jen jednu rodinu kde to funguje, žití více generací v jednom domě, samozřejmě třenice byli a budou, ale jsou spokojení.Mě to prostě přijde jako vyčůranost, od mladých
Nejde o naši vyčůranost, potřebují někoho, kdo se o ně postará, nejsou nejmladší a nejsou na tom dobře. A můj partner je v tom nechtěl nechat
- Citovat
- Upravit
Anonymní
K-Black
10.6.13 11:59
@Anonymní píše:
Nejde o naši vyčůranost, potřebují někoho, kdo se o ně postará, nejsou nejmladší a nejsou na tom dobře. A můj partner je v tom nechtěl nechat
nj, tak partner rozhodl, a tobě nezbývá nic jiného než mlčet. Víš co, oni jsou celý život na něco zvyklý a těžko se budou na stará kolena předělávat, já vím že to je těžký, chtěla jsi svou rodinu, domácnost, dělat si všechno po svém, ale to při společném bydlení nikdy nepůjde.
@Anonymní píše:
Důvod? Nejsem žádný kriminální živel. Jen mají pocit, že jim beru jejich nejmladšího syna (je mu 30)
moji tetě teď jedna taková vzala syna, je mu 37, takže chápu ale ta ho ještě odstěhovala do jiného města, je to půl hoďky autem, no co ti budu povídat, hrůza
- Citovat
- Upravit
Anonymní
10.6.13 12:13
@Jasněnkaa Právě proto jsem jim ho nechtěla,,brát´´ a souhlasila jsem s bydlením,, v jednom domě´´
- Citovat
- Upravit
Další témata z kategorie
Milování a syn
- 09.04.26
- Anonymní
Problémy v rodině
- 18.03.26
- Anonymní
Touha po holčičce a špatná zkušenost s muži
- 11.12.25
- Anonymní
Je to deprese? Co by pomohlo?
- 12.12.25
- Anonymní
Ahoj
Omlouvám se, že anonymně, nechci, aby někdo z blízkých věděl o mých problémech 
Holky, poraďte - vybudovali jsme si bydlení (patro) u partnerových rodičů, máme před svatbou - vše se zdá být růžové, až na…
Až na to, že mě jeho rodiče nesnáší, pořád se mě snaží vychovávat, absolutně nerespektují náš vlastní život a naše rozhodnutí. Pořád nám do všeho kecají stylem řvaní. Stejně si pak děláme vše podle sebe, ale už mě to psychicky unavuje.
Stále se snažím proti nim bojovat s úsměvem a klidem, ale někdy mám pocit, že už to nezvládnu a začnu na ně taky ječet. Partner stojí 100% za mnou, ale jim to nemá cenu říkat, protože oni prostě neposlouchají. Jde o to, že se bojím, až přijde miminko, které čekáme, že to bude zase nanovo, co se výchovy a péče o dítě týká. Samozřejmě to bude naše dítě a budeme se tak i chovat.
Nepotřebuji slyšet, že se od nich máme odstěhovat - když jsme doma, máme klid, jde o návštěvy u nich.
Spíš bych chtěla poradit, jestli jste některá něco takového prožívala, jak na ně - nechci po nich řvát ani jim dělat naschváli, chci to řešit v klidu. Ikdyž se nemilujeme, pořád jsou to partnerovi rodiče a určitý kousek úcty si zaslouží, ikdyž se podle toho nechovají