Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
Jak na výchovu u temperamentní, divoké dcery?
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Napsat příspěvek
Velikost písma:
30.5.16 13:52
@unuděná 
Teď s rybičkou si říkám, že uvidím, jestli to bude kapřík nebo štika!
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
30.5.16 13:54
Nečetla jsem celou diskuzi, ale moje dcera(2,5roku) je to samé, až na to že ještě moc nemluví, ale já si doted myslela, že je to normální 
Na prohlídku hradu bych jí v tomto věku nikdy nevzala, do restaurace taky nechodíme, protože vim, jak by to dopadlo. Podle mě na to mají nárok, jsou to ještě prckové.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
30.5.16 13:57
@nico2 Je ještě malá a rozhodně ne rozmazlená. Za sebe mohu doporučit knihu Tajemství výchovy šťastných dětí - hledej na netu. Myslím, že tam najdeš návod, jak tyto situace zvládat. Doporučuji to v každé podobné diskusi. Princip spočívá v tom, že dítě, když provádí něco nepřístojného, chodí i s rodičem do kouta. Kde se oba tak nějak uklidní a dítě (nerušeno okolními vlivy - proto kout, či stěna) má ideálně samo dojít k tomu, že se chovalo nevhodně. A do toho kouta už pak začne chodit i samo a rádo. To chození není za trest a nesmí to tak cítit.
Tj. pokud se dítě předvádí na prohlídce hradu (já bych teda s takhle malým dítětem nešla), tak ji vezmi, odveď ji stranou, trvej na setrvání tam a ideálně by sama měla dojít k tomu, že to co dělá, není hezké a nikomu se nelíbí a už vůbec ne tobě a proč a blablabla, prostě rozjímejte a rozhodně nedovol kout opustit, dokud se dítě zcela nezklidní a třeba neslíbí, že se tak již nebude chovat. A pokud to slíbí a začne znovu, tak znovu do kouta a znovu a znovu, až se dítě opravdu zklidní. Ono to ze začátku nebude tak jednoduché, ale když budeš důsledná, výsledky se dostaví poměrně brzy.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
30.5.16 13:57
@Petulka1234 To si rozhodně nevyčítej! Hlavně že došlo. Někomu by to nedošlo ani do důchodu! Taky jsem chyb udělala. Když si vzpomenu, jak mi na ni občas ujely nervy, brrrrrr! No jsem jen člověk. Stres, únava, hodně sama na vše doma…k tomu její temperament, tvrdohlavost…taky mě hodně situací mrzelo a ještě dnes mi to občas „ujede“, když nefunguje nic „po dobrém“. 
Ale je to opravdu výjmečné a i o takových věcech si pak povídáme. Že mě mrzí, že jsem křičela nebo plácla, že to není správné a že se mi to nepovedlo, i když jsem se zlobila, protože neposlouchala a že příště to zkusíme znovu a líp. A že ji miluji i když na ni někdy řičím, že ji pořád miluji.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
30.5.16 13:59
@LadyLada píše:
@nico2 Je ještě malá a rozhodně ne rozmazlená. Za sebe mohu doporučit knihu Tajemství výchovy šťastných dětí - hledej na netu. Myslím, že tam najdeš návod, jak tyto situace zvládat. Doporučuji to v každé podobné diskusi. Princip spočívá v tom, že dítě, když provádí něco nepřístojného, chodí i s rodičem do kouta. Kde se oba tak nějak uklidní a dítě (nerušeno okolními vlivy - proto kout, či stěna) má ideálně samo dojít k tomu, že se chovalo nevhodně. A do toho kouta už pak začne chodit i samo a rádo. To chození není za trest a nesmí to tak cítit.
Tj. pokud se dítě předvádí na prohlídce hradu (já bych teda s takhle malým dítětem nešla), tak ji vezmi, odveď ji stranou, trvej na setrvání tam a ideálně by sama měla dojít k tomu, že to co dělá, není hezké a nikomu se nelíbí a už vůbec ne tobě a proč a blablabla, prostě rozjímejte a rozhodně nedovol kout opustit, dokud se dítě zcela nezklidní a třeba neslíbí, že se tak již nebude chovat. A pokud to slíbí a začne znovu, tak znovu do kouta a znovu a znovu, až se dítě opravdu zklidní. Ono to ze začátku nebude tak jednoduché, ale když budeš důsledná, výsledky se dostaví poměrně brzy.
Knížku jsem nečetla, ale toto v podstatě dost často používám. Tak díky za tip, zkusím se podívat.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
30.5.16 14:09
Já už mám 4 a půl dceru.. Jako je to náročný.. předně, podřídit tomu život, žádné prohlídky hradu, ale prostě hřiště, být venku.. aby ona mohla řádit.. napomínat jen když hrozí smrt, jinak z tebe bude mít prdel(protože to člověk pak nedělá nic jinýho). Pokud se něčim zabaví rozhodně jí nerušit, nechat jí dělat si co potřebuje, i když se ti to nehodí. Vrátí se to.
Mojí dceru všechno rozptýlí, takže i když třeba spěcháme na autobus, dovolim jí šlápnout si do louže, protože to zabere míň času než snaha aby šla na autobus.
Dodržovat režim, tyhle děti to hoodně potřebují, říkat dopředu co po ní budeš chtít.
Hlavně teď až jí budou 3 ti nastane boj s pedagogickými pracovníky.
A prostě se na to vykašli, nenervuj se, přenáší se to na ní, a řikej si, že ve 20ti už se tak chovat nebude. Ber to jak to je, a každej ti může políbit..
U nás se to s věkem lepší, třeba už udělá i něco z modelíny, něco nakreslí, vydrží se koukat na kratší pohádku.
Jako pořád vůbec nechápu jak moje dítě bude jednou sedět ve škole.
Jo a nedávat sladký:)
Nevychovanej spratek bude prostě vždycky. řekni si, že každé dítě má něco, až to uvidíš ve školce, budeš ještě ráda, že máte jenom toto:) Bude hrát hlavní role v představeních, protože jí určitě bude bavit zpívat a tancovat a nehrozí, že začne brečet, protože se stydí. Naopak bude třeba působit sociálně vyspělá..
Určitě je dcera super a máš na co být hrdá.. Jde o to nenechat se společností semlít, pořád ti jí bude někdo kritizovat(báby v obchodě, matky na hřišti budou říkat no podívej se.. kohokoliv potkáš tak „To si s ní teda užijete“)
Jde jen o to srovnat si to sama v sobě, ono to pomůže i dceři. 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
30.5.16 14:22
@anupati Já třeba jsem vyrůstala bez lásky nevlastní mámy, takže vím co to je citové strádání a myslím si, že mě to určitě hodně poznamenalo, a proto jsem si slíbila, že až budu mít své děti, tak je budu ujišťovat o své bezpodmíněčné lásce k nim. Příklad: ráno když starší vypravuji do školy a už odchází, tak ji pohladím a řeknu ji, že ji mám moc ráda a že jsem ráda za to jaká je. (Samozřejmě, neříkám to pokaždé, jen když to cítím, tak to prostě řeknu nahlas).
Nechci aby v tomhle trpěla jako já, když jsem byla jako malá holčička, která se naplakala dosti do polštáře a neustále se ptala sama sebe proč mě máma nemá ráda a co udělat proto aby mě přijímala takovou jaká jsem…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
30.5.16 14:24
@ntkv Většinu co píšeš znám u nás taky a souhlasím s tím, co radíš, ale zase nemůžu říct, že by dcerka u ničeho nevydržela. Malování, pohádka, navlékání korálků, skládání… v pohodě, umí se sama zabavit docela dlouho. Není to už potom hyperaktivita, než temperament?
Do školky šla na dopoledne ve 2 letech a 2 měsících a v pohodě. Právě kvůli té samostatnosti nebyl problém. Říkaly mi učitelky, že vůbec nepoznají, že mají ve třídě dvouleťáka. Poslouchala tam jak hodinky, vše co řekly - to já bych doma říct rozhodně nemohla. U oběda pěkně sedí, nemá snahu odbíhat apod.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
30.5.16 14:24
@LadyLada Také jsem tuhle knížku nečetla, ale určitě ráda zkuknu Díky také za tip. Zrovna dnes jsem dočetla knihu koncept kontinua. Také dosti velké učení, díky za ně
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
30.5.16 14:30
@Petulka1234 Ano chápu, škoda, že si jakékoli dítě musí prožít takové citové strádání, jako ty. Jen si dej pozor, abys kvůli svým prožitkům si zase na místo normálních reakcí u derky nedosazovala svoje. Jestli chápeš, co tím myslím. Příliš se pak trýzníš jejími reakcemi. Maminku, která nezažila to, co ty, by to ani nenapadlo a pro dítě jsou běžné určité reakce a není zatím nic zásadního, prostě na nás zkouší A určitě je super říkat věci, když to člověk cítí, nahlas! 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
30.5.16 14:34
@Petulka1234 Mě úplně koncept kontinua nesedl. Co mě zaujalo byla knížka od Marie Montessori - Láska, úcta, hranice. A od Naomi Aldortové - Vychováváme děti a rosteme společně s nimi.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
30.5.16 14:38
@anupati Neboj, i v tom mě školí Vždy když ji začnu projevovat lásku nahlas, tak řekne: mami, já to vím, neříkej mi to pořád
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
30.5.16 14:39
@anupati Naomi Aldort jsem si poslechla v kombinaci s Jaroslavem Duškem, také jsem si z toho hodně věci vzala
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
30.5.16 14:44
@anupati píše:
@ntkv Většinu co píšeš znám u nás taky a souhlasím s tím, co radíš, ale zase nemůžu říct, že by dcerka u ničeho nevydržela. Malování, pohádka, navlékání korálků, skládání… v pohodě, umí se sama zabavit docela dlouho. Není to už potom hyperaktivita, než temperament?
Do školky šla na dopoledne ve 2 letech a 2 měsících a v pohodě. Právě kvůli té samostatnosti nebyl problém. Říkaly mi učitelky, že vůbec nepoznají, že mají ve třídě dvouleťáka. Poslouchala tam jak hodinky, vše co řekly - to já bych doma říct rozhodně nemohla. U oběda pěkně sedí, nemá snahu odbíhat apod.
Ona má hyperaktivitu, ale né tu diagnozu, ale v pravém slova smyslu:) Já s ní taky neměla problémy se školkou, až na někrerý učitelky. Jako je uplně samostatná, všechno si sama vyřídí, zeptá se..
Jako u nás je to drsný no, ona nic nedokončí, všechno jí vytrhne z činnosti.. ale jako to že jí někdo dá nálepku ADHD, tím jí/nám fakt nepomůžu. jako v kolektivu a pod vedením cizích funguje nejlíp, to je jasný:) Navíc ona je takovej středobod třídy ve školce, ona nevím jak ale dokáže ty děti spojit, i takové ty problémové, ať už jde o ty uťáplé nebo naopak rozjeté, ona každýho začlení.
Jak říkám, dcera fakt neni dítě co by sedělo na místě, nějaký korálky jsou jí dost šumák, teď se to lepší. Já to třeba vidim tak, že co dělají děti ve 3, ona dělá teď. Zajímavý na tom je, že třeba jemnou motoriku má fakt super, kreslí taky tak nějak přiměřeně, dokonce drží správně tužku.. i když tomu nevěnovala téměř žádnej čas. Ani ve školce nemaluje a nevyrábí.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Zkušenosti a hodnocení
Děti a otec bez zájmu o ně
- 07.06.26
- Anonymní
Strach z dětí u 2lete
- 18.05.26
- Anonymní
Synovo zhoršené chování ve školce
- 20.05.26
- Anonymní
