Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
@Laurren píše:
Podle mě vztah rodič-dítě rozhodně není srovnatelný se vztahy mezi dospělými. Kolega v práci nebo manžel se jistě např. nehoupe na záclonách, nemlátí lopatkou psa nebo nečmárá po zdech. Já si myslím, že dítě rovnocenným partnerem nemůže být už z principu, protože se teprve vyvíjí a učí. Nezná a nechápe co je např. slušnost, ohleduplnost, takt atd, jeho intelekt, empatie, sociální dovednosti se teprve vyvíjejí. Takže srovnávat třeba hádku mezi dospělými jednici s konflikty při výchově dítěte mi připadá zcestné. Pro bití nejsem, ale pro přehnanou demokracii také ne.
Dělají horší věci
A samozřejmě, kolegu nevezmeš a neodneseš jinam, dítě ano. Respektující výchova není o tom, že dítě nemá žádné hranice a rodič ho nijak nevede. Ale když není fyzické násilí přípustné mezi dospělými, proč by to mělo být ok mezi rodičem a dítěte? Fyzické násilí, nikoli výchova a vedení.
@Leňur nic tě nemusí mrzet, ano, nevýchova může být cestou, nicméně opravdu až u staršího dítěte
a taky jsem vůř´či ní trochu skeptická a jsou situace, kde by měla jít nevýchova stranou…razím zlatou střední cestu a selský rozum. Hranice jsou důležité, dávají dítěti pocit jistoty a řádu. ![]()
@neila Řeším to stejně - pokud je to v rámci možností bezpečné, nechám ji, ať si namele. Ale ona je nepoučitelná (rok a půl)
Kde hrozí nebezpečí, tak držím a nepustím, i kdyby se vzteky pominula. Přeci jen, ještě není schopná nést důsledky svého jednání až v takové míře. Ale to ani ti starší (pět a šest let). Zas tomu nejstaršímu už lze lecos vysvětlit, jen člověk potřebuje pádné argumenty - spustí to totiž smršť otázek. Když není čas, zavelím a vysvětluju později. Moje děti se tedy nevyhnou ani těm tělesným trestům, ale snažím se to fakt minimalizovat. Kdyby to bylo jen na mě, vyhnula bych se tomu úplně, ale na výchovu jsme dva, takže jsme prostě museli zvolit kompromis a oba trošku ustoupit ze svých představ (autoritativní kontra respektující). Ale jak jsem psala dřív - důležitá je fakt hlavně důslednost. Pokud je někdo autoritativní, trestá horem dolem, ale není důsledný, pak si může vychovávat, jak chce a k ničemu to nepovede, i kdyby to dítě řezal řemenem hlava nehlava (mám husinu, tfuj tajxl!).
Příspěvek upraven 08.01.16 v 13:16
@brko píše:
@neila ale to neni tim, ze by ta respektujici vychova nefungovala. Proste ty mamy si ji vylozily jinak a tim ji vlastne bohuzel docela ocernily, ac to zcela jiste nemely v umyslu.Pak prave ty druhe maminky-treba jako ty-,ktere si mysli, ze TOTO byla prave ta respektujici vychova, hlasaji do sveta, jak je ten rabr hroznej. Neni.
já netvrdím, že je to o (ne)výchově. Ta samotná přeci žádné dítě nevychová
To je o rodičích. A jestli někteří nezvládají něco, co by mělo fungovat, protože se toho striktně drží, pak ano, pochybuji o té metodě jako takové ![]()
@Laurren píše:
Podle mě vztah rodič-dítě rozhodně není srovnatelný se vztahy mezi dospělými. Kolega v práci nebo manžel se jistě např. nehoupe na záclonách, nemlátí lopatkou psa nebo nečmárá po zdech. Já si myslím, že dítě rovnocenným partnerem nemůže být už z principu, protože se teprve vyvíjí a učí. Nezná a nechápe co je např. slušnost, ohleduplnost, takt atd, jeho intelekt, empatie, sociální dovednosti se teprve vyvíjejí. Takže srovnávat třeba hádku mezi dospělými jednici s konflikty při výchově dítěte mi připadá zcestné. Pro bití nejsem, ale pro přehnanou demokracii také ne.
Vystihla jsi moje myšlenky. Moje 26 m dcerka dnes ztropila obří scénu v obchodě. Chtěla se chovat. Nejdřív jen vřeštěla jak pavián, já jsem nakupovala a snažila se ignorovat její řev k pohledy ostatních. Když si ale lehla na špinavou mokrou podlahu tak jsem prostě přiskočila, lupla jí dvě na zadek a rázem byl klid.Sice se mračila ale už ani necekla.Jak jinak jsem to měla řešit? Ona by se tam válela a vřískala tak dlouho, dokud by se nezeblila. Prostě to někdy jinak nejde.
@Amys píše:
@neila Řeším to stejně - pokud je to v rámci možností bezpečné, nechám ji, ať si namele. Ale ona je nepoučitelná (rok a půl)Kde hrozí nebezpečí, tak držím a nepustím, i kdyby se vzteky pominula. Přeci jen, ještě není schopná nést důsledky svého jednání až v takové míře. Ale to ani ti starší (pět a šest let). Zas tomu nejstaršímu už lze lecos vysvětlit, jen člověk potřebuje pádné argumenty - spustí to totiž smršť otázek. Když není čas, zavelím a vysvětluju později. Moje děti se tedy nevyhnou ani těm tělesným trestům, ale snažím se to fakt minimalizovat. Kdyby to bylo jen na mě, vyhnula bych se tomu úplně, ale na výchovu jsme dva, takže jsme prostě museli zvolit kompromis a oba trošku ustoupit ze svých představ (autoritativní kontra respektující). Ale jak jsem psala dřív - důležitá je fakt hlavně důslednost. Pokud je někdo autoritativní, trestá horem dolem, ale není důsledný, pak si může vychovávat, jak chce a k ničemu to nepovede, i kdyby to dítě řezal řemenem hlava nehlava (mám husinu, tfuj tajxl!).Příspěvek upraven 08.01.16 v 13:16
to s tebou naprosto souhlasím. A myslím si, že správná míra autority a respektu je ve výchově to nejlepší
No naše mládě má občas dost masochistické sklony, ale to bude tou absencí rozumu, prostě nezná důsledky… Někdy je zajímavé ho sledovat, někdy taky prostě musím řešit radikálněji, protože on to nemá jak pochopit
My máme teď doma i puberťandu, a to je teprve zkouška ![]()
@brko Pro mě je výchova buď za A - vychovávám s pravidly, za B - nevychovávám vůbec, život dítě naučí. Ať je výchova jaká chce - ať už s fyzickými tresty nebo bez, když jsou lidi slušní, sem tam udělají něco špatně, ale pochopí, proč se zlobíme, je to v pohodě.
Ovšem když děcko nechám a je mi jedno, co kde dělá, pak je to špatně.
Což samozřejmě základ je individualita dětí. Jednomu řekneš a poslechne. Druhé má z toho srandu. Já i ségra jsme byly vychovávaný stejně. Ségra byla ta hodná, co vždy poslechla. Já holt ne. Ale pořád vím, že jsem vychovaná slušně.
@pralinka2727 tak mohla jsi ji třeba vzít a odnést mimo pulbikum
. Ale to píšu hlavně proto, že u nás plácnutí při hysteráku vždy působí jako přilití oleje do ohně.
@Mufina píše:
@pralinka2727 tak mohla jsi ji třeba vzít a odnést mimo pulbikum. Ale to píšu hlavně proto, že u nás plácnutí při hysteráku vždy působí jako přilití oleje do ohně.
Já jsem zas v tomhle případě pro prevenci - mám ji někde „přikurtovanou“ (kočár, košík). Já svoje dítě vypustit v obchodě, tak už ho nikdy nenajdu. Má obrovský akční rádius.:lol:
@pralinka2727 výjezd do obchodu s mládětem se u nás děje buď jen za účasti 1./kočárku, 2./nákupního vozíku nebo 3./manžela
Bez těchto „doplňků“ je nákup předem odsouzen na neúspěch, takže se o to ani nepokouším. Je to prostě období, kdy vstřícné slovo a vysvětlení nestačí ![]()
@Leňur píše:
Ahoj maminky, potřebuji nutně radu. Mám 16m starou holčičku a mám problém. Spíše teda problém se sebou než s ní. Mou vizí je vůči ní uplatňovat partnerský výchovný přístup bez plácání a bez křiku. Všechny knížky založené na „nevýchově“ ale spíše dávají návody na to, jak vysvětlovat staršímu dítěti, které už rozumí a určité věci si uvědomuje. Ale jak vysvětlit takhle malému prckovi, že tohle se nedělá (nemůže seškrabávat omítku z domu, nemůže tahat psa za chlupy, nemůže kopat do mamky, nemůže vodu lít na zem apod.). Já ji to řeknu stokrát klidným hlasem, někdy to pomůže, ale někdy ne.. Byla jsem vychovávaná ručně stručně a když nejsem ve své kůži a malá se mi směje do obličeje a zkouší hranice, někdy nevydržím a přes veškeré mé ideály dostane plácanec. A pak mě to mrzí, protože vím, že tohle není cesta, kterou bych chtěla jít. Ale jak tedy říct, že tohle ne, jak to udělat, aby to pobrala a já se nezbláznila? předem děkuji za reakce..
ono je krásné vychovávat dítě bez ničeho, ale né vždy to jde.. rozlitou vodu a pod neřeším, ale když mě fakt do krve kousal, tak jsem ho jednou hryzla taky - vysvětlování ani nic nepomáhalo. Od té doby je třeba v tomto pokoj.. ale jako lítá mi pořád na gauč, na postel, taky netušim, jak mu vysvětlit, že to fakt ne.. tak do nekonečna omýlám ne a sundavám, sundavám a doufám, že jednou pochopí. Ono záleží na situaci - např toho psa bych řešila radikálně, aby to nevyřešil jednou ten pes ![]()
@Amys přikutovanou jsem musela mít tu první, ta byla divočák, to bych fakt nenakoupila. Syn je klidnější, takže chodil navolno (navíc bylo poměrně brzo mimino takže v kočárku nejezdil) a i když kliďas, tak ho občas něco popadlo a pak bylo nutné ho odvléct. Bylo to většinou při únavě. Nejmladší se sice začíná prosazovat, ale zatím je to spíš takové sluníčko takže se to zatím většinou obejde bez výraznějších scén (doufám, že to teď nezakřiknu) ![]()
@neila u nás u nejstarší nepomohl ani nákupní vozík, v sedátku seděla pikosekundu a v košíku neustále poskakovala a jakmile jsme zastavili tak přelízala ven
Nejlepší byla rada tchýně, že ji mám seřezat a už to dělat nebude. Řešila jsem to právě přikurtováním v kočárku tak, že se nemohla hýbat ![]()
@pralinka2727 píše:
Vystihla jsi moje myšlenky. Moje 26 m dcerka dnes ztropila obří scénu v obchodě. Chtěla se chovat. Nejdřív jen vřeštěla jak pavián, já jsem nakupovala a snažila se ignorovat její řev k pohledy ostatních. Když si ale lehla na špinavou mokrou podlahu tak jsem prostě přiskočila, lupla jí dvě na zadek a rázem byl klid.Sice se mračila ale už ani necekla.Jak jinak jsem to měla řešit? Ona by se tam válela a vřískala tak dlouho, dokud by se nezeblila. Prostě to někdy jinak nejde.
Vzala bych dite do naruci a odesla.
@Mufina Jeden z důvodů, proč jsme pořizovali tandemový kočárek - přikurtované dítě neleží na zemi a nekope vzteky nožičkama ![]()
@Amys píše:
Já jsem zas v tomhle případě pro prevenci - mám ji někde „přikurtovanou“ (kočár, košík). Já svoje dítě vypustit v obchodě, tak už ho nikdy nenajdu. Má obrovský akční rádius.:lol:
já mám štěstí, že dítě rádo nakupuje…má malý vozík a společně tam dáváme věci. Zatím to funguje ![]()