Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
Ahoj maminky, potřebuji nutně radu. Mám 16m starou holčičku a mám problém. Spíše teda problém se sebou než s ní. Mou vizí je vůči ní uplatňovat partnerský výchovný přístup bez plácání a bez křiku. Všechny knížky založené na „nevýchově“ ale spíše dávají návody na to, jak vysvětlovat staršímu dítěti, které už rozumí a určité věci si uvědomuje. Ale jak vysvětlit takhle malému prckovi, že tohle se nedělá (nemůže seškrabávat omítku z domu, nemůže tahat psa za chlupy, nemůže kopat do mamky, nemůže vodu lít na zem apod.). Já ji to řeknu stokrát klidným hlasem, někdy to pomůže, ale někdy ne.. Byla jsem vychovávaná ručně stručně a když nejsem ve své kůži a malá se mi směje do obličeje a zkouší hranice, někdy nevydržím a přes veškeré mé ideály dostane plácanec. A pak mě to mrzí, protože vím, že tohle není cesta, kterou bych chtěla jít. Ale jak tedy říct, že tohle ne, jak to udělat, aby to pobrala a já se nezbláznila? předem děkuji za reakce..
@Leňur Asi na to přesný návod není. Je to věk, kdy to začnou zkoušet. Nejdůležitější je vydržet a přežít. Oni to časem pochopí.
Z lehkého plesknutí po ruce taky ještě nikdo neumřel. ![]()
@Leňur Každý má jiný názor, ale u nás bylo většinou u malého dítěte plácnutí přes ruku. Plus samozřejmě vysvětlení, proč to nemůže dělat. Ono nejlepší je v mnoha případech ignorovat, děcka vidí, že nevidíš, tak je to přestane bavit, ale zrovna škrábání omítky nejde jen tak přehlížet, že.
No to sice neumřel, ale když plácnu já, plácne pak i ona a nebo bude plácat psa.. není to řešení, nechci aby to brala jako normální chování, že se plácat může, když něco není vpořádku. Jenže když se právě dostanu do úzkých, tak nějak „intuitivní reakce“ vyhraje nad tou rozumovou. Tak bych právě chtěla vědět, jak tomu předejít. Asi budu muset začít meditovat nebo tak něco ![]()
Taky malému občas plácnu. Nejsem zastánce „mlácení přes pusu atd“ ale když nejde jinak, přes ručku nebo na zadeček mu jednu šoupnu, není to ale nic hrozného. Když nefunguje stálé domlouvání, jinak to nevídím ![]()
Tak u nás to bylo jedno, protože měl srandu i z toho plácnutí. I dneska, když dostane na zadek, tak chodí po baráku, plácá se po zadku a směje se
A v 16 měsících jsme taky neměli šanci něco vysvětlit, takže opakovat, opakovat, časem na to přišel. Teď už chápe, i když nemluví, ale mám zkušenost, že když jsem mu to nezatrhla hned na začátku, tak už to šlo špatně.
Já ti nevím, v 16m nějaké sáhodlouhé vysvětlování je úplně na houby. Já mluvila jednoduše i na 4leťáka. Teď má 5 a už se s ním dá filozofovat. Ale moje nervy při vypravování do školky ![]()
Když dělalo malé dítě něco, co dělat nemělo, zvedla jsem prst, řekla ne a vrčela jsem.
A přes moje snahy, že nikdy na zadek nedostane, přesto několikrát dostal. No bouchli mě saze. Ale člověk ho nějak do té školky nakonec dokopat musel.
Teď ve vyhrocených situacích pomáhá počítat do tří. Ale taky strávil nějednu chvilku na záchodě, když vřeštěl a domáhal se svého. Ok, řvát můžeš, ale já to nemusím poslouchat.
Nevýchova je sice krásná, ale já jsem taky jenom člověk a mám svoje limity.
To plácnutí si hlavně odpusť. Pokuď jsi mu něco provedla s psychikou do budoucna, bude se pak muset odblokovat sám. To stejně neovlivníš. Někdy stačí jen blbá věta, i když dobře mířená.
Příspěvek upraven 08.01.16 v 11:09
@Veru-nka píše:
Taky malému občas plácnu. Nejsem zastánce „mlácení přes pusu atd“ ale když nejde jinak, přes ručku nebo na zadeček mu jednu šoupnu, není to ale nic hrozného. Když nefunguje stálé domlouvání, jinak to nevídím
Přesně tak, u nás je to taky krajní řešení. A když nic nepomůže a holka je protivná, nebo odmlouvá a chytne hysterák, prostě ji šoupnu za dveře a je. A je mi jedno, jak se na to kdo kouká. Pak přijde a je klid.
@Maty1989
No ignorovat může člověk dítě, který se předvádí nebo říká sprostý slova, ale ignorovat dítě, které něco ničí nebo ubližuje zvířeti není asi to pravě ořechové.
@Leňur
Rada těžká, potýkám se s tím doteď a to má syn 4 roky. Nechci v něm vychovávat to, že kdo je starší a větší může bít a ten druhý ne, ale občas to prostě ujede.
Mrňousovi bych se pokusila když tě chce bouchnout chytit ručku a říct ne ne ne, když tahá psa za chlupy, tak půjde za trest do ohrádky nebo zavřít psa jinam… Ale každá rada drahá.
@Leňur ahoj,jsem maminka uplatnujici rabr pristup, mam skoro stejne stare dite jako ty. ja myslim, ze prozatim je tech moznosti pramalo. ja osobne bud odnesu ten bezmozecek na nozickach
z mista cinu, nebo ji ukazu, jak spravne vec funguje, jak ma treba sahat na kocicku-ve vasem pripade na pejska.to dle toho, o jakou vec ci cinnost se jedna. Kdyz treba lezla do okna a lamala zaluzie, tak jsem misto ne, nesahej na to rekla- ty chces koukat ven? ok, udelam ti vyhled.
Zapomen na slova ne, nedelej, nesmis-tato slova v batolestine znamenaji hura, pridej, vic vic.
. Jinak jestli chces, tak je tu utajeny spolek Respektujeme v soukromi, tak se muzes pridat, tam ziskas mnoho rad. Tady ti spis budou tvrdit, ze to nemas hrotit a klidne sem tam placnout
.
Já nejsem taky zastánce fyzických trestů. Výjimkou je, když dítě něco udělá, co je extrémně nebezpečné pro něj nebo okolí. Takže když na moje dcera jednou nepočkala před přejezdem v necelých 2 letech a naschvál se tam rozběhla, tak dostala opravdu naplácáno řádně. Jinak dostane tak 3×/rok a to jen proto, že jsem nevyspalá za celou noc kvůli vstávání k mladšímu.
Plácání fakt nepomáhá, u nás přilívá olej do ohně. Zkus odvést pozornost na něco jiného nebo místo kopání do tvé noho nabídnout kopání do balónu. Lije vodu na zem? Tak ať jí lije, ale třeba z lavóru do kýble. Nech hodělat to co chce, ale tak, aby to bylo přijatelné pro tebe. A řekni co se nedělá, ale jak se to dělat může. A pořád dokola, za pár měsíců začneš sklízet ovoce.
Dcera třeba pak už začala reagovat na to, když jsem na ní zavolala bez zdrobněliny, to věděla, že už je za čárou.
@Janina81 Proto to píšu, že při ničení ignorovat nelze. Ale jinak to většinou funguje ![]()
Tak me se nevychova taky hrozne libi… ale je vzdy urcite obdobi, kdy dite chce vymezit hranice ve svuj prospech a tam se to (podle me) bez obcasneho placnuti neobejde… my ted zkousime system zakazu (dobrotu, pohadku apod.) a castecne to funguje, ale i tak musim obcas pristoupit k placnuti, kdyz uz je vymezovani hranic presprilis silne ze strany deti
Myslim, ze placnuti jim neublizi, ale ukaze jim, ze jsou hranice, pres ktere proste nejde… ![]()
@Leňur
nasi male je 14 mesicu-resim to sama-porad dokola vysvetluji-obcas vybouchnu a placnu…kdyz se mi to stane-tak se ji omluvim, ze me to mrzi, ze jsem ji nechtela placnout, ale ze uz me nastvala jak neposlouch a del dela to co nechci aby delala a ze se na ni nechci zlobit, ze chci na ni byt jen hodna-jestli to je spravne nevim-jestli me chape nevim take…
taky me vychovavali dost prisne-pasek a podobne, takze obcas to placnuti neudrzim, ale vestinou jen zvysim hlas-ikdyz to podle nevychovy asi take neni uplne dobre…kurz mam, ale jak na tyhle prcky stejne nevim-ale snazim se ![]()
uvidime co nekdo jeste napise-treba na to nekdo prisel
![]()
ona je vlastne strasne hodna-nezlobi-nejvetsi problem je kdyz si o de me neco pujci a nechce to vratit-ja ji treba mobil pujcim, ale kdyz chci volat, tak mam problem, no ![]()
Příspěvek upraven 08.01.16 v 11:19