Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Tak doufat a věřit můžeš každopádně. Dneska není nic neobvyklého mít děti třeba ve 40 letech.
A kde je problém? Kamarádka mojí mamy mela prvni dítě v padesati. Pry driv nenasla toho praveho. Tim nechci řict, že je to bežné. Ale do 40 mraky casu. Dala bych si limit třeba 36 a pak bych šla do dítěte případne sama bez chlapa, kdyby se žádný nenasel.
@palomadorantez 30 let není žádný zásadní věk, není důvod nevěřit, chlapa můžeš potkat za týden, za rok.. Já jsem druhé dítě porodila ve 38letech ![]()
jé, ty jsi mladá
, kamarádka po bezdětném manželství a rozvodu zůstala sama v 35 letech, do dvou let našla nový vztah…Letos má 43 roků a čeká s novým mužem třetí dítě.
Držím palce, ať najdeš toho pravého co nejdříve. Já se dočkala v 29ti, taky jsem se bála, že se mi sen nesplní. Aktivně jsem hledala na seznamkach, než jsem našla.
Určitě na tebe ten pravý čeká, i po třicítce můžeš někde vykopat poklad, který dosud všechny přehlížely
Můj brácha si našel stávající přítelkyni, když mu bylo třicet, ona je o necelé dva roky starší, jsou spolu v pohodě a symbioze zatím dva roky a mimčo snad taky bude, jen co zlepší svou bytovou situaci ![]()
@palomadorantez Promiň nedá mi to, ale „neztratit“. Jinak mám kolem sebe spoustu žen, které mají děti ve 40 letech. Neseď u pc a jdi mezi lidi. ![]()
Děláš jak kdyby ti bylo padesát. Chlapa jsem ulovila ve dvaatřiceti, bezdětnýho, velice slušně zajištěnýho, pohlednýho a šarmantního. Do čtyřicítky jsme s přehledem zvládli dvě děti. Vzchop se trochu! O ufňukaný chudinky nikdo nestojí! Chce to trochu temperamentu a radisti ze života!
U nás po mimoděložním těhotenství následoval za 3 měsíce rozchod. Brzo jsem natrefila na toho pravého
v 29ti letech. Před 31. narozeninami se narodil první syn. Jsme spolu už 8 let a neměnila bych.
@palomadorantez píše:
Ahoj holky potřebuji vaší podporu názor snad kousek naděje. Je mi 30 let jsem 3 roky po mimoděložním těhu od té doby i bez partnera žádné děti nemám a nevím zda mám ještě naději nebo mám doufat že snad jednou se můžu stát matkou… Vím že jsou případy kde se dlouhodobě páry snaží o početí a pak to nějakou cestou dopadne ale kdybych měla aspoň toho partnera a snažila se o otěhotnění už to by pro mě byla nějaká naděje ale takhle nevím zda má cenu ještě doufat a věřit… Děkuji za Vaše odpovědi
Hodně záleží na tom, jak brzy nebo pozdě máš geneticky daný přechod. Pokud brzy, tak si pořiď dítě sama bez partnera, pokud ho brzký v rodině nemáte, tak věřím, že dítě stihneš. Neházej flintu do žita, někoho někde určitě objevíš.