Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Jak nevyděsit partnera dotazem?
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Napsat příspěvek
Velikost písma:
25.9.19 13:54
My jsme děti řešili už od asi třetího rande a to nám bylo 17-18. Děti jsme měli mnohem později, druhé jsem rodila ve 30. Takže 5 let, zvlášť k vaší diagnóze je spíš pozdě než brzy.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
25.9.19 13:54
@Anonymní píše:
Krásný den přeji. Zajímal by mne spíše pohled plachých mužů, co se týče mého problému, ale vzhledem k tomu, že se na těchto stránkách pohybuje hlavně ženské pokolení, budu ráda i za jejich názory. Problém se má takto. Vzhledem ke své diagnóze nemohu mít děti přirozenou cestou. Partner o tom už od začátku ví. Za nedlouho oslavíme páté výročí vztahu, z toho rok společného bydlení bez jediné hádky a jediného problému. Ťuk ťuk na pracovní stůl, ale nejspíš nám to snad klape. Vím, že řešit otázku dětí po necelých 5 letech vztahu je nejspíš celkem brzo. Na mě by asi bylo, i když se svým partnerem bych se ničeho nebála, je to hodný a spolehlivý muž. Jenomže jsme poněkud v nestandartní situaci či jak bych to jinak nazvala. Před dvěma roky mi řekl doktor, že děti jedině s IVF a pokud možno do tří let a že ve 35 už bude dle mých výsledku AMH pozdě. Vše jsem tenkrát příteli vysvětlila a jemu by nevadila ani představa si děti adoptovat, v podstatě tu informaci sebral líp jak já. Ani mně by nevadila adopce, ale říkám si, že když už je tu možnost alespoň IVF a partner by to chtěl třeba zkusit, tak proč toho nevyužít. Bude mi už 33 a nejspíš už je teď pozdě, ale ráda bych se partnera zeptala, jestli by tu variantu nechtěl přeci jenom vyzkoušet a že jestli ano, tak už je čas. Pro mě za mě, já si klidně počkám na adopci, nemám s tím problém, ale zajímalo by mne, jak se k tomu momentálně staví partner. Dlouho jsme se o tom nebavili a já mám trochu obavy, abych pak nevypadala jako vysokotoňážní stíhačka, když se ho začnu ptát po 5 letech na děti. Zkrátka tak nějak, abych ho nevyděsila.
Ve 33 letech a po 5 letech vztahu fakt nikoho takovým dotazem vyděsit nemůžeš. Jestli má všech 5 pohoromadě, tak ví, že na děti máš nejvyšší čas. Jestli bude chtít „počkat“, nedávala bych mu dlouhou dobu na přemýšlení. Normálně se ho zeptej.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
25.9.19 13:56
Ja mam nízké AMH a mám obě děti přirozeně, takže snažit se můžete i normálně.
Jinak nechápu tyto dotazy. Jste spolu 5 let a ty se ho bojis zeptat nebo jak? normálně mu to řekni 
a je to
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
25.9.19 13:57
To je vtip, ne? Resit otazku deti po 5 letech vztahu, vasem veku a problemech s fertilitou se Ti zda brzo? Resili jste vubec nekdy neco? 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
25.9.19 13:57
Ve 33 letech na nic nečekat!!! Já s manželem jsme se pokoušeli přirozeně rok, ve 32 letech jsem šla do CARu, ve 34 letech první těhotenství, ale bohužel potrat, ve 35 letech syn, teď v 39 letech čekáme druhé, snad vše dobře dopadne. A to jsme oba naprosto zdraví a na příčinu neplodnosti se prakticky nepřišlo. Ono to často nefunguje tak, že zítra jdeme do CARu a za 9 měsíců máme mimčo doma.
- Citovat
- Upravit
Anonymní
25.9.19 14:08
@Osmdesátsedmička píše:
To vám to bez hádky vydrželo tak dlouho proto, že spolu nemluvíte a nic neřešíte, ne?
Mluvíme spolu a řekla bych, že je to první muž, se kterým se dá mluvit úplně o všem. Nehádáme se, asi je to divné, ale není to tím, že bychom spolu nic neřešili. Jsme oba celkem dost klidné bytosti a nemáme rádi hádky, většinou se na všem shodneme a když ne, tak umíme dělat kompromisy. Nemám strach se zeptat, spíš se ptám, jak opatrně mu to říct, abych nebyla za stíhačku, i když podle toho, co tu čtu, tak asi stíhačka nebudu.
- Citovat
- Upravit
25.9.19 14:24
@Veru1987 píše:
Po pěti letech je brzo řešit děti? to fakt?
Taky mě to šokovalo 
Ta dnešní doba je fakt zvrácená.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
25.9.19 14:48
Po pěti letech se nám to dítě narodila, a to už jsem za sebou měla jeden potrat. Já nevim, večer se manžela zeptám, jestli nejsu ultrastíhačka
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
25.9.19 14:53
@Lily Evans Tak to já jsem mega stíhačka, protože já to, že už chci děti, normálně oznámila mezi dveřmi když mě ráno hodil do práce. Večer se jenom ujistil jestli jsem to myslela vážně a nepřerušil 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
25.9.19 14:56
@Anonymní píše:
Krásný den přeji. Zajímal by mne spíše pohled plachých mužů, co se týče mého problému, ale vzhledem k tomu, že se na těchto stránkách pohybuje hlavně ženské pokolení, budu ráda i za jejich názory. Problém se má takto. Vzhledem ke své diagnóze nemohu mít děti přirozenou cestou. Partner o tom už od začátku ví. Za nedlouho oslavíme páté výročí vztahu, z toho rok společného bydlení bez jediné hádky a jediného problému. Ťuk ťuk na pracovní stůl, ale nejspíš nám to snad klape. Vím, že řešit otázku dětí po necelých 5 letech vztahu je nejspíš celkem brzo. Na mě by asi bylo, i když se svým partnerem bych se ničeho nebála, je to hodný a spolehlivý muž. Jenomže jsme poněkud v nestandartní situaci či jak bych to jinak nazvala. Před dvěma roky mi řekl doktor, že děti jedině s IVF a pokud možno do tří let a že ve 35 už bude dle mých výsledku AMH pozdě. Vše jsem tenkrát příteli vysvětlila a jemu by nevadila ani představa si děti adoptovat, v podstatě tu informaci sebral líp jak já. Ani mně by nevadila adopce, ale říkám si, že když už je tu možnost alespoň IVF a partner by to chtěl třeba zkusit, tak proč toho nevyužít. Bude mi už 33 a nejspíš už je teď pozdě, ale ráda bych se partnera zeptala, jestli by tu variantu nechtěl přeci jenom vyzkoušet a že jestli ano, tak už je čas. Pro mě za mě, já si klidně počkám na adopci, nemám s tím problém, ale zajímalo by mne, jak se k tomu momentálně staví partner. Dlouho jsme se o tom nebavili a já mám trochu obavy, abych pak nevypadala jako vysokotoňážní stíhačka, když se ho začnu ptát po 5 letech na děti. Zkrátka tak nějak, abych ho nevyděsila.
Ahoj,
myslím, že 5 let je dostatečně dlouhá doba. Také jsem po pěti letech měla takový pocit, že chci posunout vztah dál. Já jsem chtěla svatbu, muž nadhodil, že by raději dítě a tak bylo dítě
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
25.9.19 16:06
My si udelali dite mesic po seznameni, i kdyz neplanovane a porad milujeme sebe navzajem i naseho syna. Cimz chci rict - neni idealni doba, ani brzy ani pozde, proste pokud to tak citis, jdi do toho. Jako stihacka vypadat nebudes. Ja bych to resila klidne i po roce vztahu, pokud vis, ze toho muze chces jako otce svych deti, zadne “prilis brzy” neexistuje 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
25.9.19 16:15
Řeš to co nejdřív! Pět let je určitě dost, ženská v 33 letech těžko bude vypadat jako stíhačka, když začne plánovat rodinu v dlouhodobém vztahu. (My se shodli po roce a nešlo to, nakonec z toho byly skoro tři roky). A hlavně, když píšeš, že mezi sebou nemáte jediný problém, tak proč ten strach a diskuze tady na téma, jestli se ho ptát nebo ne. O tom bys neměla vůbec pochybovat, zeptej se ho, dej i nějaký termín. Neříkám ultimáta, to určitě ne. Ale aby to nebyl je souhlas do větru. Navrhni, že třeba do konce roku půjdete na první konzultaci na kliniku nebo nějak pozvola to začni plnit, ale vytrvale. Takto bude brzo pozdě. Vím, o čem mluvím…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
malay
25.9.19 16:24
Na nic se ho neptej a rovnou mu oznam, že už je čas. Důležité informace přece už dávno dostal.
- Citovat
- Upravit
25.9.19 17:15
Já jsem vybalila vždy téma dětí hned ze startu. Jednalo se o otázku informativního charakteru, jestli máme na tuto otázku stejný pohled. Za stíhačky nebudeš. Měla jsi to vybalit dávno. Pěkně se ho zeptej přímo, žádný omáčky kolem 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
25.9.19 17:29
@Anonymní píše:
Krásný den přeji. Zajímal by mne spíše pohled plachých mužů, co se týče mého problému, ale vzhledem k tomu, že se na těchto stránkách pohybuje hlavně ženské pokolení, budu ráda i za jejich názory. Problém se má takto. Vzhledem ke své diagnóze nemohu mít děti přirozenou cestou. Partner o tom už od začátku ví. Za nedlouho oslavíme páté výročí vztahu, z toho rok společného bydlení bez jediné hádky a jediného problému. Ťuk ťuk na pracovní stůl, ale nejspíš nám to snad klape. Vím, že řešit otázku dětí po necelých 5 letech vztahu je nejspíš celkem brzo. Na mě by asi bylo, i když se svým partnerem bych se ničeho nebála, je to hodný a spolehlivý muž. Jenomže jsme poněkud v nestandartní situaci či jak bych to jinak nazvala. Před dvěma roky mi řekl doktor, že děti jedině s IVF a pokud možno do tří let a že ve 35 už bude dle mých výsledku AMH pozdě. Vše jsem tenkrát příteli vysvětlila a jemu by nevadila ani představa si děti adoptovat, v podstatě tu informaci sebral líp jak já. Ani mně by nevadila adopce, ale říkám si, že když už je tu možnost alespoň IVF a partner by to chtěl třeba zkusit, tak proč toho nevyužít. Bude mi už 33 a nejspíš už je teď pozdě, ale ráda bych se partnera zeptala, jestli by tu variantu nechtěl přeci jenom vyzkoušet a že jestli ano, tak už je čas. Pro mě za mě, já si klidně počkám na adopci, nemám s tím problém, ale zajímalo by mne, jak se k tomu momentálně staví partner. Dlouho jsme se o tom nebavili a já mám trochu obavy, abych pak nevypadala jako vysokotoňážní stíhačka, když se ho začnu ptát po 5 letech na děti. Zkrátka tak nějak, abych ho nevyděsila.
Vůbec není brzy. Navíc vám není 25 a přítele už si se svými výsledky seznámila. Takže mu řekni že je čas a chťěla bys začít řešit děti. Ono to objednání, hormonální příprava není hned. A raky nevíš jestli se to uchytí. Jdi do toho. Dej vědět
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Milování a syn
- 09.04.26
- Anonymní
Problémy v rodině
- 18.03.26
- Anonymní
Touha po holčičce a špatná zkušenost s muži
- 11.12.25
- Anonymní
Je to deprese? Co by pomohlo?
- 12.12.25
- Anonymní
