Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Jak odejít od přítele s dětmi
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Anonymní
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
24.5.24 02:45
Ahoj, tak ja myslim, ze uz horsi to byt nemuze.Sama na deti uz jsi i tak, takze to zvladas uz sama ne? Jedina otazka je jestli to zvladnes financne. Jestli to je jen trosicku pujde, tak odejdi. Takhle se zit neda.
A uprimne si nemyslim, ze by se vas vztah zlepsil.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
24.5.24 04:34
Nereagujes přehnaně. Celou situaci vidíš naprosto střízlivě a realisticky. Sama jsi na děti už teď, a navíc tě nebude deptat tvůj partner, který příchod dětí absolutně nezvládl, což zhoršuje autistická dcera. Odchod je správné řešení.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
24.5.24 04:54
Pomáhala ti aspoň ta jeho rodina?
A stejně bych doporučovala odejít. Jak odejít by to mohly poradit někde v azyláku.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
24.5.24 05:51
Proč jsis s tím klukem delala děti? Mohla jsis mít úplně jiného zodpovědného, milující rodinu super kluka.
Teď jedině že by se našel kluk, bez děti, který přijme děti za svoje.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
24.5.24 06:01
Další z nekonečného příběhu „já jej změním nebo on se změní“. Hry hrál určitě i předtím a byl stejně nevyzrálý. Jen teďka po dětech se ti to ukazuje naplno.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
24.5.24 06:16
Opět „držhubu“ prsten v hlavní roli, ale skutek útěk. Nemohla ses na něj spolehnout už kdysi, a přesto s ním máš dvě děti. Ano, odejdi. Pokud máš kam.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
24.5.24 06:32
Odesla bych.
Pokud mas nejake vazby v Praze nebo jinem vetsim meste, kde bude sance najit skolku a jine zazemi pro dceru pkus vyhledove pracovni uplatneni pro tebe, smerovala bych tam. Treba ne hned, ale mapovat si prostor, kde mas sance fungovat sama s detmi.
Financne vas ted zajisti? Jeho rodina ti pomaha?
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
24.5.24 06:32
Už bych tam, nebyla. Takového chlapa bych hned kopla do prd..ele… Vím, že je to těžké, ze začátku vidět přes lásku a růžové brýle ty nedostatky. Už teď to zvládáš doma sama, jestli máš kam a víš, že to finančně i kdyby s odřenýma ušima zvládneš, tak běž.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
24.5.24 06:35
Jedno bych ještě pochopila ze zamilovanosti, ale proč proboha dvě 
vyhledej pomoc azylového domu a domluv se s nimi, hodně štěstí
- Citovat
- Upravit
24.5.24 06:35
Prijmout handicapovane dite je pro mnoho otcu problem. Casto je to rana jejich egu. Tenhle otec ale zrejme neni zraly ani na zdrave dite.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
24.5.24 06:45
Jste spolu 4 roky a mate 2 deti, takze to prvni dite bylo hned na zacatku vztahu. To jako proc? Poridila sis deti s nekym koho neznas a toto je vysledek. Ten chlap je evidentne naprosto nezraly na deti a to uz jsi musela videt u prvniho ditete a stejne si poridis druhe? O prvni dite se nestaral a sup hned druhe. Kde je nejaky rozum, kde je tvoje odpovednost? Resis, ze v tom meste neni pro tebe pracovni prilezitost, ale ty mas stejne rocni dite a starsi dite autistku. Ty stejne nebudes mit moznost v nejblizsi dobe pracovat. Mas tedy vlastni byt a uspory, ze kterych muzes zit? Vybehany prispevek na peci pro starsi dceru? Rodina ti muze hlidat a ty muzes do prace? Nebo muzes jit bydlet k rodine? Zvaz sve moznosti.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Thalyssa
24.5.24 06:55
@Lenka0505 já si také myslím, že ten vztah už se nezlepší. Nehledě na to, že náš sexuální život už je taky v troskách. Nemám problém s tím, mu dát pusu, obejmout ho, ale když má dojít na něco víc, tak mám v sobě blok, a musím se do toho nutit. Takhle se rozhodně žít do konce života nedá. Jen teď řeším to dilema skrz děti. Nechci trhat rodinu, protože sama jsem nevyrůstala v úplné, ale moje psychika už začíná být hodně špatná a bojím se, že to bude akorát ještě horší…
@Giovanna1 děkuji moc za názor. 
bohužel po její diagnostice autismu už jsem doma nejednou slyšela, že proč si ty děti dělal a čím ho kdo trestá, atp. Je to smutné, a dost to bolí slyšet, když ty děti ve finále chtěl i on sám.
@vendulaaa jeho rodina je pro mě největší oporou. Bez nich bych už asi skončila někde na psychiatrii. Navíc stojí na mé straně. Jeho táta o něm sám říká, že je to sobec, apod., ale udělal by pro něho vždycky první poslední. To samé jeho máma, s kterou mám skvěle vztahy. Oba jako prarodiče pro vnoučata dýchají a udělali by pro ně všechno. Vím, že kdybych odešla, tak bych se na ně mohla spolehnout, a pomohli by mi.
@LubošJHV Proč jsem si s ním dělala děti? Protože mi tvrdil, že je sám chce, a že se na roli otce strašně těší. A že až se děti narodí, tak slíbí co řekl, a to, že nebude tak hrát. Ano, věřila jsem tomu, i když teď vidím, že jsem byla akorát naivní, ne-li i hloupá. Měnit jsem ho nechtěla, zkrátka jsem doufala/věřila, že se bude chovat tak, jak řekl. Za to on chce stále měnit mě, a to do podoby “puťky”, která nikam nebude bez něho chodit/jezdit, a která bude nejlépe jen sedět doma a starat se o děti. Když není v tomto směru po jeho, tak vždycky nafoukne hubu, a mám od něho akorát vyčítavé pohledy.
@Cenarius ano, hrál i předtím, ale jak jsem psala už o kousek výše, sám ty děti chtěl, a na roli otce se těšil. Nevím, co si představoval, ale nejspíše realita neodpovídá jeho představám o rodičovství, a proto je teď akorát nasranej.
@truelly to je právě ono. Když jsme děti neměli, spolehnout jsem se na něho mohla. Vždycky se dokázal postarat a dával mi lásku najevo. Až po příchodu dětí, se to vše změnilo.
- Citovat
- Upravit
Další témata z kategorie
Milování a syn
- 09.04.26
- Anonymní
Problémy v rodině
- 18.03.26
- Anonymní
Touha po holčičce a špatná zkušenost s muži
- 11.12.25
- Anonymní
Je to deprese? Co by pomohlo?
- 12.12.25
- Anonymní
Ahoj holky, potřebuji poradit. Jsem dost v těžké situaci, kdy nevím, jak postupovat dál a ráda bych znala vaše názory, co by jste dělaly vy na mém místě. Žijeme spolu s přítelem 4 roky, jsme zasnoubení, máme spolu dvě malé děti. Poznali jsme se v Praze, kde jsem měla práci, kamarádky, a celkově svůj život, který jsem měla ráda. Kvůli zamilovanosti jsem se s ním ale odstěhovala do jeho rodného města, a trpím. Není tady pro mě uplatnění co se týče mého pracovního oboru, nemám tady nikoho, krom jeho a jeho rodiny (která je mi díky bohu oporou, jelikož svoji rodinu nemám). Po otěhotnění s druhým dítětem to jde s našim vztahem z kopce. On je ten typ, který by nejradši seděl jen doma, a od rána do večera trávil čas na počítači hraním her a voláním si s kamarády. Péče o děti je víceméně na mě. Když ho poprosím, aby se jim věnoval, tak to dokáže tak maximálně na půl hodiny a tím to hasne. Před měsícem byl naší starší dceři diagnostikován autismus, a on se s tím absolutně nedokáže smířit. Momentálně procházíme stádiem, kdy malá z ničeho nic začne hystericky řvát a neuklidní ji absolutně nic. A on na to reaguje tak, že mlátí do stolu v nervech, nadává apod., a tím akorát přivádí mě do stresu, a musím ještě uklidňovat jeho. Pořád je na ní nepříjemný, i když jsem ho už kolikrát upozorňovala, že k ní musí změnit přístup, a být na ní jemnější. Na našeho syna (kterej byl jeho vytouženej), tak tomu pomalu ani nevěnuje ráno když vstane pohled. Za celou dobu co jsou děti na světě nevzal ani jednoho z nich ven na procházku (i když se dušoval, že to klidně udělá, abych si já mohla odpočinout nebo si poklidit). Když ho s tím konfrontuju, vždycky má milion výmluv, proč to zrovna nejde. Není to zlý člověk, ale pro děti je zcela nevyzrálý, a myslí si, že on nemusí nic, jen chodit do práce a všechno okolo se vždycky nějak zařídí/vyřeší. Já za celou dobu neměla ještě ani jeden den bez dětí. Když jedu jen do obchodu tady ve městě (max hodina), tak mám hovory kdy už přijedu, že on to doma nezvládá, a když už teda nevolá, tak pak přijedu domů, a je tu atmosféra, že musím uklidňovat děti i jeho. Teď nedávno přišel s tím, že mu musím pokaždé hlásit, když budu chtít někam jet, jinak je schopný mi vzít i klíče od auta. Celou dobu se to snažím kvůli dětem vydržet, a pořád doufám, že se něco změní. Vždycky když jsme ho napomenula, že takhle to teda nepůjde, že nechci aby naše děti vyrůstali v rodině, kde je jejich otec na ně jen nepříjemný, tak zpytoval svědomí, ale do týdne to bylo zase ve starých kolejích. A teď přišla poslední kapka v podobě, kdy jsem zjistila, že si domlouval přespání v “jedné posteli” a se skleničkou něčeho dobrého u jeho “nejlepší kamarádky z dětství”, s kterou údajně nic nikdy neměl. (Ano, vlezla jsem mu do mobilu, jelikož jsem měla blbé tušení, a moc dobře vím, že by se mi sám od sebe nezmínil, jelikož něco podobného udělal v minulosti už 2×). A domlouval si to v době, kdy toho měl v práci hodně, já se mu snažila ve všem vyjít vstříc, aby to měl doma co nejjednodušší, aby ho děti “neotravovali” a on mohl mít doma klid. Dokonce jsem musela psát jeho kamarádům, kteří mě uháněli, jestli je v pořádku, že s nima nekomunikuje a nebo je na ně nepříjemný (byl takový i na nás doma). A tohle už pro mě je poslední kapka, kdy chci odejít, ale strašně se bojím, abych to zvládla. Jak jsem psala, dcera je autistka, a i když je dost samostatná a nevyhledává moc kontakt, musím stále kolem ní být, a našemu nejmladšímu je rok, a je na mě šíleně fixovaný, že nemůžu odejít ani za roh aby nekřičel. Ocenila bych názory ostatních, co si o tom myslí. Jestli třeba jen přehnaně nereaguji. Popřípadě jak ostatní zvládali odchod od partnera s malými dětmi? Moc vám děkuji za odpovědi.