Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Jak ovládat emoce. Víkendy u rodičů.
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Anonymní
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
31.10.22 09:55
Občas to tak taky mám. Někam se těším, že konečně vypnu a ono se to nekoná. Takové to, že se těšíš na ten odpočinek u rodičů, kde je ti fajn. Ale mamka začne, že to a tamto děláš špatně, protože ona to dělá jinak.
Chceš jim pomoct tak celý den makáš a něco děláš a nedostaví se ten odpočinek na který ses těšila. Do toho někdo něco prohodí. Třeba nevinně a už to jede. 
Co s tím nevím, ale pokud se z toho stává pravidlo, tak bych zvážila další víkend, který bude fakt pro tebe.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
31.10.22 09:57
Zakladatelko, máš občas nějaký čas a možnost být úplně sama? Co třeba, kdybyste jeli k rodičům každý v jiný den, třeba partner v sobotu a ty v neděli, abys měla jeden den úplně pro sebe? Nebo dlouhou procházku / dlouhý běh, pokud ráda běháš? Možná by takový oddech od lidí pomohl s tou „tolerancí“ nebo jak to říct 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
31.10.22 10:07
Berete i názor chlapa? Já bych si zkusil napočítat do 10, když cítíte, že vás něco irituje. Možná byste mohla dát konkrétní příklady, o jaké situace se jedná.
Pak by mě zajímalo, jak dlouho s přítelem bydlíte. Pokud půl roku, přijde mi to jako moc krátká doba na to, abyste si odvykla fungovat s rodiči. Kdybyste s nimi měla být třeba měsíc v kuse, vaše stavy bych pochopil. Ale pokud se cítíte v nepohodě už během víkendu, je to přinejmenším zvláštní. Pokud už jste během studia jezdila za rodiči né moc často, nyní bydlíte s přítelem, je prostě možné, že jste si odvykla rytmu, shonu, možná trochu i blázinci v 2kk. Už vám to nesvědčí, už jste jinde.
Udělal bych pokus - prodloužil intervaly návštěv na tři týdny až měsíc a zkusil za vašimi rodiči jezdit i s přítelem. A sledoval samu sebe - je to lepší, nebo horší? Rodina má člověka nabíjet, nikoliv vyčerpávat.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
31.10.22 10:24
Dokážeš určit, co tě štve? Něco konkrétního?
Jinak souhlas s @Ploskutáček i s @KeckaJ
Pokud ti to nevyhovuje, jezdi méně často, případně tam nejezdi na celý víkend. Kdy máš pak čas si odfrknout?
Já trávit takhle u někoho každý druhý víkend, a ještě k tomu celý, budu taky nevrlá…Aspoň jednou za týden se chci v klidu vyspat, zkouknout půldne nějakej seriál, obarvit si vlasy/upravit nehty/kosmetiku/něco cokoliv, né bejt pořád ve střehu.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
31.10.22 10:25
Zkusila jsi jeden ten návštěvní víkend vynechat? Zůstat sama v bytě, kde bydlíš s partnerem, a jet k vašim až po měsíci? Udělat si prostě jeden víkend jen sama pro sebe - bez partnera, bez rodičů. Třeba se pak na ten další budeš víc těšit a proběhne to víc v pohodě.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
31.10.22 10:40
Mrkni se jak funguje všímavost/mindfullnes a začni to zkoušet.
Inspiruj se třeba v téhle knize - tím že se budeš učit být laskavá vúči sobě samotné, tak pak budeš smířilvější i s ostatními, zejména těmi co tě mají normálně rádi, ale holt jsou taky jen lidi.
https://www.grada.cz/…-sobe-10465/
Jsi v docela náročené situaci, přechodu z role dcery závislé na rodičík k dospělé ženě která k nim přistuje jinak. Nepožaduj od sebe že to bude snadné, rychlé a bez emocí.
Jinak bych se tedy domluvila s rodiči, že tam budeš jezdit jednou za měsíc a ten druhý víkend, kdy je partner u rodičů budeš sama doma a prostě si užiješ, že po tobě nikdo nic nechce, nic se od tebe neočekává a můžeš dělat úplně co chceš. Takových víkendů v životě nebudeš mít moc, jestli založíte rodinu, tak o ně prakticky příjdeš úplně.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
31.10.22 10:46
Taky bych doporučovala zvětšit vzdálenost. Přeci jen několik dospělých lidí ve 2+kk, to chce toleranci a sebezapření. Jakmile si člověk zvykne na svoje soukromí a pohodlí a hlavně na možnost si někam zalézt (což předpokládám, že u rodičů nelze), když je unaven a nenaladěn, těžko si odvyká.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
31.10.22 10:58
@Ou píše:
Takových víkendů v životě nebudeš mít moc, jestli založíte rodinu, tak o ně prakticky příjdeš úplně.
I když máš pravdu, tak tohle psát je docela kacířský a pesimistický. Obzvláště na Emiminu. Děti jsou radost přece. Takhle to vyzní, že žaložením rodiny končí život, už žádná romantika, víkendy ve dvou. Být mi 20, asi by mě to vyděsilo. Ale máš pravdu, né že ne, jen jsi to napsala trochu drsně 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
31.10.22 11:03
@Ploskutáček píše:
I když máš pravdu, tak tohle psát je docela kacířský a pesimistický. Obzvláště na Emiminu. Děti jsou radost přece. Takhle to vyzní, že žaložením rodiny končí život, už žádná romantika, víkendy ve dvou. Být mi 20, asi by mě to vyděsilo. Ale máš pravdu, né že ne, jen jsi to napsala trochu drsně
To je tvoje čtení. 
Pořízením dětí se život změní, mimo jiné že prostě člověk má daleko méně času pro sebe samotného. Pravda - až pak děti chtějí být samostatné, tak zase spousta lidí má problém s tím, že toho času je najednou moc a oni ho sami se sebou neumí trávit.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
31.10.22 11:17
@Ploskutáček píše:
I když máš pravdu, tak tohle psát je docela kacířský a pesimistický. Obzvláště na Emiminu. Děti jsou radost přece. Takhle to vyzní, že žaložením rodiny končí život, už žádná romantika, víkendy ve dvou. Být mi 20, asi by mě to vyděsilo. Ale máš pravdu, né že ne, jen jsi to napsala trochu drsně
Deti jsou radost, ale volne vikendy jen pro sebe proste z vetsiny konci. Tak to je, nic nez realita.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
31.10.22 11:22
Já jsem obecně i ráda sama, takže bych rozhodně každý druhý víkend na celý víkend nejezdila do plného kvartýru 2kk, to by mi hráblo.. prostě bych se k tomu nenutila a frekvenci snížila… člověk si někdy má odfrknout a dáchnout volně, klidně úplně sám s knížkou nebo u Netflixu, doporučuju 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
31.10.22 11:36
@Anonymní píše:
Hezké ráno,mám takový specifický problém. Čerstvě jsem dokončila školu a už nějaký čas bydlím s partnerem ve vlastním bytě. Jednou za 2 týdny dodržujeme to, že jezdíme k rodičům na víkendy (každý ke svým) - on tam pomáhá rodině s barákem a já jezdím pomáhat prarodičům. S partnerem spolu i pracujeme a trávíme volný čas, takže takové „oddychy se hodí“.
Problém je v tom, že když je pracovní týden, shon, tak se strašně těším domů k našim, na venkov, až si odpočinu. Když tam ale dojedu, často se mi stává, že jsem tam z toho na nervy - už jsem si navykla na nějaký řád a možná i klid a najednou se vracím do 2kk mezi celou rodinu + do jiného životního stylu, a najednou tam je toho na mě vždy moc a často jsem na ně pak protivná a nevrhlá, což mě zpětně hrozně mrzí, ale v tu chvíli to nejde zastavit. Přitom mě tam je obecně fajn.Tuším, že problém není u nich, ale u mě - vždy se na něco těším (víkend u našich-kino-dovolená), a když se to děje, nějak si toho neumím dostatečně vážit a často jsem protivná i sama sobě. Léčila jsem se tedy nějakou dobu s úzkostmi, ale nevím, zda to může souviset.
Nemáte s něčím takovým zkušenost? Případně, jak ovlivnit své emoce?
Střídej to s víkendem, kdy budeš mít čas jen sama pro sebe. Jestli docházíš na psychoterapii, zmiň se tam.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
31.10.22 17:35
Myslím, že bys měla vypnout. Bez partnera, bez rodiny, prostě víkend pro sebe. Není tvou povinností neustále někam pendlovat, něco pomáhat a řešit. Prostě vypni. Dejchej. Veget. Celý tvůj příspěvek je takový lehce vyhysterizovaný, myslím, že potřebuješ oddych.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Milování a syn
- 09.04.26
- Anonymní
Problémy v rodině
- 18.03.26
- Anonymní
Touha po holčičce a špatná zkušenost s muži
- 11.12.25
- Anonymní
Je to deprese? Co by pomohlo?
- 12.12.25
- Anonymní
Hezké ráno,
mám takový specifický problém. Čerstvě jsem dokončila školu a už nějaký čas bydlím s partnerem ve vlastním bytě. Jednou za 2 týdny dodržujeme to, že jezdíme k rodičům na víkendy (každý ke svým) - on tam pomáhá rodině s barákem a já jezdím pomáhat prarodičům. S partnerem spolu i pracujeme a trávíme volný čas, takže takové „oddychy se hodí“.
Problém je v tom, že když je pracovní týden, shon, tak se strašně těším domů k našim, na venkov, až si odpočinu. Když tam ale dojedu, často se mi stává, že jsem tam z toho na nervy - už jsem si navykla na nějaký řád a možná i klid a najednou se vracím do 2kk mezi celou rodinu + do jiného životního stylu, a najednou tam je toho na mě vždy moc a často jsem na ně pak protivná a nevrhlá, což mě zpětně hrozně mrzí, ale v tu chvíli to nejde zastavit. Přitom mě tam je obecně fajn.
Tuším, že problém není u nich, ale u mě - vždy se na něco těším (víkend u našich-kino-dovolená), a když se to děje, nějak si toho neumím dostatečně vážit a často jsem protivná i sama sobě. Léčila jsem se tedy nějakou dobu s úzkostmi, ale nevím, zda to může souviset.
Nemáte s něčím takovým zkušenost? Případně, jak ovlivnit své emoce?