Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Jak přestat být nejlepší ?
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Anonymní
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
14.6.19 18:59
Perfekcionismus je snaha vyhnout se úzkosti a odmítnutí. Většinou má prameny v ne úplně šťastně zvolených výchovných metodách když byl člověk dítě.
To co potřebuješ se sebepřijetí a smíření se s vlastními chybami. Sebevědomí a sebejistota, že se nerozpadneš při chybě, že chyby jsou příležitost k růstu.
Nejjednodušší je vstoupit do psychoterapie - hlasuju za psychoterapeuta muže - terapeuté připomínají rodiče a hodí se začínat s tím pohlavím, které má ten rodič, s nímž se vztah méně bolestný.
To že si neuděláš jednou týdně čas na psychoterapii je ale dost hloupá výmluva. Pokud si nejsi schopná udělat čas na péči o sebe, tak tě pak k tomu donutí buď defintiviní psychické zhroucení a nebo nemoc. Navíc teda přístup - nesmí o tom nidko vědět, že mám chybu, nesmím o tom nikomu říct je patologický mechanismus, kterým se ten perfekcionismus drží u moci a ničí ti život.
To první s čím se musíš smířit, že perfekcionismus není tvoje ochrana, tvoje podstata - je to nádor, který vybujel ze strachu, co do tebe jako do malé zaseli a teď ti ničí život. Čím méně ho budeš poslouchat, tím spokojenější budeš. Lže ti, krade ti spokojenost, krade ti lásku.
Než se k psychoterapii odhodláš, tak začni holt s knížkama (překvapivě zabere čtení víc času, než hodina terapie týdně, že…)
https://www.kosmas.cz/…-dost-dobra/
https://www.kosmas.cz/…mena-stesti/
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
14.6.19 19:02
Nesnaz se byt dokonala pro sebe, ani pro druhe, nebo jednou skoncis jako ja.
A pak ti bude lito, ze jsi tolik let promrhala honbou za necim, co dohnat nejde.
Snaz se byt dobra, ale jen tak, aby ti to nebralo radost.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
14.6.19 19:27
Přečtením knihy se jen málokdo změní. Psycholog je nejlepší východisko. Nenalhávej sama sobě, že na to nemáš čas. Přijde chvíle, kdy nebudeš nejlepší a pošle tě to do háje. Nejde ovlivnit úspěchy ve všem a stále. Je potřeba se na to připravit.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
14.6.19 20:12
Ty jsi celá já tak před 10 a více lety.. vlivem událostí, nešťastných, co se mi staly, jsem se dostala do situace, kdy už být nejlepší nebylo technicky možné. Následovalo zhroucení z té frustrace a následné přehodnocení vztahů s matkou. Měla jsem, ještě podotýkám, ošklivé dětství, násilí, alkohol a tak. Dneska jsem v pohodě jak nikdy a matka ne.. 
Ale musela jsem si značně překopat osobní nastavení, přeju úspěch ostatním, spokojim se s málem, ne, že bych rezignovala, ale už to tam prostě není, ta touha být nejlepší. Hurá. Ovšem bez psychologa bych to nedala. Myslím však, že kdyby se mi nestala v životě jedna náhodná tragická událost, možná bych byla dneska ta stejná kráva, co předtím. 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
14.6.19 20:30
@Čičorečka přečtením adekvátní self-help knihy se člověk přestane bát psychoterapie…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
14.6.19 20:40
Já ti poradím, prostě se na to vykašli. Nejtěžší je překonat to vnitřní nutkání mít vše tip ťop. A způsobila to výchova mých rodičů, kterým nebylo nikdy nic dobré. Když jsem měla vyznamenání, ptali se proč nemám samé jedničky. A tak podobně. Jediný okamžik, kdy jsem si stoprocentně jistá, že na mě byli opravdu hrdí je promoce. Musíš si to vyřešit sama v sobě a toho psychologa bych nezavrhovala. Stejně časem zjistíš, že prostě nejde být ve všem perfektní. 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
15.6.19 01:24
Zaučuji kolegyni, ale vše si raději udělám sama, protože ona to neumí… Zamysli se i nad tím, jak musíš působit na okolí. Možná máš pocit, že jsi dokonalá, ale přitom zcela nesnesitelná… Neocenilo by okolí spíše milou příjemnou holku, než děvče posedlé vlastním pocitem výjimečnosti?
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
15.6.19 08:30
@LadyLada já vím už se ke mně doneslo že jsem na pár facek. Asi by mi i psycholog pomohl (zda-li znáte někdo dobrého Ostrava, Opava tak napište )
Jenže já mám dni kdy se utapím v depkách že se mi nic nedaří, nic není dokonalé. V tu chvíli bych šla k psychologovi nejradši hned.
A pak přijdou dni kdy jsem v pohodě a říkám si že já psychologa nepotřebuji. Už mě i napadlo že kdyby přišlo celkové vyčerpání že by to bylo nejlepší. Že v nemocnici by se semnou nikdo nebavil a k psychologovi bych jít nemusela.
Je to děs, ale já si fakt přijdu jak v bludném kruhu které nemá vychodisko…
- Citovat
- Upravit
26.5.20 19:53
Nejsi v tom sama. Možná mám trochu jiný “problém”. Mám nutkání vždy to všem natřít a je mi jedno jestli je to moje matka nebo cizí člověk. Vždy jsem bývala oblíbená, a vždy se mi vše dařilo. Na co sáhnu se povede. Nejde to vyhnat z hlavy, musím byt proste lepší. Možná je to tím, že proste Toužim po uznání, po tom, aby mě někdo pochválil. Těžko říct. Možná je to proto, že jsem vyrůstala s otcem a ten byl vždy přísný a nikdy mě nepochválil. Teď už je to jiné, je na mě pyšný, ale i tak ta nutkání pořád mám. Chci mít nejlepší domácnost, děti, účes, proste co tě napadne.. nejhorší je, že se bojím toho abych to nepřenesla na děti.. K psychologovi také nechci, styděla bych se, že někdo, kdo je tak “dokonalý” má nějaký problém. Hlavně bych to nedokázala asi vysvětlit ani manželovi.. Nemyslím si teda, že bych byla dokonalá, mám spoustu chyb, ale byt nejlepší je to, co chci, ikdyz se mi to někdy nedaří🙂
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Milování a syn
- 09.04.26
- Anonymní
Problémy v rodině
- 18.03.26
- Anonymní
Touha po holčičce a špatná zkušenost s muži
- 11.12.25
- Anonymní
Je to deprese? Co by pomohlo?
- 12.12.25
- Anonymní
Ne že bych měla pocit že jsem nejlepší, ale vše co dělám musí být super na 100 %.
V práci zaučují novou kolegyni a radši si práci udělám sama, než bych to nechala udělat jí, protože ona to neumí. Já chápu je tam nová, ale já mám pocit že jen já to umím nejlíp. Když jsem dělala kurz musela jsem být nejlepší.
Teď dělám další kurz vypracovávám si otázky, které musí být nej a i při ukončení kurzu je pro mě důležité abych byla nej.
Tím jak vždy po sobě požaduji aby vše bylo nejlepší tak se zároveň hroutím že nic není tak jak bych chtěla. A závidím těm co mají krásný život - užívají si jej a neřeší vše prostě žijou.
Možna to souvisí s mým dětstvím, neměla jsem extra užasný vztah s mamkou a myslela jsem si že když budu nejlepší. Že bude ráda a vztah se zlepší. Nestalo se i při maturitě kdy jsem čekala nějakou nějakou radost (vím dělala jsem maturu pro sebe, ale přeci jen). Tak taťka měl radost i sestra, ale mamka řekla jen no vidíš. nikdy jsem se nezavděčila.
Poraďte jak s toho ven - rada, nějaka fajn kniha na přečtení cokoliv.
Psychologa prosím ne. Za prvé nemám na to odvahu a v současné chvíli když zaučují novou kolegyni dělam od ráda do večera takže nemám volný čas kdy tam jít.
děkuji