Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Jak řešit problémy?
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
Napsat příspěvek
Velikost písma:
Kobliha51
2.5.18 10:34
- Citovat
- Upravit
2.5.18 10:36
@Anonymní píše:
@Luren Myslím, že žádná ženská, co to má v hlavě v pořádku. Hlavně urážení si myslím, že je výsada puberťaček, možná i dospělých ženských, ale ne chlapů. Já s takovýma „týpkama“ byla hotová raz dva. U něj je to ale jiné. Mám pocit, že je moje druhá polovina, vážně ten pravý. Opravdu nevím, co dělat. Je to jedna jediná tahle věc. Jsme pohádaní dva dny, nevypadá to, že by chtěl něco řešit, úplně mě ignoruje jak kdybych vyvraždila celou jeho rodinu a já když vidím jeho naštvaný obličej, tak samozřejmě to ve mě akorát vzbuzuje milion pocitů, ale né to, že bych se s ním chtěla usmiřovat. Dřív bych jej kopla do zadku a byla s ním hotová hned, ale když se s ním rozejdu tak po čase 100% vím, že toho budu litovat… až vymizí ta fáze nas*anosti, protože jsme prožili dost pěkného, můžu se o něj opřít, je moje opora, teda když je „normální“. Děkuji moc za reakce a že tyhle moje stesky čtete
Je to těžké rozhodování 
Ja s mojí povahou bych mu asi řekla, že jak se to stane ještě jednou, tak s ním končím. Třeba to s ním hne no a nebo taky ne. Známe chlapy hmm
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
2.5.18 10:40
@Anonymní píše: Čau holky.
S přítelem mám takový „mini“ problém, který mě neskutečně vytáčí. Omlouvám se předem za možná delší příspěvek
.
Po pár vztazích mám pocit, že jsem našla toho pravého. Chytrý, hezký, pozorný chlap, stejné zájmy i společné názory na budoucnost. Pracovitý, má dobrou práci, chce děti, dodělává doktorát. Dobré rodinné vztahy, na první pohled dokonalost. Nemám v plánu jej opouštět, spíš mě trápí jedna věc, které se bojím do budoucna - urážlivost, neschopnost řešit „problémy“. Já jsem bývala téměř až cholerik, nicméně vedle něj jsem se naučila částečné trpělivosti a toho, že člověk nemůže hned říkat s horkou hlavou co si myslí, ale někdy to člověku holt ujede. To, co my řešíme, jsou opravdu totální prkotiny, někdy až mám pocit, jakoby se nudil a chtěl vyvolat hádku. Příklad: on byl 4 dny na horách, já přišla z práce, byla ještě v obchodě, přivítali jsme se a on plný dojmů, tak mu říkám, že jsem nám koupila dobrůtky a jestli chvíli vydrží, že naskládám věci do lednice a pak si sednem a povykládáme. On se vzápětí urazil, nemluvil se mnou. Když jsem přišla, co se děje, tak prostě hádka, prý jestli jsem si teda už tu lednici uklidila a udělala si na něj čas. To mě vytočilo doběla. A takové „problémy“ se raz za čas vyskytnou. Člověk si myslí, že další den ho to přejde, ale vstane a ani mě nepozdraví. Po čase se vždycky usmíříme, ale štve mě, že je schopný třeba i týden se mnou kvůli takovým blbostem nemluvit. Já jsem horká hlava, vždy si to chci vyříkat hned, on mě ignoruje, popřípadě řekne, že se nemá za co omlouvat.Příjde mi až trapné, že to tady sem píšu, že dva dospělí lidé se nedokážou domluvit, najít kompromis. Co byste dělali na mém místě? Já mu tvrdila, že si mohl místo přítelkyně najít křečka, protože nejsem věc, kterou si vytáhne ze šuplíku, když on bude mít náladu se se mnou bavit. Hodně mě to trápí a říkám si, co bude, až přijde vážný problém. Mám někdy pocit, že to funguje i u nich v rodině. Tatínek je ten, co je nadřazený a maminka nic neřekne, ale já taková nejsem a ani nebudu. Mrzí mě, že je schopný se ke mě někdy chovat tak arogantně, přitom normálně spolu vycházíme, vše je fajn a pak zničehonic tohle. Naštěstí to není na denním pořádku, ale dokáže vás to pěkně otrávit… díky za všechny reakce
Pokud by se manžel takhle ke mě choval tak bych ho prostě ignorovala. Nemluvíš se mnou kvůli hlouposti? Tak nemluv. V žádném případě bych za ním nelezla s tím, že si to chci vysvětlit když vím, že jsem nic neudělala. Až by se choval normálně pak bych s ním až mluvila. Chování hodné dítěte na pískovišti… Ale zase třeba my doma fungujeme tak, že manžel přijde z práce, pozdravíme se, dáme si hubana a jdeme na cigáro kde mi sdělí jak se měl v práci, co se třeba událo a já zas jemu co jsem ten den dělala já a až pak se jde převléct, umýt a najíst… Takže my zas fungujeme tak, že si prostě prvně řekneme co jsme dělali a jak jsme se měli. To samé když přijdu z nákupu. Tašky s jídlem letí do kuchyně a jdeme na,,pokec,, a až pak to vybalím a uklidím. Ale zase kdybych to udělala naopak, že bych šla prvně uklidit nákup a až pak šla za ním tak se v žádném případě neurazí a to samé já kdyby po příchodu z práce hned šel se vykoupat a najíst a až pak za mnou…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
2.5.18 10:40
@Kobliha51 Moc děkuji, už to gůglím . Zjistím si o tom více. Říkala jsem mu od začátku, že tohle jeho chování mi vadí. Při poslední hádce (dva dny zpátky) jsem mu řekla, že se bojím, co bude do budoucna pokud na tomhle nezapracuje. Nic mi na to neřekl. Kouknu na to, třeba to pomůže, ale pochybuju, že by se mnou chtěl jít. Děkuju ale moc moc moc
- Citovat
- Upravit
2.5.18 10:43
@Anonymní píše:
@Kobliha51 Moc děkuji, už to gůglím
Držím pěsti, ať to dobře dopadne 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
2.5.18 10:50
@Anonymní píše:
@Kobliha51 Moc děkuji, už to gůglím
On nepůjde. Ale ty jdi, jestli ti za to opravdu stojí. Udělej ten krok ke všem možným odborníkům sama. Někam tě to posune.
On si tě tím jeho způsobem formuje do podoby, kde tě chce mít. Potřebuje tě ovládat. Potřebuje, abys dělala přesně to, jak on to chce mít. Když bys to nechala, stala by se z tebe jeho loutka a jeho oběť. Přestala bys mít možnost a pak i schopnost o sobě rozhodovat a to je konec svobody duše. I on je oběť a do určité míry se takto chová nevědomě. Má to za normální. Nejspíš se k němu takto chovali doma. Ale omlouvat to nejde, on je dospělý, svéprávný a má se tedy tak i chovat. Věřím že to zvládneš, že se nedáš polapit 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
2.5.18 11:03
@Anonymní píše:
@radkka V pořádku, já tě tak ani nepochopila
Jestli to tak měl už s jinou partnerkou, tak bude problém asi opravdu v něm. Můj muž se zase vždy tváří jak kotě před utopením a mlčí (ale v horizontu maximálně deseti minut zaregistrujte moje zvednuté obočí a něco z něj vypadne, někoho, kdo mlčí týden kvůli blbosti bych přetáhla pánví). Ten jeho výraz mě fakt točí do vrtule, ale naučili jsme se spolu komunikovat, protože si oba uvědomujeme svoje chyby a prostě spolu vycházet chceme, tak proto něco děláme. Nakonec všechno vyřešíme v klidu a míru.
Buď najít cestu, jak vzájemně lépe komunikovat nebo nevim…musí si uvědomit, že dělá něco špatně. Chápu, že se tohle blbě snáší, taky by mi to vadilo a hodně
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
2.5.18 11:03
Až se neshodete v nějaké opravdu důležité věci, tak udělá co, bude držet protestní hladovku? Taky tam vidím jisté manipulativní rysy a chápu tvoje obavy z budoucnosti, buď opatrná. Za tím odborníkem zajdi, může ti aspoň poradit, jak s ním jednat, aby tě nedostal tam, kam on chce. Ale taky myslím, že on s tebou nikam nepůjde, oni nikdy žádný problém nemají, to přece vždy ti druzí a pokud se budeš chovat správně, rozuměj po jeho, tak se vám bude žít krásně…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
2.5.18 11:05
Takový je můj švagr, nafrní se kvůli každé pitomosti. Hodně pomohlo, když se odstěhovali daleko od jeho rodiny on je z Moravy, my ze severních Čech. Jinak je to fajn chlap, ale žít bych s ním nechtěla, moje sestra se zase celoživotně vyžívá v tom, udělat si to v životě o něco těžší než je potřeba, tak jim to celkem klape, jeden si stěžuje na toho druhého. Takže závisí na tom jak to vidíte s vaší trpělivostí a jestli se to jeho urážení bude zmírňovat nebo stupňovat, nevymizí asi nikdy.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
2.5.18 11:26
Jste dost rozdílní v povaze, což se blbě sjednocuje, když on je prostě urážlivý a má to v sobě dlouho, zatím co ty by sis nejradši bouchla, pohádala se a bylo vyřešeno. Obojí není blbý, spíš se z toho dost blbě dělá kompromis, a je jasný, že tobě to vadí víc, protože on prostě může v klidu zalést a nebavit se s tebou, ale ty bez něj na něj nemůžeš zařvat. Zase bych to asi uplně neviděla jako důvod k rozchodu, na to je čas..¨
My to naštěstí máme stejně, jsme oba splachovací, takže se poštěkáme, a já po 20 minutách nevím, proč jsme byla naštvaná a on to neví po 21 minutách. 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
2.5.18 13:47
Mně přijde závažné to, že to jeho chování trvá tak dlouho. Kdyby se naštval a za chvíli jste normálně fungovali, tak se s tím dá žít. Ale u vás to bude jednou fungovat takhle (pokud mu ve všem neustoupíš): na něčem zásadním se neshodnete, je reálné, že zrovna budeš mít pravdu, budeš hájit zájmy svoje nebo vašich dětí nebo prostě jen nebudeš mít v ten přesný okamžik čas mu třeba naslouchat a on se urazí. A ty budeš kmitat - starat se o děti, vařit, uklízet, udržovat dobrou atmosféru (to děti dobře vycítí, že se něco děje). A on nebude dělat nic, jen čekat, až přilezeš. Bude mu v tu dobu jedno, že máš chřipku, děti zvrací, pes si zlomil nohu a k tomu ti třeba už 3 měsíce umírá maminka.(To není vtip, to je reálná zkušenost. A ve výčtu to dávám nakonec proto, že to může být dlouhodobá zátěž pro tebe, kterou ale on po nějaké době přestane vnímat.). Jestli tě má rád, jak je možné, že tě vydrží takto dlouho ponižovat, ignorovat - v době, kdy spolu chodíte? Co bude až spolu budete déle a on bude starší? Neradím ti se rozejít. Zkus s tím něco dělat třeba pomocí odborníků. Ale nepovede-ll se ti s tím pohnout, založení rodiny bych hodně zvažovala…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Milování a syn
- 09.04.26
- Anonymní
Problémy v rodině
- 18.03.26
- Anonymní
Touha po holčičce a špatná zkušenost s muži
- 11.12.25
- Anonymní
Je to deprese? Co by pomohlo?
- 12.12.25
- Anonymní
Možná by pomohlo, kdybyste šli na nějakou terapii. Slyšela jsem o mediaci - nezažila jsem, ale prý to pomáhá. Zkus si o tom něco zjistit. Nebo bych šla do nějaké partnerské poradny a to i kdyby tam se mnou partner nechtěl jít. Jestli je jinak fajn, škoda to hned rušit bez bližšího porozumění problému. Pokud to zůstane v tomhle stavu, tak jdi od něj. Udělá ti ze života mlčenlivé peklo.
Trochu manipulátor, zdá se.