Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Rozumím ti, něco podobného probíhalo i u nás v rodině
. V kontaktu jsme taky, ale o nějakém vřelém vztahu se mluvit nedá, já to nějak nedokážu zkousnout, rozhodně jim nedůvěřuju a ani v budoucnu si myslím, že se to nezlepší. Dotklo se mě to hodně, ale nic s tím neudělám, jen vím, na čem jsem a taky se podle toho řídím.
Ještě pro úplnost doplním pár faktů ohledně majetkových poměrů… já si před 2 roky koupila dům, stál 4 milióny, mamka mi na něj přispěla jedním milionem, zbytek jsem si hradila z vlastních úspor + hypotéka… ale než jsem ten milion dostala, tak jsem musela sepsat darovací smlouvu a tu podepsat, jeden výtisk mám doma, druhý měla dát mamka bratrovi, aby měl něco v ruce, kdyby se něco stalo, a abych pak měla o ten milion menší dědictví…prostě, aby bratr nebyl ztratný… a mamka tehdy hodně řešila, jestli tu hypotéku sama utáhnu, kdyby mi třeba nevyšel vztah, nebo jsem onemocněla, přišla o práci apod… zda jsem si fakt jistá… nenabídla mi třeba podporu v tom, že kdybych třeba byla bez práce, že mi po nějakou dobu s taťkou pomůžou … ale bratr tohle řešit nemusí, ten dostal byt rovnou bez hypotéky…tento přístup mně třeba úplně férový a spravedlivý nepřijde, ale je to rozhodnutí rodičů, které respektuji a myslím, že když už se takto rozhodli, tak by měli být schopní se k tomu i postavit čelem a nedělat takové tajnosti
Jo tak bráchovi dali tak odhadem 5 mega a ty jsi ještě musela něco podepsat, aby bratr netratil a platíš hypotéku?
Tak to bych na tvém místě byla pěkně na.raná. ![]()
@Anonymní píše:
Ještě pro úplnost doplním pár faktů ohledně majetkových poměrů… já si před 2 roky koupila dům, stál 4 milióny, mamka mi na něj přispěla jedním milionem, zbytek jsem si hradila z vlastních úspor + hypotéka… ale než jsem ten milion dostala, tak jsem musela sepsat darovací smlouvu a tu podepsat, jeden výtisk mám doma, druhý měla dát mamka bratrovi, aby měl něco v ruce, kdyby se něco stalo, a abych pak měla o ten milion menší dědictví…prostě, aby bratr nebyl ztratný… a mamka tehdy hodně řešila, jestli tu hypotéku sama utáhnu, kdyby mi třeba nevyšel vztah, nebo jsem onemocněla, přišla o práci apod… zda jsem si fakt jistá… nenabídla mi třeba podporu v tom, že kdybych třeba byla bez práce, že mi po nějakou dobu s taťkou pomůžou … ale bratr tohle řešit nemusí, ten dostal byt rovnou bez hypotéky…tento přístup mně třeba úplně férový a spravedlivý nepřijde, ale je to rozhodnutí rodičů, které respektuji a myslím, že když už se takto rozhodli, tak by měli být schopní se k tomu i postavit čelem a nedělat takové tajnosti
No měli by ti to aspoň vysvětlit, když si musela podepsat darovací smlouvu. Se zeptej, jestli bratr ve tvůj prospěch taky něco podepsal
.
U nás se ty finance vždy hodně řešili… prostě rodiče mají velký majetek, tak už 10-15 let vykládají, jak to pak musí všechno spravedlivě rozdělit, jak je to důležité pro budoucí dobré vztahy, že nechtějí, abychom se s bratrem kvůli tomu hádali… a já vždy říkala, že je mi to jedno, ať mu dají klidně všechno, že já si na to, co potřebuji, klidně vydělám sama… a že mu to přeji.....měla jsem motto, že majetek zavazuje, a obecně nějak hmotné statky k životu příliš nepotřebuji… jenže bratr se ke mně nechová moc pěkně, spíše naopak… to by bylo na delší dobu, cítím z něj pohrdání a celkovou ignoraci mé osoby… proto jsem před 3 lety řekla, že svůj výrok beru zpět, a že chci, aby můj díl dostala mé dcera a ne bratr… případně další děti, pokud ještě budou..
jo, platím hypotéku 9000, rodičák mám 7096…ale mám partnera, takže fungujeme a utáhneme to… bratr je svobodný a bezdětný…
mám od rodičů byt na Moravě, kde všichni kromě bratra žijeme, je to 2+1, byt po dědovi, co taťka zdělil, má hodnotu cca 1 250 000,– Kč… bratr má ale tady od rodičů velkou vilu, ta má hodnotu cca 8- 10 000 000, ale z ní nic nemá, pronajímá se na komerční účely a ten zisk z nájmu jde rodičům… ale v katastru je dům oficiálně psaný na bratra, takže mu už zůstane… ale to mi nevadí, rodiče ten dům dříve nabízeli mně a já sama řekla, ať ho dají bratrovi, to bylo už před 6 lety a já nechtěla ani ten byt 2+1, kde jsem dříve žila… prostě mně fakt nevadí, že bratrovi tolik dávají, ale ty tajnosti kolem
Taky Tě chápu. Osobně jsem také ztratil důvěru k rodičům. Nebylo to kvůli bytu, ale spíš lhaní, přetvářky, pomluvy za zády atd. Rodiče jsou to pro mě už jen formálně občas mě to zamrzí, ale z mé strany to nevzniklo, takže si nemusím nic vyčítat.
Hele máš přítele, dceru, barák, užívejte si si SVÉHO života
, on bratr taky třeba jednou narazí, protože né vždy mu spadne všechno pod nos, tak jak si přeje
A mluvite tedy jinak s rodici spolu na rovinu?Protoze ja bych se asi proste holt zeptala.Proc pred tebou tajili,ze bratrovi kupuji byt a jestli take bratr podepsal, ze mu darovali byt.Bud by ti to normalne vysvetlili (coz neni az tak pravdepodobne), nebo se to vyhroti.Ale kazdopadne budes pak vedet na cem jsi a nebudes event. travit zbytecne moc casu s lidmi, kteri k tobe nejsou uprimni a nastavis si podle toho i to, co vse jim ty budes sverovat.
i když přiznávám, zhruba před rokem jsem chtěla od rodičů auto… stálo cca 750 000, protože to stávající se porouchalo, mám Audi, kterou jsem sama dříve koupila a oprava a náhradní díly tam byly dost drahé, bylo to kolem 90 000 a z rodičáku jsem to moc nedávala… a auto přes rodinnou radu neprošlo… tatík říkal, že to řešili, a že bratr byl hodně proti, aby mi rodiče to auto koupili, mamka mi pak nabídla půjčku na 500 000, tatík, že by ho i koupil, ale že chce mít v rodině klid… prostě auto nemám, v tu chvilku mě to mrzelo, ale život není o autě, takže neřeším…ale spíše teď zpětně, když vidím, že byl problém s autem pod milion a nebyl problém s bytem v úplně jiných částkách, tak to zamrzí… rodiče chtěli bratrovi už dříve koupit byt na Chodově, byla to novostavba, ale bratr to tehdy odmítl s tím, že na Chodově bydlet rozhodně nechce, že uznává jen Vinohrady… a tam to byla úplně jiná cenová hladina… tak si tam platil pronájem a nyní nevím, kde ten byt má, ale počítám, že to určitě bude nějaká dražší lokalita, možná proto mi to nechtějí říct…pochybuji, že by stál méně než 8 000 000
Zakladatelko, taťky a mamky bych se na rovinu zeptala, proč tolik tajností. Jinak vznikne ve vzduchu velká bublina, která může být časem příčinou mezigeneračních i sourozeneckých rozepří.
Když se přímo zeptám, tak prostě řeknou, že se mě to netýká, proč se o to starám apod… přitom, já jim říkala, že je přece jejich věc, jak naloží se svými penězi, jen že nechápu, proč mi ohledně toho lžou… že mohli třeba říct, že o tom nechtějí mluvit, než říkat, že nic nekupují…
ohledně toho milionu - já právě nevím, zda to tatík ví, že mi ho mamka dala, oni si taky neříkají všechno… ptala jsem se jen mamky, zda je pro bratra taky darovací smlouva na tu částku a řekla mi, že bratrovi tehdy tu darovací smlouvu nedala, a že bratr o tom milionu vůbec neví…ale kdo ví, čemu teď věřit.. a zase ty peníze na byt dával otec … takže se to prý mamky netýká… prostě v tomnějak bruslí… takže teď se bavíme o jiných tématech, já už to neotvírám, ale vnitřně mám z toho divný pocit
@Anonymní píše:
Ahoj holky, budu moc ráda za váš názor na situaci u nás v rodině, dost mě to trápí, proto bych chtěla znát i názor někoho nezaujatého, se známými to probírat nechci, protože je to dost osobní…a proto i moc prosím o zachování anonymu…
Jedná se o to, že rodiče nedávno koupili bratrovi větší byt v Praze… Nejde mi však o to, že mu ho koupili, ale že to vše probíhalo tajně, za mými zády a já se teď cítím jako bych ani do užší rodiny nepatřila… začalo to loni na podzim, byla jsem s dcerou u rodičů na návštěvě, když tátovi volal bratr a on šel hned i s telefonem do vedlejšího pokoje - to přitom nikdy nedělá, naopak je líný vstávat a vše řeší z gauče… když jsem za ním šla, co se děje, proč najednou odchází, tak říkal, že v obyváku bylo dost rušno a nic neslyšel, tak šel vedle… ale telefon s bratrem rychle ukončil, a když jsem se přímo zeptala, zda tam bude kupovat byt, jak jsem zaslechla, tak řekl, že bratr asi něco shání, ale že ho (otce) se to netýká, že se chtěl bratr jen poradit… potom u nás byli na Vánoce rodiče i s bratrem, my jsme s přítelem chystali jídlo v kuchyni, oni byli v obyváku, a když šel přítel do obyváku, tak hned, jak vstoupil, tak rychle zmlkli a změnili téma… a přítel říkal, že tam řešili koupi toho bytu… já prostě nemám ráda nějaké tajnosti, když mě něco zajímá, tak se na rovinu zeptám, proto jsem se bratra o těch Vánocích přímo zeptala, zda si bude v blízké době kupovat v Praze byt… řekl mi, že určitě ne, že nic pořizovat nebude, že má podnájem do konce června, takže u něj nyní není koupě bytu aktuální, a že potom asi stejně prodlouží smlouvu a zůstane v podnájmu… a v lednu mu rodiče ten byt koupili… zeptala jsem se přímo mamky, ta řekla, že bratr má nějaký větší byt, bez hypotéky, tatík mi pak řekl, že ho celý zaplatil, ale nic víc k tomu nikdo nechce říct… a mně tohle hodně mrzí… to že mi lhali, dělali to za mými zády… přitom na tom nic není… nechápu, proč nemohli normálně říct, že bratr potřebuje byt, tak mu ho chtějí koupit…kdyby ho jen koupili a mi o tom neřekli, tak to neřeším… ale vadí mi ty manévry kolem, kdy odbíhali s telefonem, měnili téma, když jsme se objevili, lhali, když jsem se přímo zeptala…prostě to řešili v době, kdy jsme byli celá rodina spolu tak, že to šlo vidět, ale snažili se být nenápadní… a já nevím, jak se k nim nyní chovat… dříve jsme s nimi s přítelem a dcerou trávili hodně času, společné víkendy na chalupě, kratší dovolené, ale já si to teď nějak nedovedu představit… v životě to mám tak, že když zjistím, že mi někdo lže, tak k tomu člověku ztratím důvěru a do osobního života si jej už nepouštím… tady je to ale nejbližší rodina, takže v kontaktu jsme, ale z mé strany je to už takové formálnější, prostě tomu pořád nerozumím, proč se takto zachovali… nevím, zda jim mohu dále bezmezně důvěřovat..
U další návštěvy bych se jen tak mimochodem zeptala, jestli to taky s bráchou ošéfovali, pro případ, kdyby se něco stalo, stejně jako to bylo, když jsi si pořizovala barák/že ti ještě nedali žádnou kopii
/.Podle toho bych se pak zařídila. Nesnáším nespravedlnost, lži, přetvářku, nebo pokud dělá někdo rozdíly mezi dětmi, vnoučaty, a pod.
@Anonymní píše:
i když přiznávám, zhruba před rokem jsem chtěla od rodičů auto… stálo cca 750 000, protože to stávající se porouchalo, mám Audi, kterou jsem sama dříve koupila a oprava a náhradní díly tam byly dost drahé, bylo to kolem 90 000 a z rodičáku jsem to moc nedávala… a auto přes rodinnou radu neprošlo… tatík říkal, že to řešili, a že bratr byl hodně proti, aby mi rodiče to auto koupili, mamka mi pak nabídla půjčku na 500 000, tatík, že by ho i koupil, ale že chce mít v rodině klid… prostě auto nemám, v tu chvilku mě to mrzelo, ale život není o autě, takže neřeším…ale spíše teď zpětně, když vidím, že byl problém s autem pod milion a nebyl problém s bytem v úplně jiných částkách, tak to zamrzí… rodiče chtěli bratrovi už dříve koupit byt na Chodově, byla to novostavba, ale bratr to tehdy odmítl s tím, že na Chodově bydlet rozhodně nechce, že uznává jen Vinohrady… a tam to byla úplně jiná cenová hladina… tak si tam platil pronájem a nyní nevím, kde ten byt má, ale počítám, že to určitě bude nějaká dražší lokalita, možná proto mi to nechtějí říct…pochybuji, že by stál méně než 8 000 píše: Více
Tak to mě teda dost teď zarazilo. Máš přítele, vlastní rodinu a přijdeš domů a řekneš rodičům - chci auto za 3/4 mega, koupíte mi ho? Tak nějak si to neumím v reálu představit, že by tohle po mě chtěli dospělé děti s vlastní rodinou. Ale asi máte nastavené jinak hranice.
Příspěvek upraven 16.02.19 v 12:00
Ahoj holky, budu moc ráda za váš názor na situaci u nás v rodině, dost mě to trápí, proto bych chtěla znát i názor někoho nezaujatého, se známými to probírat nechci, protože je to dost osobní…a proto i moc prosím o zachování anonymu…
Jedná se o to, že rodiče nedávno koupili bratrovi větší byt v Praze… Nejde mi však o to, že mu ho koupili, ale že to vše probíhalo tajně, za mými zády a já se teď cítím jako bych ani do užší rodiny nepatřila… začalo to loni na podzim, byla jsem s dcerou u rodičů na návštěvě, když tátovi volal bratr a on šel hned i s telefonem do vedlejšího pokoje - to přitom nikdy nedělá, naopak je líný vstávat a vše řeší z gauče… když jsem za ním šla, co se děje, proč najednou odchází, tak říkal, že v obyváku bylo dost rušno a nic neslyšel, tak šel vedle… ale telefon s bratrem rychle ukončil, a když jsem se přímo zeptala, zda tam bude kupovat byt, jak jsem zaslechla, tak řekl, že bratr asi něco shání, ale že ho (otce) se to netýká, že se chtěl bratr jen poradit… potom u nás byli na Vánoce rodiče i s bratrem, my jsme s přítelem chystali jídlo v kuchyni, oni byli v obyváku, a když šel přítel do obyváku, tak hned, jak vstoupil, tak rychle zmlkli a změnili téma… a přítel říkal, že tam řešili koupi toho bytu… já prostě nemám ráda nějaké tajnosti, když mě něco zajímá, tak se na rovinu zeptám, proto jsem se bratra o těch Vánocích přímo zeptala, zda si bude v blízké době kupovat v Praze byt… řekl mi, že určitě ne, že nic pořizovat nebude, že má podnájem do konce června, takže u něj nyní není koupě bytu aktuální, a že potom asi stejně prodlouží smlouvu a zůstane v podnájmu… a v lednu mu rodiče ten byt koupili… zeptala jsem se přímo mamky, ta řekla, že bratr má nějaký větší byt, bez hypotéky, tatík mi pak řekl, že ho celý zaplatil, ale nic víc k tomu nikdo nechce říct… a mně tohle hodně mrzí… to že mi lhali, dělali to za mými zády… přitom na tom nic není… nechápu, proč nemohli normálně říct, že bratr potřebuje byt, tak mu ho chtějí koupit…kdyby ho jen koupili a mi o tom neřekli, tak to neřeším… ale vadí mi ty manévry kolem, kdy odbíhali s telefonem, měnili téma, když jsme se objevili, lhali, když jsem se přímo zeptala…prostě to řešili v době, kdy jsme byli celá rodina spolu tak, že to šlo vidět, ale snažili se být nenápadní… a já nevím, jak se k nim nyní chovat… dříve jsme s nimi s přítelem a dcerou trávili hodně času, společné víkendy na chalupě, kratší dovolené, ale já si to teď nějak nedovedu představit… v životě to mám tak, že když zjistím, že mi někdo lže, tak k tomu člověku ztratím důvěru a do osobního života si jej už nepouštím… tady je to ale nejbližší rodina, takže v kontaktu jsme, ale z mé strany je to už takové formálnější, prostě tomu pořád nerozumím, proč se takto zachovali… nevím, zda jim mohu dále bezmezně důvěřovat..