Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Jak se k tomu postavit? Stýská se mi po mámě
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
16.8.14 18:19
Jak se k tomu postavit? Aneb stýská se mi...
Ahoj,
už si nějak nevím rady a nejsem si jista jestli to sem patří, ale potřebovala bych bud nazor nebo radu jak se z toho všeho dostat. Předem prosím nechte si nevhodne komentaře že jsem labilní nebo tak…
Před rokem jsme se s matkou a sourozencem odstěhovali do Prahy. Máma si tam našla chlapa.Po dlouhé době jsem ji viděla opravdu šťastnou a byla jsem rada jak mi před očima jen září. Asi po měsíci co spolu chodili se k nám nastěhoval přítel matky a jeho dvě male děti. A u matky se začalo projevovat jak s ní ten chlap manipuluje. Chodil do práce vždy obden na 24 hodinový směny (hlídač),matka s ním začala pravidelně chodit do práce. Doma mi zustavali jeho dvě děti a mujsourozenec…ze začátku mi to nevadilo, ale potom se začalo dít to, že když jsem přišla ze školy domu, tak na mě čekali povinnosti typu nakoupit, uvařit, starat se o děti, nakrmit je, umít, připrav jednoho do školy, vyprat, uklidit a ještě se učit. Já vím že mi asi většina žen řekne že mě to stejně jednou čeká…a vím to, ale v tu dobu jsem na to věk neměla abych se stala o 3 děti o domácnost, učila se atd.Krom toho mi šel i prospěch hodně dolu. Vedla jsem s matkou rozhovory o tom že to takle nejde dal atd. ta mi vždy jen řekla že je štastná s přítelem a že to snad ještě chvilku zvladnu…zvladala jsem to ještě pul roku…muj osobní život jako kamarádi a přítel byli kousek od krachu a do toho mi ještě umřela babička…jooo snašela jsem to hodně blbě. Matka mě po pul roce vyhodila at si tahnu za přitelem (bylo mi 17).Přítel se tou dobou odstěhoval od svých rodiču a našli jsme si byt. matka se asi po 3 měsících odstěhovala opět z Prahy s přítelem a dětma. Sociálka matce sourozence odebrala do 2 měsícu za zanedbaní peče. Ten je ted v peči osoby v naší rodině (mě ho nedali, protože jsem studentka a nemam prostor, finance na to abych ho měla u sebe…bojovala jsem abych ho měla u sebe i rodina mě podporovala, ale soud mě neschválil).
Matka se ukaže vždy jednou za 3 měsíce, zmlácená, opilá a neštastná že se k němu už nechce vratit…sourozenci poplete chlavu o tom jak už se vzpamatovala a chce být jen s ním…vydrží jí to vždy jen pár hodin a nasledně se vrátí k tomu chlapovi. Při několika jejich naštěvách jsme jí davali peníze, zařizovali praci i byt..nic jí nikdy nevyčítali.,ale ona toho chlapa má jak boha. Muže jí mlatit jak chce atd, ale vždy zvítězí on.
Mam stavy kdy se mi po ni stýská…hrozně moc. udělala mi toho hodně špatnýho, ale je to moje mama…a zjištuju že hodně věcí ještě nevím a potřebovala bych radu od mami. Chci jí nějak pomoct, ale nevím jak, když jsem byla na uřadech tak mi řekli že jí nic než psychiatrie už nepomuže…jsem stejneho nazoru, ale stat ji to nakazat nemuze a se mnou nemluvi. Nevím si rady..nema někdo podobnou zkušenost? nebo radu, jak bych ji mohla pomoc?
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
16.8.14 18:25
Věnuj se sobě, jí nepomůžeš, pokud nebude chtít sama od sebe.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
16.8.14 18:32
Taky myslím, že nemůžeš pomoct někomu, kdo o pomoc nestojí.
Hodně štěstí 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
16.8.14 18:58
Ono se to zdá jako obehraná písnička, ale zkus vyhledat psychologa a jen se s ním poradit. Třeba bude vědět, jestli se něco dá nebo nedá dělat. Ono psychické domácí násilí, a nevím, jestli tady je nebo není, podle popisu ano, je stejné jako to fyzické a oběť stejně tak trpí stejným syndromem. Třeba už mamka ani není schopna přiznat si, že chce pomoc.
Každopádně, ty si opakuj, že jsi silná výjimečná holka, a jakkoliv se s tebou život nemazlil, na ničem neneseš vinu, a nemůžeš a nemohla jsi udělat víc. Držím palce, ať je v budoucnu lépe.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
16.8.14 20:31
Psychologa jsem už vyhledala. A ten mi řekl že matka jako oběť domacího nasílí si myslí že si ty rany zaslouží a vždy mu odpustí. Což sama říkala když přišla předtím. Nejdřív na něj nadavala, brečela a pak obrátila a začala, že si to zasloužila, ale proč to nedokáže vysvětlit. Ale jinak mi psycholog neporadil, jen mi nabídnul, že kdyby matka potřebovala, tak s ní muže promluvit. I to jsem zkoušela, když se vratila..nejdřív byla pro a během 5 minut obratila, že není blazen a vyšla jsem z toho jako nevděčná dcera. Mě je to děsně líto. Měli jsme spolu suprovej vztah a pak přišel chlap a změnila se uplně.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Kobliha51
17.8.14 09:40
@Medvídek19 píše:
Psychologa jsem už vyhledala. A ten mi řekl že matka jako oběť domacího nasílí si myslí že si ty rany zaslouží a vždy mu odpustí. Což sama říkala když přišla předtím. Nejdřív na něj nadavala, brečela a pak obrátila a začala, že si to zasloužila, ale proč to nedokáže vysvětlit. Ale jinak mi psycholog neporadil, jen mi nabídnul, že kdyby matka potřebovala, tak s ní muže promluvit. I to jsem zkoušela, když se vratila..nejdřív byla pro a během 5 minut obratila, že není blazen a vyšla jsem z toho jako nevděčná dcera. Mě je to děsně líto. Měli jsme spolu suprovej vztah a pak přišel chlap a změnila se uplně.
Je to hrozné i jen to číst. Nedělej si nic z toho, co o tobě maminka říká. Mluví z ní její vlastní neštěstí. Pokud se ona sama nevzpamatuje a nebude chtít sama svůj život změnit, nikdo jí nemůže pomoci. Nemáš nějakou tetu nebo babičku, která by to mohla alespoň trochu matku nahradit? Můžeš dělat jen to, na co máš síly a to dělej. Vzdělávej se, jak jen můžeš a snaž se něco pro sebe dokázat. To teď dělej. Nikdo ti zadarmo nic nedá a nikdo ti nepomůže. S tímhle počítej a mysli na budoucnost. Pokud ti někdo s něčím pomůže, jen dobře, ale nespoléhej na to.
- Citovat
- Upravit
17.8.14 10:22
@Medvídek19 To je hrozné…Život prostě není jednoduchý…Musíš ted opravdu myslet hlavně na sebe, abys dostudovala a našla si práci…Držím palce.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
17.8.14 22:28
Já bych kromě sebe myslela i na sourozence. Zařídila bych si život a potom znovu požádala o svěření do své péče.
K mamce nemám co říct, je oběť a zároveň i viník, bohužel. Je to těžké, já osobně bych měla problém odpustit, jak kvůli zničenému dětství sourozence, tak kvůli tomu, že matka podle popisu už od začátku dala chlapa na první místo svého žebříčku priorit… 
Ale chápu tě, že jí chceš pomoct, je to tvoje máma..Bohužel asi nezmůžeš nic, dokud si to sama neuvědomí 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Milování a syn
- 09.04.26
- Anonymní
Problémy v rodině
- 18.03.26
- Anonymní
Touha po holčičce a špatná zkušenost s muži
- 11.12.25
- Anonymní
Je to deprese? Co by pomohlo?
- 12.12.25
- Anonymní
