Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Já nevím, já žádný kolotoč momentálně nezažívám (podotýkám, že momentálně
). A fakt si nevymýšlím ![]()
@Gabrielaaa píše:
Andulo78: promiň ale musím nesouhlasit s tvojí formulací válet se doma a starat se o dítě, já byla v pracovním procesu rozhodně víc odpočatá než jsem teď, a to jsem měla práci náročnou…
Tak nějak…
@Gabrielaaa píše:
Andulo78: promiň ale musím nesouhlasit s tvojí formulací válet se doma a starat se o dítě, já byla v pracovním procesu rozhodně víc odpočatá než jsem teď, a to jsem měla práci náročnou…
souhlas, mě v práci buzerovalo několik šéfů a byla jsem permanentně ve stresu, ale večer jsem mohla jít, kam chci, mohla jsem si na žal dát panáka, spala jsem celou noc bez nutnosti milionkrát podat dudlík. Taky víkendy jsem měla volné. Teď mě sice šéf nebuzeruje, ale moje pracovní doba je 24/7 a hodit marod se taky nemůžu ![]()
Zakladatelko, chápu tě, není to jednoduché, obzvlášť teď, při podzimním počasí, kdy je venku nevlidno
V tvému případě bych hledala pozitiva, chlap není doma - nemusim tolik varit a nikdo mi doma nedělá neporadek. Úklid nikam neuteče, pro sebe si uklohnis nějakou rychlovku a je to
Jsou ženské, které jsou na tom hůř, třeba chlap nedělá, ani doma nepomůže a když se podíváš do diskuzi, tak se to tu řeší skoro každý den
máš jen jedno děcko, jsou tady maminky, které mají 5 i 6 dětí a taky to zvládají ![]()
Ještě mě napadlo k tomu vstávání a nevyspání se - naše mimčo se občas taky budí 6× za noc, ale vzhledem k tomu, že spí s námi v posteli, nemusím nikam vstávat a chodit - prostě si ho přitáhnu, nakrmím a občas u toho usneme oba
Kdybych se měla pokaždné zvednout a kompletně probrat, asi už bych vypadala jako zombie…
Já anonymní chápu…
Prostě než se narodí první dítě, tak si to nějak každý představuje, ale nedokáže si to představit přesně jak to bude…Někdo má štěstí, že nemá s dítěm problémy- spí, jí, neni časo nemocné, spí celou noc, někdo nemá a prostě tě hůř zvládá.. na tom nevidím nic zlého…
Pripada mi, ze ste se na zakladatelku slitly…proc si porizovala dite? protoze chtela, stejne jako my ostatni nevedela jake to bude, kdyz si to driv neprozila. podle me se chtela sverit, popovidat so jak to chodi jinde a misto toho reakce typu:,,holka co si chtela to mas…kazda to taky zvladame jinak a jinak se citime. jedna vec je ta, ze je na to sama a chlap maka aby je uzivil, coz si urcite uvedomuje a vec druha ze chce i sveho chlapa po boku, pomoct, chce aby on byl taky u toho jak mala roste a ji samotne muze byt po nem smutno, tak proc jste tak zly?zakl.ja te chapu! u nas to je sice jinak, ake preci trochu podobne:-).nemas rodinu se kterou se navstevovat? kamaradky? mela by si i ty sama vyraťzit ven a prenechat odpovednost chvilku na nekom jinym, komu duverujes. uklizet se musi, ale jestli jsi z mesta tak pro sebe nevar a objednej si menycko:-)..ulehci si stereotyp a nedelej co neni nutne potreba:-)…zas bude lip, szijes se, zvyknes si! ono to pujde, vzdycky to jit musi!!! ![]()
Teda Vaše odsuzování mě dost zaráží. Nikdo si nedovede představit jaké to bude s dítětem dokud ho nemá, každý jen říká jak je to super a já nevím co a skutečnost je uplně někde jinde. Možná mi to zakladatelko přijde taky trochu na počínajícíá depresi? Co nějaké kamarádky s kterými bys mohla pokecat, jít na procházku, co plávání s dítkem? Tam se seznámíš a pokecáš. Vypadneš z toho kolotoče a bude líp. ROzhodně to nechce být s děckem jen doma, protože to je cesta do psychárny. Znám z vlastní zkušenosti. Držím palečky at je líp.
Zajímalo by mě, kolik mamin bylo na mateřských věčně šťastných a ani jednou toho neměly po krk.
Před otěhotněním jsem po škole chodila do práce. Skoro každý den a víkend. Bylo to hodně náročné, ale na mateřskou to nemá.
Po práci jsem věděla, že mám klid, odpadají mi povinnosti… Teď je mám non stop. Nemůžu dělat, co já chci a kdy to chci, ale musím to přizpůsobit potřebám dítěte. Takže to, že chlap vydělává - to sice ano, ale určitě nemá 24 každý den.
HOlky já teda nevím.. ale s takovými názory se setkávám jenom tady.. Neznám žádnou kamarádku, která by říkala ze začátko něco jiného
![]()
Myslím prvorodička, první dítě ten začátek…U druhého dítěte je to pak jiné, už si je většina jistá..
@kvaček píše:
HOlky já teda nevím.. ale s takovými názory se setkávám jenom tady.. Neznám žádnou kamarádku, která by říkala ze začátko něco jiného![]()
Myslím prvorodička, první dítě ten začátek…U druhého dítěte je to pak jiné, už si je většina jistá..
Na netu dokáže být asi každý hrdina. ![]()
Jsem na tom podobně. Občas si říkám, jestli to už není deprese. Poslední dobou se raduju z hodně málo věcí a stačí málo a už zase depkuju. Mám druhé dítě, věděla jsem, do čeho jdu, ale nemohla jsem tušit, že to bude tak hrozné
Dítě, byť už větší, je neustále nespokojené, nefunguje nic. Neumí komunikovat jinak než kňouráním nebo brekem
Manžel se snaží pomáhat, ale hodně pracuje, tak to není jednoduché. Jenže i když někam vyrazím a pobavím se, tak mě to nenabije pozitivní energií, hned jak se vrátím domů, cítím se stejně jako na odchodu ![]()
Uvažuju, že půjdu k psychologovi, ale nemůžu se dokopat…
@kedri píše:
Jsem na tom podobně. Občas si říkám, jestli to už není deprese. Poslední dobou se raduju z hodně málo věcí a stačí málo a už zase depkuju. Mám druhé dítě, věděla jsem, do čeho jdu, ale nemohla jsem tušit, že to bude tak hroznéDítě, byť už větší, je neustále nespokojené, nefunguje nic. Neumí komunikovat jinak než kňouráním nebo brekem
Manžel se snaží pomáhat, ale hodně pracuje, tak to není jednoduché. Jenže i když někam vyrazím a pobavím se, tak mě to nenabije pozitivní energií, hned jak se vrátím domů, cítím se stejně jako na odchodu
Uvažuju, že půjdu k psychologovi, ale nemůžu se dokopat…
o tom to je, člověk se nemůže nikam a k ničemu dokopat, doporučuju vyhledat lékařskou pomoc co nejdříve, deprese může přejít až k fobiim, drž se
![]()
Ahoj zakladatelko
odpověď na tvou otázku, někdy je to super, někdy… ehm… jak to říct slušně, prostě p…u ke zdi, normální život ![]()
Chápu
Když jsem nastoupila po škole do práce, tak jsem byla úplně vyřízená, chodila jsem spát v 8 a říkala si, ještě 39 let a bude to dobré, budu mít čas… pak jsem si zvykla; nástup na mateřskou - vyřízená, co je TOHLE za život, zavřená doma, všechno mě bolí a vypadám jak velryba, ani s kamarádkama nemůžu jít; narození dítěte - to se teď několik let nevyspím nebo co jako ![]()
Potom fáze smíření a hledání pozitiv a pak balanc viz. odpověď výše, tak se taky drž
Krize má každý
Já moc nechápu pro koho vaříš, když máš muže doma 2krát v týdnu, tak uvař na ty dny, kdy manžel přijede a co zbyde máš na další dny pro sebe. Zrovna, tak s úklidem, co může mít ženská s miminem za binec a lehla bych si, když spí dítě ať je to v noci nebo přes den.Na tom, že neni mužskej doma se dají vidět i výhody.