Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Pro adminy…
Původní název mnohem více vystihoval podstatu problému. Méně je někdy více.
@Anonymní píše:
Ahoj všem, předem se omlouvám, že vkládám anonymně. Možná ani není důvod, ale přesto se stydím a nechci, aby známí z tohoto webu věděli, jak se plácám… Možná se chci/potřebuji hlavně vypovídat…
Zkouším najít cestu ke splnění svého snu, který ale zatím neumím pojmenovat. Abych byla konkrétní, ráda bych se živila něčím, co mě naplňuje a baví, v čem budu šťastná a dobrá. Zároveň by mi to přineslo možnost trávit více času s mými dětmi. Díky oběma výše zmíněným požadavkům bych pak našla vnitřní klid a pohodu, energii a trpělivost na mé skvělé děti a úžasného manžela. Hlavní problém je v tom, že netuším, co by to mělo být…Je mi 34 let, mám dvě děti (obě navštěvují MŠ) a moc spokojené manželství. Chodím do práce, která by mě i bavila, kdyby jí nebylo tak moc, že ze mě vysaje všechnu energii, kterou mám a kterou bych především chtěla věnovat svým dětem. Navíc je v práci nepříjemná atmosféra a dost neoblíbená paní vedoucí. Jsem v permanentním stresu, nemám čas se ji pořádně naučit, protože pořád „vlaju“ v poklusu a nestíhám Neumím se zklidnit, navíc nemám absolutně žádný ventil. To vše se začíná projevovat na mém zdraví. Potřebuji z toho ven. Šílím z dnešního uspěchaného způsobu života, jsem neustále v poklusu, nechci takhle žít, nechci trávit tolik času bez dětí a když už s nimi jsem, nemám na ně sílu. Padám na pusu pod tíhou povinností. Potřebuji zastavit, vypnout, uklidnit se. Děti rostou tak strašně rychle…
Teď mě potřebují, za pár let už nebudou.
Měla bych být vlastně spokojená a šťastná, přesto velmi silně cítím už rok a půl, že jsem na tomto světě z úplně jiného důvodu, že mám dělat něco jiného, v čem budu opravdu dobrá. Asi to celé zní směšně, rouhám se, pálí mě dobré bydlo, mám být ráda, že mám práci a zdravé děti. Přesto se svého snu nechci vzdát. Musím TO najít nebo se o to alespoň pokusit, abych věděla, že jsem zkusila všechno. ALE JAK? Už na ZŠ jsme nevěděla, kam jít na střední, na gymplu jsem nevěděla, na jakou VŠ. Vybraným oborem (marketing) jsem se nejspíš minula…Bavilo mě to, protože to bylo trochu tvůrčí, ale živit se tím nechci, nemám na to vlohy.
Ale abych to neprotahovala. Jednoduše věřím, že každý jsme na světě pro něco stvořeni. Když se tomu budeme věnovat, budeme šťastní, budeme v tom dobří a tím si také vyděláme.Poradíte někdo, jak zjistit, k čemu mám vlohy (když to nejsem sama schopna zjistit
Předem děkuji za rady a zkušenosti.)? Existují nějaké psychotesty/poradny? Máte s nimi zkušenosti? Nebráním se ani alternativním metodám. (Ano, jsem trochu stará na tyto otázky. Na druhou stranu, nejsem zase tak stará, abych se spokojila s tím, že nežiji tak, jak bych si přála a neudělala vůbec nic pro změnu, co myslíte? Pořád ještě věřím, že jednou to všechno do sebe zapadne jako puzzle…)
Zkusila bych to přes koníčky. Co tě baví? Pouvažovat pak nad tím, zda by se tím nedalo i živit.
Já jsem se třeba našla na statku - zvířata, pěstování, dělání sýrů..to mě baví a do budoucna uvažuji o možnostech jak tohohle svého potenciálu i profesně využít.
Jsem možná naivní a nerozumná, ale já vždy z práce, která mě stresovala tak, jak ta tvoje nyní tebe, prchla. Moje životní zjištění je, že život je o něčem jiném než děti odevzdat na celé dny školce a celé ty dny trávit za zdmi kanceláře s protivnou šéfovou za zády. Budu se pak po rodičáku zuby nehty snažit, abych pracovala v oboru, který mě aspoň trochu baví a který mi nevezme to nejcennější - vzájemné chvíle s dětmi a rodinou.
@Anonymní píše:
@Malaga Protože se bojím, že na tom pak budu ještě hůř. Situace na trhu práce tady není dobrá. Konkurence je veliká. A vzhledem k tomu, že vzdělání a zkušenosti mám spíš na práci v kanceláři, tak pracovní doba bude denně minimálně do 16:00 a to už bych děti ze školky nevyzvedla. Teď je můžu vyzvednout alespoň 3× týdně, což je fajn (ale nestačí mi to).
Směřuji to spíš na podnikání, viděla bych to nějaký e-shop se zbožím, ke kterému mám blízko. Jsem lehce tvůrčí, ale vyrábět asi nebude to pravé…
@RadkaCh V lecčem máš pravdu, možná létám v oblacích, ale nikde jsem nezmínila, že chci vydělávat balík a pracovat pár hodin denně. Moje ideální představa je 8-14:30 a pak dvě tři hoďky večer. A už vůbec jsem nikde nezmínila, že si chci vydělat balík.Pro začátek by mi (po konzultaci a schválení manželem
) stačilo třeba pět tisíc měsíčně. Neidealizuji si to, vím, že konkurence např. v e-shopech je obrovská. Líbilo by se mi do „toho“ něco vložit, kus sebe, dělat to s láskou. Znáte to, když Vám přijde z e-shopu balíček a v něm je ručně napsané poděkování od prodávající, bonbonek, nějaký voňavý čaj? Nebo jsem objednávala látky-metráž a došly krásně složené svázané mašličkou. Z těch balíčku čišilo, že to ti lidi dělají s láskou, že chtějí, aby byl zákazník spokojený… Nevím, jestli mi rozumíte.
Umíš šít? Co něco tvořit a prodávat třeba přes Fler? Jinak podobné, velmi motivující a „nakopávající“ příběhy lidí, kteří zcela změnili svůj život a zcela změnili profesi a dělají teď to, v čem vidí smysl a co je baví, pravidelně nacházím v časopise „Pravý domácí časopis“. To je takový můj „nabíječ“ ![]()
Ahoj holky, děkuji mockrát za Vaše reakce, všechny Vaše tipy a názory (i ty negativní, stahující snílka ve mně nohama zpět na zem) si beru k srdci, o víkendu si Vás znovu pročtu a projdu weby a knížky, které mi doporučujete. Děkuji Vám za Váš čas a všem, kteří řeší podobné pocity přeji, aby se jim jejich sen splnil a chybějící článek zapadl do celé skládačky. ![]()
Dobrou noc přeje zakladatelka ![]()
Mám podobný „problém“ jako zakladatelka, akorát jsem o něco mladší - je mi 21 let, možná tedy mám nárok na to, abych se ještě chvíli hledala, ale já už fakt nevím jak dál..Budu ráda, když si mne vyslechnete a třeba i poradíte. Omlouvám se za anonym, ale pro mne to je velmi osobní. Všechno prakticky začala po maturitě, nevěděla jsem co chci, za to jsem ale přesně věděla co nechci. Nechtěla jsem už nikdy chodit do školy každý den, nesnášela jsem to tam a říkala jsem si, že jestli ještě někdy budu studovat, tak určitě dálkově. Naivně jsem si myslela, že mě po maturitě čeká růžový svět, snad že na mě všichni čekají s otevřenou náručí? Šíleně jsem se spletla, do vysněný práce mě pro málo praxe nevzali a na jedinou VŠ, kam jsem si dala přihlášku, jsem nebyla z kapacitních důvodů přijata. Nechtěla jsem ale být bez školy, tak jsem si dala přihlášku na vyšší odbornou, tam brali každého a já se taky dostala. Jelikož jsem jí chtěla studovat kombinovaně, musela jsem i do práce. Ze začátku jsem to zvládala dobře. Práce mě sice moc nebavila, ale dalo se to. Jenže uběhlo pár měsíců a cítila jsem na sobě, že bych chtěla dělat i něco co mě baví.. Shodou okolností se mi v té době ozvali z mého vysněného zaměstnání, že hledají někoho na výpomoc. Samozřejmě jsem na nabídku ihned kývla. Vše se dalo dobře zvládat, brigáda mi dodávala sílu a já jsem za to vše byla ráda. Jenže pak přišla další nabídka mé vysněné práce a tu jsem taky nakonec přijala na brigádu… asi toho na mne začalo být už moc, od tý doby mám pocit, že nejsem šťastná, i když předtím to také růžové nebylo. Ve stálý práci to nesnáším, děsím se každýho dalšího dne, kdy tam zas budu muset jít. 12 a půl h směna mi přijde nekonečná, na lidi najednou nedokážu být milá. Práce mne sama o sobě nebaví
radši bych se viděla někde jinde. Jsem rozhodnutá, že tam v září končím.. Mám podanou přihlášku na VŠ, kam ani nevím jestli chci nebo ne. Zároveň budu možná mít možnost, dostat plný úvazek v mé vysněné práci, kam nyní docházím na brigádu. Tam, kde se mi opravdu líbí. Přítel říká, že vždycky přijdu domů rozzářená a i já to na sobě cítím, najednou se na mě celý svět směje. Není tak pochmurný jako je teď. Co myslíte, dali byste přednost VŠ a nebo vysněné práci? Nesmím zapomenout na to, že ještě studuji voš. Neumím odejít od rozdělané věci, tudíž i tu bych ráda dokončila. Ale nevím jak bych zvládla dvě školy.. Dát přednost vzdělání či zaměstnání? ![]()
A bude ti to vzdelani k necemu, kdyz budes delat svou vysnenou praci? Je vysoka skola nutna napriklad pro postup v tom zamestnani? Nestaci ti jen ta VOSka? Da se tvoje vysnena prace delat dlouhodobe nebo je to jen docasna zalezitost na par let? Jedna vec je najit motivaci, ale druha delat smysluplne veci.
@Afrikana V současné době mi na tohle povolání stačí moje SŠ. Jenže jen Bůh ví, co si naše vláda v budoucnu zase vymyslí za změny. Proto bych chtěla mít nějakou jistotu. Přijde mi tahle doba hrozně zmatená, nikdo neví jak to bude za 5, 10, 30 let. Ta moje vysněná práce by se snad dala dělat dlouhodobě, i když taky to jisté není. Je to soukromá MŠ, která je nově otevřená. Ale zatím se slibně rozjíždí. A jsem tam opravdu moc spokojená.
A můžeš tu VS dělat dálkové? Dodelej si VOS, zůstaň ve vysněné práci a časem si můžeš dodělat VŠ.