Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Dobrý den,
Trápí mě jedno obrovské dilema. Je mi 27 a jsem ze své podstaty hrozně sobecký člověk. Nerada se omezuju kvůli někomu či něčemu jinému. Je to asi měsíc, co jsem si vzala svého dnes již manžela a tak nějak vyplynulo, že je asi ten správný čas na dítě. Ne jednu stranu se celkem těším, na druhou stranu mě ale děsí, že už nebudu moct dělat nic jako dřív. Nebudu moct vypadnout na víkend do hor, přespat někde ve stanu, vykoupat se v horské říčce a v neděli se s čistou hlavou vrátit domů, abych šla v pondělí do práce. Nebudeme si s mužem moct jít spolu zaběhat, protoze tam bude dítě, které musí někdo hlídat. Muj muz nebude ten jediný koho miluju. A přesně tyto veci, v podstatě má sobeckost, mě odrazují od toho mít dítě. Navíc se neskutečně bojím porodu, trpím na panické úzkosti, zejména tedy v místech, kde se pohybuje větší množství osob a kde se vyskytují lékaři (obě podmínky nemusí být splněny současně).
A jak zní moje otázka? Je mateřská láska natolik silná, abych výše zmíněné dokázala strpět? Abych strpěla, že mi někdo zasahuje do mé relativní svobody? Je mateřská láska natolik velká, abych jako matka dokázala být šťastná a spokojená?
Mě je 30 let, a na dítě nemám ani pomyšlení. Přesně si dokážu představit, jak se cítíš. Třeba kolem mě projde mamina s uřvaným dítětem a já si hned řeknu, „ještěže to nemusím zažívat“. Taky se bojím, že porod nezvládnu, mateřský pud se ve mě jaksi neprojevil.
Myslím si, že mateřská láska je ze všech lásek nejsilnější, ale ne každý je na to stavěný. Někdo prostě dítě nechce, případně by neměl mít.
Ano, materska laska je alespon pro me to nejsilnejsi, ale ocividne nejsi na dite pripravena alespon podle toho co pises.. Podle Tebe Te bude dite jen omezovat. Udelejte si ho az na to budes koukat treba takle. " Pujdu si zabehat s kocarkem, budu spat pod stanem s ditetem apod..
@Xsvel přečti si mé denicky..dítě ti neznemozni nic z toho, co tady popisujes. Jen to už nebudete prožívat dva, ale tři. Tvá láska se nebude dělit mezi muže a dítě..tvoje láska se časem znasobi. Neuvidis svého muže jen jako partnera, ale i jako skvělého otce. Uvidis jeho další stránky. Je to krásný proces. Klidně ale rok počkej a dojdi si na to sama. A porod..nejsilnější okamžik v životě člověka, věc, která vás dva moc semkne. Jen bych tobě doporučila dulu či vlastni PA.
@Xsvel materska laska je neco, co te posadi na zadek, pardon. A neboj, stanovani, koupani v ricce, behani nebo vecere je s detma vlastne zabavnejsi! ![]()
@LennaZS píše:
@Xsvel přečti si mé denicky..dítě ti neznemozni nic z toho, co tady popisujes. Jen to už nebudete prožívat dva, ale tři. Tvá láska se nebude dělit mezi muže a dítě..tvoje láska se časem znasobi. Neuvidis svého muže jen jako partnera, ale i jako skvělého otce. Uvidis jeho další stránky. Je to krásný proces. Klidně ale rok počkej a dojdi si na to sama. A porod..nejsilnější okamžik v životě člověka, věc, která vás dva moc semkne. Jen bych tobě doporučila dulu či vlastni PA.
Pekne napsano jenze nestaci aby si to zakladatelka precetl. Tyhle pocity musi citit…
@Xsvel spousta věcí se dá dělat i s tim prckem - běhat s kočárkem, na výlety a tůry s šátkem atd.. ale jo je to omezení. Prostě buď chceš nebo ne.. jak je prcek starší, dá se dát na hlídání. Malé mimino na víkend neudáš
Já, krom běžných koncertů, které jsou v klubu, kam dítě nevezmu, styl života nezměnila. Jen přizpůsobila. Malý absolvuje spoustu věcí s námi a spokojenost na všech stranách ![]()
Popravdě? Nejsem od přírody nijak velky sobec ale to co vnímáš jako omezeni k dětem zkratka patři, především pokud žiješ hodně aktivně a společensky. Pro me to byla obrovská změna a pocity ze bych nekdy nejradši utekla čas od času přicházejí… Ale dite zaplní místo ve tvém srdci o němž ani nevíš ze je prázdné a to mi věř že si to fakt neumíš představit. Myslim ze ne všechny ženy by mely byt povinně matkami a že ne vsichni co mají deti jsou diky tomu šťastní.
S dítětem se dá dělat víc věcí, než se na první pohled zdá. Ale pokud nejsi vnitřně na dítě připravena, nikam se netlač. Není to dobré pro nikoho.
Ještě máš čas, touha po dítěti může přijít jak blesk z čistého nebe. Nebo také ne. Mám kamarádku, je podobného ražení jako Ty (rozhodně bych ale neřekla, že jste sobecké). Ona navíc děti fakt nemá ráda. Je starší, je jí 35 a u ní to prostě nepřišlo a myslím, že ani nepřijde. No a co?
Měli byste to probrat s manželem, to vidím jako hodně důležité.
@Xsvel
Mela jsem stejne pocity a start k diteti
Vadilo mi silene to omezeni, zvykala jsem si rok! Ted je malemu 2,5 a miluju ho jak nikdy nikoho. Proste jinak uplne
Ale ze by to nastalo hned po porodu, to vubec. Sakra jsem si musel zvykat, abych ho nekde nenechala a aby mi nebyl zatezi nebo jak to napsat. Dalsi dite asi chci, ale pozdeji - je mi 29. Ted je pro me muj syn stredobod vesmiru a ackoliv jsem obcas litovala, ze uz nejsem bezdetna- ano je to tak, tak ted si to bez nej neumim predstavit.
Rypalky a dokonale matky necht se zdrzi komentare na muj komentar. ![]()
Tak zcela zjevně nebudeš mamina, jejíž život dostal smysl až s narozením dítěte
Takových je nás spousta, co se těšíme, až vypadneme z baráku od dětí
To je taky normální. Nejsme všechny ty vyloženě mateřský typy. Ale jinak je mateřská láska v podstatě neomezená, takže i takový člověk je šťastný a spokojený. Já jsem šťastná, když mám kluka doma, jsem šťastná, když ho odevzdávám na víkend babičce a my s mužem někam vyrazíme sami a jsem šťastná, když si ho pak v neděli vyzvedávám ![]()
Mateřská láska je bezesporu ten nejsilnější cit, jaký jsem kdy zažila. S mužem mě to ještě víc propojilo, miluji je oba a nikdy mě nenapadlo, že by se láska dala dělit. Ta se pouze násobí. Porodu jsem se neskutečně bála, bojím se bolesti odjakživa, byla jsem z něj upřímně pěkně ve stresu, ovšem pouze do doby než na něj došlo. Ano, bolí to, ale jak přijde ta bolest, odejde strach z ní. Dítě vám zajisté změní život obrovským způsobem, ale časem si vše přizpůsobíš tak, aby vám to všem vyhovovalo. Z toho co jsi napsala na mě ale spíš působíš tak, že uvnitř sebe dítě zatím nechceš, ale jsi ochotná do toho jít, protože to tak má být. Počkej, až budeš opravdu chtít. ![]()
No, citim z toho, ze dite bys mela mít z určité povinnosti, proste splnit tu roli matky, ale ze bys ho chtěla, asi moc ne. Nebo jak je myšleno, ze tak nejak vyplynulo ze je cas na dítě?
Ja takto treba neuvazovala, ale třeba to za cas zase uvidíš jinak
Spousta veci se da delat i s miminem, zrovna to kempovani s pidi miminem lip jak s batoletem. Stejne tak se da jit behat s kocarem nebo cyklovozikem.
A kazda matka ma obcas chut odejit do poli, kdyz uz je toho moc.
Materska laska ti nezabrani citit se omezovana, svazana ditetem a jeho potrebami, materska laska ti jen zabrani odnest dite do babyboxu, protoze bez toho prcka by ses citila jeste milionkrat hur nez kdyz jsi jim omezovana a moc dore to uvnitr vis.
Pamatuju se, co mi delaly deti v cca 3-4 mesicich v noci. Budily se v te dobe hodne casto na kojeni. A kdyz uz asi po desaty za tu noc jsem kojila, padala na hubu unavou a touzila po celonocnim spanku, tak v tom šeru se dite pustilo prsa a hodilo na me zcela nevinny siroky cukrblik. No a co v tu chvili clovek muze? Leda tak vyplavovat endorfiny a byt stastny, ze toho prcka ma ![]()