Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Jak se naruší vztah?
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
12.4.23 03:02
Jak se narusi vztah?
Ahoj, nevím jestli píšu do správné kategorie.
Je mi 32 mám dceru v 1. třídě maminka nám umřela při autonehody před pár lety. Mám cca rok a půl nový vztah a začínáme se bavit o společném potomku. Já bych byl pro, ale trápí mě jedna otázka. Možná jsem divný. Nevím, ale stále na to myslím. Jde o to jak naruší vlastní dítě vztah partnerky vůči moji dceři? Mám strach, aby nedávala přednost našemu společnému potomku.. A má dcerka se necítila odstrčená. Nevím jak to přesně popsat. Vím, že že začátku je dítko hodně závislé na mamince a prostě by se muselo vysvětlit, že dcerka už je velká a její sourozenec potřebuje víc péče pač je malinký. Nema některá zkušenost jak to je? Jsem takový samorost a samotář nevím kde jinde se zeptat. Jestli se vám zdají mé obavy divné tak mi prosím nepište nadávky.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
12.4.23 05:21
Nám se osvědčilo se staršími dětmi mluvit narovinu o tom, co bude, až se miminko narodí. Že asi nebude spát v noci, že se bude imrvére kojit, že bude řvát a pokaká se tak, že bude mít hovínko až na zádech, kolikrát za den se takový drobek umí poblinkat….vyprávěli jsme jim, co nám ony prováděly jako miminka a pak jako batolata. A děti byly připraveny na všechno 
. Vždycky jsme to vyprávěly s vtipem, děti se mohly potrhat smíchy. A automaticky začaly pomáhat s mladšími sourozenci. Milovali je od začátku a mají se rádi doteď. Když se sourozenci narodili, tak jsem zvýšila úsilí při mazlení starších dětí, kdykoli přišli, tak jsem je přitulila. Když se miminko rozplakalo, ještě jsem třeba to starší dítě minutu chovala než jsem řekla : “Pojď, musíme pochovat Honzíka. A až bude zas v pohodě, tak se spolu domazlíme, jo?” Když přišli starší děti s dudlíkem v puse, tak jsme hráli několik týdnů na miminka. Žádné, ty už jsi veliká, ty už to nesmíš. Je to fuška pro rodiče, ale vyplatí se to. Hlavně neudělat z miminka středobod vesmíru a důvod, proč to či ono nejde. Ono se často stane, že vám najednou to starší dítě přijde protivné, neempatické, rušivé, zlobivé, náročné. Kdykoli na něj kvůli tomu dostanete vztek, pohlaďte ho, usmějte se na něj a v pohodě mu řekněte, co od něj potřebujete, aby dělalo. A v hlavě si srovnejte, že kdyby vám třeba nebudilo mimino, kdybyste vy byli vyspalí a odpočinutí, tak byste to chování staršího dítěte tak černě neviděli…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
12.4.23 05:36
Popravdě? Neumím si představit mít stejný vztah k vlastnímu dítěti a k partnerovu. Někdy se to poštěstí, ale neočekávala bych to automaticky. Člověk mnohdy nemá stejný, úplně stejný vztah k vlastním dětem. Ale tvoje děti budou obě stejně, takže mic je na tvé straně hřiště. Partnerka bude potřebovat podporu, pomoc s miminkem. Stejně budeš muset se věnovat staršímu dítěti. I kvůli většímu věkovému rozdílu. My máme mezi 2 a 3 sedm let, a rozčtvrtit se nedá. Něco není vhodné pro všechny. Nechávala jsem třeba miminko s tátou a se staršími šla na zápas, na bazén, do kina.. Naopak s nejmladším na jiné aktivity. Nejstarší rád vozil kočárek. S miminkem na prsu jsem s nimi dělala úkoly. Ze školy vyzvedávala s malým v šátku.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
12.4.23 05:57
No tak je jasné, že partnerka bude jednou chtít vlastní, ke kterému bude mít jiný vztah?
Normálně si s ní o tom promluv, ne? Staršímu dítěti se budeš muset věnovat víc ty, a dopředu domluvit, že budeš hlídat mimino a partnerka bude trávit čas sama i se starším dítětem. Na vztahu budete muset pracovat.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
12.4.23 06:50
@Honza1991 píše:
Ahoj, nevím jestli píšu do správné kategorie.
Je mi 32 mám dceru v 1. třídě maminka nám umřela při autonehody před pár lety. Mám cca rok a půl nový vztah a začínáme se bavit o společném potomku. Já bych byl pro, ale trápí mě jedna otázka. Možná jsem divný. Nevím, ale stále na to myslím. Jde o to jak naruší vlastní dítě vztah partnerky vůči moji dceři? Mám strach, aby nedávala přednost našemu společnému potomku.. A má dcerka se necítila odstrčená. Nevím jak to přesně popsat. Vím, že že začátku je dítko hodně závislé na mamince a prostě by se muselo vysvětlit, že dcerka už je velká a její sourozenec potřebuje víc péče pač je malinký. Nema některá zkušenost jak to je? Jsem takový samorost a samotář nevím kde jinde se zeptat. Jestli se vám zdají mé obavy divné tak mi prosím nepište nadávky.
Kolik bylo dcerce, když jí umřela maminka? Jak to zpracovala? Měla možnost si to bezpečně odžít a rozloučit se? Kdy přišla nová partnerka? Žijeme spolu? Jakou roli hraje v životě dítěte a do jaké míry může ovlivňovat jeho výchovu?
Toto všechno hraje roli. Nová partnerka není matka dítěte a pravděpodobně mezi sebou nemají takovou vazbu, jakou bude jednou ona mít se svým novým dítětem. Nikdo to po ní ani nemůže požadovat. Pravděpodobně by si to nepřála ani matka dítěte a může to vadit i jejím příbuzným(na to mysli). Krev není voda a matka je nezastupitelná a nenahraditelná. Když odejde, lze to zvládnout, ale tvrdit, že to dítě nepoznamená by bylo pokrytectví.
V lepším případě se vytvoří podobná vazba jako k adoptovanému nebo pěstounskému dítěti, pokud je tomu žena otevřená, ale mohou se taky celý život pouze tolerovat.
Dcera je hlavně Tvoje starost. Jsem zastáncem, aby se co nejvíce zachovaly a rozvíjely vazby na rodinu a příbuzné zesnulé matky, klidně do podoby asymetrické střídavé péče s prarodiči, pokud mají zájem a jsou schopni, než se snažit vytvořit mezi ní a novou ženou to, co ani nejde a požadovat péči o Tvé dítě za hranici jejích možností.
I ona bude potřebovat prostor jen pro sebe a své dítě.
Pokud si s tím nevíš rady, zajděte za odborníkem. Promluvte si, jak to vidí a cítí ona, Ty a podle toho nastavte nějaká pravidla do budoucna.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Ledová káva
12.4.23 06:57
@Masina píše:
Nám se osvědčilo se staršími dětmi mluvit narovinu o tom, co bude, až se miminko narodí. Že asi nebude spát v noci, že se bude imrvére kojit, že bude řvát a pokaká se tak, že bude mít hovínko až na zádech, kolikrát za den se takový drobek umí poblinkat….vyprávěli jsme jim, co nám ony prováděly jako miminka a pak jako batolata. A děti byly připraveny na všechno
Zvládli jste to na 1 
Díky za inspiraci, je to teď pro mě taky aktuální Mě to teď po porodu zaskočilo, jak mi oba starší najednou přišli zlobiví, když nás přišli navštívit do porodnice. 
- Citovat
- Upravit
12.4.23 07:03
Je v podstatě nemožné, aby měla stejný vztah k tvému dítěti a ke svému vlastnímu. Většina lidí má lehce rozdílné vztahy i k více vlastním dětem, včetně mě 
Ano, starší dítě (bez ohledu na to, zda vlastní nebo nevlastní) může žárlit, ano, musí být lehce upozaděno po porodu, zkrátka už nebude v záři reflektorů samo a může to být problém. Ale nehraje v tom příliš roli, zda je to vlastní nebo nevlastní sourozenec podle mě. Pokud je tvá partnerka normální empatická žena a dosud měla s tvou dcerou pěkný vztah, věřím, že to zvládnete. Holt se budeš dceři muset po nějakou dobu intenzivněji věnovat ty, hodně s ní o tom mluvte a určitě to bude dobré. Ještě bude ráda, že má sourozence, uvidíš.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
12.4.23 07:33
@unuděná píše:
Je v podstatě nemožné, aby měla stejný vztah k tvému dítěti a ke svému vlastnímu. Většina lidí má lehce rozdílné vztahy i k více vlastním dětem, včetně mě
Ale hraje. Dost zásadní. Nejlepší by v tomto případě byla partnerka, co má taky dítě a úplně nejlíp s podobným osudem. Normálním ženským tohle nedojde, většinou kde není stejný zážitek, tam není takovýto hlubší druh empatie, pak bude s největší pravděpodobností brblat na to, že nevlastní dcerka bezdůvodně zlobí a že mladší má přece přednost. Přitom to budou úplně normální projevy bolesti ze ztráty maminky a taky z toho, že tu nespravedlnost bude mít denně na talíři v podobě mladšího, tudíž opečovávanějšího sourozence, který mámu má.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
12.4.23 08:18
@Takyjedna Takže tvoje rada je s touhle si dítě nepořizovat a najít si jinou, s vlastním dítětem, nebo jak tomu mám rozumět? Jasně, že vztah s nevlastními dětmi je jiný, než s těmi, co si počneme, odnosíme, porodíme a odkojíme. To ale neznamená, že tím musí trpět nevlastní děti. To už je pak hodně o tom výběru partnera, o komunikaci a oboustranné snaze.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
12.4.23 08:18
@Honza1991 popravdě, řešila bych to dopředu s psychologem. Ne, co se dcery týká, ale vás dvou. Ty si musíš uvědomit, že tvá partnerka nemůže tvou dceru milovat tak, jak své vlastní dítě, nesmíš to od ní očekávat a nemůžeš jí to ani vyčítat. A jo, příroda může způsobit, že pro ni tvoje dcera bude rušivý element. Myslím, že rok a půl je ještě krátký čas na to, aby tvoje partnerka měla k tvé dceři vztah upevněný.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
12.4.23 08:27
@Honza1991 píše:
Ahoj, nevím jestli píšu do správné kategorie.
Je mi 32 mám dceru v 1. třídě maminka nám umřela při autonehody před pár lety. Mám cca rok a půl nový vztah a začínáme se bavit o společném potomku. Já bych byl pro, ale trápí mě jedna otázka. Možná jsem divný. Nevím, ale stále na to myslím. Jde o to jak naruší vlastní dítě vztah partnerky vůči moji dceři? Mám strach, aby nedávala přednost našemu společnému potomku.. A má dcerka se necítila odstrčená. Nevím jak to přesně popsat. Vím, že že začátku je dítko hodně závislé na mamince a prostě by se muselo vysvětlit, že dcerka už je velká a její sourozenec potřebuje víc péče pač je malinký. Nema některá zkušenost jak to je? Jsem takový samorost a samotář nevím kde jinde se zeptat. Jestli se vám zdají mé obavy divné tak mi prosím nepište nadávky.
Ty ji znáš nejlépe..musíš vědět, jak na tom celkové ve vztahu k dětem a zejména zve dceři je.
Společne, vlastní dítě je vždycky více aspoň tedy pro hodně žen, je předpoklad, že ho bude preferovat pokud to není taková ta sluníčkova maminka co miluje všechny bez rozdílu.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
12.4.23 08:38
@unuděná píše:
@Takyjedna Takže tvoje rada je s touhle si dítě nepořizovat a najít si jinou, s vlastním dítětem, nebo jak tomu mám rozumět? Jasně, že vztah s nevlastními dětmi je jiný, než s těmi, co si počneme, odnosíme, porodíme a odkojíme. To ale neznamená, že tím musí trpět nevlastní děti. To už je pak hodně o tom výběru partnera, o komunikaci a oboustranné snaze.
Hele, ze svých zkušeností jo, zná jí stejně půl roku. Z takových unáhlených rozhodnutích se stávají vleklé rodinné průšvihy, táhnoucí se po celé generace. Ale tady si můžu radit, co chci, je to spíše na bázi toho, co můžou s 90% čekat, ale stejně se zařídí podle svého. A když nad tím uvažuje, tak je mi jasné, že ho to láká, že si to prostě potřebuje zažít. Ale reflexi má dobrou, to by se neptal. Možná, že to kvůli tomu ukočíruje jakž- takž dobře, ale ten problém nikdo neodpáře.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
12.4.23 08:40
@Venetia píše:
Ty ji znáš nejlépe..musíš vědět, jak na tom celkové ve vztahu k dětem a zejména zve dceři je.
Společne, vlastní dítě je vždycky více aspoň tedy pro hodně žen, je předpoklad, že ho bude preferovat pokud to není taková ta sluníčkova maminka co miluje všechny bez rozdílu.
Sluníčkový bejvaj nejhorší. Lepší je nějaká, co myslí hlavou, ta by to mohla ukočírovat. Sluníčkový ignorujou problémy, do tý doby, než jsou jasný už úplně všem.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
12.4.23 08:42
@Takyjedna Zná jí rok a půl a o dítěti teprve uvažují. Za mě to žádné unáhlené rozhodnutí není.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Milování a syn
- 09.04.26
- Anonymní
Problémy v rodině
- 18.03.26
- Anonymní
Touha po holčičce a špatná zkušenost s muži
- 11.12.25
- Anonymní
Je to deprese? Co by pomohlo?
- 12.12.25
- Anonymní
