Jak se naučit být mámou?

@tasa
Zkrátka jsme chtěli dvě děti, manžel opravdu hodně, on je milovník dětí. No a mě asi chlácholila ta pěkná představa, až budou větší… na to se dokonce těším. Když mají děcka tak 8, 10 let, to už zvládám.

Být hodně venku pomáhá a časem možná zkusit dát do jeslí a sama jít do práce

Zakladatelko, myslím, že to chce jen čas.. Za chvili bude jaro, to se líp chodí ven na delší porcházky, potkáváš třeba i ostatní maminky. Věř, že mateřská láska nechodí sama. I já to vím, jelikož jsem měla druhý porod komplikovaný a pak byl prcek 3 tydny ještě na JIP a v nemocnici, tak jsem si k němu dlouho hledala cestu.
Naprosto nesouhlasím s tvrzením, že není rozdíl mezi 1 a 2 detmi, je a to pořádný!
Domluv si s chlapem nějaké vycházky, zajdi na jogu, kafe s kamoskam, prostě ať na chvlku vypadneš z toho mimi světa.. Vydrž, myslím, že čas to všechno zpraví  

Hlavně si vymaž z hlavy představu že každá žena je zároveň skvělou matkou. Důležité je ze mas sve deti ráda. Nemusis si s nima hrat, zajisti slečnu na hraní a je to ok…

@Anonymní píše:
Hezké ráno všem nedokonalým… Stydím se, už mám druhé dítě, jsem zase na té nenáviděné mateřské dovolené a být mámou zkrátka stále neumím. Vše kolem dětí mě strašným způsobem nebaví, je to utrpení, jsem vyhořelá, frustrovaná a kvůli tomu podrážděná. Když dítě usne a druhé je ve školce, neskutečně se mi uleví. Nejraději bych šla hned teď do práce, ale bohužel to nejde, finančně bychom to neutáhli, pokud bychom se s mužem vyměnili. Moje otázka je, jak to přežít? Jak se naučit být ráda mámou, když to očividně nemám v sobě? Se svojí vlastní mámou nemám dobrý vztah, spoustu špatných vzpomínek na dětství, takže zřejmě opakuji její chyby.
Co se týče odpočinku od dětí, ten vcelku mám, cca 2× týdně si odcházím alespoň na 2 hodiny po svém, muž hodně pomáhá. Jenže přijdu domů a za chvíli jsem tam, kde jsem byla.
Mám své děti ráda, ale raději se s láskou dívám, jak si s nimi hraje někdo druhý, než abych tu aktivitu vyvinula sama. Trpím jak pes.

Musíš si holka uvědomit, že to období, kdy tě děti potřebují je krátké. Uteče to jako voda a najednou půjdou do školy, ty budeš v práci, pak se sejdete doma, uklidíš, uvaříš, děti přijdou z venku, napíšete úkoly, večeře a do hajan. Bude ti najednou připadat že by jsi s nimi chtěla být a budeš litovat že jsi nevyužila těch prvních pár let a s láskou se jim nevěnovala. Až přijde puberta-a věř že je to jako hod kamenem, tvoje děti budou samostatné už úplně. Mateřství není med, ale je to na chvilku a aby jsi později nelitovala, aby ti tvé děti nevyčetli že jsi se jim víc nevěnovala, ony to vycítí.

Je to občas na budku, ale musíš se zkrátka snažit si to udělat příjemný a hezký s dětma. taky se kolikrát překonávám, hlavně když si syn chce hrát neustále každý den s tou a samou stavebnicí ,ale mě pomáhá, že jsme po většinu času dne venku.tam se dítě zabaví hodně samo(nevím tedy, jestli máte domeček a zahradu nebo bydlíš v bytě, my máme to první),ale i na procházky chodíme hodně. pobyt venku dělá zázraky, řekla bych No a jindy se zkrátka překonat a být dítěti tou dobrou mámou.