Jak se naučit být sobec

Anonymní
9.2.21 22:21

Jak se naučit být sobec

Podařilo se vám naučit být do určité míry sobci? Vyrostla jsem v rodině, kdy máma všechny kolem mě omlouvala a snazila se vyhovět, i kdyby se musela omezit a vedla k tomu u mě. Dodnes např. odmítne moje děti - což jsou její jediná vnoučata, než aby musela sousedům říct, že nemůže pohlídat jejich dítě. Já si to přece vždycky nějak zařídím a oni jsou chudáci, protože…
Dneska mi došlo, že už dělám totéž. Svoje dítě jsem dala na hlídání, místo abych si vzala OČR. Syn je při distanční výuce sám doma - je mu 9 let, hlavně abych nikomu nepřidělávala problémy.
Takže vedoucí už chodí za mnou, protože neumím říct ne. Takže si vyžírám chuťovky a kolegyně, co nemá malé děti je vysmátá.
Dá se nějak změnit toto vnitřní nastavení. Co vám pomohlo říkat ne. Je nějaká kniha, která by mohla pomoci? Mámě nic nevyčítám, nejspíš se to veze od prarodičů, ty jsem nepoznala, ale babiččina sestra byla v tomto stejná.

  • Citovat
  • Nahlásit
Napsat příspěvek

Reakce:

Velikost písma:
1998
9.2.21 22:38

Jak říkat „ne“ bez pocitu viny - Breitman.
To jsem cetla ja. Doporucuju. Mela jsem to same. Taky po mamce. Jenze my dve uz posledni roky na tom makame, uz nas stvalo, jak s nama lidi jednali. Pak jsme akorat nadavaly, jak jsme blby, ze ostatni se sebou nenechaj vlacet a kadit na hlavu. My vzdycky vsem chtely vyhovet a nic z toho.
Musis se zdrave nastvat a mit sama sebe a sve dite na 1.miste, ostatni jsou az pak. Obzvlast cizi lidi.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
904
9.2.21 22:45

Za mě je důležité, že jsi si to uvědomila. To mě pomohlo nejvíc. Když si to uvědomujes, můžeš s tím začít pracovat, nebude to hned ale postupně se dopravujes kam potřebuješ.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
yse
955
9.2.21 22:47

Zacni tou osetrovackou, ne kvuli kolegyni, ale kvuli synovi. Ja bych doma devitilete DITE nenechala samotne. Neco jineho jsou dve tri hodiny, ale osm a vice ani omylem. Nastavit si prioritu rodinu a az potom vsechno ostatni.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
Anonymní
9.2.21 22:59

@yse syn je doma 4 hodiny, jak konci online, jde k babičce. Takže to ještě jde.

  • Citovat
  • Nahlásit
211
10.2.21 06:04
@Anonymní píše:
Podařilo se vám naučit být do určité míry sobci? Vyrostla jsem v rodině, kdy máma všechny kolem mě omlouvala a snazila se vyhovět, i kdyby se musela omezit a vedla k tomu u mě. Dodnes např. odmítne moje děti - což jsou její jediná vnoučata, než aby musela sousedům říct, že nemůže pohlídat jejich dítě. Já si to přece vždycky nějak zařídím a oni jsou chudáci, protože…
Dneska mi došlo, že už dělám totéž. Svoje dítě jsem dala na hlídání, místo abych si vzala OČR. Syn je při distanční výuce sám doma - je mu 9 let, hlavně abych nikomu nepřidělávala problémy.
Takže vedoucí už chodí za mnou, protože neumím říct ne. Takže si vyžírám chuťovky a kolegyně, co nemá malé děti je vysmátá.
Dá se nějak změnit toto vnitřní nastavení. Co vám pomohlo říkat ne. Je nějaká kniha, která by mohla pomoci? Mámě nic nevyčítám, nejspíš se to veze od prarodičů, ty jsem nepoznala, ale babiččina sestra byla v tomto stejná.

Zapracuj na svem sebevedomi a nauc se nebat-reakci okoli, zivota.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
24122
10.2.21 07:53

Začni s psychoterapií.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
1060
10.2.21 08:43
@Anonymní píše:
@yse syn je doma 4 hodiny, jak konci online, jde k babičce. Takže to ještě jde.

A zase to omlouváš. Dej si OČR a buď se synem.
edit - chybička se vloudila.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
24
10.2.21 12:07

Tohle je vážnější problém no.. já sem taky sobec, ale spíš když de o jídlo :D

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
175
10.2.21 12:09

A co zkusit nějaký kurz asertivity? :think: já o něčem takovém také uvažuji, protože jen prostě měkká a snažím se všem vyhovět za každou cenu (jen teda nic neuprednostnim pred svými detmi), beru na sebe zodpovědnost i za věci a lidí, za které bych nemusela. Snažím se všem zavděčit a když se mi to nedaří, tak mám pocit, že se musím donekonečna omlouvat a vysvětlovat. Je to proste o vnitřním nastavení, tam to chce přepnout a to prostě člověk neudělá jen tak ze dne na den.

Můj manžel je úplný opak, klidně něco odmítne, šéfa pošle do háje (samozřejmě slušně a pokud je v právu) atd. A neustále mi vyčítá, že jsem až moc hodná, ale já to prostě jinak neumím :nevim:

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
20326
10.2.21 12:17
@Anonymní píše:
@yse syn je doma 4 hodiny, jak konci online, jde k babičce. Takže to ještě jde.

jo, takze je to vlastne v pohode… Na co ze ses to prisla zeptat?

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
Anonymní
10.2.21 13:01
@Hanka1 píše:
jo, takze je to vlastne v pohode… Na co ze ses to prisla zeptat?

To byl jeden z příkladů. Otázka nezněla, co dělat, aby syn nebyl sám doma.
Je toho víc. Prakticky denně něco řeším. Často zaskakuju za kolegyně, protože vedoucí jde za mnou. Hlídám děti z širší rodiny, půjčuji věci po dětech… Umím šít, takže pořád něco někomu po večerech šiju.
A neumím říct, že na to nemám čas. Pokud řeknu, nechám se nakonec ukecat.
PS: Manžel šel na HO, takže syn už není sám doma. Já byla na HO do prosince.

  • Citovat
  • Nahlásit
92
10.2.21 13:06

Mám to stejně. Už od základky jsem ten pitomec, co na všechno kývne, abych někomu neublížila. Taky by se mi hodila rada. :nevim:

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
1060
10.2.21 13:48
@Myšák24 píše:
Mám to stejně. Už od základky jsem ten pitomec, co na všechno kývne, abych někomu neublížila. Taky by se mi hodila rada. :nevim:

Jsem na tom podobně. Na střední jsem pořád dávala opisovat úkoly, protože jsem se bála, že když jednou nedám, a příště zapomenu, nikdo mi jej opsat nedá a vmetnou mi do ksichtu, že já jím kdysi jednou nedala opsat úkol :,(
Věčně jsem byla bez pastelek i gum, málokdy se stalo, že se mi vrátila pastelka. A ostatní co si půjčovali ode mě, nevraceli nebo zapoměli, nebo se jím ztratilo… Tak jsem se od asi 6. třídy naučila mít jednu prupisku, 1 ostrouhanou tužku a toto jsem měla jen pro sebe. Když ostatní viděli, že nemám navíc tužku, šli otravovat jiného. A měla jsem klid. Pastelky jsem schválně při výtvarce schovávala do aktovky a vytahovala jen tu barvu, kterou jsem nutně potřebovala. Vystačila jsem si. Nakonec si „ti půjčovači“ zvykli, že už nepůjčuji (protože nebylo) a byl klid. Stálo to asi rok života na ZŠ. Pak jsem jen poslouchala některé holky, jak pomlouvaly, jaká je to kráva, když jiná zrovna nechtěla něco půjčit. :mrgreen:

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
222
10.2.21 21:53

Taky tak. Ale za poslednich par let uz jsem se tolikrat na.rala a najednou to jde vsecko samo

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit

Váš příspěvek

Odesílám...

Další podobná témata podle názvu

Další témata z kategorie

Mohlo by vás zajímat

Mohlo by vás zajímat