Jak se nehroutit před dětmi?

Anonymní
30.4.20 13:10

Jak se nehroutit před dětmi?

Jdu si k vám pro radu…Život mi teď nějak naložil víc, než bych si predstavovala a začínám to asi nezvladat. Vždy jsem vše řešila s chladnou hlavou, ale teď mi začínají před dětma ujizdet nervy. Dnes jsem se při zametání kuchyně rozbrečela, jen tak, bez žádného zjevného podnetu, až jsem nemohla popadnout dech. A děti tomu nerozumí, že jo. Jak se ovládat? Jak je do svých problémů a pocitu nezatahovat? Díky za každou zkušenost.

  • Citovat
  • Nahlásit
Napsat příspěvek

Reakce:

Velikost písma:
66856
30.4.20 13:24

Musíš to dostat ze sebe. Máš manžela? Třeba si s ním o tom povykládej. Jestli pracuješ ve zdravotnictví- není se čemu divit. Zdravotníci toho opravdu teď mají hodně. :hug: :mavam:

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
Anonymní
30.4.20 13:27

@mrav nepracují ve zdravotnictví a manžel je teď vlastně jeden z problémů, takže jsem na vše sama. Ale děkuji.

  • Citovat
  • Nahlásit
Anonymní
30.4.20 13:29

Pustím pohádky a jdu se vybrečet do koupelny, před manželem do sprchy. Nebo jedu s autem na myčku, poslední dobou jsem tam často…

  • Citovat
  • Nahlásit
6665
30.4.20 13:31

A vy myslíte že děti jsou hloupé? A nepozají, že něco není v pořádku? Nevím jak máte staré děti, ale vždycky je lepší si s nimi sednout a vhodně k věku jim vysvětlit co se děje. Ony to stejně poznají a zbytečně pak roste strach, protože fantazie je mnohdy horší než skutečnost. Neříct něco závažného, co trápí rodiče může být i základem dalších problémů v dospívání. Když byly synovci asi 4 roky, tak mu málem umřel děda a zůstal mentálně a fyzicky postižený (byl několik týdnů na ARO a vypadalo že se nikdy neprobere). Švagrová syna chránila a snažila se předstírat, že se nic neděje, teď je klukovi 13 a musí docházet k psychologovi, kvůli úzkostem. První co psycholog švagrové řekl bylo, že mu měla hned říct co se děje, v jeho věku by stačilo, maminka je smutná, protože děda je hodně nemocný a kluk by vůbec odbornou pomoc nemusel potřebovat, protože by za prvé věděl co se děje a za druhé by viděl jak se se zármutkem vyrovnat.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
Ou
18043
30.4.20 13:35

Nemusíš to ovládat - můžeš přiznat dětem, že ti je těžko a že když pláčeš, tak se ti uleví a máš pak víc síly. Jedinné co potřebuješ je vysvětlit jim, že to není kvůli nim, ale kvůli něčemu venku.

Oni moc dobře cítí, že se něco děje a že to není dobrý. Pokud jim to zapíráš, a tvrdíš, že je všecho OK, tak je to dost mate, protože nevědí čemu věřit. Takže se pak trápí ještě víc.

Jinak teda pokud máš v mezičase, kdy zrovna nejsi přemožená emocema někoho, komu se můžeš vypovídat, tak to přemožení emocema nastává méně často.
Pokud to nechceš vykládat blízkým lidem, tak vždycky můžeš volat na linku důvěry, nebo můžeš psát sem a nebo si můžeš psát deník, kam vypíšeš všechno, co se ti honí hlaovu a co z té hlavy potřebuješ dostat. napsané to bývá lepé uchopitelné, než když se to jen přemílá v hlavě. a napsané rukou, ne jen na klávesnici to často fakt ulevuje.

Příspěvek upraven 30.04.20 v 13:37

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
Anonymní
30.4.20 13:35

@Heivka snažím se detem dat nějaké vysvětlení úměrně věku. Ale úplně vpálit jim to taky nechci/ nemůžu. Některé problémy jsou v řešení, některé se musí sdělovat opatrně a postupně…

  • Citovat
  • Nahlásit
1886
30.4.20 13:37

Kolik tem detem je?

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
Anonymní
30.4.20 13:40

4, 6 a 8 let.

  • Citovat
  • Nahlásit
17785
30.4.20 13:43
@Heivka píše:
A vy myslíte že děti jsou hloupé? A nepozají, že něco není v pořádku? Nevím jak máte staré děti, ale vždycky je lepší si s nimi sednout a vhodně k věku jim vysvětlit co se děje. Ony to stejně poznají a zbytečně pak roste strach, protože fantazie je mnohdy horší než skutečnost. Neříct něco závažného, co trápí rodiče může být i základem dalších problémů v dospívání. Když byly synovci asi 4 roky, tak mu málem umřel děda a zůstal mentálně a fyzicky postižený (byl několik týdnů na ARO a vypadalo že se nikdy neprobere). Švagrová syna chránila a snažila se předstírat, že se nic neděje, teď je klukovi 13 a musí docházet k psychologovi, kvůli úzkostem. První co psycholog švagrové řekl bylo, že mu měla hned říct co se děje, v jeho věku by stačilo, maminka je smutná, protože děda je hodně nemocný a kluk by vůbec odbornou pomoc nemusel potřebovat, protože by za prvé věděl co se děje a za druhé by viděl jak se se zármutkem vyrovnat.

deti jsou dnes nejake mimozy mi prijde. Moji matku trapilo cele moje detstvi furt neco, nikdy se mnou nic neresila. A co jak? NIC.

Ja si naopak myslim, ze rodice deti do svych problemu zatahovat nemaji. Ze rodice maji problemy, to patri ke zivotu a deti nemusi vsechno vedet.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
11114
30.4.20 14:18

@warita tohle si myslím taky. Moje máma měla peklo skoro celé moje dětství, když jsem se to dozvěděla zpětně, obdivuji ji, jak to někdy zvládla. A kupodivu žádné psychické problémy nemám. A to si pamatuji, že jsem ji vídávala brečet, později i pít. Podle mě se děti mají dozvídát o problémech, až když se jich přímo týkají. Fakt nemusí vědět, že tatínek mamince zahýbá a maminka je kvůli tomu nešťastná a neví, co má dělat. Ve chvíli, kdy se chystají jít od sebe, je to něco jiného.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
7491
30.4.20 14:22

Myslim si, ze deti by se mely ucit, ze negativni emoce jsou normalni soucasti zivota a ze na tom neni nic spatneho.
Normalne lidsky bych vysvetlila, ze kdyz jsi smutna, tak se vybrecis a pak je ti zase dobre. A ze kazdy mame vesele a smutne dny.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
24395
30.4.20 14:25

To neni prece zadna ostuda :kytka:.Normalne jsi mela detem rict, ze je toho na tebe moc a obcas se kazdy musi vyplakat.Ze treba slzicky odplavy to smutny, to pochopi kazdy dite. Nemusis jim vykladat pravdu, ze tatinek udelal to a ty myslis na to, to vubec, ale vedet, ze lide maji bezne emoce, to si myslim, ze by se deti ucit mely nezavisle na problemech rodicu a veku, vsechny.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
24395
30.4.20 14:26
@Jana525 píše:
Myslim si, ze deti by se mely ucit, ze negativni emoce jsou normalni soucasti zivota a ze na tom neni nic spatneho.
Normalne lidsky bych vysvetlila, ze kdyz jsi smutna, tak se vybrecis a pak je ti zase dobre. A ze kazdy mame vesele a smutne dny.

Presne, presne tak :palec:

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
17785
30.4.20 14:36
@Aduš8 píše:
@warita tohle si myslím taky. Moje máma měla peklo skoro celé moje dětství, když jsem se to dozvěděla zpětně, obdivuji ji, jak to někdy zvládla. A kupodivu žádné psychické problémy nemám. A to si pamatuji, že jsem ji vídávala brečet, později i pít. Podle mě se děti mají dozvídát o problémech, až když se jich přímo týkají. Fakt nemusí vědět, že tatínek mamince zahýbá a maminka je kvůli tomu nešťastná a neví, co má dělat. Ve chvíli, kdy se chystají jít od sebe, je to něco jiného.

u nas taky tak. Ja bych to nedokazala se tak drzet. Nasi se nikdy pred nami nehadali, kde a jak se hadali, to nevim. Obdivuju matku, ze se dokazala tak ovladat. Nase mati nepila, pred nami nebrecela (ale zase ji ujizdely nervy jinak). Ja se ji nikdy neptala, co se deje, ale ja mela svych problemu dost, takze co se mne primo netykalo, nebyl muj problem.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit

Váš příspěvek

Odesílám...

Další podobná témata podle názvu

Další témata z kategorie

Mohlo by vás zajímat

Mohlo by vás zajímat