Jak se odstřihnout od rodiny

@Anonymní píše:
Taky mě to vždycky napadne . U nás taky jeden sourozenec věčně pyskuje, že jsem protěžovaná, rodiče mi cpou horem dolem, jsem mazánek ….

U nas je to spis tím, ze já jsem extrovert a on introvert, já si cestičku šlapala sama - od 16 brigády a v 21 jsem se odstěhovala. On první brigada v 24 a do te doby kapesné bez ambice si vydělat nějakou korunu navíc a odstěhoval se po třicítce. Já mám rodinu, takže tam jezdim jednou týdne a musím plánovat, on nemá nikoho a muže kdykoliv cokoliv, protože ani těch přátel moc není. Rodiče jsou soběstačni, takže nějaké bezne zaopatreni není zatím třeba a když mi někdo ve čtvrtek odpoledne rekne, ze v pátek jedou na chalupu a bude se dělat dřevo, tak sorry, ale fakt ze dne na den neprekopu plány kvůli neakutnim věcem. Jako určitě mají nějaký důvod, něco je i v povaze, ze sourozenec jim bude povahové bližší a driv me to hodně trápilo, teď už to tolik neresim.

To určitě ne. Jsem jiná než tchýně, ale to švagrová taky. Možná kdysi na začátku manželství s bratrem, měli lepší vztah, ale teď spolu taky mají problémy. Švagrová je zase úplně jiná než já. Je hrozně akční a taková, že se s ničím nese. e a a klidně člověka pošle slušně do p.dele. Nevím jak jsou na tom teď, ale předtím se taky moc nebavily. Ale tam zase přesně neznám ty důvody těch sporů. Ono s tchýní je to taky těžký. Je taková, že ráda kritizuje a myslí, že jedinej správnej názor je ten její a že bude všechno organizovat. A to zas hodně lidí nemá rádo, tak možná proto.

@Anonymní píše:
Dobré ráno holky,
tak s tím pozemkem jsem nakonec ráda, že nám ho nedali. Já tomu nebyla nikdy nějak nakloněná právě kvůli tomu, že ty vztahy už nebyly ideální, ale manžel v tom viděl úsporu peněz. Spíš nás štve ta forma. Mohli říct rovnou ne a ne to slibovat. Vypadá to, že ve skutečnosti nám ho stejně nikdy dát nechtěli. Ale ty problémy vznikly už před řešením nějakého pozemku. Manžel se určitě nechová jako idiot, ani není žádnej hajzl. Spíš naopak. Manžel měl vztahy s nima dřív celkem dobrý. I když otec vždycky upřednostňoval už od dětství víc bratra. Ale s mámou to bylo fajn. Bohužel ani s bratrem nemají žádné extra vztahy.
Pak to všechno začalo narozením prvního vnoučete od bratra. Najednou nás oni pomalu odstřihli. Když se pak narodily děti nám, tak už to pro ně nebylo zajímavý. Od tý doby se to vlastně táhne s horšími a lepšími obdobími. Manžel vždycky dřív hodně pomáhal, mnohem víc než bratr. Až mi přijde, že ho trochu využívali. Teď jim logicky pomáhá víc on, ale oni nám stejně neřeknou, když jsme málo v kontaktu. Ale zase rodiče jim taky pomáhájí a nám ne. A ještě podotknu, že to zatím rozhodně nejsou žádný nemohoucí starci
S těma dárkama mi přijde jen slušnost poděkovat. Mysleli jsme, že budou mít třeba radost. Navíc když se tváří, jak je to mrzí a chtěli by to dát dohromady, tak by mi to přišlo jako vstřícné gesto a snažila bych se to nějak rozvíjet. Takhle to všechno vypadá jen jako hromada keců.
Překvapuje mě kolika holkám tady přijde v pohodě vidět se párkrát do roka. Já nevím, prostě tohle podle mě není funkční rodina. Pokud k tomu ty lidi nemají nějaká vážný důvody, ale zase jsou třeba v kontaktu aspoň přes telefon nebo tak. Bydlíme všichni ve stejném malém městě a docela to člověka mrzí, když je pak potkáváme s bratrovými dětmi nebo když nám dřív vyprávěli o jeho rodině, o který věděli každej prd a o nás nic a ani je to nezajímá. Manžel se prostě nedokáže nad to jen tak povznýst a hrozně ho to štve a mrzí. My jsme jim nikdy nic neudělali a chovali jsme se k nim vždycky slušně. Podle mě i líp než bratr s manželkou než měli děti. Nechápu co se tak změnilo. Nevím, asi to nemá žádný dobrý řešení.

Malokdy existuje idealni reseni, vzdycky je to o ustupcich, a nekdo dela proste vetsi ustupky s tim, ze ma malo muziky, ale aspon to trochu hraje., nez aby bylo uplne ticho. Nekomu staci radio, nekdo chce koncert s vaznou hudbou a nekdo chce metalovy festival. Ja jsem z ruznych duvodu taky tak napul odstrihla sve rodice, protoze vsichni mame diametralne odlisnou predstavu o tom, jak by mela nejen rodina fungovat, ale celkove jak bychom meli zit, a nejde to pro nase odlisne povahy a odlisne snahy skloubit, a to bydlime take v jednom meste. Do jiste miry nechceme uplne o sebe prijit, protoze rodinu mame jen jednu a zase jsme si neprovedli uplne hruzy, kvuli kterym bychom spolu uz komunikovat nezvladli, proto se vidame velmi malo a kratce, tak nejak o sobe vime, ale treba ja se s rodici proste vic vidat nechci, protoze pri castejsim styku vyplouvaj na povrch ty odlisne pohledy na ziti a chovani a minulost, diky cemuz vznikaji konflikty, hadky a nebo se clovek musi “prekonavat”, coz neni uplne “zdrave”. U sporadickeho kontaktu se to da “udrzet”, i kdyz mi je jasne, ze treba mama by me chtela videt vice, ale proste to “nejde”.

Jak pises sama, vase predstavy jsou jine od jejich. To se pravdepodobne nikdy prilis nezmeni, pokud se nestane, ze budete na stejne vlne. Oni ted nemaji moc zajem a neco za tim vzdycky je a muze to byt pro vas i nepochopitelna prkotina. Treba maji opravdu o neco radsi brachu, protoze je treba vic podle jejich predstav, je jim povahove bliz, nebo maji hodnejsi deti, nebo jim vadi, ze treba kourite, blbe se smejete, jinak vychovovate deti nez oni atd., a oni na “to” proste nechteji tak casto koukat. Taky do jiste miry hraje roli to, jakou meli vychovu, jestli se prarodice manzela a rodice take moc nevidaji nebo je tam nejaky problem, tak jejich vztah k vam je proste jen dalsi prevzaty vzorec, ktery treba neumi zmenit nebo ho jen nevidi. Reseni je takove, ze by tvuj manzel mel trochu emocionalne vyzrat a psychicky se zklidnit, uvedomit si, ze to nebude po jeho. Evidentne v tom ma velky komplex a problem, pokud toto stavi na “vsechno nebo nic”, protoze v tomhle proste neni prostor pro jine lidi s jinymi pohledy. Tam je jen jeden pohled - tveho manzela. Coz je trosku detinske. At se zajde vypovidat na psychoterapii, kde rekne spoustu oskliveho, co by asi chtel rodicum rici, ale nerekne. Diky tomu se uklidni a treba i zlepsi komunikaci s rodici, protoze nebude furt pod tlakem. At zkusi i treba vyzjistit od bratra, proc se s nim rodice chteji vidat mene, aby vedel, kde je chyba a podle toho se take dal zaridil. Ale uplne odstrihnout, kdyz jste si vlastne neprovedli uplne nic extra zleho, mi neprijde dobre reseni, protoze manzel by tim stejne problem jen odsunul a stejne by ho to trapilo.

@dalmatine píše:
Malokdy existuje idealni reseni, vzdycky je to o ustupcich, a nekdo dela proste vetsi ustupky s tim, ze ma malo muziky, ale aspon to trochu hraje., nez aby bylo uplne ticho. Nekomu staci radio, nekdo chce koncert s vaznou hudbou a nekdo chce metalovy festival. Ja jsem z ruznych duvodu taky tak napul odstrihla sve rodice, protoze vsichni mame diametralne odlisnou predstavu o tom, jak by mela nejen rodina fungovat, ale celkove jak bychom meli zit, a nejde to pro nase odlisne povahy a odlisne snahy skloubit, a to bydlime take v jednom meste. Do jiste miry nechceme uplne o sebe prijit, protoze rodinu mame jen jednu a zase jsme si neprovedli uplne hruzy, kvuli kterym bychom spolu uz komunikovat nezvladli, proto se vidame velmi malo a kratce, tak nejak o sobe vime, ale treba ja se s rodici proste vic vidat nechci, protoze pri castejsim styku vyplouvaj na povrch ty odlisne pohledy na ziti a chovani a minulost, diky cemuz vznikaji konflikty, hadky a nebo se clovek musi “prekonavat”, coz neni uplne “zdrave”. U sporadickeho kontaktu se to da “udrzet”, i kdyz mi je jasne, ze treba mama by me chtela videt vice, ale proste to “nejde”.Jak pises sama, vase predstavy jsou jine od jejich. To se pravdepodobne nikdy prilis nezmeni, pokud se nestane, ze budete na stejne vlne. Oni ted nemaji moc zajem a neco za tim vzdycky je a muze to byt pro vas i nepochopitelna prkotina. Treba maji opravdu o neco radsi brachu, protoze je treba vic podle jejich predstav, je jim povahove bliz, nebo maji hodnejsi deti, nebo jim vadi, ze treba kourite, blbe se smejete, jinak vychovovate deti nez oni atd., a oni na “to” proste nechteji tak casto koukat. Taky do jiste miry hraje roli to, jakou meli vychovu, jestli se prarodice manzela a rodice take moc nevidaji nebo je tam nejaky problem, tak jejich vztah k vam je proste jen dalsi prevzaty vzorec, ktery treba neumi zmenit nebo ho jen nevidi. Reseni je takove, ze by tvuj manzel mel trochu emocionalne vyzrat a psychicky se zklidnit, uvedomit si, ze to nebude po jeho. Evidentne v tom ma velky komplex a problem, pokud toto stavi na “vsechno nebo nic”, protoze v tomhle proste neni prostor pro jine lidi s jinymi pohledy. Tam je jen jeden pohled - tveho manzela. Coz je trosku detinske. At se zajde vypovidat na psychoterapii, kde rekne spoustu oskliveho, co by asi chtel rodicum rici, ale nerekne. Diky tomu se uklidni a treba i zlepsi komunikaci s rodici, protoze nebude furt pod tlakem. At zkusi i treba vyzjistit od bratra, proc se s nim rodice chteji vidat mene, aby vedel, kde je chyba a podle toho se take dal zaridil. Ale uplne odstrihnout, kdyz jste si vlastne neprovedli uplne nic extra zleho, mi neprijde dobre reseni, protoze manzel by tim stejne problem jen odsunul a stejne by ho to trapilo.

Do určité míry máš pravdu. Myslím, že i potom by to manžela stejně trápilo. Ta psychoterapie je dobrý nápad. Možná by do toho i šel.
Bratra se zeptat nemůže. Mají spolu ne vyloženě špatný vztah, ale spíš žádný vztah, takže se moc nebaví. On se vždycky k mému manželovi choval celkem arogantně. Je dost po jejich otci, takže i proto si asi tak rozumí. Navíc si myslím, že si teď jeho bratr užívá, že je na výsluní.
Vtipný je to, že my třeba nekouříme. Myslím, že jsme ti „slušnější“.Bratr s manželkou kouří, celkem často pijou a bratr ještě chodí hrát někdy karty o peníze do hospody. Nejsou to teda žádný alkoholici, ale jsou to typy lidí, který si rádi dají pár skleniček obden po práci. To zase rodiče nekouří ani nepijí.
No výchova. Bratrovy děti byly vždycky ty „lepší“. Jsou starší než naše, takže vždycky všechno dělali líp. Naše děti jsou občas kritizováni.
Asi nemá cenu už řešit proč to tak je.Bylo by to všechno povídání na hrozně dlouho, což se tady nedá celé napsat. Ale díky všem za jiný pohled na věc. Asi si o tom s manželem zkusíme ještě promluvit a možná by nebylo od věci kdyby zkusil promluvit ještě jednou on sám s nima. Každopádně úplně je odstřihnout asi není úplně dobrý nápad. Budu doufat, že to půjde a najdeme nějaký kompromis. Nebo se fakt naučit to nějak přijmout a žít s tím, ale nevím no.

@Anonymní píše:
Holky, nechci se tady nijak obhajovat, ale opravdu si myslím, že chyba není na našem přijímači. Je to s nima opravdu těžký. Celkově to pro mě jsou dost sobecký a neempatický lidi, ale každej je nějakej a snažili jsme se je brát jaký jsou.
Opravdu, i když manžel zavolá, že by přišel nebo ať přijdou oni, tak kolikrát řekli, že nemají čas. Pokud se to teda nedomlouvalo tejden dopředu a nejednalo se třeba o oslavu narozenin. S jeho tátou není vůbec řeč a s mámou to začíná být podobně. Snažili jsme se, aby si právě třeba vybudovali vztahy i s našimi dětmi. Několikrát jsme je zvali na výlet, ale stejně z toho nic nebylo. Oni nám nenabídli nikdy nic. Přitom s bratrovými dětmi jezdí. Podotýkám, že už jsou v důchodu, ale mají čas asi jen na to co chtějí.
Díky za komentář MíšasBarča. Asi to je podobné u nás. Mně se je taky nechce úplně odstřihávat, ale manžel je už z toho tak frustrovanej, že chce buď všechno nebo nic. Podle mě on pořád čeká, že jim něco dojde a začnou se chovat normálně, ale takhle to nejspíš nefunguje. Podle mě se spíš zase urazí nebo to stejně nepochopí. Ráda bych mu pomohla, ale nevím jak. Asi se fakt bude muset s tím nějak smířit a snad časem si to přestane tak brát. Hlavně, jestli se někdy vůbec dočkáme, že zavolají, když teda zrovna náhodu nebudou něco potřebovat.

A dokud manžel neměl vás, tak se k němu chovali normálně? Teď se neurazte, ale není možná ta varianta, že třeba úplně nemusejí vás - a tudíž i vaše děti? Že kdyby měl manžel jinou ženu, chovají se jeho rodiče jinak?

Já si myslím, že jestli se k němu předtím chovali normálně a vídat ho chtěli, tak prostě musejí mít důvod pro to, proč se to změnilo. Kdyby ho odstrkovali celý život, tak ok, ale pokud předtím ne… Co kdyby se manžel zeptal až s nimi bude sám? Třeba by mu odpověděli, proč se s ním najednou nechtějí vídat.

Mě prostě přijde docela reálné, že třeba nemusejí vaši povahu, úplně si s vámi nerozumí a tím manželstvím a dětmi jste jejich syna prostě přirozeně trochu změnila k obrazu svému (a to je zcela normální, ve vztahu se lidi prostě časem sladí a pozmění) - takže i s ním si tak nějak přestali rozumět… Nemůže jít o tohle?