Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
A bereš nějaké prášky?
taky je to otom, chodíš do práce?
třeba to je jen stereoryp, nuda.
Deprese. Podle toho co píšeš. Zkus psychiatra a on pozná zda to tak je a případně nasadí léky
Kognitivně behaviorální terapie a postupné navrácení základních návyků. Hezky seznamy činností, odměny a trpělivost. Po malých krůčcích, ale vytrvale.
http://www.cskbt.cz/…erapeutu.php
Pokud k tomu máš depresivní stavy, tak vhodná medikace.
@Anonymní píše:
Dobrý večer. Jak už napovídá název diskuze, mám problém se k čemukoli donutit. Nic mě nebaví, do ničeho se mi nechce. Připadám si jako naprosto zbytečný, neuvěřitelně líný člověk. Vstanu jen protože bych měla. Nejraději bych zůstala v posteli. Jako ne že bych nedělala vůbec nic, ale i ty nejmenší a nejběžnější úkony mi přijdou vyčerpávající. Jo, normálně se myju, peru prádlo, převleču postel… Ale připadám si jako robot, který to dělá automaticky, protože se to tak prostě dělá. Ale nijak se nepředřu, rozhodně tady není dokonale naklizeno. Nevařím, nepeču, nebaví mě to, je to zbytečná námaha. Pustím si film, ale stejně ho nevnímám, koukám do telefonu, ale vlastně mě ani nezajímá článek, který čtu. Cca jednou za 2 měsíce přijde den, dva, kdy se cítím plná energie a elánu, vstanu bez problémů, u hudby s úsměvem uklidím, nebo něco uvařím, koupím květiny do vázy, něco na sebe, nebo do domácnosti, plánují letní dovolenou a celkově jsem jako sluníčko. Ale ten den skončí a vše se vrací do starých kolejí. A mně už je zase jedno, že květiny vadnou, nepřinutím se jim vyměnit vodu, nevadí mi, že jsem dva týdny neuklízela, vlastně vadí, ale nemám sílu to napravit. A nevím jak to změnit, aby ty pěkné dny byly mými běžnými dny. Abych fungovala naprosto normálně. Jediným mým světlem v životě je můj přítel, ten snad ani moc netuší, snažím se před ním vyadat „v pohodě“, ne jako nějaká troska jako která se cítím. Pokud jste to dočetly až sem a máte nějakou radu, budu vděčná. Přeji hezký večer a dobrou noc.
A u toho jako pracuješ? Já bych se obrátila na psychologa nebo radši rovnou psychiatra. Jako mám občas opravdu nechuť vstávat, ale okolnosti mě donutí a jak se trochu rozpohybuju, není problém. Ale mám malé dítě, takže prostě musím.
Holky, vy
jste tady všechny psycholožky jedna radost. Já jsem taky líná jak veš, ale depresi bych si teda nediagnostikovala
Spíš si myslím, že jsem chronický prokrastinátor. Taky peřiny převleču protože je chci mít čisté, ale rozhodně nevyskočím z postele s pokřikem "jujky, dnes budu povlíkat a mýt okna, hurá
. A pokud vy jo, tak mi nezbývá než závidět.
Zakladatelko, myslím si, že je to povahový rys, jako problém bych to vnímala, že se ti tohle přihodilo ze dne na den. Jinak s tím musíš zabojovat sama, nikdo jiný, ani léky, to za tebe neudělaj. Ale nějaká terapie nebo koučink by ti mohl asi dopomoci k nějakému zmapování situace a nakopnout správným směrem. A asi bych si zašla na krev, pokud se cítíš i unaveně, můžeš být chudokravná apod.
@Kfětoslava píše:
Holky, vyjste tady všechny psycholožky jedna radost. Já jsem taky líná jak veš, ale depresi bych si teda nediagnostikovala
Spíš si myslím, že jsem chronický prokrastinátor. Taky peřiny převleču protože je chci mít čisté, ale rozhodně nevyskočím z postele s pokřikem "jujky, dnes budu povlíkat a mýt okna, hurá
. A pokud vy jo, tak mi nezbývá než závidět.
Zakladatelko, myslím si, že je to povahový rys, jako problém bych to vnímala, že se ti tohle přihodilo ze dne na den. Jinak s tím musíš zabojovat sama, nikdo jiný, ani léky, to za tebe neudělaj. Ale nějaká terapie nebo koučink by ti mohl asi dopomoci k nějakému zmapování situace a nakopnout správným směrem. A asi bych si zašla na krev, pokud se cítíš i unaveně, můžeš být chudokravná apod.
Hele, někdy jsem od rána naladělá a na úklid se skoro i těším. Ale po několika nočních mám fakt dost a sotva vynesu koš. Když se dostatečně vyspím, jde to lépe.
Spánek, pravidelný režim a pravidelně činnost, každý den stejne a cvičit. Pohyb pohyb pohyb. Procházky nebo i doma z YouTube… ale pohyb. Jde o první týden dva, zacatek je nejtěžší ale pak bez cvičení nevydrzis, budeš mít super postavu i dobrou náladu a budeš v pohodě…
@Russet píše:
Hele, někdy jsem od rána naladělá a na úklid se skoro i těším. Ale po několika nočních mám fakt dost a sotva vynesu koš. Když se dostatečně vyspím, jde to lépe.
Dostatek spánku/dobrá nálada a naopak to chápu. Občas se nakopnu a něco udělám a mám z toho dobrý pocit, ale vyloženě, že bych byla natěšená na úklid to ne ![]()
Teda jako bych to psala já a taky nevim co s tim. Máme to úplně stejný
Docela mi to omezuje život ale deprese to podle mě neni. Spíš někdy jen depresivno.Ale celkově spíš taková únava životem a lenost a nechuť ke všemu. A pak někdy přijdou světlý dny, kdy se nepoznávam. Nával energie, všechno mi baví, dělam plány a vydrží to třeba jen dva dny jak píšeš a pak ta lenost a nechuť je zpátky a vše co sis plánoval padá
Ještě jsem na to nepřišla co s tim
..kdo to nemá a nezažívá tak to nepochopí.
Já to mám podobně. Dnes mám jet s přáteli na výlet a nechce se mi. ale pak budu ráda, že jsem jela. Něco slíbím (sraz), pak se mi nechce. Několikrát jsem se i omluvila na poslední chvíli.
Depresi bych v tom neviděla, spíš lenost já mám to stejne a jedině kdy jsem schopná něco udělat je když mám málo času. To stihnu i to co normalně ne. Když mám času spousta tak se mi nechce, ale snažím se donutit do nějaké činnosti že si pustím film a ten mě limituje že na danou činnost mám jen hodinu pak jsem schopna makat
Dobrý večer. Jak už napovídá název diskuze, mám problém se k čemukoli donutit. Nic mě nebaví, do ničeho se mi nechce. Připadám si jako naprosto zbytečný, neuvěřitelně líný člověk
. Vstanu jen protože bych měla. Nejraději bych zůstala v posteli. Jako ne že bych nedělala vůbec nic, ale i ty nejmenší a nejběžnější úkony mi přijdou vyčerpávající. Jo, normálně se myju, peru prádlo, převleču postel… Ale připadám si jako robot, který to dělá automaticky, protože se to tak prostě dělá. Ale nijak se nepředřu, rozhodně tady není dokonale naklizeno. Nevařím, nepeču, nebaví mě to, je to zbytečná námaha. Pustím si film, ale stejně ho nevnímám, koukám do telefonu, ale vlastně mě ani nezajímá článek, který čtu. Cca jednou za 2 měsíce přijde den, dva, kdy se cítím plná energie a elánu, vstanu bez problémů, u hudby s úsměvem uklidím, nebo něco uvařím, koupím květiny do vázy, něco na sebe, nebo do domácnosti, plánují letní dovolenou a celkově jsem jako sluníčko. Ale ten den skončí a vše se vrací do starých kolejí. A mně už je zase jedno, že květiny vadnou, nepřinutím se jim vyměnit vodu, nevadí mi, že jsem dva týdny neuklízela, vlastně vadí, ale nemám sílu to napravit. A nevím jak to změnit, aby ty pěkné dny byly mými běžnými dny. Abych fungovala naprosto normálně. Jediným mým světlem v životě je můj přítel, ten snad ani moc netuší, snažím se před ním vyadat „v pohodě“, ne jako nějaká troska jako která se cítím. Pokud jste to dočetly až sem a máte nějakou radu, budu vděčná. Přeji hezký večer a dobrou noc.