Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Jak se rozveselit?
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
Sindarela
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
26.12.07 10:16
Ahoj Sindarelo, ani nevím, kde začít.. 
. O něčem podobném jsi psala, jakmile jste se přestěhovali, že? Tehdy jsem Ti chtěla napsat, že si na vesnici zvykneš, ale nějak mi to psaní nevyšlo. Svým způsobem jsem v podobné situaci. Taky bydlíme s manželem na vesnici, kde je asi 500 obyvatel a to mám pocit, že polovina z toho jsou psi.. 
. Taky tu nemám zábavu absolutně žádnou, žádné rozptýlení no prostě NIC. O takových aktivitách, jako mají maminy ve městech (cvičení,…) se mi může jen zdát. Máme tu jeden obchůdek, kde koupíš akorát tak chleba, máslo, .. no prostě jen základní potraviny. Je mi líto, že si nerozumíš s manželem, protože on je ten, který by Tě měl právě teď nějak podpořit. Ale neboj, bude líp. Je to sice trochu otřepaná fráze, ale fakt bude líp. Mně třeba 14 dní před Vánocemi umřel tatínek, měl jen 55 let. Podlehl rakovině, nádor ani nenašli, šlo to moc rychle. Léčili ho od jara s bolestmi zad - tzv.: plotýnky, a že má rakovinu a metastáze rozlezlé po celém těle, jsem se prakticky dozvěděla asi měsíc před jeho smrtí 
. Celou dobu jsem nebyla schopná nějaké činnosti anebo rozumně myslet. Nebýt malé Kačenky, asi bych skončila v psychiatrické léčebně. Manžel mi taky pomáhal, jak se dalo. Po pohřbu se mi tak nějak trochu ulevilo, i když je to divné, asi proto, že už tátu nic nebolí. Tím jsem si ale nechtěla stěžovat, jen jsem Ti chtěla říct, ať se raduješ (jestli to jen trošku jde) z každého dne. S manželem si zase budete rozumět, zábava se taky nějaká najde i kamarádi a přátelé. A na jiné myšlenky taky příjdeš, jakmile zase nastoupíš do práce. Neboj, fakt bude líp.
PS: A přijmi, prosím, mou omluvu za příspěvěk, kdy jsem se do Tebe „obula“ v tématu „Máte manžela u policie?“. Tehdy to ode mě vyznělo opravdu zle, i když jsem to tak zle nemyslela.
A jinak Ti přeju pěkné prožití Vánoc, i když už končí.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
26.12.07 13:55
Ahojky,byla jsem v podobné situaci,dva roky jsme bydleli jinde než jsem vyrůstala,takové menší město,ale hrozně špinavé…nikdy se mi tam nelíbilo,zvyknout jsem si nakonec zvykla,ale stejně jsem byla ráda,když jsem šla z tama pryč…
Kamošku jsem si našla až po roce a půl,chlapa jsem měla pořád v práci a taky jsme si nerozuměli…Zábavu jsem měla takovou,že jsme měli malý mimi,takže nudit jsem se moc nemohla…
i když mě spíš ubíjela ta samota v cizím prostředí,kolotoč kolem mimina a bezmoc…
jen vím,že člověk si časem zvykne na všechno,i když to tak zprvu nevypadá…
takže vážně-BUDE LIP....... 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
26.12.07 21:24
Ahoj Sindarelo, cvičit jsem chodila na Sever k Janě Kuncové a to máš jen přes kopec. Je to tam super, program každý den a celé odpoledne, chodím tam i teď když zajedem do Bk.
Zas taková vesnice to není, myslím že Bk má 10 000 obyvatel, oproti Brnu malé, ale nejhorší to není.
Taky tam je mateřské centrum, ale tam jsem nikdy nebyla, ani nevím kde to tam je, ale poptám se.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
26.12.07 22:42
Sindarelo nevim jestli ti to pomuze, ale nejsi v tom sama.
Ja se prestehovala v unoru, 450km daleko od mista,kde jsem vyrostla, a je to desne. Pratel malinko, spis nula nula nic,nepocitam-li jednu holcinu s ditetem,se kterou se celkem vidame,bydli kousek,ale rozhodne to neni to prave orechove 
a jednu holcinu se kterou se mijim na plavani. Kolotoc kolem male porad stejny, doma do tri sama,byt taky nebude denne lestit jen abych se zabavila, hlidaci babicky,rodina,vsichni-na opacnem konci republiky. Clovek si asi zvykne. Ja to zatim nedokazala. Odskakalo to me zdravi, kdy se vse zlepsi,to nevim .
Proste asi musime vydržať 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
27.12.07 01:27
Sindarelo,
ten pocit dokonale znám.
Ve dvaceti letech jsem musela změnit bydliště - do Ústí nad Labem- tedy řekněme - do průmyslovějšího města, než bylo to moje. A plácala jsem se v tom rok, s tím, že jeho druhá půlka se podobala jakémusi „útrpnému smíření se situací“ (ještě k tomu v té druhé půlce se se mnou rozešel přítel, takže to bylo takové „zpestření“).
Připadalo mi, že všechny dny jsou prostě šedivý (je to otřelé přirovnání, ale tehdy jsem prostě svět vnímala opravdu šedivě, asi nějaká depka). No bylo to fakt strašný, celej ten rok jsem se v podstatě nutila do všeho (včetně ranního vstávání z postele), cvičit jsem nechodila nikam, jednou jsem tam snad byla v kině, ale požitek z toho žádnej… O internetu jsem si tehdy mohla nechat jenom zdát (je to už deset let).
Ty holky, s kterýma jsem se tehdy bavila - to byla z nouze ctnost (to nemyslím zle vůči nim - ale prostě jsme nebyly úplně stejná krevní skupina), a přiznám se, že mě to někdy spíš ubíjelo než nabíjelo.
No vše trvalo do doby, než jsem si našla novou KÁMOŠKU!! Ta byla plná elánu a energie a spolu jsme páchaly šílený nákupy po obchodech, večerní tahy, drbání u kafe atd. - no zkrátka obrat o sto osmdesát stupňů.
Samozřejmě Ti můžu napsat, že to se časem poddá, ale teď mi věřit nebudeš. V životě na člověka čeká spousta zážitků, o kterých zatím ani netuší, a tak se na ně nemůže těšit.
Zatím Ti můžu jenom poradit, aby ses co nejvíc snažila komunikovat s lidma - třeba i na chatu, nejen tady, ale jestli máš i nějaké jiné zájmy - co já vím - střelím od boku: domácí zvířátka, nějaký sport, kreativní nebo ruční práce nebo cokoli - zkus najít další trvalý chat, který bys mohla pravidelněji navštěvovat, a co nejvíc dělat to, co Tě baví - musíš prostě jenom vytrvat, no.
A ještě jeden tip: ve volných chvílích o sebe pečovat, přinutit se jít i na to cvíčo, nebo do kosmeťáku, ke kadeřnici - tam všude můžeš tzv. „pokecat“ a nestyď se!
A jeden dost výmluvnej „bonus“ na závěr:
Své tehdejší „nové město“ jsem po celý ten první rok nenáviděla. Potom jsem si tam našla tu kamarádku (k ní se přirozeně přidružily i další, které už ji znaly), strávila jsem tam dalších skvělejch pět let, načež jsem si našla přítele úplnou náhodou ve svém PŮVODNÍM městě.
Tak se stalo, že jsem se odstěhovala zpět, ale můžu Ti říct - dodneška s velkou nostalgií na to Ústí vzpomínám, někdy nastane situace (počasí, vzpomínka, pořad v televizi…), že si na to Ústí vzpomenu a strašně se tam najednou chci podívat a střihnout si tam aspoň jeden den!!
Za tou kámoškou pořád jezdím
Takže Sindarelo, vydrž, asi Ti je teď šíleně.
omlouvám se za ten román, i v mé duši toho bylo tehdy (a dodnes je) hodně
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Sindarela
28.12.07 20:57
radúno - na to s tou policií jsem už zapomněla
evi55 - díky za to cvičení, já jsem neříkala, že to je vesnice, to možná tady
nějak vyplynulo.
A děkuji Vám všem. Už se tak nějak cítím líp a doufám už to vydrží, ale ta naděje na nějaké přestěhování zpět stále přetrvává. Možná někdy určitě. Zatím tu zkusím žít tady a zkamarádit se. Když jsme plánovali stěhování z Brna ven, tak mi nedošlo tolik věcí. Aspoň je člověk o něco zkušenější. Jen se bojím jedné věci a to je to, co psala Zlatuska, že se tady zkamarádím a případný návrat do Brna bude provázet opětovná nostalgie. Kdybych byla racionální člověk, nebo bez citu, tak je to mnohem jednodužší. To je někdy na obtíž být taková citlivka. Člověk to nedělá schválně, je prostě takový, no. A jak si nepřipouštět nějaké věci? Ze začátku v pohodě, ale po nějakém čase se vyplaví a zas je člověk z toho slabý. Tak jako ve výru úklidu vyhodím spoustu nepotřebných věcí a za rok nebo dva si marně vzomíním, kam jsem to dala a nakonec smutně zjistím, že jsem to vyhodila.
- Citovat
- Upravit
poradce při potížích
20.9.11 17:12
cus
hele, mam podobnej problém, ale už né takovej hele, zkus nějaké terapie, nebo si kup pivo, je v tom chmel a ten uklidnuje nervy mě to pomohlo, a pomáhá to všem: a prosím kup nealko bernard z čistou hlavou, pokud ste dospělá radím se opít, pokud ne tak zkuste nealko, prodají vám ho snad všude: hlavně nekoukejte na horory, nebo příliš stresové příběhy, i na ty smutné, koukejte spíš, na trilogiii pána prstenů, Shreka, a na podobné ptákoviny, které vás ale mohou do jisté míry rozveselit, hlavně si vždy říkejte že máte na světě spoustu lidí kteří si vás vážej, milují vás, mají vás rádi, a myslí na vás v dobrém, práci, školu, a podobné chujoviny hotte za hlavu 
to vám teď radím! sice jsem si nepřečetl celý váš příspěvěk, protože byl do jisté míry nechutně dlouhý, ale snad vám to pomůže, kdyby vám to nepomohlo obratte se na svého doktora, popř, psychologa, nebo i psychiatra, já byl u pěkné paní psycholožky, a velice mi to pomohlo!!!! zkuste to !!!! prosím!!! záleží mi na vás!!!! ze srdečným, a milujícím pozdravem, Anonym (S.m B..ou.n..)
- Citovat
- Upravit
Další témata z kategorie
Milování a syn
- 09.04.26
- Anonymní
Problémy v rodině
- 18.03.26
- Anonymní
Touha po holčičce a špatná zkušenost s muži
- 11.12.25
- Anonymní
Je to deprese? Co by pomohlo?
- 12.12.25
- Anonymní
Ahojky, jste tu někdo s podobným splínem? Mám pocit, že se nedokážu radovat z ničeho i když bych třeba mohla. Je to tím, že jsme přestěhovaní a já ne a ne si tu zvyknout a do jara, než potkám na písku nějaké lidi, už to asi nevydržím. Na cvičení to mám daleko a s manželem si nerozumíme. Nejraději bych se vrátila do Brna, ale o tom nechce snad ani slyšet. Je z Ostravy a nejraději by jel tam. Co jsem to za člověka, že si prostě nezvyknu jinde, než tam, kde jsem prostě vyrostla. Ale i kdyby se mi ho podařilo přesvědčit a přestěhovat se, tak to nebude zítra, což bych uvítala ze všeho nejvíc
. Takže musím vyplnit tu dobu, než zase bude líp a najít si nějakou zábavu, ale mám pocit, že doma si už žádnou nenajdu. Mám pocit, ať sednu k čemukoliv, mé myšlenky utíkají směrem k Brnu a zase se v tom plácám. Takže i kdybych si chtěla něco ušít, přečíst, i když tady píšu, pořád myslím na to, jak je mi tady děsně ÚZKO a hlavně teď o Vánocích. Mám pocit, že nejsou nějak šťastné a veselé, jak mi to všichni píšou a posílají. Určitě to myslí dobře, ale nějak to nefunguje.
Poradíte, co zabírá? Dokonce si ani nemůžu večer nikam vyrazit, protože nemám s kým. Babička na hlídání je v Brně, takže s manželem si vyrazit nemůžu a kdyby hlídal manžel, tak nemám opravdu s kým a kam jít. Je to příšerné.