Jak se smířit s tím, jaká mamka je?

Zdravím,
Nevím moc kde začít. Nemám dobrý vztah s mámou, jenže skrz mladší sestru ho musím nějak udržovat. Poslední dobou je to čím dál tím víc náročnější. Máma byla doma celý dětství až do puberty, protože se starala o babičku na vozíku. Do nějakých mých 10-11 let to byla spíš dopomoc, kterou jsem zvládala i já. Možná by se pak zdálo, že měla čas na nás, jako na děti, ale ne. Vždycky bylo něco přednějšího, zahrada, počítač, úklid. Takže když se v tomto věku vzniká potřeba nějakého většího svěřování, tak tam mamka nebyla, neměla čas. Logicky jsem se začala svěřovat víc babičce, protože ta tam byla a poslouchala. To ale postupem času začalo dělat zlou krev a dostávala jsem za to seřváno. Potom jsem dostávala seřváno i za to, že se svěřím kamarádce a ta to řekne své mamce a ta pak zase mojí, takže zase seřváno, proč se nesvěřuju jít. Jenže ta snaha tam byla, jenže odpověď na vše „hm“ nebo ticho člověka nebaví. Onemocněl mi pak v patnácti taťka, bylo to dost dlouho z kopce, takže pochopitelně nějaký pubertální potřeby a vztah matka a dcera neexistoval. Snažila jsem se doma pomáhat, jelikož jsem byla na intru, tak jsem se snažila alespoň každý víkend uklízet a vařit. Starala jsem se sama o sebe a chodila na brigádu. Uběhlo pár let, s taťkou a jeho zdravotním stavem to bylo jak na houpačce a vztah s mamkou nulový. Když mi bylo 22 tak táta, i přes to že byl nemocný, tak docela nečekaně zemřel. Teď to budou skoro tři roky a mamka asi čekala, že se semkneme a budeme jak nejlepší kamarádky. Jenže já to nedokážu. Vím, že to měla těžké a že to má těžké. Ale to i já. Máma docela ráda rozkazuje, já už teď nejezdím každý víkend domů, mám svou domácnost s přítelem, ale ségra tam je každý víkend. O Velikonocích ségra měla nervy, protože si mamka vymyslela spoustu věcí, co dělat a vše to na ní házela, ona pak seděla u pc, ségra ji něco řekla, chytli se. Mamka si pak chtěla postěžovat na ségru a já jsem se jí zastala, že není malá a že místo rozkazu jde o něco říct i hezky jinak. No a to spustilo lavinu emocí, která ve mě byla a pohádali jsme se. Ona začala jak pro nás dělá vše a jak jsme nevděčné a ani ji nic neřekneme. Což jsem oponovala, že ji nic neříkáme, protože nás neposlouchá, že má problém otočit hlavu od pc aby věnovala jen tu pozornost. A taky to, že mám pocit, že dělám mamku já ji a ne ona mě. Chtěla si dodělat maturitu a musela jsem vše okolo toho zařídit já. Nebo měla nějaký problém s vdovským důchodem a vše jsem musela odtelefonovat já. A spoustu takových situací co nastala, ale ona nebyla schopná nic zařídit a to není nijak stará, je jí padesát. Po této výměně názorů bylo, že hlavně ať ji neodstřihávám a že chce moji důvěru zpět. Od tý doby se nic moc nezměnilo, když jsem ji pak doma zase chtěla něco teda říct, tak zájem žádný. S tím asi problém nemám, na to jsem si asi za ty roky zvykla. Co mi ale hrozně vadí je, že se ke mně teď dostává od tet, co jim říká. Prej jsem něvděčná a vyčetla jí, že mi od maturity nedává žádné peníze a musím se od maturity živit sama při škole. Že co je na tom, že mám brigádu a že když jsem zůstala doma a pracovala z domu tak že jsem stejně nic nedělala a něco si tam šmrdlala na PC tak nemám nárok si stěžovat, že u školy musím pracovat (jsem ajťák). Na tom mě dostaly dvě věci. To že to zase otočila, vykládá to na potkání, že jsem ji vyčetla něco, o čem jsme vůbec nebavila. A to že shazuje moji práci a to že u školy musím pracovat. Studuju na prezenčním studiu a fakt někdy dřu, abych se měla dobře, abych zvládla vše poplatit, ale nestěžuju si nikdy na to, i když je to náročné tak pracuju ráda. Zároveň to šmrdlání na pc je prostě někdy o nervy, sice nekopu nikde v dole nebo nepracuju u pásu ve fabrice (což jsem si zkusila a byl to jeden z nakopávačů jít na výšku) ale i ta práce u toho Pc je psychicky náročná. Nevím, jak se s tím smířit a vnímat ji nějak neutrálně. Konfrontovat ji s tím nemá cenu, protože to popře, navíc nechci dělat problémy tetám, že mi to řekly. Cítím v sobě šílený vztek, nespravedlnost a zášť. Sestře se rozvinuly problémy po smrti taťky a zjistila se jí nestabilní porucha osobnosti, takže už jen z toho důvodu musím s mamkou nějak vycházet, protože není stále stabilizovaná. A prostě to „neřešit“ mi moc nejde. Neřešila a smiřovala jsem se s tím x let, jen to její řešení, že mě shazuje mě prostě ničí. Díky za vyslechnutí, potřebovala jsem to ze sebe dostat.