Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Jako někdo, kdo zažil úzkosti ti radím jedni věc: Vyhledej odbornou pomoc. Psychiatr nebo alespoň terapeut.
Jestli se bojíš jít sama (což je při úzkostech úplně normální), může s tebou jít přítel, abys tam někoho měla.
Za sebepoškozování se nestyď. Není to něco co bys měla dělat, a co by bylo dobře, ale je to určitá fáze.
@Verynka8
Myslím, že tento názor zastávají ořevážně lidé, kteří si žádné takové problémy nezažili…
@Anonymní píše: Více
Zažívám něco obdobného. Na pár týdnů mě to absolutně položilo, nemohl jsem skoro ani jíst a bylo mi strašně. Jenže jsem si uvědomil, že psychologové a psychiatři jsou tu právě od toho, aby lidem v tomhle směru pomáhali a jednoduše řečeno, přes velký strach a odpor, jsem se překonal a domluvil si schůzku.
V závěru jsem zjistil, že konkrétně paní, ke které chodím, je strašně milá, vstřícná a vyslechne každé slovo. První dvě sezení jsem byl sice napjatý, ale to třetí to ze mně prakticky opadlo a ještě jsem si uvědomil, jak fajn je si o tom s někým popovídat.
Rozhodně ti neřekne, že jsi blázen ani se na tebe nebude dívat jakkoliv špatně. Právě naopak. Půjdete krůček po krůčku ke kořenu tvého problému a uvidíš, že se ti uleví. Rozhodně to zkus!
Hele, musíš se držet! 🙏 Můžeš třeba zkusit nějakou online terapii nebo anonymní volání na pomocnou linku - nikomu o tom nemusíš říkat, jen zkus pomoct sobě. 💪
range_heart:
A nezkoušela jsi hledat nějakou pomoc on line? Vím, že existují psycho poradny na netu, ale musela bys pohledat. Zkus se taky podívat, jak pracovat s těmi úzkostmi. Vím, že se to dá nějak prodýchávat apod. Naučit se líp je zvládnout. Já bych terapii asi taky nedala a to jsem prořízlá huba. Na druhou stranu jde asi o poprvé. Nakonec, bude to cizí člověk, když nebudeš chtít, už tam nepůjdeš a tu chvilku to přežiješ. Zkus se na to podívat tak.
Máš něco, co tě uklidňuje, dělá ti radost? Na to se zaměř ve volném čase.
Co se týče poznámky kolegyně. Zkus se jí zeptat, jak to myslela. Zrovna dnes jsme řešily jednu u nás. Má nějakou psycho. diagnózu, to víme. Těžko se s ní komunikuje, práci neodvádí dobře, je arogantní. Ale je skálopevně přesvědčená, že ona odvádí precizní výkon i přes několik náznaků, že má problém. Na rovinu a trochu srozumitelně se s ní bojí každý promluvit, protože se neví, jak bude reagovat. Myšleno, aby se jí nezhoršil stav. Pracovat s ní je za trest. Možná kdyby ti kolegyně v klidu řekla, jaké má výhrady, pomohlo by to oběma stranám.